Potkat zebraka v ceskych ulicich neni nic neobvykleho (navzdory snaham Noveho prostoru), a tak se neni co divit, ze v Indii, zemi nekolikanasobne lidnatejsi a o poznani chudsi nez je ta nase, je i umerne vice zebraku. Stejne jako u nas, i tady se zdrzuji na "proflaklych" mistech, takze je umeni projit namesti v centru, aniz by se za vami tahla particka natazenych rukou. Vetsinu zebrajicich tvori male deti (a kdyz rikam male, tak opravdu male), matky s kojenci a otcove (ci jine druhy (ne)pribuznosti) s detmi na trakarich.
Zpocatku to bylo opravdu tezke, nase evropska (od utrpeni stranou drzena) srdce nejednou vymekla a obdarovala rupii ci dvemi, ale postupem casu clovek zacal videt "pod povrch". Z matky s kojencem se tak cas od casu vyklube podvodnice s neidentifikovatelnym balikem, umne zabalenym do deky, takze vypada jako nemluvne, zebrajici spinave deti maji kolem pusy zaschlou zmrzlinu ci opatlane lizatko a trakarnici maji pod drzadlem privazany pytel, ktery plni milodary. Navic tu funguji detske zebrajici gangy (kdo videl Milonare z chatrce - to je hroznej nazev!, vi o cem mluvim), takze o duvod mene prispivat. Abychom ale nevypadali jako bezcitne bestie: nekdy se preci jen clovek ustrne a obdaruje, jake je ale prekvapeni, kdyz mince nevyvola usmev na tvari, spis pohorseni, ze je jen jedna.
Jedina spolehliva obrana proti zebrakum je ignorace... kdyz vidi, ze z toho nic nekouka prohodi neco v hindi (asi nadavku) a odkraci pryc. Na vytrvalce pak plati odpovedi v hindi ("nehi" - ne, "bas" - dost) v kombinaci s ruznou intenzitou vrteni hlavy. Je usmevne pozorovat "cerstve bile maso", jak na namesti zapasi s naporem zebrajicich deti a nakonec vymekne a ukoji rozdivocenou omladinu baksisem.
Zaverem neco malo zertovnych prihod: v hranych projevech ucty (za vidinou vyssiho vydelku) jsme uz byli nazyvani maharadzou nebo pricem/princeznou, vschni nam jdou po nohach, protoze to je jedno z nejuctivejsich gest - dotknout se nartu nebo alespon holene; zebrajici trakarnik pohrdl chlebem, ktery jsem mu koupil a snazil se me vysvetlit, ze chleba uz ma dost, ze by chtel neco sladkeho, takze nedostal ani chleba - vybiravec!; potulni cistici bot, nabizejici i lesteni sandalu, se v okamziku zmeni v obycejne zebraky, kdyz vidi, ze sandaly jim praci neprinesou.
Thursday, February 26, 2009
Monday, February 23, 2009
Jak se v Chandigarhu shledaly dve ceske zeny
Bylo nebylo, jedno severoindicke mesto jmenem Chandigarh. V onom meste se pohybuje spousta cizincu, bilych, hnedych, cervenych a cernych, ale i zlutych. To by nebylo nic divneho. Mezi temito docasnymi obyvateli sektoroveho mesta se tamtamy siri rychlosti ceskeho blesku. A tak jsme jednoho dne dostali echo od naseho kolumbijskeho kamarada, ze nejsme jedinymi zastupci naseho naroda v davu chandigarhskych spinavcu. Ecce homo! Famme fatale.. Jarmila z Valasska, manzelka nemeckeho manazera v podivnem byznysu a jehlami je na svete! A s nami! V jednom meste.. Jake to prekvapeni..
Probraly jsme nezvyklou pritomnost sluzky v domacnosti, absenci ceskych surovin na indickem trhu, proces nakaldani zeli, neb jinak prave knedlo (dle Davida kysele) zelo varit nemuzeme:)!
Inu, ceska zena v domacnosti, tim nemyslim sebe, ale Jarmilu, obklopenou nemeckou mensinou stitici se vseho indickehoto, to tu nema jednoduche.. slivovicove devce se proto snazi najit nove kamarad(k)y, kde to jen jde..
