Cestou do prace jsem sel s neobvykle otevrenyma ocima, samotneho me prekvapilo kolik detailu mi az doted utikalo. Mozna za to castecne muze i mirna nevyspalost, ze sousedniho neobydleneho pokoje si totiz holandska spolubydlici udelala smajchlkabinet a kulantne receno, byla hodne pri chuti. Nicmene mnozi se dotazy na poulicni zivot v Indii a ja mezi radky citim nevyrcenou otazku: "Opravdu je Indie takova hnusna?". Takze sem se rozhodl nakousnout tohle tema a podelit se s vami o nektere poznatky, bohuzel zatim bez fotodokumentace, ta prijde mozna po vikendu.
Cestu do prace zacinam priblizne ve stejny cas (musim totiz chytit autobus, nastesti ridic se ustalil na 5ti minutovem rozmezi, coz se da tolerovat), a tak neni prekvapenim, ze se spousta veci opakuje. Zhruba ve stejnem miste a stejnou dobu kolem me poskakuji skolaci cekajici na autobus, projede kolem me mlikar vezouci na motorce nadoby na mliko (presne takovy ty hlinikovy, co byly za komunistu v kravinech). Ve stejnou dobu potkavam v te same ulici riksu se starym ridicem, ktery si ji upravil a rozvazi nakupy. Rozkrikuje se hlasite na okoli nesrozumitelnymi vyrazy, ale asi tusim co rve: "Chleba, syry, maslo, marmelada!", proste klasika. Za mnou dozniva vabeni pojizdne prodejny a ja opoustim nas sektor (porad si na ty sektory nemuzu zvyknout, je to takovy pretechnizovany termin). Lemuju silnici smerem k autobusove zastavce, cesta tak na 10 minut, pricemz musim asi 2x krizovat ranni dopravni frmol. Na zvidave pohledy a potouchle usmevy jsem si uz zvykl, takze je opetuju temer automaticky.
Na ulicich se potlouka ranni smena metaru, kteri svymi "kostaty" vymetaji krajnici. Az po sem je to ok, co jsem ale nepochopil je proc zametaji i zbytek ulice? Abyste rozumeli, zbytek ulice tvori travnik (chodniky jsou tu spise vymozenosti, vetsinou to jsou rikso-stezky, kde chodci muzou prijit k uhone, takze stejne chodime po krajnici), i kdyz ne v evropskem pojeti. Navic travnik je dost casto misty vyslapany az na hlinu a tady se dostavame k jadru pudla. Oni zametaji hlinu! Hlinu, ktera sama o sobe prasi, natoz kdyz ji laskate kostetem. Ve vysledku to vypada, jako by mistni metari byli puvodem z Dili a styskalo se jim po oparu rodneho mesta. Clovek i pres zadrzeny dech a zavrene oci citi, jak na nej usedaji castecky prachu. Nedej boze, kdyz v oblaku potkate zrovna usmivajiciho se Inda a chcete mu oplatit usmev. Prasne pachuti se uz po zbytek dne nezbavite :).
Zapraseny (tady udelam vyjimku a opisu to diakritikou: zaprášený) dorazim na zastavku, cesta autobusem jako vzdy. Zacal sem si kratit cestu ctenim (ted sem nacnul Henryho D. Thoreaua), stejne pres ty zaspineny okna neni co pozorovat a na souseda se taky neda koukat celou dobu. Dneska mi dokonce pres rameno cetl i soused, ale kdyz zjistil ze ten jazyk nezna, zacal se stridave divat na me (asi aby overil, ze jen nemachruju a ze tomu rozumim) a do knizky. Kousal sem se do rtu, abych nevyprskl smichy, bylo to jak z nejake komedie :D. Po par strankach pruvodci krikem oznamil, ze se blizime do zastavky (to uz sem pochopil, ze kdyz konduktor zarve, tak se blizi vyznamny dopravni uzel), chystam se k odchodu, kdyz se preze me zacali valit mistni. Nechapu proc, ale maji potrebu byt hned u dveri (i kdyz ti pred nima vystupuji taky). Pokud vystupuje do 10 lidi (coz nebyl tenhle pripad), tak je to v pohode :). Dve prave ruce me strkali ze dveri a ja svym telem branil starika, ktery cekal az se bus zastavi. No proste kazdy den prekvapeni!
Od autobusu do prace uz coby kamenem dohodil, kravske stado z vcerejsiho vecera zmizelo, lec zanechalo po sobe rozvaleny "travnik" a spousty posvatnych kydancu. Nevim jestli je i tohle pro ne posvatny, ale radsi sem se jim vyhybal a prekracoval - obcas velky problem.
Jak vidite, moje cesta do prace neni nikterak nudna a nemuzu si stezovat na stereotyp - to jedine v Indii nenajdete :).
-- male doplneni co se tyce odpadku: pred kancelari mame kontejner, ktery se neustale plni; zajimalo me, kam se ztraci ten odpad, kdyz sem tu nevidel popelare; dneska sem pochopil, kdyz je plny, vezmou se sirky a ... Viva la ecologia!!!
P.S.: dneska jeste doznivaji utoky v Bombaji a moji kolegove jsou pekne namichnuti, nejen ze jim to znacne zkomplikuje (uz tak tezkou) mezinarodni situaci - treba jim Nepal, jedina bezvizova zeme na svete, zavede viza :D. Nicmene jsou poboureni jak je v Indii jednoduche zautocit a jak se s tim vyrovnavaji mistni instituce.
Friday, November 28, 2008
Thursday, November 27, 2008
Indický den díkůvzdání
Dnešní den se tady slaví den díkůvzdání, ovšem muslimští radikálové se ho rozhodli "oslavit" po svém. Stovka mrtvých v Bombaji měla asi posloužit jako gesto díků..ale netušim komu.
Naše škola se vydala do domu matky Terezy, který tady v Chandigarhu funguje už přes 30 let, je to vlastně charita, azyl pro chudé, nemocné a pro odložené a nechtěné děti, hlavně holčičky!! Důvod je prostý, dominantní mužská společnost..jsem ráda, že žiju v civilizované a částečně "feminizované" Evropě! Kromě miminek tam byla spousta autistů, jak dětí, tak dospělých. Všichni měli slušivý sestřih á la koncentrační tábor, ale pořád se usmívali a mávali nám. Závěrem jsme jim předali zimní oblečení, peníze a sladkosti, vyslechli si info od zasvěcené boží služebnice a nasedli do busu směr škola. Cestou jsem poprvé viděla nefalšovaná stáda krav brodících se v odpadcích, zatím jsem viděla jen jednotlivce nebo malé skupinky. A poprvé jsem viděla výrobu "topných placek" uplácaných z dobytčího trusu.
Naše škola se vydala do domu matky Terezy, který tady v Chandigarhu funguje už přes 30 let, je to vlastně charita, azyl pro chudé, nemocné a pro odložené a nechtěné děti, hlavně holčičky!! Důvod je prostý, dominantní mužská společnost..jsem ráda, že žiju v civilizované a částečně "feminizované" Evropě! Kromě miminek tam byla spousta autistů, jak dětí, tak dospělých. Všichni měli slušivý sestřih á la koncentrační tábor, ale pořád se usmívali a mávali nám. Závěrem jsme jim předali zimní oblečení, peníze a sladkosti, vyslechli si info od zasvěcené boží služebnice a nasedli do busu směr škola. Cestou jsem poprvé viděla nefalšovaná stáda krav brodících se v odpadcích, zatím jsem viděla jen jednotlivce nebo malé skupinky. A poprvé jsem viděla výrobu "topných placek" uplácaných z dobytčího trusu.
útoky v Bombaji
Po ranním incidentu v Bombaji se hlásíme zcela v pořádku a celí, naštěstí je to od nás dost daleko, tak se nemusíte bát. Ale cca 100 mrtvých je fakt dost hrozný!
Snad se muslimům nezalíbí Chandigarh..
Snad se muslimům nezalíbí Chandigarh..
Monday, November 24, 2008
It's paaaarty time! (aneb po cesku: At zije hudba!)
Byli jsme tu uz 7. den a temer (az na tu "vydarenou" AIESEC party) zadna party. Mistni se uz na nas zacinali divat jako na asocialy :). Nabidka zucastnit se akce v dome za mestem tedy prisla vhod. Po rozluckove veceri s nasim Stanleym (cinsky kluk, co po roce odjizdel domu pres Nepal a Tibet - nezbyly mu penize) jsme byli naskladani do aut. Kazdy sedel na celem zadku, coz je pri transportu posledni dobou nebyvaly luxus. Sice jsme byli dopredu upozorneni, ze akce bude ve velkem stylu a ze poradatele jsou penezmi znudeni (prevazne) synacci mistni smetanky, ale uz auta predcila ocekavani.
