Ano, ano, nastal dlouho očekávaný okamžik - jednak Vánoce, jednak zimní prázdniny, ale hlavně NOVÝ BYT.
Máme pomalu sbaleno, večer se stěhujeme, ANO, TEĎ UŽ DOOPRAVDY!! do sektoru 16, mnohem klidnějšího a zelenějšího (a David to bude mít zas o trošku blíž, já o trošku dál do práce). Cca v 9 nebo 10 místního času vyrážíme na bus směr Dillí, potom vlakem do Agry, ano jedeme za bájným Taj Mahalem a dalšími skvosty Indie. Přibližně 10 dní budeme putovat po sousedním jižnějším státě Rajastánu, o doprovod nemáme nouzi: připojila se jedna slečna z Anglie, Mariia, ex-učitelka z 2. pobočky The British School, a brzdný - nikoli bludný - Holanďan Lórenc. Tož vítejte na palubě!
Nový rok budem slavit, stejně jako Štědrý den, někde na cestách. Zkusíme serf v písečných dunách, Davidovo srdce prahne po návštěvě krysího chrámu, ano, opravdu touží, aby mu krysy běhaly po nohou!! Pro mě nepředstavitelné!!!!!!
Tak snad bude čas a prostor na pohledy. Doufáme, že pošta Z INDIE nebude totéž jako DO INDIE. To mi připomíná, že jsme se chtěli zmínit o balíku, který k nám zatím nedoputoval. Na místní poště, kterou jsme pěkně dlouho hledali a skoro nikdo nám nebyl schopen poradit, jsme byli několikrát převeleni k jiné osobě. Ale o tom chce psát David, má už v hlavě koncept pro příspěvěk..
Tak v příštím roce ahoj!!
A zkuste občas něco napsat, ať to nevypadá, že si to píšem jen tak pro sebe.
Wednesday, December 24, 2008
Vánoce po indicku
Minulou sobotu jsme měli ve škole předvánoční výstavu uměleckých výtvorů všech malých i velkých Indů. Mimojiné jsme zdobili třídy, ale hlavně vánoční stromeček! Hurá, říkala jsem si, nepřijdu o to ani v Indii. Po pravdě je to trochu křivule, ale nemá na sobě ohavnosti typu obr lesklých balíků, mašlí a světel, jako jsou k vidění na českých a moravských náměstích.
V pondělí jsem byal pověřena připravit vánoční besídku, Santu Klause jsem vyškrtla a nahradila ho Ježíškem. Narychlo jsem vyráběla papírové dekorace pro jednotlivé třídy a jejich program, stříhlala jsem zvonečky, svíčky, vločky, kapra, stromek atd. Po celodenním vymejšlení a tvoření jsem spokojeně opouštěla školu. Úterek byl o to náročnější, naše paní říďa, taková vysušená ženština, si to všechno představovala náramně jednoduše, hlavně Santu, hlavně Santu!! opakovala snad tisíckrát. Když jsem jí řekla, že u nás NIC takovýho není, docela se zarazila.
Milá paní ředitelko, v mé verzi Vánoc Santa ani jiná obluda nefiguruje. Nácvik s ukřičenými dětmi mi dal pěkně zabrat, obdivuju učitelky na 1. stupni ZŠ, a to vážně!! Málem mi praskla hlava, odešel mi hlas, ale podařilo se..Program jsem tematicky rozdělila do 6 částí (6 tříd): úvod - Ježíšek, cukroví, stromek, večeře, dárky, koledy a půlnoční mše. Vše bylo doprovázeno anglickými koledami a různorodými pohyby dětí. Zaznamenali jsme velký úpěch i přesto, že se celá besídka konala v něčem, co nazývají auditorium, normálně to funguje jako tělocvična, kde se jezdí na kolečkových bruslích.. Příšerná, spíš žádná, akustika!!
Potlesk, fotky a na konec obluda jménem Santa..
Tak jsem zakončila letošní "pobyt" v The British School. Tak do příštího roku jen to nej a víc klidu a disciplíny (si přeju já)..
Šťastné a veselé Vánoce.
Fotky jsou na Picase.
V pondělí jsem byal pověřena připravit vánoční besídku, Santu Klause jsem vyškrtla a nahradila ho Ježíškem. Narychlo jsem vyráběla papírové dekorace pro jednotlivé třídy a jejich program, stříhlala jsem zvonečky, svíčky, vločky, kapra, stromek atd. Po celodenním vymejšlení a tvoření jsem spokojeně opouštěla školu. Úterek byl o to náročnější, naše paní říďa, taková vysušená ženština, si to všechno představovala náramně jednoduše, hlavně Santu, hlavně Santu!! opakovala snad tisíckrát. Když jsem jí řekla, že u nás NIC takovýho není, docela se zarazila.