Probraly jsme nezvyklou pritomnost sluzky v domacnosti, absenci ceskych surovin na indickem trhu, proces nakaldani zeli, neb jinak prave knedlo (dle Davida kysele) zelo varit nemuzeme:)!
Inu, ceska zena v domacnosti, tim nemyslim sebe, ale Jarmilu, obklopenou nemeckou mensinou stitici se vseho indickehoto, to tu nema jednoduche.. slivovicove devce se proto snazi najit nove kamarad(k)y, kde to jen jde..
Jak jsme hrali paintball
Onehdy se na facebooku objevila zprava od naseho indoneskeho kamarada Ala, ze v Chandigarhu bylo otevreno nove paintballove hriste. Prvni sveho druhu v Punjabu, mozna i v Indii. Slovo dalo slovo a ruznonarodnostni tymy se vydaly do boje. Hriste bylo za mestem, dokonce uz bylo v Himachal Pradeshi, a cesta k nemu neprilis dobre znacena... Kazdou ohranicenou ohradu jsme tak povazovali za indickou verzi paintballoveho hriste, az jsme nakonec byli sami prekvapeni, kdyz jsme dojeli k profi hristi se spoustou prekazek.
Osobne sem ocekaval, ze nas navliknou do nejakych zasmudlanych ex-armadnich kabatku, ktere svou velikosti padnou prumernemu Indovi (takze jako na panenku), ale opak byl pravdou. Nikoli ex-armadni, ale soucasne kombinezy, dokonce i velikosti padnouci urostlym Evropanum. Stity, satky, bouchacky a kulicky uz pak byly samozrejmosti. Vzhledem k tomu, ze v obou tymech bylo po jedne zene (u nas to byla statecna Irenice), byly prohlaseny za prvni damy a my byli jejich ochranka. A maso zacalo...
Prumerny vystraseny Ind (bylo jich tu hned nekolik) pali na vsechno, co se hybe, prst na spousti v kreci a kropi a kropi a kropi. O taktice nemuze byt ani rec. Ale abych jim nekrivdil, bylo tam nekolik dobrych kluku, kteri povest zachranili. Kazdopadne nepochopili pravidlo zvednute ruky - kdyz dostane clovek zasah nebo mu dojde munice, zvedne ruku a opousti hriste, aniz by na nej nekdo strilel. Tady zvednuti ruky a postaveni se znamenalo verejnou popravu, okamzite se clovek stal tercem nekolika indickym kulickam a nepomohlo ani hlasite protestovani. O bezpecnosti na hristi by se dalo polemizovat, nekolikanasobne upozorneni, ze se nesmi na hristi sundavat maska, mirit na sebe odjistenymi pistolemi nebo do sebe strilet z metru (po skonceni hry) bylo jen hazeni hrachu na zed. Indove totiz ohlasovali zasah zvednutim masky, v zakulisi si prohlizeli vnitrek hlavne odjistene pistole a s oblibou se zdobili modrinami z metrove vzdalenosti.
A zaverem musim jeste vychvalit nasi slovanskou prvni damu, ktera hrdinne cekala na sve vrahy, kdyz cela ochranka byla vybita... v temnem koutu sveho bunkru cekala a poslouchala blizici se kroky. Hlaven mirila do smeru mordyrova prichodu, tep v usich pulzoval a stit se rosil. V rozhodny okamzik vsak selhala technika a temer jisty zasah byl zmaren - zasekla se puska, takze statecna prvni dama dostala ranu primo mezi oci, nastesti mela stit, takze odesla bez fesne podlitiny :).
Osobne sem ocekaval, ze nas navliknou do nejakych zasmudlanych ex-armadnich kabatku, ktere svou velikosti padnou prumernemu Indovi (takze jako na panenku), ale opak byl pravdou. Nikoli ex-armadni, ale soucasne kombinezy, dokonce i velikosti padnouci urostlym Evropanum. Stity, satky, bouchacky a kulicky uz pak byly samozrejmosti. Vzhledem k tomu, ze v obou tymech bylo po jedne zene (u nas to byla statecna Irenice), byly prohlaseny za prvni damy a my byli jejich ochranka. A maso zacalo...