Zhruba po 40 minutach cesty jsme odbocili na polnacku a kdyz opadl prach, tak jsme se ocitli uvnitr velkeho komplexu. Anglicky travnik, bazen, beach hriste, basketbalove hriste mini farma, garaze a velky barak. Co barak, vila! U vchodu stal sluzebnik (skoda, ze nemel uniformu) a otviral nam dvere. Mramorovy schody do patra (ostatne mramor je tu vsude, i v tom nejprostsim baraku) a tam se uz povalovali na kozenych sedackach unudeni "byznysmeni" a jejich pritelkyne (ci co to bylo). Kulecnik, tyvka, DJska soupravicka Pioneer a klenot - neskutecny bar. Vse na co si clovek vzpomnel tam bylo, od whisky (tu Indove zboznuji - zrejme pozustatek kolonializmu), absinthu, vodek a vubec. Sami sobe barmany, na kazdym kroku jednohubky ci nejaky dalsi vychytavky (poprve sem mel plisnak v Indii a prej tam byl i nejakej holandskej syr). Irce jenom zarila ocicka, byla najednou jak usmudlana rybarova dceruska, co se pres noc stala princeznou. Trosku ji tu radost kazil fakt, ze se z toho za chvili "probudi" a bude opet v Indii :D.
Spoluparici Indove neustale vyzvidali, jestli nam neco nechybi a kdyz zacala Irca na mrtvolou potazenem gauci klimbat, donesl ji i deku. Zavolal me, abych si ji sel prikryt, tak jsou vychovani! Uzasny vecer bohuzel skoncil ponekud hure... Protoze jsme byli daleko od Chandigarhu (navic v jinem state - Haryana), nechteli pro nas prijet taxici. Chte nechte jsme byli odkazani na nase hostitele - pro ty, kdo nevi co to znamena: Indove jsou znami svoji nedochvilnosti (zadna akademicka ctvrhodinka), kdy hodinove zpozdeni je spolecensky prijatelne; pokud Ind rika, ze "se to nejak udela" a "nekdo to zaridi", mel by byt clovek obezretny, pokud to totiz neslibi primo on, tak slibu vyprsi platnost jeste nez stihne zavrit pusu! Takze v nasi situaci, kdy nam neustale nekdo sliboval, ze nas "nekdo a brzy" odveze, jsme se mirne priopili zacinali bourit. Nakonec po mensim natlaku jsme ukecali jednoho a vyrazili. Zkusenost do priste, Indove a evropske pojeti casu nejde dohromady!
Party to byla vydarena, nebyt casneho odjezdu, jeste by se asi dely veci. Clovek se vsak v tom vsem luxusu nemohl ubranit vtirave myslence na vsechny ty chude Indy, kteri kazdy den vyrazi, aby v korunach stromu polamali suche vetve a za vydelany peniz se nasytili. Navic kdyz vam do ucha jeste septaji (byznysmeni), ze nevedi co s penezma, tak byste jim nafackovali...
Zhruba po 40 minutach cesty jsme odbocili na polnacku a kdyz opadl prach, tak jsme se ocitli uvnitr velkeho komplexu. Anglicky travnik, bazen, beach hriste, basketbalove hriste mini farma, garaze a velky barak. Co barak, vila! U vchodu stal sluzebnik (skoda, ze nemel uniformu) a otviral nam dvere. Mramorovy schody do patra (ostatne mramor je tu vsude, i v tom nejprostsim baraku) a tam se uz povalovali na kozenych sedackach unudeni "byznysmeni" a jejich pritelkyne (ci co to bylo). Kulecnik, tyvka, DJska soupravicka Pioneer a klenot - neskutecny bar. Vse na co si clovek vzpomnel tam bylo, od whisky (tu Indove zboznuji - zrejme pozustatek kolonializmu), absinthu, vodek a vubec. Sami sobe barmany, na kazdym kroku jednohubky ci nejaky dalsi vychytavky (poprve sem mel plisnak v Indii a prej tam byl i nejakej holandskej syr). Irce jenom zarila ocicka, byla najednou jak usmudlana rybarova dceruska, co se pres noc stala princeznou. Trosku ji tu radost kazil fakt, ze se z toho za chvili "probudi" a bude opet v Indii :D.
Spoluparici Indove neustale vyzvidali, jestli nam neco nechybi a kdyz zacala Irca na mrtvolou potazenem gauci klimbat, donesl ji i deku. Zavolal me, abych si ji sel prikryt, tak jsou vychovani! Uzasny vecer bohuzel skoncil ponekud hure... Protoze jsme byli daleko od Chandigarhu (navic v jinem state - Haryana), nechteli pro nas prijet taxici. Chte nechte jsme byli odkazani na nase hostitele - pro ty, kdo nevi co to znamena: Indove jsou znami svoji nedochvilnosti (zadna akademicka ctvrhodinka), kdy hodinove zpozdeni je spolecensky prijatelne; pokud Ind rika, ze "se to nejak udela" a "nekdo to zaridi", mel by byt clovek obezretny, pokud to totiz neslibi primo on, tak slibu vyprsi platnost jeste nez stihne zavrit pusu! Takze v nasi situaci, kdy nam neustale nekdo sliboval, ze nas "nekdo a brzy" odveze, jsme se mirne priopili zacinali bourit. Nakonec po mensim natlaku jsme ukecali jednoho a vyrazili. Zkusenost do priste, Indove a evropske pojeti casu nejde dohromady!
Party to byla vydarena, nebyt casneho odjezdu, jeste by se asi dely veci. Clovek se vsak v tom vsem luxusu nemohl ubranit vtirave myslence na vsechny ty chude Indy, kteri kazdy den vyrazi, aby v korunach stromu polamali suche vetve a za vydelany peniz se nasytili. Navic kdyz vam do ucha jeste septaji (byznysmeni), ze nevedi co s penezma, tak byste jim nafackovali...
Vsuvka pro Pavla
Takze muj mily zvidavy priteli: pracuju ve firme Cue Blocks (www.cueblocks.com), ktera tvori webovy stranky. V soucasny dobe coby firemni benjamin jsem vychytal, jak uz byva zvykem, docela nezazivnou praci, na ktere se mam "zaucit" (prizpusobuju osCommerce na jeden web - prisernost nad prisernosti). Firma je to mlada a zda se i prosperujici, v mnohem srovnatelna (a snad i lepsi) s evropskymi souperkami. Mistni kuchar nam podstrojuje a nechybi i relax room. Cca 25 kolegu mi dela spolecnost a dva mladi sefove (a jedna mlada sefka) na me dohlizeji. Tot asi tak vse, v soucasny dobe mam pred sebou pozici project managera na jednom projektu. Chteji ho psat v Ruby On Rails (coz je udajne nejaky novy skriptovaci jazyk, efektivnejsi nez PHP), ale nevim. Nikdo v tom neumi, takze behem pristich 4 mesicu, vyhrazenych na projekt, budeme muset obetovat cast a chte-nechte se vrhnout na tutorialy.
Takze asi tak, s temi dalsimi pozadavky na fotky... z autobusu se fotit neda, okno ti dela "umelecky" filtr - zapatlanou fotku a kolikrat nemas ani misto vyndat si fotak. Z ulic fotky budou, zatim jsme evropsky vychovani a kazdou chvili cekam, ze mi nekdo rozbije hubu za to, ze ho fotografujeme. Vcera nas v Rock garden dokonce sami zadali, abychom si je vyfotili (prevazne deti), takze nejaky progres je videt. A tu nocni oblohu... no to bude trosku problem, kolikrat se stane, ze ani na oblohu neuvidis a svetelny smog je tu taky trochu vetsi nez v Brne. Budu muset nekam na kopec, snad se nestaneme obeti mistnich psu.
