Ano, ano, nastal dlouho očekávaný okamžik - jednak Vánoce, jednak zimní prázdniny, ale hlavně NOVÝ BYT.
Máme pomalu sbaleno, večer se stěhujeme, ANO, TEĎ UŽ DOOPRAVDY!! do sektoru 16, mnohem klidnějšího a zelenějšího (a David to bude mít zas o trošku blíž, já o trošku dál do práce). Cca v 9 nebo 10 místního času vyrážíme na bus směr Dillí, potom vlakem do Agry, ano jedeme za bájným Taj Mahalem a dalšími skvosty Indie. Přibližně 10 dní budeme putovat po sousedním jižnějším státě Rajastánu, o doprovod nemáme nouzi: připojila se jedna slečna z Anglie, Mariia, ex-učitelka z 2. pobočky The British School, a brzdný - nikoli bludný - Holanďan Lórenc. Tož vítejte na palubě!
Nový rok budem slavit, stejně jako Štědrý den, někde na cestách. Zkusíme serf v písečných dunách, Davidovo srdce prahne po návštěvě krysího chrámu, ano, opravdu touží, aby mu krysy běhaly po nohou!! Pro mě nepředstavitelné!!!!!!
Tak snad bude čas a prostor na pohledy. Doufáme, že pošta Z INDIE nebude totéž jako DO INDIE. To mi připomíná, že jsme se chtěli zmínit o balíku, který k nám zatím nedoputoval. Na místní poště, kterou jsme pěkně dlouho hledali a skoro nikdo nám nebyl schopen poradit, jsme byli několikrát převeleni k jiné osobě. Ale o tom chce psát David, má už v hlavě koncept pro příspěvěk..
Tak v příštím roce ahoj!!
A zkuste občas něco napsat, ať to nevypadá, že si to píšem jen tak pro sebe.
Wednesday, December 24, 2008
Vánoce po indicku
Minulou sobotu jsme měli ve škole předvánoční výstavu uměleckých výtvorů všech malých i velkých Indů. Mimojiné jsme zdobili třídy, ale hlavně vánoční stromeček! Hurá, říkala jsem si, nepřijdu o to ani v Indii. Po pravdě je to trochu křivule, ale nemá na sobě ohavnosti typu obr lesklých balíků, mašlí a světel, jako jsou k vidění na českých a moravských náměstích.
V pondělí jsem byal pověřena připravit vánoční besídku, Santu Klause jsem vyškrtla a nahradila ho Ježíškem. Narychlo jsem vyráběla papírové dekorace pro jednotlivé třídy a jejich program, stříhlala jsem zvonečky, svíčky, vločky, kapra, stromek atd. Po celodenním vymejšlení a tvoření jsem spokojeně opouštěla školu. Úterek byl o to náročnější, naše paní říďa, taková vysušená ženština, si to všechno představovala náramně jednoduše, hlavně Santu, hlavně Santu!! opakovala snad tisíckrát. Když jsem jí řekla, že u nás NIC takovýho není, docela se zarazila.
Milá paní ředitelko, v mé verzi Vánoc Santa ani jiná obluda nefiguruje. Nácvik s ukřičenými dětmi mi dal pěkně zabrat, obdivuju učitelky na 1. stupni ZŠ, a to vážně!! Málem mi praskla hlava, odešel mi hlas, ale podařilo se..Program jsem tematicky rozdělila do 6 částí (6 tříd): úvod - Ježíšek, cukroví, stromek, večeře, dárky, koledy a půlnoční mše. Vše bylo doprovázeno anglickými koledami a různorodými pohyby dětí. Zaznamenali jsme velký úpěch i přesto, že se celá besídka konala v něčem, co nazývají auditorium, normálně to funguje jako tělocvična, kde se jezdí na kolečkových bruslích.. Příšerná, spíš žádná, akustika!!
Potlesk, fotky a na konec obluda jménem Santa..
Tak jsem zakončila letošní "pobyt" v The British School. Tak do příštího roku jen to nej a víc klidu a disciplíny (si přeju já)..
Šťastné a veselé Vánoce.
Fotky jsou na Picase.
V pondělí jsem byal pověřena připravit vánoční besídku, Santu Klause jsem vyškrtla a nahradila ho Ježíškem. Narychlo jsem vyráběla papírové dekorace pro jednotlivé třídy a jejich program, stříhlala jsem zvonečky, svíčky, vločky, kapra, stromek atd. Po celodenním vymejšlení a tvoření jsem spokojeně opouštěla školu. Úterek byl o to náročnější, naše paní říďa, taková vysušená ženština, si to všechno představovala náramně jednoduše, hlavně Santu, hlavně Santu!! opakovala snad tisíckrát. Když jsem jí řekla, že u nás NIC takovýho není, docela se zarazila.
Milá paní ředitelko, v mé verzi Vánoc Santa ani jiná obluda nefiguruje. Nácvik s ukřičenými dětmi mi dal pěkně zabrat, obdivuju učitelky na 1. stupni ZŠ, a to vážně!! Málem mi praskla hlava, odešel mi hlas, ale podařilo se..Program jsem tematicky rozdělila do 6 částí (6 tříd): úvod - Ježíšek, cukroví, stromek, večeře, dárky, koledy a půlnoční mše. Vše bylo doprovázeno anglickými koledami a různorodými pohyby dětí. Zaznamenali jsme velký úpěch i přesto, že se celá besídka konala v něčem, co nazývají auditorium, normálně to funguje jako tělocvična, kde se jezdí na kolečkových bruslích.. Příšerná, spíš žádná, akustika!!
Potlesk, fotky a na konec obluda jménem Santa..
Tak jsem zakončila letošní "pobyt" v The British School. Tak do příštího roku jen to nej a víc klidu a disciplíny (si přeju já)..
Šťastné a veselé Vánoce.
Fotky jsou na Picase.
Friday, December 19, 2008
Kure vindalu aneb povestna indicka kuchyne
nez jsme odjizdeli z CR, cetl jsem nekde, ze indicka kuchyne neni tak paliva (jak se traduje), ba co vic - dokonce bez chuti. Autor se tvaril vazne, a tak jsme byli zvedavi co je na tom pravdy. Indicka restaurace v Brne (Taj na Jakubaku) by v tom pripade varila exotiku i pro Indy, protoze vindaloo, ktere sem si tam kdysi dal, me malem utrhlo ... :).
Uz behem prvnich tri dnu, kdy jsme byli ubytovani v rodinach ajsekaru, jsme meli sanci poznat mistni jidla na vlastni zaludky. Co se palivosti tyce, clanek vylozene lhal. Palive tu je vsechno (i dezerty), jde jen o uroven palivosti. Nam od zacatku pry koreni ubirali, abychom se do toho "dostali", nicmene i tak to bylo pro nas hodne ostre. Zda se, ze stereotyp cloveka opravdu otupi, takze nase chutove poharky uz tak neprotestuji a za barierou palivosti zaciname citit i jine chuti. Pokud to tak pujde dal, budeme moci vyvratit i druhy predsudek: chutovou nevyraznost jidel. Dovedu si predstavit takoveho turistu jak prijede na 14 dni do Indie na dovolenou. Prvni den se vrhne na mistni speciality, ktere vsak i z duveryhodnych zdroju dokazi poradne zamichat jeho zazivanim. Dalsich 5 dni je v zajeti prujmu a ji maximalne chapati (neco jako kresne placky bez chuti), zbyle dny preventivne proji v KFC ci v MCDonaldu. A pak proc je Indie bez chuti :). Necim podobnym sem si zezacatku prosel, takze vim o cem mluvim (samozrejme bez tech fastfoodu).
A co tady vlastne vari? Vetsinou se jidlo sestava z nejake te placky (chapati, naan - psenicne pecene placky (moc dobre!), makiki ruti - vypecene kukuricne placky bez chuti) ci ryze a jakesi omacko-smesi. Tady malou vsuvku ohledne jejich "narodniho" jidla: saag a makiki ruti. Jedna se o rozvarenou spenatovou omacku a v ni nekdy i kusy syru, k tomu ty placky. Jako zaprisahly odpurce spenatu (diky skolni jidelno!) jsem neodolal, ochutnal a opet se utvrdil, ze to je asi dozivotni znechuceni. Vzhledem k tomu, ze Indie "ma byt" z vetsi casti vegetarianska, klade se duraz na zeleninu a mistni syr (paneer - vysrazena bilkovina z plnotucneho mleka, vylisovana a chlazena). V nasem okoli se vegetarianu popravde moc nevyskytuje, takze si i masozrouti musi prijit na sve - kureci, jehneci a ryby. Zadne veprove ani hovezi se tu nenajde - teda pro obycejneho cloveka, pry pokud mate penize a kontakty, muzete si i tady pochutnat na jeji kravske posvatnosti. Polivky, knedliky ani ceskej chleba tu nevedou :). Samozrejme je tu k dispozici velka skala cizich kuchyni (cinska, italska, americka atp.), stejne jako vsude jinde. Specialni zalezitosti jsou zakusky. Indie je vysazena na sladke, v praci nam po jidle davaji obcas nejakou dobrotu. Pres ruzne variace suseneho paneeru (mezi nami: nic moc), karamelovych kostek s nejakymi orisky, gulab jamu - druh nevyrazneho syru ve tvaru kulicek v sladkem sirupu (domacky prezdivane jako varlatka v sirupu nebo kule v dzemu), ... atd., az po sladkou jisku. Ano slazena jiska je tady vrcholem kulinarskeho umeni, Indove se po ni muzou utlouct. No a aby byl vycet kompletni, chybi uz jen piti (nealko). Krome kontaminovane vody a mleka tu vari caj - cerny sypany caj se vari (nikoliv zaleva) v 1 dilu vody cca po 5ti minutach se pridaji 2-3 dily mleka a necha se vzpenit, pak se prida cukr a cedi. Je to poradnej kopanec, nedivim se ze jim staci jen par caju denne.
Takze takhle si tady debuzirujem, ze zacatku to bylo originalni, ale cim dal tim vic je to porad dokola. Zlata ceska kuchyne - pestra a nase!
Uz behem prvnich tri dnu, kdy jsme byli ubytovani v rodinach ajsekaru, jsme meli sanci poznat mistni jidla na vlastni zaludky. Co se palivosti tyce, clanek vylozene lhal. Palive tu je vsechno (i dezerty), jde jen o uroven palivosti. Nam od zacatku pry koreni ubirali, abychom se do toho "dostali", nicmene i tak to bylo pro nas hodne ostre. Zda se, ze stereotyp cloveka opravdu otupi, takze nase chutove poharky uz tak neprotestuji a za barierou palivosti zaciname citit i jine chuti. Pokud to tak pujde dal, budeme moci vyvratit i druhy predsudek: chutovou nevyraznost jidel. Dovedu si predstavit takoveho turistu jak prijede na 14 dni do Indie na dovolenou. Prvni den se vrhne na mistni speciality, ktere vsak i z duveryhodnych zdroju dokazi poradne zamichat jeho zazivanim. Dalsich 5 dni je v zajeti prujmu a ji maximalne chapati (neco jako kresne placky bez chuti), zbyle dny preventivne proji v KFC ci v MCDonaldu. A pak proc je Indie bez chuti :). Necim podobnym sem si zezacatku prosel, takze vim o cem mluvim (samozrejme bez tech fastfoodu).
A co tady vlastne vari? Vetsinou se jidlo sestava z nejake te placky (chapati, naan - psenicne pecene placky (moc dobre!), makiki ruti - vypecene kukuricne placky bez chuti) ci ryze a jakesi omacko-smesi. Tady malou vsuvku ohledne jejich "narodniho" jidla: saag a makiki ruti. Jedna se o rozvarenou spenatovou omacku a v ni nekdy i kusy syru, k tomu ty placky. Jako zaprisahly odpurce spenatu (diky skolni jidelno!) jsem neodolal, ochutnal a opet se utvrdil, ze to je asi dozivotni znechuceni. Vzhledem k tomu, ze Indie "ma byt" z vetsi casti vegetarianska, klade se duraz na zeleninu a mistni syr (paneer - vysrazena bilkovina z plnotucneho mleka, vylisovana a chlazena). V nasem okoli se vegetarianu popravde moc nevyskytuje, takze si i masozrouti musi prijit na sve - kureci, jehneci a ryby. Zadne veprove ani hovezi se tu nenajde - teda pro obycejneho cloveka, pry pokud mate penize a kontakty, muzete si i tady pochutnat na jeji kravske posvatnosti. Polivky, knedliky ani ceskej chleba tu nevedou :). Samozrejme je tu k dispozici velka skala cizich kuchyni (cinska, italska, americka atp.), stejne jako vsude jinde. Specialni zalezitosti jsou zakusky. Indie je vysazena na sladke, v praci nam po jidle davaji obcas nejakou dobrotu. Pres ruzne variace suseneho paneeru (mezi nami: nic moc), karamelovych kostek s nejakymi orisky, gulab jamu - druh nevyrazneho syru ve tvaru kulicek v sladkem sirupu (domacky prezdivane jako varlatka v sirupu nebo kule v dzemu), ... atd., az po sladkou jisku. Ano slazena jiska je tady vrcholem kulinarskeho umeni, Indove se po ni muzou utlouct. No a aby byl vycet kompletni, chybi uz jen piti (nealko). Krome kontaminovane vody a mleka tu vari caj - cerny sypany caj se vari (nikoliv zaleva) v 1 dilu vody cca po 5ti minutach se pridaji 2-3 dily mleka a necha se vzpenit, pak se prida cukr a cedi. Je to poradnej kopanec, nedivim se ze jim staci jen par caju denne.
Takze takhle si tady debuzirujem, ze zacatku to bylo originalni, ale cim dal tim vic je to porad dokola. Zlata ceska kuchyne - pestra a nase!
Jelen je mrtev, at zije Fena!!!
Kdyz poslouchate rozhovor v hindi, obcas to zni jako spanelstina s ceskyma slovama (nebo vlastne jako cokoliv, co chcete slyset). Tak napriklad kdyz vas Ind krici "dost", neznamena to, ze vas ma plny zuby, ale ze jste jeho pritel (dost = pritel). Na dalsi priklady si ted nevzpomenu, ale urcite casem nejaky vyvstanou. Ale abychom se dostali k jadru pudlice - FENY: pri dlouhe chvili sem prolezal zakouti bytu a zjistoval tajemstvi predchozich najemniku (ve vsi pocestnosti, zadne narusovani soukromi) a nasel par zajimavych cisticich/pracich prostredku (viz obrazek). A pak ze cestina neni svetova!
kliknete pro zvetseni
kliknete pro zvetseni
Saturday, December 13, 2008
"Rab Ne Bana Di Jodi" nase bollywoodska premiera
Byl patek a Ashwani (kolega z prace) slavil 31. narozeniny. Slavnostni rozkrojeni a prvni ochutnavka indickeho nefalsovaneho dortu. Zadny babiccin korpus ani dobra napln - suchy piskot s papayovo-mangovou marmeladou a tunou hutnyho slehackovomydlovyho kremu. Tak sem to do sebe ze slusnosti soukal, a zatimco sem z toho doloval ten piskot (ten jedinej se dal zkousnout), myslel sem na ty babicciny dortiky a v duchu sem si predstavoval, jak tu otevru pobocku a budu sem vyvazet dasicke dobroty. Ti by ruce utrhali!!!
Pozdeji se me Ashwani ptal, jestli s nima pujdu vecer do kina (multiplex s kolou a popkornem). Moc sem se na to netvaril, davali totiz premieru bollywoodskeho filmu Rab Ne Bana Di Jodi, bez titulku a v originale. Navzdory predchozi zkusenosti s bollywoodskym hororem, a protoze byl ten patek, navic zatim bez planu na vecer, pripojili jsme se k nim. Skocili jsme ale takrikajic do "rozjeteho vlaku" (coz ale ve finale vubec nevadilo), riksove totiz nejak nechteli smlouvat a nase predstava o cene jim nesla dlouho pod knir.