Prumerny vystraseny Ind (bylo jich tu hned nekolik) pali na vsechno, co se hybe, prst na spousti v kreci a kropi a kropi a kropi. O taktice nemuze byt ani rec. Ale abych jim nekrivdil, bylo tam nekolik dobrych kluku, kteri povest zachranili. Kazdopadne nepochopili pravidlo zvednute ruky - kdyz dostane clovek zasah nebo mu dojde munice, zvedne ruku a opousti hriste, aniz by na nej nekdo strilel. Tady zvednuti ruky a postaveni se znamenalo verejnou popravu, okamzite se clovek stal tercem nekolika indickym kulickam a nepomohlo ani hlasite protestovani. O bezpecnosti na hristi by se dalo polemizovat, nekolikanasobne upozorneni, ze se nesmi na hristi sundavat maska, mirit na sebe odjistenymi pistolemi nebo do sebe strilet z metru (po skonceni hry) bylo jen hazeni hrachu na zed. Indove totiz ohlasovali zasah zvednutim masky, v zakulisi si prohlizeli vnitrek hlavne odjistene pistole a s oblibou se zdobili modrinami z metrove vzdalenosti.
A zaverem musim jeste vychvalit nasi slovanskou prvni damu, ktera hrdinne cekala na sve vrahy, kdyz cela ochranka byla vybita... v temnem koutu sveho bunkru cekala a poslouchala blizici se kroky. Hlaven mirila do smeru mordyrova prichodu, tep v usich pulzoval a stit se rosil. V rozhodny okamzik vsak selhala technika a temer jisty zasah byl zmaren - zasekla se puska, takze statecna prvni dama dostala ranu primo mezi oci, nastesti mela stit, takze odesla bez fesne podlitiny :).
Saturday, February 21, 2009
Moje indicka svatba
Minule pondeli jsem byla pozvana ke sve indicke kolegyni Harsimer na pravy indicky obed. Absolvovala jsem stejnou cestu smer TBS jako kazde rano, az na to, ze tentokrat to bylo riksou..
Jejich byt, nikoli jeji, neb bydli s matkou a sestrou, vypadal nejlip ze vsech, co jsem zatim videla. I kdyz snad kazda domacnost ma skrine na obleceni ve stylu plechoveho trezoru z banky, docela zvlastni. Ale zpatky k obedu. Pani matka, ktera bohuzel mluvila hindi a hovor obohacovala jen nekolika zakladnimi anglickymi slovicky, ostatne tady je to normalni, nam naservirovala 'aloo matti', tedy neco jako pecene brambory s neidentifikovatelnym korenim, vypadalo to jako kmin, ale jako kmin to vazne nechutnalo.. k tomu extra mastne 'puri', coz je neco jako velky mastny bramborovy lupinek a placka v jednom, ale nafouknuty. Jako doprovod 'dahl', klasicka polevkoomacka ze zeleniny, k tomu jogurtova 'zalivka' z mistniho curdu alias 'dahi'. A porad dokolecka, dokolecka, dokola, dokud neni cloveku tezko a zle od zaludku. A jako tresnicka na zaver, ano, spravne, chilli papricka!
Tim nastesti obed skoncil a my s Harsimer jsme ujely vsem nastraham indicke palive kuchyne..vstric kave. Nasedly jsme na skutr a vydaly se na market v mistnim zapadakove jmenem Mohali (stejna oblast, ve ktere je nase skola), kde si draha kolegyne, s chlupatou bradou, zakoupila latku na indicky suit. Obchody s latkami jsou tady vazne zazitek, obzvlast pro me, absolventku ustecke textilky! K DOSTANI JSOU SNAD VSECHNY BARVY, ale hlavne, vsechno je to nepredstavitelne levne! Obkrouzily jsme market, koupily si kafe z automatu za 7 rupii a vydaly se na dalsi trh. Priste jedu do Indie jen s prazdnou krosnou a balikem penez, pro holky, obzvlast nakupu chtive, je to tady raj na zemi. Prekvapila vas tahle poznamka o navratu?? Nenechte se zmast, je to pravda, ted se mi tady vazne libi..
Nasledny trh byl unikatni v sortimentu nausnic, pomalu si tady buduju vlastni indickou kolekci! A samozrejme myslim i na ostatni, treba na Terku:)
Ale abych se nenechala unest nakupy.. chtela jsem vam sdelit neco jineho, viz titulek prispevku.
Ano, indicka svatba.