Takze asi tak, s temi dalsimi pozadavky na fotky... z autobusu se fotit neda, okno ti dela "umelecky" filtr - zapatlanou fotku a kolikrat nemas ani misto vyndat si fotak. Z ulic fotky budou, zatim jsme evropsky vychovani a kazdou chvili cekam, ze mi nekdo rozbije hubu za to, ze ho fotografujeme. Vcera nas v Rock garden dokonce sami zadali, abychom si je vyfotili (prevazne deti), takze nejaky progres je videt. A tu nocni oblohu... no to bude trosku problem, kolikrat se stane, ze ani na oblohu neuvidis a svetelny smog je tu taky trochu vetsi nez v Brne. Budu muset nekam na kopec, snad se nestaneme obeti mistnich psu.
noam v antikvariate
dneska jsem zavitala do dvou knihkupectvi, jednoho v centru a jednoho tady u nas za rohem. byla jsem fakt zaskocena mnozstvim paradnich knizek a vsech moznych diaru, zapisniku a casopisu..s davidem jsme serozhodli, ze si koupime hidi-english ucebnici do kapsy, za 125 rupii se da v klidu poridit. ja zatim od deti ve skole sonduju zakladni slovni zasobu, jako napr. cislovky, ktere se pri jizde riksou opravdu hodi.
pro predstavu jich par uvedu (ve fonetick. prepisu): das-10, bis-20, tis-30, čalis-40, oblibena je pičas-50, sat-60, sart-70 a dal ted z hlavy nevim..
v jedny polici byl kompletni h. potter, v druhy milion indic. kucharek, v dalsi harlekynky, mapy, slovniky atd. ovsem to bylo nic proti tomu dalsimu obchodu, neco jako mistni antikvariat. vazne prijemnej kramek. vetsina knih a casopisu v punjabstine (regionalni varianta hindi), neco malo v aj.
nejvetsim prekvapenim pro me ale byl maly cerveny NOAM CHOMSKY, takova knizka s cervenym obalem:), to je takovy bohemisticky fenomen..
pro predstavu jich par uvedu (ve fonetick. prepisu): das-10, bis-20, tis-30, čalis-40, oblibena je pičas-50, sat-60, sart-70 a dal ted z hlavy nevim..
v jedny polici byl kompletni h. potter, v druhy milion indic. kucharek, v dalsi harlekynky, mapy, slovniky atd. ovsem to bylo nic proti tomu dalsimu obchodu, neco jako mistni antikvariat. vazne prijemnej kramek. vetsina knih a casopisu v punjabstine (regionalni varianta hindi), neco malo v aj.
nejvetsim prekvapenim pro me ale byl maly cerveny NOAM CHOMSKY, takova knizka s cervenym obalem:), to je takovy bohemisticky fenomen..
Sunday, November 23, 2008
Prvni pracovni sobota, prvni certifikat TBS a karneval
Prvni pracovni tyden za nami. uff, desitky a desitky jeste pred nami. V uvodu vyhlasuji matematicky kviz, zkuste vypocitat, kolik jich vlastne bude??mala napoveda, koncime v pulce kvetna..
Krome stehovani, prvnich hodin ve skole, par jizd skolnim busem a spouste zodpovezenych otazek prisla na radu prvni prac. sobota -neco jako metodologicky seminar v TBS (The British School) vedeny indickymi esy v oblasti vzdelavani. Ucast povinna, bohuzel. Tady v Chandig. jsou dve pobocky TBS, jedna v Mohali, kde ucim ja, druha v Panchkule, kouksek od mista, kde pracuje David. Misto toho, abych objizdela cele mesto a pripojila se ke kolegynim v Mohali, rozhodla jsem se vyrazit na vlastni pest. David me navigoval, uspesne jsem nasedla do busu, kde jsem byla, jak jinak, za exota. Ale pulhodinova cesta za 7 rupii je v porovnani s riksou fakt zadarmo.
Info o busech viz Daviduv komentar. Dorazila jsem na autobusak v Panchkule a najala si super vyhodnou riksu, za asi 4 minuty jizdy si chtel vyzably muzik rict o 50 rupii. Kdepak, uz vime, jak smlouvat, dala jsem mu 30 a s usmevem se rozloucila. Do TBS jsem dorazila opet mezi prvnimi, na dochvilnost se tu opravdu nehraje, coz me nekdy privadi k silenstvi. Zapsala jsem se, vyfasovala nejky papiry a visaku na krk, aby vsichni vedeli, s kym maji tu cest. Nastesti uz tam sedela i Maria, jedna ze stazistek (Anglie), ktera taky ucila pro TBS. Aspon nejaka spriznena duse. Samotny seminar mel probihat od 9 do 13, ale jak sami hadate, nebylo tomu tak. Od 10 do 15 jsme byli zavreny v podzemni mistnosti, poslouchali info o vzdelavani v Indii, o soucasnych trendech, zkusenostech, problemech. Jako prvni mel prispevek jisty mlady kravatak z Bangalore, kam jsme meli puvodne jet na staz. Vypadal jak Bernal - to je info pro Pavlinku:) a holky vubec..
Nasledovala zena az Delhi, pri svem projevu o detech a rodicovstvi se rozbrecela, fakt dojemny a dobry. Ovsem posledni zena v hedvabnem sari tomu nasadila korunu. Mluvila cistou anglictinou, tzn. bez chraplaveho indickeho akcentu, neb zila nekolik let v UK, Finsku a na Islandu. Jeji projev byl ale opravdu moc dlouuuuuuuuuuuuuuuuhy. Vcetne nekonecne prezentace vseho, co souvisi se vzdelavanim. Vsichni touzebne ocekavali konec, ktery byl stale v nedohlednu, a to i pres to, ze byly skoro tri hodiny odpoledne. Krucelo mi v zaludku, hlava mi kazdou minutu padala, parkrat jsem se pristihla, ze jsem podlehla mikrospanku. Uz toho bylo vazne moc. David zatim netrpelive cekal doma a urgoval me smskama. Po skonceni tohoto edukacniho "ritualu" jsme dostali uchvatny certifikat o jeho absolvovani. Jsem na sebe opravdu pysna:) haha.. Poslu vam pak fotku. Domu me hodila reditelka nasi skoly, hura!! vysvobozeni..
Nasledoval spolecny obed v jedne z ind. restauraci v okoli a pak jsme hromadne vyrazili na mestsky karneval. Fotky jsou na picase, tak kouknete.
Neco jako nase Matejska pout, spousta lidi, stanku, papirovych alegorickych vozu, napr. s Batmanem nebo obeznim Santa Clausem, Pepkem namornikem atd., docela srandovni. Porad se s nama chtel nekdo fotit, jsme tady vazne atrakce. Dokonce me David prekecal na jednu z mistnich "houpacek", takova indicka verze ruskyho kola (viz Davidovy fotky). Radsi se nekoukat, jak to funguje. Bezpecnost prace tady asi moc neznaji..
Po prichodu domu jsme se dozvedeli, ze zabava ani zdaleka nekonci, ba naopak! Vsichni jsme zvani na party chandigarhske smetanky, tzn. hornich 10.000 v miliardovem state..
Krome stehovani, prvnich hodin ve skole, par jizd skolnim busem a spouste zodpovezenych otazek prisla na radu prvni prac. sobota -neco jako metodologicky seminar v TBS (The British School) vedeny indickymi esy v oblasti vzdelavani. Ucast povinna, bohuzel. Tady v Chandig. jsou dve pobocky TBS, jedna v Mohali, kde ucim ja, druha v Panchkule, kouksek od mista, kde pracuje David. Misto toho, abych objizdela cele mesto a pripojila se ke kolegynim v Mohali, rozhodla jsem se vyrazit na vlastni pest. David me navigoval, uspesne jsem nasedla do busu, kde jsem byla, jak jinak, za exota. Ale pulhodinova cesta za 7 rupii je v porovnani s riksou fakt zadarmo.
Info o busech viz Daviduv komentar. Dorazila jsem na autobusak v Panchkule a najala si super vyhodnou riksu, za asi 4 minuty jizdy si chtel vyzably muzik rict o 50 rupii. Kdepak, uz vime, jak smlouvat, dala jsem mu 30 a s usmevem se rozloucila. Do TBS jsem dorazila opet mezi prvnimi, na dochvilnost se tu opravdu nehraje, coz me nekdy privadi k silenstvi. Zapsala jsem se, vyfasovala nejky papiry a visaku na krk, aby vsichni vedeli, s kym maji tu cest. Nastesti uz tam sedela i Maria, jedna ze stazistek (Anglie), ktera taky ucila pro TBS. Aspon nejaka spriznena duse. Samotny seminar mel probihat od 9 do 13, ale jak sami hadate, nebylo tomu tak. Od 10 do 15 jsme byli zavreny v podzemni mistnosti, poslouchali info o vzdelavani v Indii, o soucasnych trendech, zkusenostech, problemech. Jako prvni mel prispevek jisty mlady kravatak z Bangalore, kam jsme meli puvodne jet na staz. Vypadal jak Bernal - to je info pro Pavlinku:) a holky vubec..