Zapletka byla vskutku jednoducha, takze i 5ti minutove mono/dialogove pasaze (kterym jsme samozrejme nerozumeli, ale dalo se vytusit co si rikaji) nas nevykolejily. Uzivali jsme si aspon detailnich zaberu na obliceje hlavnich hrdinu (herecka ani nemaskovala bedara) a slzami zalite rude oci (hlavne u toho herce). Film plny barev, tance, hudby, srdcervouci romantiky a duchaplnych dialogu! nam nakonec neprisel tak spatny, sice po druhe bych na nej nesel (stejne jako domorodci), ale jako prvni kontakt fajn.
Snad jeste poznamku zaverem: sal byl plny vsech vekovych kategorii - od predskolnich deti, behajicich a kricicich pod platnem, pres stredni vek az po odkaslavajici duchodce. Na konci filmu svorne zatleskali a uklizeci ceta s pokornovym vysavacem nas vypoklonkovala zpet do reality.
Pozdeji se me Ashwani ptal, jestli s nima pujdu vecer do kina (multiplex s kolou a popkornem). Moc sem se na to netvaril, davali totiz premieru bollywoodskeho filmu Rab Ne Bana Di Jodi, bez titulku a v originale. Navzdory predchozi zkusenosti s bollywoodskym hororem, a protoze byl ten patek, navic zatim bez planu na vecer, pripojili jsme se k nim. Skocili jsme ale takrikajic do "rozjeteho vlaku" (coz ale ve finale vubec nevadilo), riksove totiz nejak nechteli smlouvat a nase predstava o cene jim nesla dlouho pod knir.
Zapletka byla vskutku jednoducha, takze i 5ti minutove mono/dialogove pasaze (kterym jsme samozrejme nerozumeli, ale dalo se vytusit co si rikaji) nas nevykolejily. Uzivali jsme si aspon detailnich zaberu na obliceje hlavnich hrdinu (herecka ani nemaskovala bedara) a slzami zalite rude oci (hlavne u toho herce). Film plny barev, tance, hudby, srdcervouci romantiky a duchaplnych dialogu! nam nakonec neprisel tak spatny, sice po druhe bych na nej nesel (stejne jako domorodci), ale jako prvni kontakt fajn.
Snad jeste poznamku zaverem: sal byl plny vsech vekovych kategorii - od predskolnich deti, behajicich a kricicich pod platnem, pres stredni vek az po odkaslavajici duchodce. Na konci filmu svorne zatleskali a uklizeci ceta s pokornovym vysavacem nas vypoklonkovala zpet do reality.
Thursday, December 11, 2008
O toaletni hygiene, zbloudilem teroristovi a akci Kulovy blesk
Minuly vikend jsme byli pozvani do mistniho golfoveho klubu. Vstup pouze pro cleny a jejich pratele - nas mily Sumeet (alias Ricky po evropsku) nas seznamil se svym kamaradem Ravniderem (alias Robin po evropsku) - opet pravnikem, clenem onoho golfoveho klubu. Opet to byl jeden z veceru v luxusnejsim stylu. Jejich snacky jsou fakt vynikajici a mistni rum Old Monk, pozustatek z dob kolonializmu, je taky ukazkovy. Bohuzel v prubehu vecera prisla Irca o hlas uplne, a tak ji nezbylo nic jineho nez prikyvovat, sem tam (ne)souhlasne zamrucet a jinak se plne oddat gurmanstvi.
V prubehu tydne se Irca zotavovala a az na teroristy na autobusaku se nic nedelo. Oni teroriste (pro anglicky zdatne: clanek) byla tlupa mladych Nepalcu, pracujicich v horach nejspis v dolech, kteri se rozhodli si privydelat prodejem ukradenych vybusnin. K jejich smule je chytili, a protoze nemeli papiry na prevoz trhaviny, policie je povazovala za pokracovatele bombajskeho tazeni. Nastesti se vse vysvetlilo, za Nepalci se zavrela voda, ale novinovy clanek zustal. Rozhodne to nechci nijak zlehcovat, teroriste tu jsou zhave tema, ale protoze se jednalo o plany poplach (nastesti!!! nejen, ze zijeme v sousedstvi, ale denne na tom autobusaku taky vysedam), muzeme to trochu odlehcit.
Dalsi odstavecek venuju zdejsimu fenomenu: zachodum (alias toilets, slusneji washroom :)). Nebojte, nebudu zabihat prilis do podrobnosti, takze i slabsi natury muzou pokracovat. Z obrazku na Picase asi neviditelne, ale kazdy zachod evropskeho stylu ma v prkynku zabudovanou trysku. Ano mistni obchodnici opet dokazali svou rafinovanost: spojili bidet a "odkladiste" v jedno. Takze po pocatecni skepsi se zacinam szivat s timhle zarizenim (Irca jeste vzdoruje) a pomalymi krucky ziskavam domorodou zrucnost :).
No a na zaver snad jen mala zminka: budeme se stehovat!!! Jeste je to v jednani, ale z toho co jsme videli si polepsime asi tak o 1000 %. Nebudeme predbihat, at to nezakrikneme, pak budou fotky.
V prubehu tydne se Irca zotavovala a az na teroristy na autobusaku se nic nedelo. Oni teroriste (pro anglicky zdatne: clanek) byla tlupa mladych Nepalcu, pracujicich v horach nejspis v dolech, kteri se rozhodli si privydelat prodejem ukradenych vybusnin. K jejich smule je chytili, a protoze nemeli papiry na prevoz trhaviny, policie je povazovala za pokracovatele bombajskeho tazeni. Nastesti se vse vysvetlilo, za Nepalci se zavrela voda, ale novinovy clanek zustal. Rozhodne to nechci nijak zlehcovat, teroriste tu jsou zhave tema, ale protoze se jednalo o plany poplach (nastesti!!! nejen, ze zijeme v sousedstvi, ale denne na tom autobusaku taky vysedam), muzeme to trochu odlehcit.
Dalsi odstavecek venuju zdejsimu fenomenu: zachodum (alias toilets, slusneji washroom :)). Nebojte, nebudu zabihat prilis do podrobnosti, takze i slabsi natury muzou pokracovat. Z obrazku na Picase asi neviditelne, ale kazdy zachod evropskeho stylu ma v prkynku zabudovanou trysku. Ano mistni obchodnici opet dokazali svou rafinovanost: spojili bidet a "odkladiste" v jedno. Takze po pocatecni skepsi se zacinam szivat s timhle zarizenim (Irca jeste vzdoruje) a pomalymi krucky ziskavam domorodou zrucnost :).
No a na zaver snad jen mala zminka: budeme se stehovat!!! Jeste je to v jednani, ale z toho co jsme videli si polepsime asi tak o 1000 %. Nebudeme predbihat, at to nezakrikneme, pak budou fotky.
Sunday, December 7, 2008
Ticho po pěšině aneb jak slečna učitelka o hlas přišla
Bylo, nebylo jedno indické město. V tom indickém městě se pomalu ochlazovalo a pravá himalájská zima se blížila, stejně jako Vánoce v Evropě. V tom městě byl jeden (z více) golfový klub. A právě v tomto klubu jedna místní učitelka o hlas přišla, a tím ji byla znemožněna jakákoliv participace na konverzaci nejen o místních "grínech". Čas pomalu plynul, rum doprovázený kolalokovou limonádou mizel v útrobách zdejších hostů rychlostí kulového blesku, místní služebníci nosili na stůl stále více dobrot. Učitelnica se ještě snažila sem tam zapojit, leč její hlasivky bojovaly za jiné mužstvo. Červené karty padaly stejně jako upadal její hlas.. slábla a prohrávala..
A tak se její indičtí kamarádi rozhodli, že jí z tohoto zakletí vysvobodí. Nasedli do kočáru a odvezli ji za moudrým mužem se stetoskopem na krku. Onen muž byl asi tak uznávaný a vyhlášený, že jej strážilo několik statných turbanistů se samopalem přes rameno. Položil skřehotající ženě několik nesrouzmitelných otázek, načmáral něco na červenobílý papír s logem GOVT. MULTI-SPECIALITY HOSPITAL a odkázal celou výpravu do zdejší budky s léčivy, čili nemocniční lékárny. Učitelnica vyfasovala antibiotika, syrup a vitaminy v celkové hodnotě 55 rupií (za vše!!) a celé vystoupení skončilo rychloexkurzí právnické knihovny našeho průvodce.
Od té doby nejen místní učitelky vědí, že nejlepším způsobem komunikace je pouhý úsměv..
A z toho plyne poučení nejen pro Komenského následovnice a následovníky, že přílišné množství slov, navíc někdy investovaných do polí neoraných a orby nechtěných, se nevyplácí..
Od té doby už se učitelnica jen potutelně usmívá.. a myslí si své.. stejně jako ostatní..
A tak se její indičtí kamarádi rozhodli, že jí z tohoto zakletí vysvobodí. Nasedli do kočáru a odvezli ji za moudrým mužem se stetoskopem na krku. Onen muž byl asi tak uznávaný a vyhlášený, že jej strážilo několik statných turbanistů se samopalem přes rameno. Položil skřehotající ženě několik nesrouzmitelných otázek, načmáral něco na červenobílý papír s logem GOVT. MULTI-SPECIALITY HOSPITAL a odkázal celou výpravu do zdejší budky s léčivy, čili nemocniční lékárny. Učitelnica vyfasovala antibiotika, syrup a vitaminy v celkové hodnotě 55 rupií (za vše!!) a celé vystoupení skončilo rychloexkurzí právnické knihovny našeho průvodce.
Od té doby nejen místní učitelky vědí, že nejlepším způsobem komunikace je pouhý úsměv..
A z toho plyne poučení nejen pro Komenského následovnice a následovníky, že přílišné množství slov, navíc někdy investovaných do polí neoraných a orby nechtěných, se nevyplácí..
Od té doby už se učitelnica jen potutelně usmívá.. a myslí si své.. stejně jako ostatní..
Friday, December 5, 2008
Průzkum indického školství
Abyste pořád nečetli jen zážitky z dopravy, přidám taky trochu indické vody do mlýna, a to nejen pro kolegyně a kolegy z konsonanticko-vokalické FF. Trochu jsem se poptala na pracovní podmínky, bohužel můžu těžit jen z naší školy, tzn. něco jako školka se ZŠ dohromady. Máme tu děti od cca 3 let, ba dokonce jedno srdceryvně a neustále plačící dvouleté dítko. Nejstarší jsou 13-ti letí. Celý "systém" je rozdělěn do tzv. stages, odstupňování dle věku dětí ve třídách. Předškolní děti tvoří asi jednu čtvrtinu školy, jejich den spočívá v kreslení, základech hindi, něčem jako vlastivěda či prvouka, pokud tento termín ještě funguje. Někdy mají hodiny hudebky a tance, k dispozici máme jednoho mladého Inda, Samira, rádoby manekýna v roztraném kabátě - na mysl mi přišla písnička o Kalamajce.. dalším, předposledním mužem-učitelem je učitel hudby, tahá s sebou svoje klávesy a trénuje s dětma koledy, někdy se dost nechytá. PS: připomíná mi dědu Lustiga za mlada, zkusim ho pak vyfotit.
Posledním, mým nejoblíbenějším, je učitel tělocviku, muž v turbanu. Prosím bez komentářů:) anebo naopak s.. Do dneška sice nevim jméno, ale tady se všichni oslovují pěkně s respektem po anglicku, ženy se oslovují "m´am", zkratka pro madam, pro muže "sir". Takže si touhle prašnou indickou cestou zvykám na oslovování "mami", sice trochu odlišně, ale přece. Je to docela zvláštní oslovovat cizí ženy "maminko"..ta je přece jen jedna jediná!!
Ale zpátky k učitelství - jak jsem psala už dřív, funguju jako médium, posílají mě tam, kde zrovna někdo chybí, takže už jsem vyzkoušela všechny věkové úrovně. Zadávám první domácí úkoly, oni mají všechno jako projekty, takže vlastně přebírám roli inženýrů:) Po prvních intro hodinách, kdy jsem představovala naši, pro ně tak cizí, zemi, Pardubice atd., dostali za úkol vypátrat základní info o ČR. Někdo to pojal zodpovědně, několik 13-ti letých spratků, ano opravdu jde o mužské pohlaví, holky jsou daleko schopnější, zkouší, jak tvrdá je nová m´am Irena. Tak, dostala jsem několik opravdu dobřě vypracovaných "projektů", dokonce ze zmínkou o Kofole, Becherovce a slivovici, ale královnou večera se stala práce jedné mladé Indky, která je buď vážně mimo, nebo mě zkouší, co vydržím. Hodím vám to pak mezi fotky, to vážně stojí za to!! Např. hlavním městem ČR je dle ní South Korea, prezidentem je German Devil atd. Co na to říct??!! "Znova!!" Tak se těšte..
Ale zpátky k obecnostem: celkem je ve škole asi 80 dětí, tzn. celkem malá škola, což se samozřejmě odráží i v platech zaměstanců. Já mám, jako stážistka, na indický poměry ještě docela dobrý peníze, 150 dolarů, tzn. cca 6500 rupií na měsíc. Neporovnávejte v ČR!! Učitelky v předškolních třídách berou tak mezi 60 a 120 dolary, takže je jasné, kdo živí rodiny. Ano, rovnoprávnost tady nenajdete! Na druhou stranu, s pracovní dobou od 9 do 14.30.. aspoň je čas na "domácí práce". Připadám si jak pravá hospodyně. Přijedu busem domů, jdu nakoupit, občas vyperu, připravím večeři, počkám na "manžela", zjistím, jak úspěšný byl jeho den, postěžuju si na neustále řvoucí děti, vykoupu se a do postele. Tak vypadá můj normální den. Trochu monotónní..
Do budoucna to vypadá, že zdědím předškolní třídů jedné kolegyně, jedna z mála učitelek, se kterou se dá normálně povídat a sem tam zajít na čaj nebo vyrazit na nákup. Její jméno ji asi předurčilo její povahu, jmenuje se Sundeep. Bohužel tato mladá slečna se bude v únoru vdávat a pak se stěhuje do USA. Ano, se svým předem určeným manželem, na kterého nemá ještě ani číslo. Při debatě o evropských svatbách byla docela překvapená. Každopádně jsme pozvaní na svatbu ve velkém stylu, hostů bude mezi 700 a 800!! A navíc v historickém městě sikhů, v Amritsaru, takže máme příležitost to všechno okouknout, navštívit Zlatý chrám a potom poreferovat.
Ještě pár vět o škole: každé ráno začíná společným nástupem v mramorové tělocvičně, punjabskou hymnou a modlitbou. Zkusim rovněž opatřit a pověsit na Picasu, jen s překladem to bude asi na dýl. Ale aspoň pro představu. Pak se všichni rozejdeme do svých tříd a vyučování začíná. O půl 12. pauza na oběd, děti vyběhnou na dvůr a na trampolínu, musim přiznat, že první dny jsem měla fakt strach, že se někdo zabije. Všichni jsou děsně živí, ale prej se nemám bát, indický děti jsou nesmrtelný - asi jako opilci na Vltavě ve Vyšším Brodě:)
Tak, tímto zakončuju první rozsáhlý příspěvek o škole, můžete debatovat, klást otázky a komentáře.
Budu se těšit.
Posledním, mým nejoblíbenějším, je učitel tělocviku, muž v turbanu. Prosím bez komentářů:) anebo naopak s.. Do dneška sice nevim jméno, ale tady se všichni oslovují pěkně s respektem po anglicku, ženy se oslovují "m´am", zkratka pro madam, pro muže "sir". Takže si touhle prašnou indickou cestou zvykám na oslovování "mami", sice trochu odlišně, ale přece. Je to docela zvláštní oslovovat cizí ženy "maminko"..ta je přece jen jedna jediná!!