Nejvetsim zazitkem onoho odpoledne byla vsak navsteva Hanumanova hindu chramu. Vlastne druheho chramu, co jsem navstivila, prvni byl v Udaipuru. Kdyz prekonate prvotni sok, zouvani si bot a stazeni ponozek, prenesete se pres pocit: 'Proboha, plisnim a holubim exkrementum zdar..!', je to docela prijemny zazitek. Dalsi sok: mnozstvi nezapamatovatelnych jmen indickych bozstev doprovazenych pestrobarevnymi kvetinami pres afrikany az po neurcitou exotiku. Po rychlo exkurzi 'vykladnich skrini' s Ganesou, Kali, Visnou, Hanumanem a zbytkem jsme mely moznost promluvit si s nejvyssim predstavenym chramu. Harsimer me neustale ponoukala k tomu, at se zeptam, KDY SE BUDU VDAVAT, coz ona sama povazovala za jednu z nejurgentnejsich otazek. Rikala jsem si, proc?? Az budu chtit, tak se vdam, k tomu nepotrebuju dedouse, ktery mi to predpovi.. Nicmene, neodolala jsem, a prece si to nechala vypocitat ze zazracnych knih. Klekly jsme muzi k noham a cekaly na 'zaludne' osobni otazky, od data, dne a mista narozeni, znameni, povaze az k rodinnym vztahum. Plesatec vytahl objemne knihy a zacal 'vestit budoucnost'. Dle jeho vypoctu bych se mela vdavat v unoru ci breznu TOHOTO ROKU, ovsem nic takoveho mi neni znamo:), mozna se spletl a myslel svatbu, na ktere vsak budeme JEN hoste.. (podrobnosti se dockate v dalsim prispevku).
Jedinym vychodiskem z teto zapeklite situace by pro me byla aranzovana svatba, ze bych pozadala nekoho z nasich mistnich pratel, aby to zaridil..?? Dekuji, nechci. To si radsi pockam, treba i nekolik let. Casu dost:)
Rozloucily jsme se, uctive se poklonily, pomazaly bozstva, zaseptaly vlastni prani, vhodily jednorupiovou minci do posvatne vody a odkracely. Cestou zpatky se me kolegyne ptala, jestli tomu verim, nechtela jsem ji zklamat, tak jsem rekla, ze v necem mel dedous pravdu, v necem ne, takove diplomaticke reseni..
Doma na nas cekala matka se sestrou a studenti na doucovani. Po poslechu punjabi music z retro kazetaku, hrnku masala caje a pikantnich susenkach me ma draha kamaradka premlouvala, abych zustala na noc. Ale budme uprimni, kdo by chtel travit noc s chlupatou divci bradou, navic v jednom lozi v doprovodu jejich 80 kil?
A tak jsem se rozloucila, matka se sestrou mi z jednoho loze a z pod jedne deky popraly stastnou cestu, a ja se vydala smerem k domovu, kde na me cekal muj uzasny a milovany muz..
Jejich byt, nikoli jeji, neb bydli s matkou a sestrou, vypadal nejlip ze vsech, co jsem zatim videla. I kdyz snad kazda domacnost ma skrine na obleceni ve stylu plechoveho trezoru z banky, docela zvlastni. Ale zpatky k obedu. Pani matka, ktera bohuzel mluvila hindi a hovor obohacovala jen nekolika zakladnimi anglickymi slovicky, ostatne tady je to normalni, nam naservirovala 'aloo matti', tedy neco jako pecene brambory s neidentifikovatelnym korenim, vypadalo to jako kmin, ale jako kmin to vazne nechutnalo.. k tomu extra mastne 'puri', coz je neco jako velky mastny bramborovy lupinek a placka v jednom, ale nafouknuty. Jako doprovod 'dahl', klasicka polevkoomacka ze zeleniny, k tomu jogurtova 'zalivka' z mistniho curdu alias 'dahi'. A porad dokolecka, dokolecka, dokola, dokud neni cloveku tezko a zle od zaludku. A jako tresnicka na zaver, ano, spravne, chilli papricka!