Nasledovala zena az Delhi, pri svem projevu o detech a rodicovstvi se rozbrecela, fakt dojemny a dobry. Ovsem posledni zena v hedvabnem sari tomu nasadila korunu. Mluvila cistou anglictinou, tzn. bez chraplaveho indickeho akcentu, neb zila nekolik let v UK, Finsku a na Islandu. Jeji projev byl ale opravdu moc dlouuuuuuuuuuuuuuuuhy. Vcetne nekonecne prezentace vseho, co souvisi se vzdelavanim. Vsichni touzebne ocekavali konec, ktery byl stale v nedohlednu, a to i pres to, ze byly skoro tri hodiny odpoledne. Krucelo mi v zaludku, hlava mi kazdou minutu padala, parkrat jsem se pristihla, ze jsem podlehla mikrospanku. Uz toho bylo vazne moc. David zatim netrpelive cekal doma a urgoval me smskama. Po skonceni tohoto edukacniho "ritualu" jsme dostali uchvatny certifikat o jeho absolvovani. Jsem na sebe opravdu pysna:) haha.. Poslu vam pak fotku. Domu me hodila reditelka nasi skoly, hura!! vysvobozeni..
Nasledoval spolecny obed v jedne z ind. restauraci v okoli a pak jsme hromadne vyrazili na mestsky karneval. Fotky jsou na picase, tak kouknete.
Neco jako nase Matejska pout, spousta lidi, stanku, papirovych alegorickych vozu, napr. s Batmanem nebo obeznim Santa Clausem, Pepkem namornikem atd., docela srandovni. Porad se s nama chtel nekdo fotit, jsme tady vazne atrakce. Dokonce me David prekecal na jednu z mistnich "houpacek", takova indicka verze ruskyho kola (viz Davidovy fotky). Radsi se nekoukat, jak to funguje. Bezpecnost prace tady asi moc neznaji..
Po prichodu domu jsme se dozvedeli, ze zabava ani zdaleka nekonci, ba naopak! Vsichni jsme zvani na party chandigarhske smetanky, tzn. hornich 10.000 v miliardovem state..
Friday, November 21, 2008
Indove a autobusy
Tak sem se rozhodl, ze vam trochu priblizim zdejsi dopravni podminky. Jakozto pravidelny ucastnik (dvakrat denne jsem nucen vyuzivat zdejsi MHD) to mam vse z prvni ruky...
Krome cyklo a moto riksu (to je na samotnou kapitolu) jsou dalsim nejbeznejsim prostredkem autobusy. Clovek se s nima sveze za jednotnou cenu 5 rupii, nezavisle na tom odkud a kam jede. Vzhledem k tomu, ze rupie je cca 50 haliru, je to cena vazne smesna. Asi tim vyvazujou komfort, ktery je v autobuse k dispozici. Mestem vede nekolik "pravidelnych" linek, dokonce i obcas u silnice stoji zastavka, ale protoze jsou jizdni rady z papiru (a toho tu je stale nedostatek - ted nemyslim, ze by slouzil zmlsanym Evropanum, ale recykluje se na papirove pytliky), dovedete si to predstavit. Kdyz se tedy zadari a stojite na spravny zastavce a ve spravny (pokazdy trosku jiny) cas, mate velkou sanci se svezt. Ano, ani kdyz se trefite do rozmaru ridice, nemusite byt mezi stastlivci, co se nalodi. Kondukter piskanim na pistalku oznamuje kdy ma ridic zastavit a kdy se rozjet, bohuzel casto ridic dela ze neslysi (nebo mu vadi ten turban pres usi) a jen "zpomali". Behem nekolikavterinoveho zpomaleni se musi stihnout vystoupit a nastoupit, takze slusne vychovani Evropane maji obcas potiz. Jednou mi, asi omylem, pomohla jedna tucnejsi domorodkyne, kdyz se mermomoci chtela dostat dovnitr a protlacila me pekne obestlaneho svyma prsama. Shukrya!!!
Obcas mam stesti a muzu stat, aniz by me kdokoliv ohrival svym dechem, vyjimecne si i sednu. Pomalu, ale jiste zacinam zjistovat, ze solidarita se v MHD nedrzi. Starici a nemohouci stoji, zatimco omladina sedi a s usklebkem kouka, jak zbesila jizda duchodci clouma. Inu silnejsi vyhrava. Jednou sem se zvedl a pustil ohromeneho starika sednout. Sikovne sem zastoupil ulicku, takze vejrostci meli smulu a sedivec bez podekovani zapadl do sedadla. Shukrya!!!
Kazdy autobus ma tzv. vyhrazena mista nadepsana fixou (napr. ZENY, SENIORI ci BOJOVNICI ZA SVOBODU - puvodne sem si myslel, ze je to recese a ze mysli teroristy, ale byl sem vyveden z omylu - ze pry to jsou to veterani z valky). Zeny samosebou sedi ve predu, zatimco zbytek se hecma vzadu a tise sleduje jak nadskakujici autobus zviditelnuje jejich vnady. Prvnich nekolik cest je opravdu sok, zvlaste pokud clovek nevi kde ma vystoupit a marne se snazi zorientovat pres spinave sklo pomoci ukazatelu psanych v Hindi. Kam se hrabe Madarsko!
"Ten s nama jede, jako by nas ukradl!" dostava v Indii nove rozmery, brzda strida plyn a k tomu silnice co byla spravovana naposledy pred 10 lety. Pred touhle smrtelnou kombinaci nepomuze cloveku ani jizda v sede, protoze dopadnuti je podstatne neprijemnejsi nez kdyz stoji. Za zminku jeste stoji troubeni... to ze Indove troubi preventivne jsem uz psal. Jenze temer poeticke zvoneni cyklo zvonku ci tutani aut je v porovnani s autobusovym klaksonem detskym predstavenim (jak by rekl Klement). Ridic casto (ostatne silnicni provoz tomu tak chce) a s chuti dlouze troubi, ze i uvnitr je to na povazenou. Co teprve takovy cyklo riksa ktery autobusakovi prekazi? Ja bych se s prominutim posral.
Doufam, ze z toho co jsem napsal si neudelate spatny obrazek. Ve skutecnosti si cestu autobusem dost uzivam a kazde rano se tesim, cim novym me dvojice pruvodci/ridic opet prekvapi.
P.S.: fotky viz
picasaweb.google.com/david.jirman a picasaweb.google.com/irena.brychnacova
Krome cyklo a moto riksu (to je na samotnou kapitolu) jsou dalsim nejbeznejsim prostredkem autobusy. Clovek se s nima sveze za jednotnou cenu 5 rupii, nezavisle na tom odkud a kam jede. Vzhledem k tomu, ze rupie je cca 50 haliru, je to cena vazne smesna. Asi tim vyvazujou komfort, ktery je v autobuse k dispozici. Mestem vede nekolik "pravidelnych" linek, dokonce i obcas u silnice stoji zastavka, ale protoze jsou jizdni rady z papiru (a toho tu je stale nedostatek - ted nemyslim, ze by slouzil zmlsanym Evropanum, ale recykluje se na papirove pytliky), dovedete si to predstavit. Kdyz se tedy zadari a stojite na spravny zastavce a ve spravny (pokazdy trosku jiny) cas, mate velkou sanci se svezt. Ano, ani kdyz se trefite do rozmaru ridice, nemusite byt mezi stastlivci, co se nalodi. Kondukter piskanim na pistalku oznamuje kdy ma ridic zastavit a kdy se rozjet, bohuzel casto ridic dela ze neslysi (nebo mu vadi ten turban pres usi) a jen "zpomali". Behem nekolikavterinoveho zpomaleni se musi stihnout vystoupit a nastoupit, takze slusne vychovani Evropane maji obcas potiz. Jednou mi, asi omylem, pomohla jedna tucnejsi domorodkyne, kdyz se mermomoci chtela dostat dovnitr a protlacila me pekne obestlaneho svyma prsama. Shukrya!!!
Obcas mam stesti a muzu stat, aniz by me kdokoliv ohrival svym dechem, vyjimecne si i sednu. Pomalu, ale jiste zacinam zjistovat, ze solidarita se v MHD nedrzi. Starici a nemohouci stoji, zatimco omladina sedi a s usklebkem kouka, jak zbesila jizda duchodci clouma. Inu silnejsi vyhrava. Jednou sem se zvedl a pustil ohromeneho starika sednout. Sikovne sem zastoupil ulicku, takze vejrostci meli smulu a sedivec bez podekovani zapadl do sedadla. Shukrya!!!