Ale zpátky k učitelství - jak jsem psala už dřív, funguju jako médium, posílají mě tam, kde zrovna někdo chybí, takže už jsem vyzkoušela všechny věkové úrovně. Zadávám první domácí úkoly, oni mají všechno jako projekty, takže vlastně přebírám roli inženýrů:) Po prvních intro hodinách, kdy jsem představovala naši, pro ně tak cizí, zemi, Pardubice atd., dostali za úkol vypátrat základní info o ČR. Někdo to pojal zodpovědně, několik 13-ti letých spratků, ano opravdu jde o mužské pohlaví, holky jsou daleko schopnější, zkouší, jak tvrdá je nová m´am Irena. Tak, dostala jsem několik opravdu dobřě vypracovaných "projektů", dokonce ze zmínkou o Kofole, Becherovce a slivovici, ale královnou večera se stala práce jedné mladé Indky, která je buď vážně mimo, nebo mě zkouší, co vydržím. Hodím vám to pak mezi fotky, to vážně stojí za to!! Např. hlavním městem ČR je dle ní South Korea, prezidentem je German Devil atd. Co na to říct??!! "Znova!!" Tak se těšte..
Ale zpátky k obecnostem: celkem je ve škole asi 80 dětí, tzn. celkem malá škola, což se samozřejmě odráží i v platech zaměstanců. Já mám, jako stážistka, na indický poměry ještě docela dobrý peníze, 150 dolarů, tzn. cca 6500 rupií na měsíc. Neporovnávejte v ČR!! Učitelky v předškolních třídách berou tak mezi 60 a 120 dolary, takže je jasné, kdo živí rodiny. Ano, rovnoprávnost tady nenajdete! Na druhou stranu, s pracovní dobou od 9 do 14.30.. aspoň je čas na "domácí práce". Připadám si jak pravá hospodyně. Přijedu busem domů, jdu nakoupit, občas vyperu, připravím večeři, počkám na "manžela", zjistím, jak úspěšný byl jeho den, postěžuju si na neustále řvoucí děti, vykoupu se a do postele. Tak vypadá můj normální den. Trochu monotónní..
Do budoucna to vypadá, že zdědím předškolní třídů jedné kolegyně, jedna z mála učitelek, se kterou se dá normálně povídat a sem tam zajít na čaj nebo vyrazit na nákup. Její jméno ji asi předurčilo její povahu, jmenuje se Sundeep. Bohužel tato mladá slečna se bude v únoru vdávat a pak se stěhuje do USA. Ano, se svým předem určeným manželem, na kterého nemá ještě ani číslo. Při debatě o evropských svatbách byla docela překvapená. Každopádně jsme pozvaní na svatbu ve velkém stylu, hostů bude mezi 700 a 800!! A navíc v historickém městě sikhů, v Amritsaru, takže máme příležitost to všechno okouknout, navštívit Zlatý chrám a potom poreferovat.
Ještě pár vět o škole: každé ráno začíná společným nástupem v mramorové tělocvičně, punjabskou hymnou a modlitbou. Zkusim rovněž opatřit a pověsit na Picasu, jen s překladem to bude asi na dýl. Ale aspoň pro představu. Pak se všichni rozejdeme do svých tříd a vyučování začíná. O půl 12. pauza na oběd, děti vyběhnou na dvůr a na trampolínu, musim přiznat, že první dny jsem měla fakt strach, že se někdo zabije. Všichni jsou děsně živí, ale prej se nemám bát, indický děti jsou nesmrtelný - asi jako opilci na Vltavě ve Vyšším Brodě:)
Tak, tímto zakončuju první rozsáhlý příspěvek o škole, můžete debatovat, klást otázky a komentáře.
Budu se těšit.
Thursday, December 4, 2008
Libuse, Bivoj, Kazi a jine indicke pribehy
Dalsi tyden se puli a neudalo se stale nic natolik prevratneho, aby si to zaslouzilo vlastni kapitolku. Takze to berte spis jako zaznam volneho toku myslenek a udalosti, kolikrat spolu zjevne nesouvisejicich (i kdyz tady souvisi vsechno se vsim, jen si toho hned nevsimnete).
Jsem opet obohacen o nekolik cest autobusem a pramen absurdit se zda byti nevycerpatelnym, k nasi radosti. Ze v autobusu celou dobu divne chrasti, tlumice to davno vzdaly a brzdy "flekovky" obcas vysadi, jsem si uz zvykl. Tuhle sem byl prekvapen (neutralne), protoze ridic autobusu mel problemy se zarazenim dvojky - tedy jednicka a trojka pak zase fungovaly. Po par pokusech, kdy se snazil zaradit dvojku, ztratil vzdycky otacky, takze musel zpatky na jednicku. Pak dostal napad, ze z jednicky bude davat trojku, coz k nasi velke nelibosti hned zkousel. Nevim proc (pan komisar odpusti :), ale vzdycky to strasne skublo, az se sedici sesouvali z zidlicek, zatimco my stojici jsme zustavali na miste... dav nas nepustil. Z nesouhlasneho mruceni, obcas obohaceneho o peprnou hindi nadavku, bystry ridic usoudil, ze to neni ta prava cesta, a tak rovnou startoval z trojky. Obcas omylem jsem to udelal doma taky a nas rodinny vuz se zalykal, natoz autobus s presluhujicim motorem. Nehlede na skubani a velmi (ale velmi!) pomale rozjezdy na krizovatkach, v Indii kriticke, mu tam ta trojka nesla dat. Takze si vypomohl nohou a doslova tam tu "trojku nakopal".
Kdyz jsem jeste stale u dopravy, naseho vecneho tematu, videl jsem neco neuveritelneho: transport zebriku. Aby bylo jasno, nejsou to zadne stafle max 2,5 m vysoke, ale jedna se o bambusovy provazem svazany zebrik od 5ti metru vys. Prevoz takoveho monstra na aute ci nakladaku nechame byt, i kdyz vycuhujici konec tady rozhodne postrada onen cerveny praporek (asi aby na nej neutocili byci v ulicich). Budu se tu venovat transportu prevazne na kolech: videl sem chlapa jak nalozil tenhle zebr na riksu - jednoduse jeden konec vzpricil o ridicovo sedlo a sam si na tenhle konec zebriku taky sedl, aby asi delal zive zavazi. Opravdu se rozjeli a jeli a jestli to slo dobre tak dojeli az domu, riksak sice uz po par metrech funel, ale pro rupie co by neudelal. Cekal sem, ze uvidim ozivlou komedii, kdy se riksa postavi na zadni a riksak i majitel se po zebriku vykutali na silnici, bohuzel (ci snad bohudik) se nic takoveho nedelo, takze zustavam u sve fantazie a potouchle se smeju. O druhy neuveritelny prevoz se postarali dva mladi kluci, oba na kolech a oba bosi. Jeden konec byl privazan pod sedlem, druhy konec byl privazan pod riditkami druheho. Nevim jestli si to dovedete predstavit tak zive, ale 5 metru bambusu mezi dvema koly v mestske doprave (indicke!), kde je navic po kazdem cca pulkilometru kruhac, neni rozhodne moc bezpecna zalezitost. Ale po ten kus, co jsem je mel v dohledu, si vedli statecne a zrejme taky dovezli.
A ted krapet z jineho soudku, abych vas neunudil dopravnima informacema :). Protoze se blizi cas vanoc (nebojte se, nebudeme od vas nic chtit), spousta internistu odjizdi - bud konci nebo se chystaji na cesty. I nase mistni holandska komunita prijde o sve dva cleny - Tima(M), Noortje(F) a jejiho pritele, kteri meli odjet uz vcera, ale vzhledem k mylnym informacim z indicke strany odjeli az dneska rano. Jednadvacetilety pritel nasi dvacetisestilete holandske spolubydlici nas poctil svoji navstevou zhruba pred 4 dny. Predstavil se jako Bojan (ponekud slovanske jmeno na Holandana) a svym stiskem ruky si vydobil prezdivku Bivoj. Vypada podobne jako Steindler za mlada, akorat ma delsi vlasy, je vyssi a celkove mohutnejsi. No a od Bivoje je kousek ke Kazi (jeho Noortje - prdelata Holandanka) a odtud kamenem dohodime k Libusi (nase dalsi holandska spolubydlici Stefani, ktera je taky prdelata, ale blondyna - ano je to ona, kdo si popustil nohy na spacir onehdy ve vedlejsim pokoji).
Tak to jen tak mezi reci, abyste neztratili nit. Pristi vikend je na obzoru svatba, tak snad bude neco stavnatejsiho :D
Jsem opet obohacen o nekolik cest autobusem a pramen absurdit se zda byti nevycerpatelnym, k nasi radosti. Ze v autobusu celou dobu divne chrasti, tlumice to davno vzdaly a brzdy "flekovky" obcas vysadi, jsem si uz zvykl. Tuhle sem byl prekvapen (neutralne), protoze ridic autobusu mel problemy se zarazenim dvojky - tedy jednicka a trojka pak zase fungovaly. Po par pokusech, kdy se snazil zaradit dvojku, ztratil vzdycky otacky, takze musel zpatky na jednicku. Pak dostal napad, ze z jednicky bude davat trojku, coz k nasi velke nelibosti hned zkousel. Nevim proc (pan komisar odpusti :), ale vzdycky to strasne skublo, az se sedici sesouvali z zidlicek, zatimco my stojici jsme zustavali na miste... dav nas nepustil. Z nesouhlasneho mruceni, obcas obohaceneho o peprnou hindi nadavku, bystry ridic usoudil, ze to neni ta prava cesta, a tak rovnou startoval z trojky. Obcas omylem jsem to udelal doma taky a nas rodinny vuz se zalykal, natoz autobus s presluhujicim motorem. Nehlede na skubani a velmi (ale velmi!) pomale rozjezdy na krizovatkach, v Indii kriticke, mu tam ta trojka nesla dat. Takze si vypomohl nohou a doslova tam tu "trojku nakopal".
Kdyz jsem jeste stale u dopravy, naseho vecneho tematu, videl jsem neco neuveritelneho: transport zebriku. Aby bylo jasno, nejsou to zadne stafle max 2,5 m vysoke, ale jedna se o bambusovy provazem svazany zebrik od 5ti metru vys. Prevoz takoveho monstra na aute ci nakladaku nechame byt, i kdyz vycuhujici konec tady rozhodne postrada onen cerveny praporek (asi aby na nej neutocili byci v ulicich). Budu se tu venovat transportu prevazne na kolech: videl sem chlapa jak nalozil tenhle zebr na riksu - jednoduse jeden konec vzpricil o ridicovo sedlo a sam si na tenhle konec zebriku taky sedl, aby asi delal zive zavazi. Opravdu se rozjeli a jeli a jestli to slo dobre tak dojeli az domu, riksak sice uz po par metrech funel, ale pro rupie co by neudelal. Cekal sem, ze uvidim ozivlou komedii, kdy se riksa postavi na zadni a riksak i majitel se po zebriku vykutali na silnici, bohuzel (ci snad bohudik) se nic takoveho nedelo, takze zustavam u sve fantazie a potouchle se smeju. O druhy neuveritelny prevoz se postarali dva mladi kluci, oba na kolech a oba bosi. Jeden konec byl privazan pod sedlem, druhy konec byl privazan pod riditkami druheho. Nevim jestli si to dovedete predstavit tak zive, ale 5 metru bambusu mezi dvema koly v mestske doprave (indicke!), kde je navic po kazdem cca pulkilometru kruhac, neni rozhodne moc bezpecna zalezitost. Ale po ten kus, co jsem je mel v dohledu, si vedli statecne a zrejme taky dovezli.
A ted krapet z jineho soudku, abych vas neunudil dopravnima informacema :). Protoze se blizi cas vanoc (nebojte se, nebudeme od vas nic chtit), spousta internistu odjizdi - bud konci nebo se chystaji na cesty. I nase mistni holandska komunita prijde o sve dva cleny - Tima(M), Noortje(F) a jejiho pritele, kteri meli odjet uz vcera, ale vzhledem k mylnym informacim z indicke strany odjeli az dneska rano. Jednadvacetilety pritel nasi dvacetisestilete holandske spolubydlici nas poctil svoji navstevou zhruba pred 4 dny. Predstavil se jako Bojan (ponekud slovanske jmeno na Holandana) a svym stiskem ruky si vydobil prezdivku Bivoj. Vypada podobne jako Steindler za mlada, akorat ma delsi vlasy, je vyssi a celkove mohutnejsi. No a od Bivoje je kousek ke Kazi (jeho Noortje - prdelata Holandanka) a odtud kamenem dohodime k Libusi (nase dalsi holandska spolubydlici Stefani, ktera je taky prdelata, ale blondyna - ano je to ona, kdo si popustil nohy na spacir onehdy ve vedlejsim pokoji).
Tak to jen tak mezi reci, abyste neztratili nit. Pristi vikend je na obzoru svatba, tak snad bude neco stavnatejsiho :D
Monday, December 1, 2008
Neni vikend jako vikend
Na patecni vecer jsme si naplanovali navstevu zdejsiho multiplexu, davali Bonda. Jeden z mala anglicky mluvenych filmu v bohate zaplave polozpivajicich bollywoodskych cajdaku. Cestou z prace jsem se uz videl v kine, kdyz do autobusu pristoupil prvni holohlavy Ind, ktereho sem tu videl. V usich nausnice a celkem inteligentni vyraz v ksichte. Mel sem zrovna tasku s logem AIESECu, coz byla zaminka, aby navazal konverzaci. Nejdriv me mylne tipnul na Nemce (holt asi sem veren svemu prijmeni) a pak se rozpovidal. Je to skoro 30ti lety doktor-strojar, co tu pracuje v jedne firme a nahodou nastoupil do spatnyho (myho!) autobusu. Asi osud :). Slovo dalo slovo, vymenili jsme si telefonni cisla a on me pozval na caj. Nejdriv sem chtel neduverive odmitnout, predstavujic si "vylepseny caj" a nasledne orgie, ale pak sem predsudky zahodil a zvidavost se dockala.
Dosli jsme k nemu domu, pronajaty pokoj stareho mladence... proste jako doma. Puvodne nabizeny citronovy caj mel hned dve vady: 1) nemel citron, 2) nemel caj. Nekomu by to mohlo pripadat jako problem, ale on si s tim po indicku poradil. Citron mu prinesla pani domaci a absenci caje nahradil poradnym panakem karibskeho rumu, takovy indicky grog. Popijeli jsme a povidali az sem malem zapomnel na kino. Pak me na motorce dovezl domu, kde sem ho seznamil s mirne podrazdenou Ircou (holt pozdni prichod).
Kino jsme nakonec stihli, uz se nam dari cestovat riksou zhruba za polovicni cenu (ale stale preplacime). Riksak nas dovezl pred Centrall Mall, takovy zdejsi Prior. Nezbytne vstupni prohlidky skrze detektory kovu a osobni prohlidka - mlady usmevavy Sikh me sacoval a kdyz se zrovna zaobiral citlivym mistem, smal se na me a ptal se me pratelsky: "How are you sir?". Ircu vedle za plentou prohlizela zenstina, inu osahavajici se zeny by zrejme mistnim muzum zamotaly prilis hlavy. Kino samo o sobe stejne jako u nas, coby "blbym belochum" nam chlapec na pokladne samozrejme prodal drazsi listky (i tak to vyjde cca na 80 Kc) a kdyz sem se dozadoval vysvetleni proc jsou tyhle drazsi, jen neco zamumlal a najednou zapomnel anglictinu - jak typicke! V sale jsme byli usazeni do vyjimecne polstrovanych (exclusive) kresel, ktere se daly sklopit skoro az do vodorovny polohy a zacala predfilmova instruktaz. Opravdu jak v letadle nam promitali unikove vychody a bezpecnostni zasady pro chovani v kine. Bohuzel vetsina Indu jsou povahou anarchiste, a tak jakekoliv narizeni je jim predem proti srsti. Proto se susteni pytliku, mlaskot a srkani ozyvalo ze vsech stran, vrcholem jejich produkce byl telefonat uprostred filmu. Opravdu mobilova velmoc. Kdyz konecne rusive zvuky zacinaly ustavat, pana Bonda v pulce promitani zastavili a na platne se objevila vyzva, aby navstevnici vyuzili onu pauzu nakupem popkornu a oblibene koly. K nasemu udesu se vetsina (bohuzel i nas soused) zvedla a vyrazila do front. Druha pulka byla tedy opet vyplnena stejnym hlukem jako ta prvni.