Tim nastesti obed skoncil a my s Harsimer jsme ujely vsem nastraham indicke palive kuchyne..vstric kave. Nasedly jsme na skutr a vydaly se na market v mistnim zapadakove jmenem Mohali (stejna oblast, ve ktere je nase skola), kde si draha kolegyne, s chlupatou bradou, zakoupila latku na indicky suit. Obchody s latkami jsou tady vazne zazitek, obzvlast pro me, absolventku ustecke textilky! K DOSTANI JSOU SNAD VSECHNY BARVY, ale hlavne, vsechno je to nepredstavitelne levne! Obkrouzily jsme market, koupily si kafe z automatu za 7 rupii a vydaly se na dalsi trh. Priste jedu do Indie jen s prazdnou krosnou a balikem penez, pro holky, obzvlast nakupu chtive, je to tady raj na zemi. Prekvapila vas tahle poznamka o navratu?? Nenechte se zmast, je to pravda, ted se mi tady vazne libi..
Nasledny trh byl unikatni v sortimentu nausnic, pomalu si tady buduju vlastni indickou kolekci! A samozrejme myslim i na ostatni, treba na Terku:)
Ale abych se nenechala unest nakupy.. chtela jsem vam sdelit neco jineho, viz titulek prispevku.
Ano, indicka svatba.
Nejvetsim zazitkem onoho odpoledne byla vsak navsteva Hanumanova hindu chramu. Vlastne druheho chramu, co jsem navstivila, prvni byl v Udaipuru. Kdyz prekonate prvotni sok, zouvani si bot a stazeni ponozek, prenesete se pres pocit: 'Proboha, plisnim a holubim exkrementum zdar..!', je to docela prijemny zazitek. Dalsi sok: mnozstvi nezapamatovatelnych jmen indickych bozstev doprovazenych pestrobarevnymi kvetinami pres afrikany az po neurcitou exotiku. Po rychlo exkurzi 'vykladnich skrini' s Ganesou, Kali, Visnou, Hanumanem a zbytkem jsme mely moznost promluvit si s nejvyssim predstavenym chramu. Harsimer me neustale ponoukala k tomu, at se zeptam, KDY SE BUDU VDAVAT, coz ona sama povazovala za jednu z nejurgentnejsich otazek. Rikala jsem si, proc?? Az budu chtit, tak se vdam, k tomu nepotrebuju dedouse, ktery mi to predpovi.. Nicmene, neodolala jsem, a prece si to nechala vypocitat ze zazracnych knih. Klekly jsme muzi k noham a cekaly na 'zaludne' osobni otazky, od data, dne a mista narozeni, znameni, povaze az k rodinnym vztahum. Plesatec vytahl objemne knihy a zacal 'vestit budoucnost'. Dle jeho vypoctu bych se mela vdavat v unoru ci breznu TOHOTO ROKU, ovsem nic takoveho mi neni znamo:), mozna se spletl a myslel svatbu, na ktere vsak budeme JEN hoste.. (podrobnosti se dockate v dalsim prispevku).
Jedinym vychodiskem z teto zapeklite situace by pro me byla aranzovana svatba, ze bych pozadala nekoho z nasich mistnich pratel, aby to zaridil..?? Dekuji, nechci. To si radsi pockam, treba i nekolik let. Casu dost:)
Rozloucily jsme se, uctive se poklonily, pomazaly bozstva, zaseptaly vlastni prani, vhodily jednorupiovou minci do posvatne vody a odkracely. Cestou zpatky se me kolegyne ptala, jestli tomu verim, nechtela jsem ji zklamat, tak jsem rekla, ze v necem mel dedous pravdu, v necem ne, takove diplomaticke reseni..
Doma na nas cekala matka se sestrou a studenti na doucovani. Po poslechu punjabi music z retro kazetaku, hrnku masala caje a pikantnich susenkach me ma draha kamaradka premlouvala, abych zustala na noc. Ale budme uprimni, kdo by chtel travit noc s chlupatou divci bradou, navic v jednom lozi v doprovodu jejich 80 kil?
A tak jsem se rozloucila, matka se sestrou mi z jednoho loze a z pod jedne deky popraly stastnou cestu, a ja se vydala smerem k domovu, kde na me cekal muj uzasny a milovany muz..