Kazdy autobus ma tzv. vyhrazena mista nadepsana fixou (napr. ZENY, SENIORI ci BOJOVNICI ZA SVOBODU - puvodne sem si myslel, ze je to recese a ze mysli teroristy, ale byl sem vyveden z omylu - ze pry to jsou to veterani z valky). Zeny samosebou sedi ve predu, zatimco zbytek se hecma vzadu a tise sleduje jak nadskakujici autobus zviditelnuje jejich vnady. Prvnich nekolik cest je opravdu sok, zvlaste pokud clovek nevi kde ma vystoupit a marne se snazi zorientovat pres spinave sklo pomoci ukazatelu psanych v Hindi. Kam se hrabe Madarsko!
"Ten s nama jede, jako by nas ukradl!" dostava v Indii nove rozmery, brzda strida plyn a k tomu silnice co byla spravovana naposledy pred 10 lety. Pred touhle smrtelnou kombinaci nepomuze cloveku ani jizda v sede, protoze dopadnuti je podstatne neprijemnejsi nez kdyz stoji. Za zminku jeste stoji troubeni... to ze Indove troubi preventivne jsem uz psal. Jenze temer poeticke zvoneni cyklo zvonku ci tutani aut je v porovnani s autobusovym klaksonem detskym predstavenim (jak by rekl Klement). Ridic casto (ostatne silnicni provoz tomu tak chce) a s chuti dlouze troubi, ze i uvnitr je to na povazenou. Co teprve takovy cyklo riksa ktery autobusakovi prekazi? Ja bych se s prominutim posral.
Doufam, ze z toho co jsem napsal si neudelate spatny obrazek. Ve skutecnosti si cestu autobusem dost uzivam a kazde rano se tesim, cim novym me dvojice pruvodci/ridic opet prekvapi.
P.S.: fotky viz
picasaweb.google.com/david.jirman a picasaweb.google.com/irena.brychnacova
Muz, ktery bavi Indii
Jeste behem meho familystay me ho ukazali poprve. Ma s obcas slabou chvilku, ale vetsinu casu sem se rehtal jak kun... tak snad se vam to taky bude libit.
Film v puvodnim zneni, bez titulku.
Film v puvodnim zneni, bez titulku.
Thursday, November 20, 2008
prvni skolni dny, prvni mega aiesec party
po vcerejsim odpojeni ze skolni site musim improvizovat, mela jsem pro vas paradni komentar vcerejsiho dne,
tak tedy, za prve mam uplne debilni klavesnici, neco jako psaci stroj, takze do toho busim o sto sest, priznivci okousanych jablek (maca) by me asi ukamenovali:)
vcerejsek prinesl mnoho, stehovani do noveho a kultivovaneho bytu c. 21, tzn. misti sektorove rozdeleni, dovolim si malou poznamku: chandigarh je rozdelen do asi 70 a neco sektoru, krome nestastneho cisla 13, de facto se sklada ze 3 casti> samotny chandig., panchkula a mohali, to je misto me skoly.
bez mapy je to docela mazec, neb projedete ulici a najednou jste v dalsim sektoru, navic kazdy sektor ma 4 podsektory: A, B, C, D.
ale zpatky ke vcerejsku: prvni sok, jaxe dostat do prace? kudy kam? david mi ulovil autoriksu za uzasnych 150 rupii, coz jsem odmitla. dalsi tah na branu, za 100, nebyl cas na smlouvani, taxem jela. jako 1. v probouzejici se skole..
vcerejsek byl flakaci, internet, maily, nepovedeny komentar na blog..ale co. mela jsem hledat neco o evrop. Vanocich, nemam rada tu kapitalku "V"..prvni a posledni odpo. hodina byla ok, vlastne dalsi intro o CR.
1. odpoledni nakup v nasi ctvrti, vecerni vyroci aiesecu (60 let od zalozeni), vsichni to desne zerou!!!!!!!!!!!ale fakt mega. my sme jenom EPs, tzn. jen ucastnici staze.mame hafo fotek vsech nasich mladych kamaradu, vecer zkusim poslat pro predstavu, a v hlave milion nevyslovitelnych jmen!
nasledovala afterparty u nas doma, vetsi bordel nebyl ani na uvoze, kdyz si stezovali, haha, pro pripomenuti. rev, duneni, hudba, tanec, brutal. smich atd.
po 2 hodinach trpeni jsem je pozadala o klid, pekne jako po vecerce:)na podruhe zareagovali a cca ve 2 rano zmizeli.
jak prijemne vstavani pred 7. hod. rano!!
skolnim busem do prace, 7 hodin s detmi vseho veku a za chvili jedu dom. cesta trva cca 50 min, kazde dite se "nalodi" primo pred domem, fakt vychytavka.
ps> krom vyroci 60 let AIESECU jsme vcera slavili i 91 let od narozeni 1. ind. premierky Indiri Ghandi..abychom intelektualne nezakrneli:)
tot pro dnes vse.
PS2, bata tady frci, prej je to indicka firma, mi vsichni tvrdi!!!
tak tedy, za prve mam uplne debilni klavesnici, neco jako psaci stroj, takze do toho busim o sto sest, priznivci okousanych jablek (maca) by me asi ukamenovali:)
vcerejsek prinesl mnoho, stehovani do noveho a kultivovaneho bytu c. 21, tzn. misti sektorove rozdeleni, dovolim si malou poznamku: chandigarh je rozdelen do asi 70 a neco sektoru, krome nestastneho cisla 13, de facto se sklada ze 3 casti> samotny chandig., panchkula a mohali, to je misto me skoly.
bez mapy je to docela mazec, neb projedete ulici a najednou jste v dalsim sektoru, navic kazdy sektor ma 4 podsektory: A, B, C, D.
ale zpatky ke vcerejsku: prvni sok, jaxe dostat do prace? kudy kam? david mi ulovil autoriksu za uzasnych 150 rupii, coz jsem odmitla. dalsi tah na branu, za 100, nebyl cas na smlouvani, taxem jela. jako 1. v probouzejici se skole..
vcerejsek byl flakaci, internet, maily, nepovedeny komentar na blog..ale co. mela jsem hledat neco o evrop. Vanocich, nemam rada tu kapitalku "V"..prvni a posledni odpo. hodina byla ok, vlastne dalsi intro o CR.
1. odpoledni nakup v nasi ctvrti, vecerni vyroci aiesecu (60 let od zalozeni), vsichni to desne zerou!!!!!!!!!!!ale fakt mega. my sme jenom EPs, tzn. jen ucastnici staze.mame hafo fotek vsech nasich mladych kamaradu, vecer zkusim poslat pro predstavu, a v hlave milion nevyslovitelnych jmen!
nasledovala afterparty u nas doma, vetsi bordel nebyl ani na uvoze, kdyz si stezovali, haha, pro pripomenuti. rev, duneni, hudba, tanec, brutal. smich atd.
po 2 hodinach trpeni jsem je pozadala o klid, pekne jako po vecerce:)na podruhe zareagovali a cca ve 2 rano zmizeli.
jak prijemne vstavani pred 7. hod. rano!!
skolnim busem do prace, 7 hodin s detmi vseho veku a za chvili jedu dom. cesta trva cca 50 min, kazde dite se "nalodi" primo pred domem, fakt vychytavka.
ps> krom vyroci 60 let AIESECU jsme vcera slavili i 91 let od narozeni 1. ind. premierky Indiri Ghandi..abychom intelektualne nezakrneli:)
tot pro dnes vse.
PS2, bata tady frci, prej je to indicka firma, mi vsichni tvrdi!!!