Nicmene Bonda jsme si zkazit nedali a cestu domu stravili stridave na chodniku a v rikse (smlouvani na okraji mesta v 11 hodin vecer je hodne obtizny level).
Druhy den (v sobotu) sla Irca, k velke radosti, opet do prace. Osirely jsem se snazil samotu premoci spankem, coz se mi taky nakonec podarilo. Slunce venku lakalo a nakonec me vytahlo ven, sel sem na mistni hriste psat denicek a cist si. Sedici beloch uprostred parku je tady jako pest na oko, a tak netrvalo dlouho a zacaly se dit veci. Nejdriv se me snazil svaty muz obrat o 100 rupii, coz se mu nepodarilo (ocividne to byl mlady podvodnik) a pak sem se stal tercem zajmu mistnich deti ulice.
Po obede se zacalo s pripravami na vecerni party, na kterou bylo udajne pozvano 140 lidi. Nastesti prisla sotva 20tina, takze tentokrat byla party dokonce i zabavna :). Par novych lidi, nova alkoholova pratelstvi a spousta fotek (viz Picasa). Nedelni procitnuti bylo obdivuhodne bez nasledku (jak fyzickych, tak psychickych), cerstvi a odpocinuti jsme se tedy mohli vrhnout do zbyle pulky dne. Na planu byla ruzova zahrada (viz Picasa), Leisure valley (mistni vyhlaseny park) a obycejny flink. Na kazdem kroku nas provazeli zebraci a zebracata, obdivovatele s fotaky (vzdycky delaji ze si nas foti jako skupinu, pritom maji nazoomovan Ircin vystrih - sranda je pozorovat, jsou jako zvirata).
Pak jsem zavolal nasemu priteli z autobusu, cajovnikovi a domluvili se, ze se nekde potkame. Chvili bloudil nez nas nasel (tak jsme se dokazali schovat) a sli na kafe. Mezitim sikovne zpunktoval sve kamarada - velkeho fandu do armady. Fanda tak velky, ze ho ani armada nechce, pry se ho boji. Typek jezdil ve vyrazenem modelu indickeho armadniho jeepu a zbytek dne jsme stravili jizdou v jeepu po meste. Offroad v mistnim parku byl zajimavy zazitek, na to se jen tak nezapomene. Kdyz jsem mu rikal ze v preloucskem Excalibru muze koupit dokonce tank nebo i vrtulnik byl v extazi. Asi za odmenu nas vzal do dalsiho parku, kde je pomnik bojovnikum za svobodu (to jsou ti freedomfighteri, co maji vyhrazene sedacky v busu). Je tam opravdu hodne jmen, inu tri indo-pakistanske valky a jedna indo-cinska si vybrali velkou dan. Nasledny vylet k Sukna jezeru, obcerstveni a cesta k Bhanovi (mistr caje), kde jsme pojedli a hura domu.
Na to, ze jsem pulku (a to doslova) vikendu prospal, se toho stihlo dost, ne ;)?
Dosli jsme k nemu domu, pronajaty pokoj stareho mladence... proste jako doma. Puvodne nabizeny citronovy caj mel hned dve vady: 1) nemel citron, 2) nemel caj. Nekomu by to mohlo pripadat jako problem, ale on si s tim po indicku poradil. Citron mu prinesla pani domaci a absenci caje nahradil poradnym panakem karibskeho rumu, takovy indicky grog. Popijeli jsme a povidali az sem malem zapomnel na kino. Pak me na motorce dovezl domu, kde sem ho seznamil s mirne podrazdenou Ircou (holt pozdni prichod).
Kino jsme nakonec stihli, uz se nam dari cestovat riksou zhruba za polovicni cenu (ale stale preplacime). Riksak nas dovezl pred Centrall Mall, takovy zdejsi Prior. Nezbytne vstupni prohlidky skrze detektory kovu a osobni prohlidka - mlady usmevavy Sikh me sacoval a kdyz se zrovna zaobiral citlivym mistem, smal se na me a ptal se me pratelsky: "How are you sir?". Ircu vedle za plentou prohlizela zenstina, inu osahavajici se zeny by zrejme mistnim muzum zamotaly prilis hlavy. Kino samo o sobe stejne jako u nas, coby "blbym belochum" nam chlapec na pokladne samozrejme prodal drazsi listky (i tak to vyjde cca na 80 Kc) a kdyz sem se dozadoval vysvetleni proc jsou tyhle drazsi, jen neco zamumlal a najednou zapomnel anglictinu - jak typicke! V sale jsme byli usazeni do vyjimecne polstrovanych (exclusive) kresel, ktere se daly sklopit skoro az do vodorovny polohy a zacala predfilmova instruktaz. Opravdu jak v letadle nam promitali unikove vychody a bezpecnostni zasady pro chovani v kine. Bohuzel vetsina Indu jsou povahou anarchiste, a tak jakekoliv narizeni je jim predem proti srsti. Proto se susteni pytliku, mlaskot a srkani ozyvalo ze vsech stran, vrcholem jejich produkce byl telefonat uprostred filmu. Opravdu mobilova velmoc. Kdyz konecne rusive zvuky zacinaly ustavat, pana Bonda v pulce promitani zastavili a na platne se objevila vyzva, aby navstevnici vyuzili onu pauzu nakupem popkornu a oblibene koly. K nasemu udesu se vetsina (bohuzel i nas soused) zvedla a vyrazila do front. Druha pulka byla tedy opet vyplnena stejnym hlukem jako ta prvni.
Nicmene Bonda jsme si zkazit nedali a cestu domu stravili stridave na chodniku a v rikse (smlouvani na okraji mesta v 11 hodin vecer je hodne obtizny level).
Druhy den (v sobotu) sla Irca, k velke radosti, opet do prace. Osirely jsem se snazil samotu premoci spankem, coz se mi taky nakonec podarilo. Slunce venku lakalo a nakonec me vytahlo ven, sel sem na mistni hriste psat denicek a cist si. Sedici beloch uprostred parku je tady jako pest na oko, a tak netrvalo dlouho a zacaly se dit veci. Nejdriv se me snazil svaty muz obrat o 100 rupii, coz se mu nepodarilo (ocividne to byl mlady podvodnik) a pak sem se stal tercem zajmu mistnich deti ulice.
Po obede se zacalo s pripravami na vecerni party, na kterou bylo udajne pozvano 140 lidi. Nastesti prisla sotva 20tina, takze tentokrat byla party dokonce i zabavna :). Par novych lidi, nova alkoholova pratelstvi a spousta fotek (viz Picasa). Nedelni procitnuti bylo obdivuhodne bez nasledku (jak fyzickych, tak psychickych), cerstvi a odpocinuti jsme se tedy mohli vrhnout do zbyle pulky dne. Na planu byla ruzova zahrada (viz Picasa), Leisure valley (mistni vyhlaseny park) a obycejny flink. Na kazdem kroku nas provazeli zebraci a zebracata, obdivovatele s fotaky (vzdycky delaji ze si nas foti jako skupinu, pritom maji nazoomovan Ircin vystrih - sranda je pozorovat, jsou jako zvirata).
Pak jsem zavolal nasemu priteli z autobusu, cajovnikovi a domluvili se, ze se nekde potkame. Chvili bloudil nez nas nasel (tak jsme se dokazali schovat) a sli na kafe. Mezitim sikovne zpunktoval sve kamarada - velkeho fandu do armady. Fanda tak velky, ze ho ani armada nechce, pry se ho boji. Typek jezdil ve vyrazenem modelu indickeho armadniho jeepu a zbytek dne jsme stravili jizdou v jeepu po meste. Offroad v mistnim parku byl zajimavy zazitek, na to se jen tak nezapomene. Kdyz jsem mu rikal ze v preloucskem Excalibru muze koupit dokonce tank nebo i vrtulnik byl v extazi. Asi za odmenu nas vzal do dalsiho parku, kde je pomnik bojovnikum za svobodu (to jsou ti freedomfighteri, co maji vyhrazene sedacky v busu). Je tam opravdu hodne jmen, inu tri indo-pakistanske valky a jedna indo-cinska si vybrali velkou dan. Nasledny vylet k Sukna jezeru, obcerstveni a cesta k Bhanovi (mistr caje), kde jsme pojedli a hura domu.
Na to, ze jsem pulku (a to doslova) vikendu prospal, se toho stihlo dost, ne ;)?
Friday, November 28, 2008
(Ne)vsedni cesta do prace
Cestou do prace jsem sel s neobvykle otevrenyma ocima, samotneho me prekvapilo kolik detailu mi az doted utikalo. Mozna za to castecne muze i mirna nevyspalost, ze sousedniho neobydleneho pokoje si totiz holandska spolubydlici udelala smajchlkabinet a kulantne receno, byla hodne pri chuti. Nicmene mnozi se dotazy na poulicni zivot v Indii a ja mezi radky citim nevyrcenou otazku: "Opravdu je Indie takova hnusna?". Takze sem se rozhodl nakousnout tohle tema a podelit se s vami o nektere poznatky, bohuzel zatim bez fotodokumentace, ta prijde mozna po vikendu.
Cestu do prace zacinam priblizne ve stejny cas (musim totiz chytit autobus, nastesti ridic se ustalil na 5ti minutovem rozmezi, coz se da tolerovat), a tak neni prekvapenim, ze se spousta veci opakuje. Zhruba ve stejnem miste a stejnou dobu kolem me poskakuji skolaci cekajici na autobus, projede kolem me mlikar vezouci na motorce nadoby na mliko (presne takovy ty hlinikovy, co byly za komunistu v kravinech). Ve stejnou dobu potkavam v te same ulici riksu se starym ridicem, ktery si ji upravil a rozvazi nakupy. Rozkrikuje se hlasite na okoli nesrozumitelnymi vyrazy, ale asi tusim co rve: "Chleba, syry, maslo, marmelada!", proste klasika. Za mnou dozniva vabeni pojizdne prodejny a ja opoustim nas sektor (porad si na ty sektory nemuzu zvyknout, je to takovy pretechnizovany termin). Lemuju silnici smerem k autobusove zastavce, cesta tak na 10 minut, pricemz musim asi 2x krizovat ranni dopravni frmol. Na zvidave pohledy a potouchle usmevy jsem si uz zvykl, takze je opetuju temer automaticky.
Na ulicich se potlouka ranni smena metaru, kteri svymi "kostaty" vymetaji krajnici. Az po sem je to ok, co jsem ale nepochopil je proc zametaji i zbytek ulice? Abyste rozumeli, zbytek ulice tvori travnik (chodniky jsou tu spise vymozenosti, vetsinou to jsou rikso-stezky, kde chodci muzou prijit k uhone, takze stejne chodime po krajnici), i kdyz ne v evropskem pojeti. Navic travnik je dost casto misty vyslapany az na hlinu a tady se dostavame k jadru pudla. Oni zametaji hlinu! Hlinu, ktera sama o sobe prasi, natoz kdyz ji laskate kostetem. Ve vysledku to vypada, jako by mistni metari byli puvodem z Dili a styskalo se jim po oparu rodneho mesta. Clovek i pres zadrzeny dech a zavrene oci citi, jak na nej usedaji castecky prachu. Nedej boze, kdyz v oblaku potkate zrovna usmivajiciho se Inda a chcete mu oplatit usmev. Prasne pachuti se uz po zbytek dne nezbavite :).
Zapraseny (tady udelam vyjimku a opisu to diakritikou: zaprášený) dorazim na zastavku, cesta autobusem jako vzdy. Zacal sem si kratit cestu ctenim (ted sem nacnul Henryho D. Thoreaua), stejne pres ty zaspineny okna neni co pozorovat a na souseda se taky neda koukat celou dobu. Dneska mi dokonce pres rameno cetl i soused, ale kdyz zjistil ze ten jazyk nezna, zacal se stridave divat na me (asi aby overil, ze jen nemachruju a ze tomu rozumim) a do knizky. Kousal sem se do rtu, abych nevyprskl smichy, bylo to jak z nejake komedie :D. Po par strankach pruvodci krikem oznamil, ze se blizime do zastavky (to uz sem pochopil, ze kdyz konduktor zarve, tak se blizi vyznamny dopravni uzel), chystam se k odchodu, kdyz se preze me zacali valit mistni. Nechapu proc, ale maji potrebu byt hned u dveri (i kdyz ti pred nima vystupuji taky). Pokud vystupuje do 10 lidi (coz nebyl tenhle pripad), tak je to v pohode :). Dve prave ruce me strkali ze dveri a ja svym telem branil starika, ktery cekal az se bus zastavi. No proste kazdy den prekvapeni!
Od autobusu do prace uz coby kamenem dohodil, kravske stado z vcerejsiho vecera zmizelo, lec zanechalo po sobe rozvaleny "travnik" a spousty posvatnych kydancu. Nevim jestli je i tohle pro ne posvatny, ale radsi sem se jim vyhybal a prekracoval - obcas velky problem.
Jak vidite, moje cesta do prace neni nikterak nudna a nemuzu si stezovat na stereotyp - to jedine v Indii nenajdete :).
-- male doplneni co se tyce odpadku: pred kancelari mame kontejner, ktery se neustale plni; zajimalo me, kam se ztraci ten odpad, kdyz sem tu nevidel popelare; dneska sem pochopil, kdyz je plny, vezmou se sirky a ... Viva la ecologia!!!
P.S.: dneska jeste doznivaji utoky v Bombaji a moji kolegove jsou pekne namichnuti, nejen ze jim to znacne zkomplikuje (uz tak tezkou) mezinarodni situaci - treba jim Nepal, jedina bezvizova zeme na svete, zavede viza :D. Nicmene jsou poboureni jak je v Indii jednoduche zautocit a jak se s tim vyrovnavaji mistni instituce.
Cestu do prace zacinam priblizne ve stejny cas (musim totiz chytit autobus, nastesti ridic se ustalil na 5ti minutovem rozmezi, coz se da tolerovat), a tak neni prekvapenim, ze se spousta veci opakuje. Zhruba ve stejnem miste a stejnou dobu kolem me poskakuji skolaci cekajici na autobus, projede kolem me mlikar vezouci na motorce nadoby na mliko (presne takovy ty hlinikovy, co byly za komunistu v kravinech). Ve stejnou dobu potkavam v te same ulici riksu se starym ridicem, ktery si ji upravil a rozvazi nakupy. Rozkrikuje se hlasite na okoli nesrozumitelnymi vyrazy, ale asi tusim co rve: "Chleba, syry, maslo, marmelada!", proste klasika. Za mnou dozniva vabeni pojizdne prodejny a ja opoustim nas sektor (porad si na ty sektory nemuzu zvyknout, je to takovy pretechnizovany termin). Lemuju silnici smerem k autobusove zastavce, cesta tak na 10 minut, pricemz musim asi 2x krizovat ranni dopravni frmol. Na zvidave pohledy a potouchle usmevy jsem si uz zvykl, takze je opetuju temer automaticky.
Na ulicich se potlouka ranni smena metaru, kteri svymi "kostaty" vymetaji krajnici. Az po sem je to ok, co jsem ale nepochopil je proc zametaji i zbytek ulice? Abyste rozumeli, zbytek ulice tvori travnik (chodniky jsou tu spise vymozenosti, vetsinou to jsou rikso-stezky, kde chodci muzou prijit k uhone, takze stejne chodime po krajnici), i kdyz ne v evropskem pojeti. Navic travnik je dost casto misty vyslapany az na hlinu a tady se dostavame k jadru pudla. Oni zametaji hlinu! Hlinu, ktera sama o sobe prasi, natoz kdyz ji laskate kostetem. Ve vysledku to vypada, jako by mistni metari byli puvodem z Dili a styskalo se jim po oparu rodneho mesta. Clovek i pres zadrzeny dech a zavrene oci citi, jak na nej usedaji castecky prachu. Nedej boze, kdyz v oblaku potkate zrovna usmivajiciho se Inda a chcete mu oplatit usmev. Prasne pachuti se uz po zbytek dne nezbavite :).