Tuesday, February 3, 2009
Den X - XII: Bikaner a hura "domu"
Kratce po pulnoci jsme dorazili do Bikaneru, dalsiho poustniho mesta, kde se nachazi krysi chram. Byla zima a v autobusu jsme oka nezamhourili, takze jsme se ubytovali v nedalekem hotelu (tentokrat opravdu hotelu) za rozumny peniz. Irca si rano konecne uzila horke sprchy a osvezeni jsme se vydali do mesta. Jake vsak bylo rozcarovani nad Bikanerem: osklive mesto (apson co jsme videli), nikde ani naznak po anglictine (vsechny cedule v hindi), protivni lide bileho jazyka neznali a krysi chram 30 km pod mestem. Touhu videt hlodavci raj pak premohla lenost a unava z cest, takze jsme se zacali pidit po doprave zpet do Chandigarhu. Na nadrazi jsme zjistili, ze primy vlak do Chandigarhu (ktery by nam pravdepodobne usetril nekolik hodin utrpeni) byl beznadejne nacpany a pokud jsme nechteli cekat na dalsi den, museli jsme se spokojit opet se spaci tridou druhe jakosti do Dili a odtud pak necim co bude navazovat. Mistni sikula nam za 100 rs zprostredkoval listky (pry musel podplatit urednika, ale to bylo uz jedno, protoze nas urednik vesele ignoroval) a vyrazili jsme. Cesta cca 10 hodin pres Jaipur do Dili byla priserna, zbyly na nas male koje, okynka opet nedovirala a na protejsi "postel" se rozvalila indicka verze nasi Ruzickovy. Jeji sari, pres den milosrdne ukryvajici vsechny zahyby tela, pri ulehani povolilo a dopralo nam pohled na jeji kypre tvary. No pani byla vazne obri, linul se z ni smrad nadprumerne intenzity a i kdyz prikryta dvema dekami (coz jsme zavideli), dokazala nas svym chrapanim co chvili probudit. Neni nad dobre spolucestujici :).
V Dili cestovni utrpeni pokracovalo, vymrzlou riksou jsme se presunuli na hlavni nadrazi, ktere ale kvuli casne hodine neprodavalo listky ani nepodavalo informace (bylo cca 7 rano). Neustale nas odkazovali na jakousi kancelar mimo nadrazni budovu, kde byl opet mistni podnikavec, jemuz ani cedule "statniho podniku" nebranila v upravach ceny. Po nekolika pokusech o proniknuti do nadrazni budovy a opetovne navsteve teto statni pokladny jsme rezignovali a koupili listek prvni tridou do Chandigarhu. Ve vlaku se servirovala snidane, piti, noviny - proste jak v letadle. Odnikud nefoukal vitr, klimatizace konejsive sevelila a my jsme stridave usinali a probouzeli se. Chandigarh nas vrele uvital hned na nadrazi, kde se na nas sesypali riksaci a nabizeli sve sluzby za smesny peniz (smesny pro nas), jenze my uz nejsme "blbi belosi", tak jsme skocili na autobus za 5 rs a s pocitem vitezstvi jsme jim mavali. Aspon jedno male vitezstvi na zaver!
Takze to byla nas cesta po Rajastanu, bylo to hezke, ale stacilo to :)
V Dili cestovni utrpeni pokracovalo, vymrzlou riksou jsme se presunuli na hlavni nadrazi, ktere ale kvuli casne hodine neprodavalo listky ani nepodavalo informace (bylo cca 7 rano). Neustale nas odkazovali na jakousi kancelar mimo nadrazni budovu, kde byl opet mistni podnikavec, jemuz ani cedule "statniho podniku" nebranila v upravach ceny. Po nekolika pokusech o proniknuti do nadrazni budovy a opetovne navsteve teto statni pokladny jsme rezignovali a koupili listek prvni tridou do Chandigarhu. Ve vlaku se servirovala snidane, piti, noviny - proste jak v letadle. Odnikud nefoukal vitr, klimatizace konejsive sevelila a my jsme stridave usinali a probouzeli se. Chandigarh nas vrele uvital hned na nadrazi, kde se na nas sesypali riksaci a nabizeli sve sluzby za smesny peniz (smesny pro nas), jenze my uz nejsme "blbi belosi", tak jsme skocili na autobus za 5 rs a s pocitem vitezstvi jsme jim mavali. Aspon jedno male vitezstvi na zaver!
Takze to byla nas cesta po Rajastanu, bylo to hezke, ale stacilo to :)
Subscribe to:
Posts (Atom)