Tuesday, November 18, 2008
prvni dojmy z indie
namaste,
aneb ahoj vsem, prave sedim v radoby kancelari indickeho aiesecu v chandigarhu, vyuzivam velmi pomaleho netu a cekam na zprovozneni moji indicke SIMky. prvni dojmy? co cekate, z moji strany to byl hlavne vsudypritomny smrad, spina, skladky a v nich se povalujici deti, zvirata atd.
ale od zacatku> skvela Student Agenczz nam kvuli havarce na D1 prekazila transport na letiste do vidne, takze jsme jeli stylove taxikem za 4000 kc pro 4 lidi, transposrt do londyna v pohode. zato na palube Brit. Airways nas cekalo mile prekvapeni, zmenili nam sedadla, ocitli jsme se razem v 1. tride!! jaka nadhera, neustala obsluha, jidlo, piti, filmy, deky, polstare, kreslo-lehatko, takova mala koje pro kazdeho. takova cesta asi dlouho nebude, aspon ne tady u "nas" na vychode. o to vetsi des to byl v delhi, davy lidi, otravujuci taxikari, kteri nas, ostatne jako vsechny cizince, natah na 10 km cesty na domaci letiste asi 100x, dle informaci mistnich. tak jest. vitejte v indii..cestou jsme zkouseli vsemozne i nemozne bankomaty - neb nic jineho nez rupie se pouzit neda, z dolaru nemaji na vraceni. nebo se vymlouvaji. od certa k dablu.
po 10 hodinach v hale s pruvanem a japonskymi sousedy na sedacce jsme se konecne dostali na odbaveni, dalsi hodina byla kriticka! usinali jsme i za chuze!! pak uz jen nastup do letadla a hura do chandigarhu! letistem bych to ani nenazvala, takova ZNC, neboli z nouze ctnost. nasledoval 3denni "homestay"- ubytovani v rodine, kazdy zvlast, samozrejme. behem vikendu mnozstvi aiesec aktivit, poznavani jinych stazistu, napr. z brazilie, nekolik z holandska, ciny, tchaj wanu, anglie atd. bydli se tady ve 3 "bytech", spis ani nevim, jak to nazvat. s bydlenim to moc spolecnyho nema. voda sice tece, kape celou noc, sprcha je zazrak a vymozenost, zachod.. bez komentare, navic papir je tady jen pro honoraci. mistni pobocka aiecesu vypada jak vybydlenej dum..
a co delame? david byl vcera 1. den v praci, prisel celkem nadsenej, zatimco ja jsem stravila asi 8 hod. v cizim byte nikoli s cizi zenou, ale s cizim brazil. muzem, ktery mi poskytl azyl ve svem studenem pokoji. kolem pul 9. dorazil david, ubytovali jsme se na 1 noc a rano sup do prace.
po vcer. setkani s reditelkou skoly, vyvedu vas z omylu, the british school nema britske zamestnance!!! to me trochu vyvedklo z miry. ale je tu jeden jediny muz, telocvikar v turbanu, ktery se se mnou dneska podelil o svuj indicky obed. kvuli nemocnym ucitelkam jsem suplovala asi 6 hodin, jedna trva 35 min, coz je ok. deti ve veku od 5 let do 13, mix vseho. to byla moje dnesni napln. spis takove predstaveni, asi jsem se jim zalibila, predla jsem pradubicky pernik, ukazala jim nasi krasnou vlast, vychvalila ji etc etc. tak doufam, ze bude vse ok, 6 mesicu je fakt dlouha doba. na zpatek jsme jeli hromadne skolnim busem, malem jsem ohluchla, same otazky o rodine, cr, co mam rada, co budu ucit, jak dlouho, jsem-li vdana, jsem tak trochu exot:] david taky, hlavne na rikse. ja zatim jezdila na skutru, jako spolujezdec, navic, vtipna vec, zeny nemusi mit prilby behem jizdy. doprava je silena, jizda vlevo, provoz na cervenou, nechapeme, a to jsme si chteli poridit kolo.
dnes vecer nas ceka presun do lepsiho, mame uz par fotek, behem tydne preposlu, bud na picase nebo nejak tady, pokud to pujde.
je toho hodne na vypraveni, tohle berte jako rychloinfo o ceste a prvnich dnech, pokusim s epsat lip a na ceske klavesnici mozna..na netu budu v praci, tak cekam na komentare.
ps> je to vazne vychod, a to se vsim vsudy. ale asi se mi tady zacina libit, david je nadsen uz od zacatku.
ps2> zdravotni problemy zatim nemame, nastesti..
----------------------------------------------
>> Druha strana mince <<
Jak vetsina z vas spravne predpokladala, irciny nazory se budou lisit od mych. Takze bych to taky rad nacnul, berte to jako "Indie podle Davida" :).
Student Agency ukazala odvracenou tvar, siroke verejnosti neznamou. Diky jakesi nehode na D1 nam nedojel autobus, a to, ze nam uleti letadla je nezajimalo. Nahradni autobus mel prijet cca za hodinu a kousek, coz bylo kriticke. Taxikar do Vidne na letiste stal vazne 1000 na osobu (jela s nami nejaka Ruska a Cech co jel do Italie). Vymenili jsme si kontakty a rozesli se kazdy po svem. Sem zvedavej, jestli nam to Ejdzncy proplati!
Zminovana 1. trida British Airways byla opravdu jedinecna. Neduverive jsem pozival vyhod bussinessmana, v obavach ze nas jeste dodatecne zkasnou. Nicmene nestalo se tak a hodiny letu prijemne ubihaly. Pristani v Dili a hlavne prvni kontakty s domorodci byl sok i pro me. Po vlidnych a nevtiravych letuskach z 1. tridy se na nas sesypali mistni nahaneci taxikaru a byli krajne neodbytni. Kdyz videli, ze moc nechceme, snazili se nas utlouct svoji plynnou hindstinou. Nakonec jsme podlehli jeji spolehlivym informacim, ze transport z jednoho terminalu na druhy je v tuto hodinu (cca 2 hodiny rano) nemozny a nejdriv v 6 jede nejaky neplaceny bus. Cena, kterou jsme povazovali za primerenou, se casem ukazala jako opravdu 100x nadhodnocena. Takze 1:0 pro taxikare (spis 100:0). Nicmene mel s nami trpelivost, kdyz jsme se snazili vybrat rupie z mistnich bankomatu (pozdeji se ukazalo, ze je lepsi vybirat z nestatnich bank - nevim proc). Nadchazejicich 8 hodin jsme stravili v pred-predodletove hale, s ostatnimi cekajicimi (mj. i temi Japonci). Vsude neustale pod dozorem policie, letistni policie a snad i vojaku, cert aby se v tech jejich uniformach vyznal. Po cca 7 ubijejicich hodinach jsme byli vpusteni do predodletove haly, kde bylo trochu tepleji, zachody a vonelo tam jidlo. Cesta do Chandigarhu byla normalni, rekl bych temer evropsky probihajici.
Na miste si nas vyzvedla mlada AJSEKARKA se svym bratrem s turbanem. Z holciny se nakonec vyklubal ircina "domaci" na nejblizsi 3 dny. Tady jeste AIESEC stale fungoval na 1. Me vyklopili kdesi v sektoru 30 (mesto je rozdeleno na nekolik sektoru, ktere pry maji urcitou logiku, do niz se pry po par tydnech!!! dostanem) u mladeho AJSEKARE Rahula, v jehoz rodine jsem mel travit prvni dny pobytu ja. Krome nej, v rodine nikdo nemluvil anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Ruce ani nohy v tomto pripade nebyly dostatecnou nahradou. Nicmene jidlo a ubytovani bylo, ve svetle pozdejsich zkusenosti, prvotridni. Dokonce meli i klasicky zachod (i kdyz bez papiru) a vykachlikovane misto s odtokem pro umyvani - clovek se polejva vodou z kyblu, takze u toho kleci vedle zachodu. Aspon jednu vyhodu to ma, nemusite neustale umyvat zachod :). AIESECari nas hned zapojili do svych "events" (tedy udalosti ci projektu) a bez jakychkoliv rozpaku presli fazi seznamovani s Indii, potazmo mestem. Tady uz zacaly klicit prvni obavy. Rahul se venoval svemu a ja v domeni, ze me ukaze jak to tu chodi chodil s nim. Pravda, neco sem pochytil (napr. smlouvani s riksama), ale mohl se snazit vic hoch.
Pak prvni den v praci, musel me do ni dovezt pan otec, protoze muj mily dohlizitel zaspal, klasika rekl bych. Myslel sem, ze to bude jako u Irci nejaka informacni schuzka, ale hned prvni den me posadili za pocitac, asi abych nezahalel. Prostredi tady (v praci) je rekl bych nad prumer, dokonce by se dalo rovnat i evropskym nadprumerem. Maji tu sveho Chefe - kuchare, ktery vari obedy a sem tam vecere, maji tu relaxacni mistnost se vsema moznejma hrama (elektronickejma i neelektronickejma), mlady kolektiv a pratelska atmosfera. O to vic me to tesi, ze i Irca vypada z prace spokojena.