Zapraseny (tady udelam vyjimku a opisu to diakritikou: zaprášený) dorazim na zastavku, cesta autobusem jako vzdy. Zacal sem si kratit cestu ctenim (ted sem nacnul Henryho D. Thoreaua), stejne pres ty zaspineny okna neni co pozorovat a na souseda se taky neda koukat celou dobu. Dneska mi dokonce pres rameno cetl i soused, ale kdyz zjistil ze ten jazyk nezna, zacal se stridave divat na me (asi aby overil, ze jen nemachruju a ze tomu rozumim) a do knizky. Kousal sem se do rtu, abych nevyprskl smichy, bylo to jak z nejake komedie :D. Po par strankach pruvodci krikem oznamil, ze se blizime do zastavky (to uz sem pochopil, ze kdyz konduktor zarve, tak se blizi vyznamny dopravni uzel), chystam se k odchodu, kdyz se preze me zacali valit mistni. Nechapu proc, ale maji potrebu byt hned u dveri (i kdyz ti pred nima vystupuji taky). Pokud vystupuje do 10 lidi (coz nebyl tenhle pripad), tak je to v pohode :). Dve prave ruce me strkali ze dveri a ja svym telem branil starika, ktery cekal az se bus zastavi. No proste kazdy den prekvapeni!
Od autobusu do prace uz coby kamenem dohodil, kravske stado z vcerejsiho vecera zmizelo, lec zanechalo po sobe rozvaleny "travnik" a spousty posvatnych kydancu. Nevim jestli je i tohle pro ne posvatny, ale radsi sem se jim vyhybal a prekracoval - obcas velky problem.
Jak vidite, moje cesta do prace neni nikterak nudna a nemuzu si stezovat na stereotyp - to jedine v Indii nenajdete :).
-- male doplneni co se tyce odpadku: pred kancelari mame kontejner, ktery se neustale plni; zajimalo me, kam se ztraci ten odpad, kdyz sem tu nevidel popelare; dneska sem pochopil, kdyz je plny, vezmou se sirky a ... Viva la ecologia!!!
P.S.: dneska jeste doznivaji utoky v Bombaji a moji kolegove jsou pekne namichnuti, nejen ze jim to znacne zkomplikuje (uz tak tezkou) mezinarodni situaci - treba jim Nepal, jedina bezvizova zeme na svete, zavede viza :D. Nicmene jsou poboureni jak je v Indii jednoduche zautocit a jak se s tim vyrovnavaji mistni instituce.
Thursday, November 27, 2008
Indický den díkůvzdání
Dnešní den se tady slaví den díkůvzdání, ovšem muslimští radikálové se ho rozhodli "oslavit" po svém. Stovka mrtvých v Bombaji měla asi posloužit jako gesto díků..ale netušim komu.
Naše škola se vydala do domu matky Terezy, který tady v Chandigarhu funguje už přes 30 let, je to vlastně charita, azyl pro chudé, nemocné a pro odložené a nechtěné děti, hlavně holčičky!! Důvod je prostý, dominantní mužská společnost..jsem ráda, že žiju v civilizované a částečně "feminizované" Evropě! Kromě miminek tam byla spousta autistů, jak dětí, tak dospělých. Všichni měli slušivý sestřih á la koncentrační tábor, ale pořád se usmívali a mávali nám. Závěrem jsme jim předali zimní oblečení, peníze a sladkosti, vyslechli si info od zasvěcené boží služebnice a nasedli do busu směr škola. Cestou jsem poprvé viděla nefalšovaná stáda krav brodících se v odpadcích, zatím jsem viděla jen jednotlivce nebo malé skupinky. A poprvé jsem viděla výrobu "topných placek" uplácaných z dobytčího trusu.
Naše škola se vydala do domu matky Terezy, který tady v Chandigarhu funguje už přes 30 let, je to vlastně charita, azyl pro chudé, nemocné a pro odložené a nechtěné děti, hlavně holčičky!! Důvod je prostý, dominantní mužská společnost..jsem ráda, že žiju v civilizované a částečně "feminizované" Evropě! Kromě miminek tam byla spousta autistů, jak dětí, tak dospělých. Všichni měli slušivý sestřih á la koncentrační tábor, ale pořád se usmívali a mávali nám. Závěrem jsme jim předali zimní oblečení, peníze a sladkosti, vyslechli si info od zasvěcené boží služebnice a nasedli do busu směr škola. Cestou jsem poprvé viděla nefalšovaná stáda krav brodících se v odpadcích, zatím jsem viděla jen jednotlivce nebo malé skupinky. A poprvé jsem viděla výrobu "topných placek" uplácaných z dobytčího trusu.
útoky v Bombaji
Po ranním incidentu v Bombaji se hlásíme zcela v pořádku a celí, naštěstí je to od nás dost daleko, tak se nemusíte bát. Ale cca 100 mrtvých je fakt dost hrozný!
Snad se muslimům nezalíbí Chandigarh..
Snad se muslimům nezalíbí Chandigarh..
Monday, November 24, 2008
It's paaaarty time! (aneb po cesku: At zije hudba!)
Byli jsme tu uz 7. den a temer (az na tu "vydarenou" AIESEC party) zadna party. Mistni se uz na nas zacinali divat jako na asocialy :). Nabidka zucastnit se akce v dome za mestem tedy prisla vhod. Po rozluckove veceri s nasim Stanleym (cinsky kluk, co po roce odjizdel domu pres Nepal a Tibet - nezbyly mu penize) jsme byli naskladani do aut. Kazdy sedel na celem zadku, coz je pri transportu posledni dobou nebyvaly luxus. Sice jsme byli dopredu upozorneni, ze akce bude ve velkem stylu a ze poradatele jsou penezmi znudeni (prevazne) synacci mistni smetanky, ale uz auta predcila ocekavani.
Zhruba po 40 minutach cesty jsme odbocili na polnacku a kdyz opadl prach, tak jsme se ocitli uvnitr velkeho komplexu. Anglicky travnik, bazen, beach hriste, basketbalove hriste mini farma, garaze a velky barak. Co barak, vila! U vchodu stal sluzebnik (skoda, ze nemel uniformu) a otviral nam dvere. Mramorovy schody do patra (ostatne mramor je tu vsude, i v tom nejprostsim baraku) a tam se uz povalovali na kozenych sedackach unudeni "byznysmeni" a jejich pritelkyne (ci co to bylo). Kulecnik, tyvka, DJska soupravicka Pioneer a klenot - neskutecny bar. Vse na co si clovek vzpomnel tam bylo, od whisky (tu Indove zboznuji - zrejme pozustatek kolonializmu), absinthu, vodek a vubec. Sami sobe barmany, na kazdym kroku jednohubky ci nejaky dalsi vychytavky (poprve sem mel plisnak v Indii a prej tam byl i nejakej holandskej syr). Irce jenom zarila ocicka, byla najednou jak usmudlana rybarova dceruska, co se pres noc stala princeznou. Trosku ji tu radost kazil fakt, ze se z toho za chvili "probudi" a bude opet v Indii :D.
Spoluparici Indove neustale vyzvidali, jestli nam neco nechybi a kdyz zacala Irca na mrtvolou potazenem gauci klimbat, donesl ji i deku. Zavolal me, abych si ji sel prikryt, tak jsou vychovani! Uzasny vecer bohuzel skoncil ponekud hure... Protoze jsme byli daleko od Chandigarhu (navic v jinem state - Haryana), nechteli pro nas prijet taxici. Chte nechte jsme byli odkazani na nase hostitele - pro ty, kdo nevi co to znamena: Indove jsou znami svoji nedochvilnosti (zadna akademicka ctvrhodinka), kdy hodinove zpozdeni je spolecensky prijatelne; pokud Ind rika, ze "se to nejak udela" a "nekdo to zaridi", mel by byt clovek obezretny, pokud to totiz neslibi primo on, tak slibu vyprsi platnost jeste nez stihne zavrit pusu! Takze v nasi situaci, kdy nam neustale nekdo sliboval, ze nas "nekdo a brzy" odveze, jsme se mirne priopili zacinali bourit. Nakonec po mensim natlaku jsme ukecali jednoho a vyrazili. Zkusenost do priste, Indove a evropske pojeti casu nejde dohromady!
Party to byla vydarena, nebyt casneho odjezdu, jeste by se asi dely veci. Clovek se vsak v tom vsem luxusu nemohl ubranit vtirave myslence na vsechny ty chude Indy, kteri kazdy den vyrazi, aby v korunach stromu polamali suche vetve a za vydelany peniz se nasytili. Navic kdyz vam do ucha jeste septaji (byznysmeni), ze nevedi co s penezma, tak byste jim nafackovali...
Zhruba po 40 minutach cesty jsme odbocili na polnacku a kdyz opadl prach, tak jsme se ocitli uvnitr velkeho komplexu. Anglicky travnik, bazen, beach hriste, basketbalove hriste mini farma, garaze a velky barak. Co barak, vila! U vchodu stal sluzebnik (skoda, ze nemel uniformu) a otviral nam dvere. Mramorovy schody do patra (ostatne mramor je tu vsude, i v tom nejprostsim baraku) a tam se uz povalovali na kozenych sedackach unudeni "byznysmeni" a jejich pritelkyne (ci co to bylo). Kulecnik, tyvka, DJska soupravicka Pioneer a klenot - neskutecny bar. Vse na co si clovek vzpomnel tam bylo, od whisky (tu Indove zboznuji - zrejme pozustatek kolonializmu), absinthu, vodek a vubec. Sami sobe barmany, na kazdym kroku jednohubky ci nejaky dalsi vychytavky (poprve sem mel plisnak v Indii a prej tam byl i nejakej holandskej syr). Irce jenom zarila ocicka, byla najednou jak usmudlana rybarova dceruska, co se pres noc stala princeznou. Trosku ji tu radost kazil fakt, ze se z toho za chvili "probudi" a bude opet v Indii :D.
Spoluparici Indove neustale vyzvidali, jestli nam neco nechybi a kdyz zacala Irca na mrtvolou potazenem gauci klimbat, donesl ji i deku. Zavolal me, abych si ji sel prikryt, tak jsou vychovani! Uzasny vecer bohuzel skoncil ponekud hure... Protoze jsme byli daleko od Chandigarhu (navic v jinem state - Haryana), nechteli pro nas prijet taxici. Chte nechte jsme byli odkazani na nase hostitele - pro ty, kdo nevi co to znamena: Indove jsou znami svoji nedochvilnosti (zadna akademicka ctvrhodinka), kdy hodinove zpozdeni je spolecensky prijatelne; pokud Ind rika, ze "se to nejak udela" a "nekdo to zaridi", mel by byt clovek obezretny, pokud to totiz neslibi primo on, tak slibu vyprsi platnost jeste nez stihne zavrit pusu! Takze v nasi situaci, kdy nam neustale nekdo sliboval, ze nas "nekdo a brzy" odveze, jsme se mirne priopili zacinali bourit. Nakonec po mensim natlaku jsme ukecali jednoho a vyrazili. Zkusenost do priste, Indove a evropske pojeti casu nejde dohromady!
Party to byla vydarena, nebyt casneho odjezdu, jeste by se asi dely veci. Clovek se vsak v tom vsem luxusu nemohl ubranit vtirave myslence na vsechny ty chude Indy, kteri kazdy den vyrazi, aby v korunach stromu polamali suche vetve a za vydelany peniz se nasytili. Navic kdyz vam do ucha jeste septaji (byznysmeni), ze nevedi co s penezma, tak byste jim nafackovali...
Vsuvka pro Pavla
Takze muj mily zvidavy priteli: pracuju ve firme Cue Blocks (www.cueblocks.com), ktera tvori webovy stranky. V soucasny dobe coby firemni benjamin jsem vychytal, jak uz byva zvykem, docela nezazivnou praci, na ktere se mam "zaucit" (prizpusobuju osCommerce na jeden web - prisernost nad prisernosti). Firma je to mlada a zda se i prosperujici, v mnohem srovnatelna (a snad i lepsi) s evropskymi souperkami. Mistni kuchar nam podstrojuje a nechybi i relax room. Cca 25 kolegu mi dela spolecnost a dva mladi sefove (a jedna mlada sefka) na me dohlizeji. Tot asi tak vse, v soucasny dobe mam pred sebou pozici project managera na jednom projektu. Chteji ho psat v Ruby On Rails (coz je udajne nejaky novy skriptovaci jazyk, efektivnejsi nez PHP), ale nevim. Nikdo v tom neumi, takze behem pristich 4 mesicu, vyhrazenych na projekt, budeme muset obetovat cast a chte-nechte se vrhnout na tutorialy.
Takze asi tak, s temi dalsimi pozadavky na fotky... z autobusu se fotit neda, okno ti dela "umelecky" filtr - zapatlanou fotku a kolikrat nemas ani misto vyndat si fotak. Z ulic fotky budou, zatim jsme evropsky vychovani a kazdou chvili cekam, ze mi nekdo rozbije hubu za to, ze ho fotografujeme. Vcera nas v Rock garden dokonce sami zadali, abychom si je vyfotili (prevazne deti), takze nejaky progres je videt. A tu nocni oblohu... no to bude trosku problem, kolikrat se stane, ze ani na oblohu neuvidis a svetelny smog je tu taky trochu vetsi nez v Brne. Budu muset nekam na kopec, snad se nestaneme obeti mistnich psu.
Takze asi tak, s temi dalsimi pozadavky na fotky... z autobusu se fotit neda, okno ti dela "umelecky" filtr - zapatlanou fotku a kolikrat nemas ani misto vyndat si fotak. Z ulic fotky budou, zatim jsme evropsky vychovani a kazdou chvili cekam, ze mi nekdo rozbije hubu za to, ze ho fotografujeme. Vcera nas v Rock garden dokonce sami zadali, abychom si je vyfotili (prevazne deti), takze nejaky progres je videt. A tu nocni oblohu... no to bude trosku problem, kolikrat se stane, ze ani na oblohu neuvidis a svetelny smog je tu taky trochu vetsi nez v Brne. Budu muset nekam na kopec, snad se nestaneme obeti mistnich psu.
noam v antikvariate
dneska jsem zavitala do dvou knihkupectvi, jednoho v centru a jednoho tady u nas za rohem. byla jsem fakt zaskocena mnozstvim paradnich knizek a vsech moznych diaru, zapisniku a casopisu..s davidem jsme serozhodli, ze si koupime hidi-english ucebnici do kapsy, za 125 rupii se da v klidu poridit. ja zatim od deti ve skole sonduju zakladni slovni zasobu, jako napr. cislovky, ktere se pri jizde riksou opravdu hodi.
pro predstavu jich par uvedu (ve fonetick. prepisu): das-10, bis-20, tis-30, čalis-40, oblibena je pičas-50, sat-60, sart-70 a dal ted z hlavy nevim..
v jedny polici byl kompletni h. potter, v druhy milion indic. kucharek, v dalsi harlekynky, mapy, slovniky atd. ovsem to bylo nic proti tomu dalsimu obchodu, neco jako mistni antikvariat. vazne prijemnej kramek. vetsina knih a casopisu v punjabstine (regionalni varianta hindi), neco malo v aj.
nejvetsim prekvapenim pro me ale byl maly cerveny NOAM CHOMSKY, takova knizka s cervenym obalem:), to je takovy bohemisticky fenomen..
pro predstavu jich par uvedu (ve fonetick. prepisu): das-10, bis-20, tis-30, čalis-40, oblibena je pičas-50, sat-60, sart-70 a dal ted z hlavy nevim..
v jedny polici byl kompletni h. potter, v druhy milion indic. kucharek, v dalsi harlekynky, mapy, slovniky atd. ovsem to bylo nic proti tomu dalsimu obchodu, neco jako mistni antikvariat. vazne prijemnej kramek. vetsina knih a casopisu v punjabstine (regionalni varianta hindi), neco malo v aj.
nejvetsim prekvapenim pro me ale byl maly cerveny NOAM CHOMSKY, takova knizka s cervenym obalem:), to je takovy bohemisticky fenomen..
Sunday, November 23, 2008
Prvni pracovni sobota, prvni certifikat TBS a karneval
Prvni pracovni tyden za nami. uff, desitky a desitky jeste pred nami. V uvodu vyhlasuji matematicky kviz, zkuste vypocitat, kolik jich vlastne bude??mala napoveda, koncime v pulce kvetna..
Krome stehovani, prvnich hodin ve skole, par jizd skolnim busem a spouste zodpovezenych otazek prisla na radu prvni prac. sobota -neco jako metodologicky seminar v TBS (The British School) vedeny indickymi esy v oblasti vzdelavani. Ucast povinna, bohuzel. Tady v Chandig. jsou dve pobocky TBS, jedna v Mohali, kde ucim ja, druha v Panchkule, kouksek od mista, kde pracuje David. Misto toho, abych objizdela cele mesto a pripojila se ke kolegynim v Mohali, rozhodla jsem se vyrazit na vlastni pest. David me navigoval, uspesne jsem nasedla do busu, kde jsem byla, jak jinak, za exota. Ale pulhodinova cesta za 7 rupii je v porovnani s riksou fakt zadarmo.
Info o busech viz Daviduv komentar. Dorazila jsem na autobusak v Panchkule a najala si super vyhodnou riksu, za asi 4 minuty jizdy si chtel vyzably muzik rict o 50 rupii. Kdepak, uz vime, jak smlouvat, dala jsem mu 30 a s usmevem se rozloucila. Do TBS jsem dorazila opet mezi prvnimi, na dochvilnost se tu opravdu nehraje, coz me nekdy privadi k silenstvi. Zapsala jsem se, vyfasovala nejky papiry a visaku na krk, aby vsichni vedeli, s kym maji tu cest. Nastesti uz tam sedela i Maria, jedna ze stazistek (Anglie), ktera taky ucila pro TBS. Aspon nejaka spriznena duse. Samotny seminar mel probihat od 9 do 13, ale jak sami hadate, nebylo tomu tak. Od 10 do 15 jsme byli zavreny v podzemni mistnosti, poslouchali info o vzdelavani v Indii, o soucasnych trendech, zkusenostech, problemech. Jako prvni mel prispevek jisty mlady kravatak z Bangalore, kam jsme meli puvodne jet na staz. Vypadal jak Bernal - to je info pro Pavlinku:) a holky vubec..
Nasledovala zena az Delhi, pri svem projevu o detech a rodicovstvi se rozbrecela, fakt dojemny a dobry. Ovsem posledni zena v hedvabnem sari tomu nasadila korunu. Mluvila cistou anglictinou, tzn. bez chraplaveho indickeho akcentu, neb zila nekolik let v UK, Finsku a na Islandu. Jeji projev byl ale opravdu moc dlouuuuuuuuuuuuuuuuhy. Vcetne nekonecne prezentace vseho, co souvisi se vzdelavanim. Vsichni touzebne ocekavali konec, ktery byl stale v nedohlednu, a to i pres to, ze byly skoro tri hodiny odpoledne. Krucelo mi v zaludku, hlava mi kazdou minutu padala, parkrat jsem se pristihla, ze jsem podlehla mikrospanku. Uz toho bylo vazne moc. David zatim netrpelive cekal doma a urgoval me smskama. Po skonceni tohoto edukacniho "ritualu" jsme dostali uchvatny certifikat o jeho absolvovani. Jsem na sebe opravdu pysna:) haha.. Poslu vam pak fotku. Domu me hodila reditelka nasi skoly, hura!! vysvobozeni..
Nasledoval spolecny obed v jedne z ind. restauraci v okoli a pak jsme hromadne vyrazili na mestsky karneval. Fotky jsou na picase, tak kouknete.
Neco jako nase Matejska pout, spousta lidi, stanku, papirovych alegorickych vozu, napr. s Batmanem nebo obeznim Santa Clausem, Pepkem namornikem atd., docela srandovni. Porad se s nama chtel nekdo fotit, jsme tady vazne atrakce. Dokonce me David prekecal na jednu z mistnich "houpacek", takova indicka verze ruskyho kola (viz Davidovy fotky). Radsi se nekoukat, jak to funguje. Bezpecnost prace tady asi moc neznaji..
Po prichodu domu jsme se dozvedeli, ze zabava ani zdaleka nekonci, ba naopak! Vsichni jsme zvani na party chandigarhske smetanky, tzn. hornich 10.000 v miliardovem state..
Krome stehovani, prvnich hodin ve skole, par jizd skolnim busem a spouste zodpovezenych otazek prisla na radu prvni prac. sobota -neco jako metodologicky seminar v TBS (The British School) vedeny indickymi esy v oblasti vzdelavani. Ucast povinna, bohuzel. Tady v Chandig. jsou dve pobocky TBS, jedna v Mohali, kde ucim ja, druha v Panchkule, kouksek od mista, kde pracuje David. Misto toho, abych objizdela cele mesto a pripojila se ke kolegynim v Mohali, rozhodla jsem se vyrazit na vlastni pest. David me navigoval, uspesne jsem nasedla do busu, kde jsem byla, jak jinak, za exota. Ale pulhodinova cesta za 7 rupii je v porovnani s riksou fakt zadarmo.
Info o busech viz Daviduv komentar. Dorazila jsem na autobusak v Panchkule a najala si super vyhodnou riksu, za asi 4 minuty jizdy si chtel vyzably muzik rict o 50 rupii. Kdepak, uz vime, jak smlouvat, dala jsem mu 30 a s usmevem se rozloucila. Do TBS jsem dorazila opet mezi prvnimi, na dochvilnost se tu opravdu nehraje, coz me nekdy privadi k silenstvi. Zapsala jsem se, vyfasovala nejky papiry a visaku na krk, aby vsichni vedeli, s kym maji tu cest. Nastesti uz tam sedela i Maria, jedna ze stazistek (Anglie), ktera taky ucila pro TBS. Aspon nejaka spriznena duse. Samotny seminar mel probihat od 9 do 13, ale jak sami hadate, nebylo tomu tak. Od 10 do 15 jsme byli zavreny v podzemni mistnosti, poslouchali info o vzdelavani v Indii, o soucasnych trendech, zkusenostech, problemech. Jako prvni mel prispevek jisty mlady kravatak z Bangalore, kam jsme meli puvodne jet na staz. Vypadal jak Bernal - to je info pro Pavlinku:) a holky vubec..
Nasledovala zena az Delhi, pri svem projevu o detech a rodicovstvi se rozbrecela, fakt dojemny a dobry. Ovsem posledni zena v hedvabnem sari tomu nasadila korunu. Mluvila cistou anglictinou, tzn. bez chraplaveho indickeho akcentu, neb zila nekolik let v UK, Finsku a na Islandu. Jeji projev byl ale opravdu moc dlouuuuuuuuuuuuuuuuhy. Vcetne nekonecne prezentace vseho, co souvisi se vzdelavanim. Vsichni touzebne ocekavali konec, ktery byl stale v nedohlednu, a to i pres to, ze byly skoro tri hodiny odpoledne. Krucelo mi v zaludku, hlava mi kazdou minutu padala, parkrat jsem se pristihla, ze jsem podlehla mikrospanku. Uz toho bylo vazne moc. David zatim netrpelive cekal doma a urgoval me smskama. Po skonceni tohoto edukacniho "ritualu" jsme dostali uchvatny certifikat o jeho absolvovani. Jsem na sebe opravdu pysna:) haha.. Poslu vam pak fotku. Domu me hodila reditelka nasi skoly, hura!! vysvobozeni..
Nasledoval spolecny obed v jedne z ind. restauraci v okoli a pak jsme hromadne vyrazili na mestsky karneval. Fotky jsou na picase, tak kouknete.
Neco jako nase Matejska pout, spousta lidi, stanku, papirovych alegorickych vozu, napr. s Batmanem nebo obeznim Santa Clausem, Pepkem namornikem atd., docela srandovni. Porad se s nama chtel nekdo fotit, jsme tady vazne atrakce. Dokonce me David prekecal na jednu z mistnich "houpacek", takova indicka verze ruskyho kola (viz Davidovy fotky). Radsi se nekoukat, jak to funguje. Bezpecnost prace tady asi moc neznaji..
Po prichodu domu jsme se dozvedeli, ze zabava ani zdaleka nekonci, ba naopak! Vsichni jsme zvani na party chandigarhske smetanky, tzn. hornich 10.000 v miliardovem state..
Friday, November 21, 2008
Indove a autobusy
Tak sem se rozhodl, ze vam trochu priblizim zdejsi dopravni podminky. Jakozto pravidelny ucastnik (dvakrat denne jsem nucen vyuzivat zdejsi MHD) to mam vse z prvni ruky...
Krome cyklo a moto riksu (to je na samotnou kapitolu) jsou dalsim nejbeznejsim prostredkem autobusy. Clovek se s nima sveze za jednotnou cenu 5 rupii, nezavisle na tom odkud a kam jede. Vzhledem k tomu, ze rupie je cca 50 haliru, je to cena vazne smesna. Asi tim vyvazujou komfort, ktery je v autobuse k dispozici. Mestem vede nekolik "pravidelnych" linek, dokonce i obcas u silnice stoji zastavka, ale protoze jsou jizdni rady z papiru (a toho tu je stale nedostatek - ted nemyslim, ze by slouzil zmlsanym Evropanum, ale recykluje se na papirove pytliky), dovedete si to predstavit. Kdyz se tedy zadari a stojite na spravny zastavce a ve spravny (pokazdy trosku jiny) cas, mate velkou sanci se svezt. Ano, ani kdyz se trefite do rozmaru ridice, nemusite byt mezi stastlivci, co se nalodi. Kondukter piskanim na pistalku oznamuje kdy ma ridic zastavit a kdy se rozjet, bohuzel casto ridic dela ze neslysi (nebo mu vadi ten turban pres usi) a jen "zpomali". Behem nekolikavterinoveho zpomaleni se musi stihnout vystoupit a nastoupit, takze slusne vychovani Evropane maji obcas potiz. Jednou mi, asi omylem, pomohla jedna tucnejsi domorodkyne, kdyz se mermomoci chtela dostat dovnitr a protlacila me pekne obestlaneho svyma prsama. Shukrya!!!
Obcas mam stesti a muzu stat, aniz by me kdokoliv ohrival svym dechem, vyjimecne si i sednu. Pomalu, ale jiste zacinam zjistovat, ze solidarita se v MHD nedrzi. Starici a nemohouci stoji, zatimco omladina sedi a s usklebkem kouka, jak zbesila jizda duchodci clouma. Inu silnejsi vyhrava. Jednou sem se zvedl a pustil ohromeneho starika sednout. Sikovne sem zastoupil ulicku, takze vejrostci meli smulu a sedivec bez podekovani zapadl do sedadla. Shukrya!!!
Kazdy autobus ma tzv. vyhrazena mista nadepsana fixou (napr. ZENY, SENIORI ci BOJOVNICI ZA SVOBODU - puvodne sem si myslel, ze je to recese a ze mysli teroristy, ale byl sem vyveden z omylu - ze pry to jsou to veterani z valky). Zeny samosebou sedi ve predu, zatimco zbytek se hecma vzadu a tise sleduje jak nadskakujici autobus zviditelnuje jejich vnady. Prvnich nekolik cest je opravdu sok, zvlaste pokud clovek nevi kde ma vystoupit a marne se snazi zorientovat pres spinave sklo pomoci ukazatelu psanych v Hindi. Kam se hrabe Madarsko!
"Ten s nama jede, jako by nas ukradl!" dostava v Indii nove rozmery, brzda strida plyn a k tomu silnice co byla spravovana naposledy pred 10 lety. Pred touhle smrtelnou kombinaci nepomuze cloveku ani jizda v sede, protoze dopadnuti je podstatne neprijemnejsi nez kdyz stoji. Za zminku jeste stoji troubeni... to ze Indove troubi preventivne jsem uz psal. Jenze temer poeticke zvoneni cyklo zvonku ci tutani aut je v porovnani s autobusovym klaksonem detskym predstavenim (jak by rekl Klement). Ridic casto (ostatne silnicni provoz tomu tak chce) a s chuti dlouze troubi, ze i uvnitr je to na povazenou. Co teprve takovy cyklo riksa ktery autobusakovi prekazi? Ja bych se s prominutim posral.
Doufam, ze z toho co jsem napsal si neudelate spatny obrazek. Ve skutecnosti si cestu autobusem dost uzivam a kazde rano se tesim, cim novym me dvojice pruvodci/ridic opet prekvapi.
P.S.: fotky viz
picasaweb.google.com/david.jirman a picasaweb.google.com/irena.brychnacova
Krome cyklo a moto riksu (to je na samotnou kapitolu) jsou dalsim nejbeznejsim prostredkem autobusy. Clovek se s nima sveze za jednotnou cenu 5 rupii, nezavisle na tom odkud a kam jede. Vzhledem k tomu, ze rupie je cca 50 haliru, je to cena vazne smesna. Asi tim vyvazujou komfort, ktery je v autobuse k dispozici. Mestem vede nekolik "pravidelnych" linek, dokonce i obcas u silnice stoji zastavka, ale protoze jsou jizdni rady z papiru (a toho tu je stale nedostatek - ted nemyslim, ze by slouzil zmlsanym Evropanum, ale recykluje se na papirove pytliky), dovedete si to predstavit. Kdyz se tedy zadari a stojite na spravny zastavce a ve spravny (pokazdy trosku jiny) cas, mate velkou sanci se svezt. Ano, ani kdyz se trefite do rozmaru ridice, nemusite byt mezi stastlivci, co se nalodi. Kondukter piskanim na pistalku oznamuje kdy ma ridic zastavit a kdy se rozjet, bohuzel casto ridic dela ze neslysi (nebo mu vadi ten turban pres usi) a jen "zpomali". Behem nekolikavterinoveho zpomaleni se musi stihnout vystoupit a nastoupit, takze slusne vychovani Evropane maji obcas potiz. Jednou mi, asi omylem, pomohla jedna tucnejsi domorodkyne, kdyz se mermomoci chtela dostat dovnitr a protlacila me pekne obestlaneho svyma prsama. Shukrya!!!
Obcas mam stesti a muzu stat, aniz by me kdokoliv ohrival svym dechem, vyjimecne si i sednu. Pomalu, ale jiste zacinam zjistovat, ze solidarita se v MHD nedrzi. Starici a nemohouci stoji, zatimco omladina sedi a s usklebkem kouka, jak zbesila jizda duchodci clouma. Inu silnejsi vyhrava. Jednou sem se zvedl a pustil ohromeneho starika sednout. Sikovne sem zastoupil ulicku, takze vejrostci meli smulu a sedivec bez podekovani zapadl do sedadla. Shukrya!!!
Kazdy autobus ma tzv. vyhrazena mista nadepsana fixou (napr. ZENY, SENIORI ci BOJOVNICI ZA SVOBODU - puvodne sem si myslel, ze je to recese a ze mysli teroristy, ale byl sem vyveden z omylu - ze pry to jsou to veterani z valky). Zeny samosebou sedi ve predu, zatimco zbytek se hecma vzadu a tise sleduje jak nadskakujici autobus zviditelnuje jejich vnady. Prvnich nekolik cest je opravdu sok, zvlaste pokud clovek nevi kde ma vystoupit a marne se snazi zorientovat pres spinave sklo pomoci ukazatelu psanych v Hindi. Kam se hrabe Madarsko!
"Ten s nama jede, jako by nas ukradl!" dostava v Indii nove rozmery, brzda strida plyn a k tomu silnice co byla spravovana naposledy pred 10 lety. Pred touhle smrtelnou kombinaci nepomuze cloveku ani jizda v sede, protoze dopadnuti je podstatne neprijemnejsi nez kdyz stoji. Za zminku jeste stoji troubeni... to ze Indove troubi preventivne jsem uz psal. Jenze temer poeticke zvoneni cyklo zvonku ci tutani aut je v porovnani s autobusovym klaksonem detskym predstavenim (jak by rekl Klement). Ridic casto (ostatne silnicni provoz tomu tak chce) a s chuti dlouze troubi, ze i uvnitr je to na povazenou. Co teprve takovy cyklo riksa ktery autobusakovi prekazi? Ja bych se s prominutim posral.