No a konecne to ubytovani, z rodiny jsme sli prechodne na jednu noc do prvniho trainee housu - 4 steny, 2 postele a policka. Tot vse. Je pravda, ze je na zdech (pomistne) plisen, postele jsou spartakiadni lehatka s neprilis vabne vypadajicima matracema a prikryvky jsou asi jak ze skol v prirode, ale aspon to tolik nesmrdi :). Evropske zachody jsou tady asi normalni, zatim jsem je videl vzdycky vsude. Toaletak je diky internistum taky, takze tady pohoda. Koupelna, jak sem uz psal, se sestava vetsinou z vyspadovane podlahy a odtoku, kyble a hrnicku a dvou kohoutku ze zdi. Nekde (v ty rodine) tekla tepla voda, jinde maji hrejici spiralu. Clovek si tu koupel hned jinak uzije, kdyz na ni treba ceka 15 minut (nez se ohreje voda:) ). Jinak vsudypritomna zviratka jsou pratelska, jeste jsme nezaznamenali jediny utok. Kuchyne je proflakla vec a lidi tu jsou naprosto uzasni, neskutecne pohostinni a mili (obcas se postesti nejakej kakabus, ale jinak super).
Co se tyce dopravy - tak to stoji za to! Prvni cesta at uz autem ci riksou byl vazne sok, nejen ze jezdi na leve strane, ale zpusob jakym jezdi se zdal naprosto sileny. Po urcitem case v tom zacinam videt urcity rad, i kdyz zatim jen zacinam. Jejich neustale troubeni je vlastne preventivni a ridici jsou jednak hodne pozorni (myslim jako registrujici okoli) a predvidavi, druhak svym zpusobem disciplinovani. Ve vysledku to vypada jako neorganizovany a zbesily chaos, ale funguje to. Zatim je to zahada, ale fakt to funguje :). Riksove prej nemaji ani ridicaky, jen jak to pochytili, tak si to dovedete predstavit. Kolikrat mam chut sesednout a radsi vozit ja jeho, neb je to stary kmet a sotva funi. Snad si zvykneme... Tim, ze jsme bili, tak mame asi tak 300% severoindickou prirazku, ale az se naucime zaklady Hindi, tak se nedame. Mam za sebou uz prvni uspesne smlouvani, ale jsou v tom dobri, kluci jedni umouneni!
Takze nebyt ircinych obcasnych, vecernich, nefalsovanych hysteraku (ktere me tahnou zpatky na zem a nuti videt veci v jinem svetle) tak za sebe muzu rict, ze ma ocekavani Indie zatim naplnuje. Mozna i predchazi...
aneb ahoj vsem, prave sedim v radoby kancelari indickeho aiesecu v chandigarhu, vyuzivam velmi pomaleho netu a cekam na zprovozneni moji indicke SIMky. prvni dojmy? co cekate, z moji strany to byl hlavne vsudypritomny smrad, spina, skladky a v nich se povalujici deti, zvirata atd.
ale od zacatku> skvela Student Agenczz nam kvuli havarce na D1 prekazila transport na letiste do vidne, takze jsme jeli stylove taxikem za 4000 kc pro 4 lidi, transposrt do londyna v pohode. zato na palube Brit. Airways nas cekalo mile prekvapeni, zmenili nam sedadla, ocitli jsme se razem v 1. tride!! jaka nadhera, neustala obsluha, jidlo, piti, filmy, deky, polstare, kreslo-lehatko, takova mala koje pro kazdeho. takova cesta asi dlouho nebude, aspon ne tady u "nas" na vychode. o to vetsi des to byl v delhi, davy lidi, otravujuci taxikari, kteri nas, ostatne jako vsechny cizince, natah na 10 km cesty na domaci letiste asi 100x, dle informaci mistnich. tak jest. vitejte v indii..cestou jsme zkouseli vsemozne i nemozne bankomaty - neb nic jineho nez rupie se pouzit neda, z dolaru nemaji na vraceni. nebo se vymlouvaji. od certa k dablu.
po 10 hodinach v hale s pruvanem a japonskymi sousedy na sedacce jsme se konecne dostali na odbaveni, dalsi hodina byla kriticka! usinali jsme i za chuze!! pak uz jen nastup do letadla a hura do chandigarhu! letistem bych to ani nenazvala, takova ZNC, neboli z nouze ctnost. nasledoval 3denni "homestay"- ubytovani v rodine, kazdy zvlast, samozrejme. behem vikendu mnozstvi aiesec aktivit, poznavani jinych stazistu, napr. z brazilie, nekolik z holandska, ciny, tchaj wanu, anglie atd. bydli se tady ve 3 "bytech", spis ani nevim, jak to nazvat. s bydlenim to moc spolecnyho nema. voda sice tece, kape celou noc, sprcha je zazrak a vymozenost, zachod.. bez komentare, navic papir je tady jen pro honoraci. mistni pobocka aiecesu vypada jak vybydlenej dum..
a co delame? david byl vcera 1. den v praci, prisel celkem nadsenej, zatimco ja jsem stravila asi 8 hod. v cizim byte nikoli s cizi zenou, ale s cizim brazil. muzem, ktery mi poskytl azyl ve svem studenem pokoji. kolem pul 9. dorazil david, ubytovali jsme se na 1 noc a rano sup do prace.
po vcer. setkani s reditelkou skoly, vyvedu vas z omylu, the british school nema britske zamestnance!!! to me trochu vyvedklo z miry. ale je tu jeden jediny muz, telocvikar v turbanu, ktery se se mnou dneska podelil o svuj indicky obed. kvuli nemocnym ucitelkam jsem suplovala asi 6 hodin, jedna trva 35 min, coz je ok. deti ve veku od 5 let do 13, mix vseho. to byla moje dnesni napln. spis takove predstaveni, asi jsem se jim zalibila, predla jsem pradubicky pernik, ukazala jim nasi krasnou vlast, vychvalila ji etc etc. tak doufam, ze bude vse ok, 6 mesicu je fakt dlouha doba. na zpatek jsme jeli hromadne skolnim busem, malem jsem ohluchla, same otazky o rodine, cr, co mam rada, co budu ucit, jak dlouho, jsem-li vdana, jsem tak trochu exot:] david taky, hlavne na rikse. ja zatim jezdila na skutru, jako spolujezdec, navic, vtipna vec, zeny nemusi mit prilby behem jizdy. doprava je silena, jizda vlevo, provoz na cervenou, nechapeme, a to jsme si chteli poridit kolo.
dnes vecer nas ceka presun do lepsiho, mame uz par fotek, behem tydne preposlu, bud na picase nebo nejak tady, pokud to pujde.
je toho hodne na vypraveni, tohle berte jako rychloinfo o ceste a prvnich dnech, pokusim s epsat lip a na ceske klavesnici mozna..na netu budu v praci, tak cekam na komentare.
ps> je to vazne vychod, a to se vsim vsudy. ale asi se mi tady zacina libit, david je nadsen uz od zacatku.
ps2> zdravotni problemy zatim nemame, nastesti..
----------------------------------------------
>> Druha strana mince <<
Jak vetsina z vas spravne predpokladala, irciny nazory se budou lisit od mych. Takze bych to taky rad nacnul, berte to jako "Indie podle Davida" :).
Student Agency ukazala odvracenou tvar, siroke verejnosti neznamou. Diky jakesi nehode na D1 nam nedojel autobus, a to, ze nam uleti letadla je nezajimalo. Nahradni autobus mel prijet cca za hodinu a kousek, coz bylo kriticke. Taxikar do Vidne na letiste stal vazne 1000 na osobu (jela s nami nejaka Ruska a Cech co jel do Italie). Vymenili jsme si kontakty a rozesli se kazdy po svem. Sem zvedavej, jestli nam to Ejdzncy proplati!
Zminovana 1. trida British Airways byla opravdu jedinecna. Neduverive jsem pozival vyhod bussinessmana, v obavach ze nas jeste dodatecne zkasnou. Nicmene nestalo se tak a hodiny letu prijemne ubihaly. Pristani v Dili a hlavne prvni kontakty s domorodci byl sok i pro me. Po vlidnych a nevtiravych letuskach z 1. tridy se na nas sesypali mistni nahaneci taxikaru a byli krajne neodbytni. Kdyz videli, ze moc nechceme, snazili se nas utlouct svoji plynnou hindstinou. Nakonec jsme podlehli jeji spolehlivym informacim, ze transport z jednoho terminalu na druhy je v tuto hodinu (cca 2 hodiny rano) nemozny a nejdriv v 6 jede nejaky neplaceny bus. Cena, kterou jsme povazovali za primerenou, se casem ukazala jako opravdu 100x nadhodnocena. Takze 1:0 pro taxikare (spis 100:0). Nicmene mel s nami trpelivost, kdyz jsme se snazili vybrat rupie z mistnich bankomatu (pozdeji se ukazalo, ze je lepsi vybirat z nestatnich bank - nevim proc). Nadchazejicich 8 hodin jsme stravili v pred-predodletove hale, s ostatnimi cekajicimi (mj. i temi Japonci). Vsude neustale pod dozorem policie, letistni policie a snad i vojaku, cert aby se v tech jejich uniformach vyznal. Po cca 7 ubijejicich hodinach jsme byli vpusteni do predodletove haly, kde bylo trochu tepleji, zachody a vonelo tam jidlo. Cesta do Chandigarhu byla normalni, rekl bych temer evropsky probihajici.