Doufam, ze z toho co jsem napsal si neudelate spatny obrazek. Ve skutecnosti si cestu autobusem dost uzivam a kazde rano se tesim, cim novym me dvojice pruvodci/ridic opet prekvapi.
P.S.: fotky viz
picasaweb.google.com/david.jirman a picasaweb.google.com/irena.brychnacova
Muz, ktery bavi Indii
Jeste behem meho familystay me ho ukazali poprve. Ma s obcas slabou chvilku, ale vetsinu casu sem se rehtal jak kun... tak snad se vam to taky bude libit.
Film v puvodnim zneni, bez titulku.
Film v puvodnim zneni, bez titulku.
Thursday, November 20, 2008
prvni skolni dny, prvni mega aiesec party
po vcerejsim odpojeni ze skolni site musim improvizovat, mela jsem pro vas paradni komentar vcerejsiho dne,
tak tedy, za prve mam uplne debilni klavesnici, neco jako psaci stroj, takze do toho busim o sto sest, priznivci okousanych jablek (maca) by me asi ukamenovali:)
vcerejsek prinesl mnoho, stehovani do noveho a kultivovaneho bytu c. 21, tzn. misti sektorove rozdeleni, dovolim si malou poznamku: chandigarh je rozdelen do asi 70 a neco sektoru, krome nestastneho cisla 13, de facto se sklada ze 3 casti> samotny chandig., panchkula a mohali, to je misto me skoly.
bez mapy je to docela mazec, neb projedete ulici a najednou jste v dalsim sektoru, navic kazdy sektor ma 4 podsektory: A, B, C, D.
ale zpatky ke vcerejsku: prvni sok, jaxe dostat do prace? kudy kam? david mi ulovil autoriksu za uzasnych 150 rupii, coz jsem odmitla. dalsi tah na branu, za 100, nebyl cas na smlouvani, taxem jela. jako 1. v probouzejici se skole..
vcerejsek byl flakaci, internet, maily, nepovedeny komentar na blog..ale co. mela jsem hledat neco o evrop. Vanocich, nemam rada tu kapitalku "V"..prvni a posledni odpo. hodina byla ok, vlastne dalsi intro o CR.
1. odpoledni nakup v nasi ctvrti, vecerni vyroci aiesecu (60 let od zalozeni), vsichni to desne zerou!!!!!!!!!!!ale fakt mega. my sme jenom EPs, tzn. jen ucastnici staze.mame hafo fotek vsech nasich mladych kamaradu, vecer zkusim poslat pro predstavu, a v hlave milion nevyslovitelnych jmen!
nasledovala afterparty u nas doma, vetsi bordel nebyl ani na uvoze, kdyz si stezovali, haha, pro pripomenuti. rev, duneni, hudba, tanec, brutal. smich atd.
po 2 hodinach trpeni jsem je pozadala o klid, pekne jako po vecerce:)na podruhe zareagovali a cca ve 2 rano zmizeli.
jak prijemne vstavani pred 7. hod. rano!!
skolnim busem do prace, 7 hodin s detmi vseho veku a za chvili jedu dom. cesta trva cca 50 min, kazde dite se "nalodi" primo pred domem, fakt vychytavka.
ps> krom vyroci 60 let AIESECU jsme vcera slavili i 91 let od narozeni 1. ind. premierky Indiri Ghandi..abychom intelektualne nezakrneli:)
tot pro dnes vse.
PS2, bata tady frci, prej je to indicka firma, mi vsichni tvrdi!!!
tak tedy, za prve mam uplne debilni klavesnici, neco jako psaci stroj, takze do toho busim o sto sest, priznivci okousanych jablek (maca) by me asi ukamenovali:)
vcerejsek prinesl mnoho, stehovani do noveho a kultivovaneho bytu c. 21, tzn. misti sektorove rozdeleni, dovolim si malou poznamku: chandigarh je rozdelen do asi 70 a neco sektoru, krome nestastneho cisla 13, de facto se sklada ze 3 casti> samotny chandig., panchkula a mohali, to je misto me skoly.
bez mapy je to docela mazec, neb projedete ulici a najednou jste v dalsim sektoru, navic kazdy sektor ma 4 podsektory: A, B, C, D.
ale zpatky ke vcerejsku: prvni sok, jaxe dostat do prace? kudy kam? david mi ulovil autoriksu za uzasnych 150 rupii, coz jsem odmitla. dalsi tah na branu, za 100, nebyl cas na smlouvani, taxem jela. jako 1. v probouzejici se skole..
vcerejsek byl flakaci, internet, maily, nepovedeny komentar na blog..ale co. mela jsem hledat neco o evrop. Vanocich, nemam rada tu kapitalku "V"..prvni a posledni odpo. hodina byla ok, vlastne dalsi intro o CR.
1. odpoledni nakup v nasi ctvrti, vecerni vyroci aiesecu (60 let od zalozeni), vsichni to desne zerou!!!!!!!!!!!ale fakt mega. my sme jenom EPs, tzn. jen ucastnici staze.mame hafo fotek vsech nasich mladych kamaradu, vecer zkusim poslat pro predstavu, a v hlave milion nevyslovitelnych jmen!
nasledovala afterparty u nas doma, vetsi bordel nebyl ani na uvoze, kdyz si stezovali, haha, pro pripomenuti. rev, duneni, hudba, tanec, brutal. smich atd.
po 2 hodinach trpeni jsem je pozadala o klid, pekne jako po vecerce:)na podruhe zareagovali a cca ve 2 rano zmizeli.
jak prijemne vstavani pred 7. hod. rano!!
skolnim busem do prace, 7 hodin s detmi vseho veku a za chvili jedu dom. cesta trva cca 50 min, kazde dite se "nalodi" primo pred domem, fakt vychytavka.
ps> krom vyroci 60 let AIESECU jsme vcera slavili i 91 let od narozeni 1. ind. premierky Indiri Ghandi..abychom intelektualne nezakrneli:)
tot pro dnes vse.
PS2, bata tady frci, prej je to indicka firma, mi vsichni tvrdi!!!
Tuesday, November 18, 2008
prvni dojmy z indie
namaste,
aneb ahoj vsem, prave sedim v radoby kancelari indickeho aiesecu v chandigarhu, vyuzivam velmi pomaleho netu a cekam na zprovozneni moji indicke SIMky. prvni dojmy? co cekate, z moji strany to byl hlavne vsudypritomny smrad, spina, skladky a v nich se povalujici deti, zvirata atd.
ale od zacatku> skvela Student Agenczz nam kvuli havarce na D1 prekazila transport na letiste do vidne, takze jsme jeli stylove taxikem za 4000 kc pro 4 lidi, transposrt do londyna v pohode. zato na palube Brit. Airways nas cekalo mile prekvapeni, zmenili nam sedadla, ocitli jsme se razem v 1. tride!! jaka nadhera, neustala obsluha, jidlo, piti, filmy, deky, polstare, kreslo-lehatko, takova mala koje pro kazdeho. takova cesta asi dlouho nebude, aspon ne tady u "nas" na vychode. o to vetsi des to byl v delhi, davy lidi, otravujuci taxikari, kteri nas, ostatne jako vsechny cizince, natah na 10 km cesty na domaci letiste asi 100x, dle informaci mistnich. tak jest. vitejte v indii..cestou jsme zkouseli vsemozne i nemozne bankomaty - neb nic jineho nez rupie se pouzit neda, z dolaru nemaji na vraceni. nebo se vymlouvaji. od certa k dablu.
po 10 hodinach v hale s pruvanem a japonskymi sousedy na sedacce jsme se konecne dostali na odbaveni, dalsi hodina byla kriticka! usinali jsme i za chuze!! pak uz jen nastup do letadla a hura do chandigarhu! letistem bych to ani nenazvala, takova ZNC, neboli z nouze ctnost. nasledoval 3denni "homestay"- ubytovani v rodine, kazdy zvlast, samozrejme. behem vikendu mnozstvi aiesec aktivit, poznavani jinych stazistu, napr. z brazilie, nekolik z holandska, ciny, tchaj wanu, anglie atd. bydli se tady ve 3 "bytech", spis ani nevim, jak to nazvat. s bydlenim to moc spolecnyho nema. voda sice tece, kape celou noc, sprcha je zazrak a vymozenost, zachod.. bez komentare, navic papir je tady jen pro honoraci. mistni pobocka aiecesu vypada jak vybydlenej dum..
a co delame? david byl vcera 1. den v praci, prisel celkem nadsenej, zatimco ja jsem stravila asi 8 hod. v cizim byte nikoli s cizi zenou, ale s cizim brazil. muzem, ktery mi poskytl azyl ve svem studenem pokoji. kolem pul 9. dorazil david, ubytovali jsme se na 1 noc a rano sup do prace.
po vcer. setkani s reditelkou skoly, vyvedu vas z omylu, the british school nema britske zamestnance!!! to me trochu vyvedklo z miry. ale je tu jeden jediny muz, telocvikar v turbanu, ktery se se mnou dneska podelil o svuj indicky obed. kvuli nemocnym ucitelkam jsem suplovala asi 6 hodin, jedna trva 35 min, coz je ok. deti ve veku od 5 let do 13, mix vseho. to byla moje dnesni napln. spis takove predstaveni, asi jsem se jim zalibila, predla jsem pradubicky pernik, ukazala jim nasi krasnou vlast, vychvalila ji etc etc. tak doufam, ze bude vse ok, 6 mesicu je fakt dlouha doba. na zpatek jsme jeli hromadne skolnim busem, malem jsem ohluchla, same otazky o rodine, cr, co mam rada, co budu ucit, jak dlouho, jsem-li vdana, jsem tak trochu exot:] david taky, hlavne na rikse. ja zatim jezdila na skutru, jako spolujezdec, navic, vtipna vec, zeny nemusi mit prilby behem jizdy. doprava je silena, jizda vlevo, provoz na cervenou, nechapeme, a to jsme si chteli poridit kolo.
dnes vecer nas ceka presun do lepsiho, mame uz par fotek, behem tydne preposlu, bud na picase nebo nejak tady, pokud to pujde.
je toho hodne na vypraveni, tohle berte jako rychloinfo o ceste a prvnich dnech, pokusim s epsat lip a na ceske klavesnici mozna..na netu budu v praci, tak cekam na komentare.
ps> je to vazne vychod, a to se vsim vsudy. ale asi se mi tady zacina libit, david je nadsen uz od zacatku.
ps2> zdravotni problemy zatim nemame, nastesti..
----------------------------------------------
>> Druha strana mince <<
Jak vetsina z vas spravne predpokladala, irciny nazory se budou lisit od mych. Takze bych to taky rad nacnul, berte to jako "Indie podle Davida" :).
Student Agency ukazala odvracenou tvar, siroke verejnosti neznamou. Diky jakesi nehode na D1 nam nedojel autobus, a to, ze nam uleti letadla je nezajimalo. Nahradni autobus mel prijet cca za hodinu a kousek, coz bylo kriticke. Taxikar do Vidne na letiste stal vazne 1000 na osobu (jela s nami nejaka Ruska a Cech co jel do Italie). Vymenili jsme si kontakty a rozesli se kazdy po svem. Sem zvedavej, jestli nam to Ejdzncy proplati!
Zminovana 1. trida British Airways byla opravdu jedinecna. Neduverive jsem pozival vyhod bussinessmana, v obavach ze nas jeste dodatecne zkasnou. Nicmene nestalo se tak a hodiny letu prijemne ubihaly. Pristani v Dili a hlavne prvni kontakty s domorodci byl sok i pro me. Po vlidnych a nevtiravych letuskach z 1. tridy se na nas sesypali mistni nahaneci taxikaru a byli krajne neodbytni. Kdyz videli, ze moc nechceme, snazili se nas utlouct svoji plynnou hindstinou. Nakonec jsme podlehli jeji spolehlivym informacim, ze transport z jednoho terminalu na druhy je v tuto hodinu (cca 2 hodiny rano) nemozny a nejdriv v 6 jede nejaky neplaceny bus. Cena, kterou jsme povazovali za primerenou, se casem ukazala jako opravdu 100x nadhodnocena. Takze 1:0 pro taxikare (spis 100:0). Nicmene mel s nami trpelivost, kdyz jsme se snazili vybrat rupie z mistnich bankomatu (pozdeji se ukazalo, ze je lepsi vybirat z nestatnich bank - nevim proc). Nadchazejicich 8 hodin jsme stravili v pred-predodletove hale, s ostatnimi cekajicimi (mj. i temi Japonci). Vsude neustale pod dozorem policie, letistni policie a snad i vojaku, cert aby se v tech jejich uniformach vyznal. Po cca 7 ubijejicich hodinach jsme byli vpusteni do predodletove haly, kde bylo trochu tepleji, zachody a vonelo tam jidlo. Cesta do Chandigarhu byla normalni, rekl bych temer evropsky probihajici.
Na miste si nas vyzvedla mlada AJSEKARKA se svym bratrem s turbanem. Z holciny se nakonec vyklubal ircina "domaci" na nejblizsi 3 dny. Tady jeste AIESEC stale fungoval na 1. Me vyklopili kdesi v sektoru 30 (mesto je rozdeleno na nekolik sektoru, ktere pry maji urcitou logiku, do niz se pry po par tydnech!!! dostanem) u mladeho AJSEKARE Rahula, v jehoz rodine jsem mel travit prvni dny pobytu ja. Krome nej, v rodine nikdo nemluvil anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Ruce ani nohy v tomto pripade nebyly dostatecnou nahradou. Nicmene jidlo a ubytovani bylo, ve svetle pozdejsich zkusenosti, prvotridni. Dokonce meli i klasicky zachod (i kdyz bez papiru) a vykachlikovane misto s odtokem pro umyvani - clovek se polejva vodou z kyblu, takze u toho kleci vedle zachodu. Aspon jednu vyhodu to ma, nemusite neustale umyvat zachod :). AIESECari nas hned zapojili do svych "events" (tedy udalosti ci projektu) a bez jakychkoliv rozpaku presli fazi seznamovani s Indii, potazmo mestem. Tady uz zacaly klicit prvni obavy. Rahul se venoval svemu a ja v domeni, ze me ukaze jak to tu chodi chodil s nim. Pravda, neco sem pochytil (napr. smlouvani s riksama), ale mohl se snazit vic hoch.
Pak prvni den v praci, musel me do ni dovezt pan otec, protoze muj mily dohlizitel zaspal, klasika rekl bych. Myslel sem, ze to bude jako u Irci nejaka informacni schuzka, ale hned prvni den me posadili za pocitac, asi abych nezahalel. Prostredi tady (v praci) je rekl bych nad prumer, dokonce by se dalo rovnat i evropskym nadprumerem. Maji tu sveho Chefe - kuchare, ktery vari obedy a sem tam vecere, maji tu relaxacni mistnost se vsema moznejma hrama (elektronickejma i neelektronickejma), mlady kolektiv a pratelska atmosfera. O to vic me to tesi, ze i Irca vypada z prace spokojena.
No a konecne to ubytovani, z rodiny jsme sli prechodne na jednu noc do prvniho trainee housu - 4 steny, 2 postele a policka. Tot vse. Je pravda, ze je na zdech (pomistne) plisen, postele jsou spartakiadni lehatka s neprilis vabne vypadajicima matracema a prikryvky jsou asi jak ze skol v prirode, ale aspon to tolik nesmrdi :). Evropske zachody jsou tady asi normalni, zatim jsem je videl vzdycky vsude. Toaletak je diky internistum taky, takze tady pohoda. Koupelna, jak sem uz psal, se sestava vetsinou z vyspadovane podlahy a odtoku, kyble a hrnicku a dvou kohoutku ze zdi. Nekde (v ty rodine) tekla tepla voda, jinde maji hrejici spiralu. Clovek si tu koupel hned jinak uzije, kdyz na ni treba ceka 15 minut (nez se ohreje voda:) ). Jinak vsudypritomna zviratka jsou pratelska, jeste jsme nezaznamenali jediny utok. Kuchyne je proflakla vec a lidi tu jsou naprosto uzasni, neskutecne pohostinni a mili (obcas se postesti nejakej kakabus, ale jinak super).
Co se tyce dopravy - tak to stoji za to! Prvni cesta at uz autem ci riksou byl vazne sok, nejen ze jezdi na leve strane, ale zpusob jakym jezdi se zdal naprosto sileny. Po urcitem case v tom zacinam videt urcity rad, i kdyz zatim jen zacinam. Jejich neustale troubeni je vlastne preventivni a ridici jsou jednak hodne pozorni (myslim jako registrujici okoli) a predvidavi, druhak svym zpusobem disciplinovani. Ve vysledku to vypada jako neorganizovany a zbesily chaos, ale funguje to. Zatim je to zahada, ale fakt to funguje :). Riksove prej nemaji ani ridicaky, jen jak to pochytili, tak si to dovedete predstavit. Kolikrat mam chut sesednout a radsi vozit ja jeho, neb je to stary kmet a sotva funi. Snad si zvykneme... Tim, ze jsme bili, tak mame asi tak 300% severoindickou prirazku, ale az se naucime zaklady Hindi, tak se nedame. Mam za sebou uz prvni uspesne smlouvani, ale jsou v tom dobri, kluci jedni umouneni!
Takze nebyt ircinych obcasnych, vecernich, nefalsovanych hysteraku (ktere me tahnou zpatky na zem a nuti videt veci v jinem svetle) tak za sebe muzu rict, ze ma ocekavani Indie zatim naplnuje. Mozna i predchazi...
aneb ahoj vsem, prave sedim v radoby kancelari indickeho aiesecu v chandigarhu, vyuzivam velmi pomaleho netu a cekam na zprovozneni moji indicke SIMky. prvni dojmy? co cekate, z moji strany to byl hlavne vsudypritomny smrad, spina, skladky a v nich se povalujici deti, zvirata atd.
ale od zacatku> skvela Student Agenczz nam kvuli havarce na D1 prekazila transport na letiste do vidne, takze jsme jeli stylove taxikem za 4000 kc pro 4 lidi, transposrt do londyna v pohode. zato na palube Brit. Airways nas cekalo mile prekvapeni, zmenili nam sedadla, ocitli jsme se razem v 1. tride!! jaka nadhera, neustala obsluha, jidlo, piti, filmy, deky, polstare, kreslo-lehatko, takova mala koje pro kazdeho. takova cesta asi dlouho nebude, aspon ne tady u "nas" na vychode. o to vetsi des to byl v delhi, davy lidi, otravujuci taxikari, kteri nas, ostatne jako vsechny cizince, natah na 10 km cesty na domaci letiste asi 100x, dle informaci mistnich. tak jest. vitejte v indii..cestou jsme zkouseli vsemozne i nemozne bankomaty - neb nic jineho nez rupie se pouzit neda, z dolaru nemaji na vraceni. nebo se vymlouvaji. od certa k dablu.
po 10 hodinach v hale s pruvanem a japonskymi sousedy na sedacce jsme se konecne dostali na odbaveni, dalsi hodina byla kriticka! usinali jsme i za chuze!! pak uz jen nastup do letadla a hura do chandigarhu! letistem bych to ani nenazvala, takova ZNC, neboli z nouze ctnost. nasledoval 3denni "homestay"- ubytovani v rodine, kazdy zvlast, samozrejme. behem vikendu mnozstvi aiesec aktivit, poznavani jinych stazistu, napr. z brazilie, nekolik z holandska, ciny, tchaj wanu, anglie atd. bydli se tady ve 3 "bytech", spis ani nevim, jak to nazvat. s bydlenim to moc spolecnyho nema. voda sice tece, kape celou noc, sprcha je zazrak a vymozenost, zachod.. bez komentare, navic papir je tady jen pro honoraci. mistni pobocka aiecesu vypada jak vybydlenej dum..
a co delame? david byl vcera 1. den v praci, prisel celkem nadsenej, zatimco ja jsem stravila asi 8 hod. v cizim byte nikoli s cizi zenou, ale s cizim brazil. muzem, ktery mi poskytl azyl ve svem studenem pokoji. kolem pul 9. dorazil david, ubytovali jsme se na 1 noc a rano sup do prace.
po vcer. setkani s reditelkou skoly, vyvedu vas z omylu, the british school nema britske zamestnance!!! to me trochu vyvedklo z miry. ale je tu jeden jediny muz, telocvikar v turbanu, ktery se se mnou dneska podelil o svuj indicky obed. kvuli nemocnym ucitelkam jsem suplovala asi 6 hodin, jedna trva 35 min, coz je ok. deti ve veku od 5 let do 13, mix vseho. to byla moje dnesni napln. spis takove predstaveni, asi jsem se jim zalibila, predla jsem pradubicky pernik, ukazala jim nasi krasnou vlast, vychvalila ji etc etc. tak doufam, ze bude vse ok, 6 mesicu je fakt dlouha doba. na zpatek jsme jeli hromadne skolnim busem, malem jsem ohluchla, same otazky o rodine, cr, co mam rada, co budu ucit, jak dlouho, jsem-li vdana, jsem tak trochu exot:] david taky, hlavne na rikse. ja zatim jezdila na skutru, jako spolujezdec, navic, vtipna vec, zeny nemusi mit prilby behem jizdy. doprava je silena, jizda vlevo, provoz na cervenou, nechapeme, a to jsme si chteli poridit kolo.
dnes vecer nas ceka presun do lepsiho, mame uz par fotek, behem tydne preposlu, bud na picase nebo nejak tady, pokud to pujde.
je toho hodne na vypraveni, tohle berte jako rychloinfo o ceste a prvnich dnech, pokusim s epsat lip a na ceske klavesnici mozna..na netu budu v praci, tak cekam na komentare.
ps> je to vazne vychod, a to se vsim vsudy. ale asi se mi tady zacina libit, david je nadsen uz od zacatku.
ps2> zdravotni problemy zatim nemame, nastesti..
----------------------------------------------
>> Druha strana mince <<
Jak vetsina z vas spravne predpokladala, irciny nazory se budou lisit od mych. Takze bych to taky rad nacnul, berte to jako "Indie podle Davida" :).
Student Agency ukazala odvracenou tvar, siroke verejnosti neznamou. Diky jakesi nehode na D1 nam nedojel autobus, a to, ze nam uleti letadla je nezajimalo. Nahradni autobus mel prijet cca za hodinu a kousek, coz bylo kriticke. Taxikar do Vidne na letiste stal vazne 1000 na osobu (jela s nami nejaka Ruska a Cech co jel do Italie). Vymenili jsme si kontakty a rozesli se kazdy po svem. Sem zvedavej, jestli nam to Ejdzncy proplati!
Zminovana 1. trida British Airways byla opravdu jedinecna. Neduverive jsem pozival vyhod bussinessmana, v obavach ze nas jeste dodatecne zkasnou. Nicmene nestalo se tak a hodiny letu prijemne ubihaly. Pristani v Dili a hlavne prvni kontakty s domorodci byl sok i pro me. Po vlidnych a nevtiravych letuskach z 1. tridy se na nas sesypali mistni nahaneci taxikaru a byli krajne neodbytni. Kdyz videli, ze moc nechceme, snazili se nas utlouct svoji plynnou hindstinou. Nakonec jsme podlehli jeji spolehlivym informacim, ze transport z jednoho terminalu na druhy je v tuto hodinu (cca 2 hodiny rano) nemozny a nejdriv v 6 jede nejaky neplaceny bus. Cena, kterou jsme povazovali za primerenou, se casem ukazala jako opravdu 100x nadhodnocena. Takze 1:0 pro taxikare (spis 100:0). Nicmene mel s nami trpelivost, kdyz jsme se snazili vybrat rupie z mistnich bankomatu (pozdeji se ukazalo, ze je lepsi vybirat z nestatnich bank - nevim proc). Nadchazejicich 8 hodin jsme stravili v pred-predodletove hale, s ostatnimi cekajicimi (mj. i temi Japonci). Vsude neustale pod dozorem policie, letistni policie a snad i vojaku, cert aby se v tech jejich uniformach vyznal. Po cca 7 ubijejicich hodinach jsme byli vpusteni do predodletove haly, kde bylo trochu tepleji, zachody a vonelo tam jidlo. Cesta do Chandigarhu byla normalni, rekl bych temer evropsky probihajici.
Na miste si nas vyzvedla mlada AJSEKARKA se svym bratrem s turbanem. Z holciny se nakonec vyklubal ircina "domaci" na nejblizsi 3 dny. Tady jeste AIESEC stale fungoval na 1. Me vyklopili kdesi v sektoru 30 (mesto je rozdeleno na nekolik sektoru, ktere pry maji urcitou logiku, do niz se pry po par tydnech!!! dostanem) u mladeho AJSEKARE Rahula, v jehoz rodine jsem mel travit prvni dny pobytu ja. Krome nej, v rodine nikdo nemluvil anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Ruce ani nohy v tomto pripade nebyly dostatecnou nahradou. Nicmene jidlo a ubytovani bylo, ve svetle pozdejsich zkusenosti, prvotridni. Dokonce meli i klasicky zachod (i kdyz bez papiru) a vykachlikovane misto s odtokem pro umyvani - clovek se polejva vodou z kyblu, takze u toho kleci vedle zachodu. Aspon jednu vyhodu to ma, nemusite neustale umyvat zachod :). AIESECari nas hned zapojili do svych "events" (tedy udalosti ci projektu) a bez jakychkoliv rozpaku presli fazi seznamovani s Indii, potazmo mestem. Tady uz zacaly klicit prvni obavy. Rahul se venoval svemu a ja v domeni, ze me ukaze jak to tu chodi chodil s nim. Pravda, neco sem pochytil (napr. smlouvani s riksama), ale mohl se snazit vic hoch.
Pak prvni den v praci, musel me do ni dovezt pan otec, protoze muj mily dohlizitel zaspal, klasika rekl bych. Myslel sem, ze to bude jako u Irci nejaka informacni schuzka, ale hned prvni den me posadili za pocitac, asi abych nezahalel. Prostredi tady (v praci) je rekl bych nad prumer, dokonce by se dalo rovnat i evropskym nadprumerem. Maji tu sveho Chefe - kuchare, ktery vari obedy a sem tam vecere, maji tu relaxacni mistnost se vsema moznejma hrama (elektronickejma i neelektronickejma), mlady kolektiv a pratelska atmosfera. O to vic me to tesi, ze i Irca vypada z prace spokojena.
No a konecne to ubytovani, z rodiny jsme sli prechodne na jednu noc do prvniho trainee housu - 4 steny, 2 postele a policka. Tot vse. Je pravda, ze je na zdech (pomistne) plisen, postele jsou spartakiadni lehatka s neprilis vabne vypadajicima matracema a prikryvky jsou asi jak ze skol v prirode, ale aspon to tolik nesmrdi :). Evropske zachody jsou tady asi normalni, zatim jsem je videl vzdycky vsude. Toaletak je diky internistum taky, takze tady pohoda. Koupelna, jak sem uz psal, se sestava vetsinou z vyspadovane podlahy a odtoku, kyble a hrnicku a dvou kohoutku ze zdi. Nekde (v ty rodine) tekla tepla voda, jinde maji hrejici spiralu. Clovek si tu koupel hned jinak uzije, kdyz na ni treba ceka 15 minut (nez se ohreje voda:) ). Jinak vsudypritomna zviratka jsou pratelska, jeste jsme nezaznamenali jediny utok. Kuchyne je proflakla vec a lidi tu jsou naprosto uzasni, neskutecne pohostinni a mili (obcas se postesti nejakej kakabus, ale jinak super).
Co se tyce dopravy - tak to stoji za to! Prvni cesta at uz autem ci riksou byl vazne sok, nejen ze jezdi na leve strane, ale zpusob jakym jezdi se zdal naprosto sileny. Po urcitem case v tom zacinam videt urcity rad, i kdyz zatim jen zacinam. Jejich neustale troubeni je vlastne preventivni a ridici jsou jednak hodne pozorni (myslim jako registrujici okoli) a predvidavi, druhak svym zpusobem disciplinovani. Ve vysledku to vypada jako neorganizovany a zbesily chaos, ale funguje to. Zatim je to zahada, ale fakt to funguje :). Riksove prej nemaji ani ridicaky, jen jak to pochytili, tak si to dovedete predstavit. Kolikrat mam chut sesednout a radsi vozit ja jeho, neb je to stary kmet a sotva funi. Snad si zvykneme... Tim, ze jsme bili, tak mame asi tak 300% severoindickou prirazku, ale az se naucime zaklady Hindi, tak se nedame. Mam za sebou uz prvni uspesne smlouvani, ale jsou v tom dobri, kluci jedni umouneni!
Takze nebyt ircinych obcasnych, vecernich, nefalsovanych hysteraku (ktere me tahnou zpatky na zem a nuti videt veci v jinem svetle) tak za sebe muzu rict, ze ma ocekavani Indie zatim naplnuje. Mozna i predchazi...
Tuesday, November 4, 2008
Pěkně jedno po druhým (One by one)
Všechno to vlastně začalo úplně nevinně: chtěli jsme někam pryč. Irča objevila brněnský AIESEC a po referencích zkušeného ajsekáře (pana šáši) jsme se nechali taky uvrtat. Formality by byly, stačilo už jen vybrat, kam se vydáme. Každý z nás měl svého favorita, ale vzhledem k větším šancím upíchnout se ve stejném městě, jsme se rozhodli pro Indii. Na druhého favorita třeba (určitě!!!) ještě dojde v pravý čas.
Téměř půlroční přípravy se pomalu chýlí ke konci a i přes nepříliš vydařený první kontakt s indickým ajsekem (a vlastně i druhý, taktéž nepříliš vydařený, kontakt s ambasádou v Praze) se docela těšíme. Směsice vzrušení a napětí z neznámého se střídá s cestovatelskou euforií. Zítra vyrážím pro pasy na ambasádu, kde (jak doufám) už budou i víza... snad si konzul a jeho informacemi "dobře" zásobená šedovlasá pravá ruka - paní prosímpěkně - napraví reputaci.
---
At the beginning there was an idea: work and travel abroad. Irena has found out a way with AIESEC Brno and according to Mr. Krusty's (friend of ours, worked abroad thanks to AIESEC) experience we decided to try that. Formalities were done and we just had to pick a country to travel to. Each of us had his/her own favorite country, but bcs of the bigger chance to stay in one city we decided for India. The other country-champion will take a place soon...
Almost half-year of preparation is getting to the end and even after first (little bit unsuccessful) contact with AIESEC committee in India (and also second contact with Czech embassy in Prague) we're still looking forward. Combination of excitement and suspension alternates with traveller's eufory. Tomorrow I'm heading to Czech embassy, where (as I hope) will be already our visas prepared... hopefuly consul and his "well-informed" right hand (mrs. prosimpekne) will change our opinion.
Téměř půlroční přípravy se pomalu chýlí ke konci a i přes nepříliš vydařený první kontakt s indickým ajsekem (a vlastně i druhý, taktéž nepříliš vydařený, kontakt s ambasádou v Praze) se docela těšíme. Směsice vzrušení a napětí z neznámého se střídá s cestovatelskou euforií. Zítra vyrážím pro pasy na ambasádu, kde (jak doufám) už budou i víza... snad si konzul a jeho informacemi "dobře" zásobená šedovlasá pravá ruka - paní prosímpěkně - napraví reputaci.
---
At the beginning there was an idea: work and travel abroad. Irena has found out a way with AIESEC Brno and according to Mr. Krusty's (friend of ours, worked abroad thanks to AIESEC) experience we decided to try that. Formalities were done and we just had to pick a country to travel to. Each of us had his/her own favorite country, but bcs of the bigger chance to stay in one city we decided for India. The other country-champion will take a place soon...
Almost half-year of preparation is getting to the end and even after first (little bit unsuccessful) contact with AIESEC committee in India (and also second contact with Czech embassy in Prague) we're still looking forward. Combination of excitement and suspension alternates with traveller's eufory. Tomorrow I'm heading to Czech embassy, where (as I hope) will be already our visas prepared... hopefuly consul and his "well-informed" right hand (mrs. prosimpekne) will change our opinion.
Subscribe to:
Posts (Atom)