Na miste si nas vyzvedla mlada AJSEKARKA se svym bratrem s turbanem. Z holciny se nakonec vyklubal ircina "domaci" na nejblizsi 3 dny. Tady jeste AIESEC stale fungoval na 1. Me vyklopili kdesi v sektoru 30 (mesto je rozdeleno na nekolik sektoru, ktere pry maji urcitou logiku, do niz se pry po par tydnech!!! dostanem) u mladeho AJSEKARE Rahula, v jehoz rodine jsem mel travit prvni dny pobytu ja. Krome nej, v rodine nikdo nemluvil anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Ruce ani nohy v tomto pripade nebyly dostatecnou nahradou. Nicmene jidlo a ubytovani bylo, ve svetle pozdejsich zkusenosti, prvotridni. Dokonce meli i klasicky zachod (i kdyz bez papiru) a vykachlikovane misto s odtokem pro umyvani - clovek se polejva vodou z kyblu, takze u toho kleci vedle zachodu. Aspon jednu vyhodu to ma, nemusite neustale umyvat zachod :). AIESECari nas hned zapojili do svych "events" (tedy udalosti ci projektu) a bez jakychkoliv rozpaku presli fazi seznamovani s Indii, potazmo mestem. Tady uz zacaly klicit prvni obavy. Rahul se venoval svemu a ja v domeni, ze me ukaze jak to tu chodi chodil s nim. Pravda, neco sem pochytil (napr. smlouvani s riksama), ale mohl se snazit vic hoch.
Pak prvni den v praci, musel me do ni dovezt pan otec, protoze muj mily dohlizitel zaspal, klasika rekl bych. Myslel sem, ze to bude jako u Irci nejaka informacni schuzka, ale hned prvni den me posadili za pocitac, asi abych nezahalel. Prostredi tady (v praci) je rekl bych nad prumer, dokonce by se dalo rovnat i evropskym nadprumerem. Maji tu sveho Chefe - kuchare, ktery vari obedy a sem tam vecere, maji tu relaxacni mistnost se vsema moznejma hrama (elektronickejma i neelektronickejma), mlady kolektiv a pratelska atmosfera. O to vic me to tesi, ze i Irca vypada z prace spokojena.
No a konecne to ubytovani, z rodiny jsme sli prechodne na jednu noc do prvniho trainee housu - 4 steny, 2 postele a policka. Tot vse. Je pravda, ze je na zdech (pomistne) plisen, postele jsou spartakiadni lehatka s neprilis vabne vypadajicima matracema a prikryvky jsou asi jak ze skol v prirode, ale aspon to tolik nesmrdi :). Evropske zachody jsou tady asi normalni, zatim jsem je videl vzdycky vsude. Toaletak je diky internistum taky, takze tady pohoda. Koupelna, jak sem uz psal, se sestava vetsinou z vyspadovane podlahy a odtoku, kyble a hrnicku a dvou kohoutku ze zdi. Nekde (v ty rodine) tekla tepla voda, jinde maji hrejici spiralu. Clovek si tu koupel hned jinak uzije, kdyz na ni treba ceka 15 minut (nez se ohreje voda:) ). Jinak vsudypritomna zviratka jsou pratelska, jeste jsme nezaznamenali jediny utok. Kuchyne je proflakla vec a lidi tu jsou naprosto uzasni, neskutecne pohostinni a mili (obcas se postesti nejakej kakabus, ale jinak super).
Co se tyce dopravy - tak to stoji za to! Prvni cesta at uz autem ci riksou byl vazne sok, nejen ze jezdi na leve strane, ale zpusob jakym jezdi se zdal naprosto sileny. Po urcitem case v tom zacinam videt urcity rad, i kdyz zatim jen zacinam. Jejich neustale troubeni je vlastne preventivni a ridici jsou jednak hodne pozorni (myslim jako registrujici okoli) a predvidavi, druhak svym zpusobem disciplinovani. Ve vysledku to vypada jako neorganizovany a zbesily chaos, ale funguje to. Zatim je to zahada, ale fakt to funguje :). Riksove prej nemaji ani ridicaky, jen jak to pochytili, tak si to dovedete predstavit. Kolikrat mam chut sesednout a radsi vozit ja jeho, neb je to stary kmet a sotva funi. Snad si zvykneme... Tim, ze jsme bili, tak mame asi tak 300% severoindickou prirazku, ale az se naucime zaklady Hindi, tak se nedame. Mam za sebou uz prvni uspesne smlouvani, ale jsou v tom dobri, kluci jedni umouneni!
Takze nebyt ircinych obcasnych, vecernich, nefalsovanych hysteraku (ktere me tahnou zpatky na zem a nuti videt veci v jinem svetle) tak za sebe muzu rict, ze ma ocekavani Indie zatim naplnuje. Mozna i predchazi...
Tuesday, November 4, 2008
Pěkně jedno po druhým (One by one)
Všechno to vlastně začalo úplně nevinně: chtěli jsme někam pryč. Irča objevila brněnský AIESEC a po referencích zkušeného ajsekáře (pana šáši) jsme se nechali taky uvrtat. Formality by byly, stačilo už jen vybrat, kam se vydáme. Každý z nás měl svého favorita, ale vzhledem k větším šancím upíchnout se ve stejném městě, jsme se rozhodli pro Indii. Na druhého favorita třeba (určitě!!!) ještě dojde v pravý čas.
Téměř půlroční přípravy se pomalu chýlí ke konci a i přes nepříliš vydařený první kontakt s indickým ajsekem (a vlastně i druhý, taktéž nepříliš vydařený, kontakt s ambasádou v Praze) se docela těšíme. Směsice vzrušení a napětí z neznámého se střídá s cestovatelskou euforií. Zítra vyrážím pro pasy na ambasádu, kde (jak doufám) už budou i víza... snad si konzul a jeho informacemi "dobře" zásobená šedovlasá pravá ruka - paní prosímpěkně - napraví reputaci.
---
At the beginning there was an idea: work and travel abroad. Irena has found out a way with AIESEC Brno and according to Mr. Krusty's (friend of ours, worked abroad thanks to AIESEC) experience we decided to try that. Formalities were done and we just had to pick a country to travel to. Each of us had his/her own favorite country, but bcs of the bigger chance to stay in one city we decided for India. The other country-champion will take a place soon...
Almost half-year of preparation is getting to the end and even after first (little bit unsuccessful) contact with AIESEC committee in India (and also second contact with Czech embassy in Prague) we're still looking forward. Combination of excitement and suspension alternates with traveller's eufory. Tomorrow I'm heading to Czech embassy, where (as I hope) will be already our visas prepared... hopefuly consul and his "well-informed" right hand (mrs. prosimpekne) will change our opinion.
Téměř půlroční přípravy se pomalu chýlí ke konci a i přes nepříliš vydařený první kontakt s indickým ajsekem (a vlastně i druhý, taktéž nepříliš vydařený, kontakt s ambasádou v Praze) se docela těšíme. Směsice vzrušení a napětí z neznámého se střídá s cestovatelskou euforií. Zítra vyrážím pro pasy na ambasádu, kde (jak doufám) už budou i víza... snad si konzul a jeho informacemi "dobře" zásobená šedovlasá pravá ruka - paní prosímpěkně - napraví reputaci.
---
At the beginning there was an idea: work and travel abroad. Irena has found out a way with AIESEC Brno and according to Mr. Krusty's (friend of ours, worked abroad thanks to AIESEC) experience we decided to try that. Formalities were done and we just had to pick a country to travel to. Each of us had his/her own favorite country, but bcs of the bigger chance to stay in one city we decided for India. The other country-champion will take a place soon...
Almost half-year of preparation is getting to the end and even after first (little bit unsuccessful) contact with AIESEC committee in India (and also second contact with Czech embassy in Prague) we're still looking forward. Combination of excitement and suspension alternates with traveller's eufory. Tomorrow I'm heading to Czech embassy, where (as I hope) will be already our visas prepared... hopefuly consul and his "well-informed" right hand (mrs. prosimpekne) will change our opinion.
Subscribe to:
Posts (Atom)