Milá paní ředitelko, v mé verzi Vánoc Santa ani jiná obluda nefiguruje. Nácvik s ukřičenými dětmi mi dal pěkně zabrat, obdivuju učitelky na 1. stupni ZŠ, a to vážně!! Málem mi praskla hlava, odešel mi hlas, ale podařilo se..Program jsem tematicky rozdělila do 6 částí (6 tříd): úvod - Ježíšek, cukroví, stromek, večeře, dárky, koledy a půlnoční mše. Vše bylo doprovázeno anglickými koledami a různorodými pohyby dětí. Zaznamenali jsme velký úpěch i přesto, že se celá besídka konala v něčem, co nazývají auditorium, normálně to funguje jako tělocvična, kde se jezdí na kolečkových bruslích.. Příšerná, spíš žádná, akustika!!
Potlesk, fotky a na konec obluda jménem Santa..
Tak jsem zakončila letošní "pobyt" v The British School. Tak do příštího roku jen to nej a víc klidu a disciplíny (si přeju já)..
Šťastné a veselé Vánoce.
Fotky jsou na Picase.
Friday, December 19, 2008
Kure vindalu aneb povestna indicka kuchyne
nez jsme odjizdeli z CR, cetl jsem nekde, ze indicka kuchyne neni tak paliva (jak se traduje), ba co vic - dokonce bez chuti. Autor se tvaril vazne, a tak jsme byli zvedavi co je na tom pravdy. Indicka restaurace v Brne (Taj na Jakubaku) by v tom pripade varila exotiku i pro Indy, protoze vindaloo, ktere sem si tam kdysi dal, me malem utrhlo ... :).
Uz behem prvnich tri dnu, kdy jsme byli ubytovani v rodinach ajsekaru, jsme meli sanci poznat mistni jidla na vlastni zaludky. Co se palivosti tyce, clanek vylozene lhal. Palive tu je vsechno (i dezerty), jde jen o uroven palivosti. Nam od zacatku pry koreni ubirali, abychom se do toho "dostali", nicmene i tak to bylo pro nas hodne ostre. Zda se, ze stereotyp cloveka opravdu otupi, takze nase chutove poharky uz tak neprotestuji a za barierou palivosti zaciname citit i jine chuti. Pokud to tak pujde dal, budeme moci vyvratit i druhy predsudek: chutovou nevyraznost jidel. Dovedu si predstavit takoveho turistu jak prijede na 14 dni do Indie na dovolenou. Prvni den se vrhne na mistni speciality, ktere vsak i z duveryhodnych zdroju dokazi poradne zamichat jeho zazivanim. Dalsich 5 dni je v zajeti prujmu a ji maximalne chapati (neco jako kresne placky bez chuti), zbyle dny preventivne proji v KFC ci v MCDonaldu. A pak proc je Indie bez chuti :). Necim podobnym sem si zezacatku prosel, takze vim o cem mluvim (samozrejme bez tech fastfoodu).
A co tady vlastne vari? Vetsinou se jidlo sestava z nejake te placky (chapati, naan - psenicne pecene placky (moc dobre!), makiki ruti - vypecene kukuricne placky bez chuti) ci ryze a jakesi omacko-smesi. Tady malou vsuvku ohledne jejich "narodniho" jidla: saag a makiki ruti. Jedna se o rozvarenou spenatovou omacku a v ni nekdy i kusy syru, k tomu ty placky. Jako zaprisahly odpurce spenatu (diky skolni jidelno!) jsem neodolal, ochutnal a opet se utvrdil, ze to je asi dozivotni znechuceni. Vzhledem k tomu, ze Indie "ma byt" z vetsi casti vegetarianska, klade se duraz na zeleninu a mistni syr (paneer - vysrazena bilkovina z plnotucneho mleka, vylisovana a chlazena). V nasem okoli se vegetarianu popravde moc nevyskytuje, takze si i masozrouti musi prijit na sve - kureci, jehneci a ryby. Zadne veprove ani hovezi se tu nenajde - teda pro obycejneho cloveka, pry pokud mate penize a kontakty, muzete si i tady pochutnat na jeji kravske posvatnosti. Polivky, knedliky ani ceskej chleba tu nevedou :). Samozrejme je tu k dispozici velka skala cizich kuchyni (cinska, italska, americka atp.), stejne jako vsude jinde. Specialni zalezitosti jsou zakusky. Indie je vysazena na sladke, v praci nam po jidle davaji obcas nejakou dobrotu. Pres ruzne variace suseneho paneeru (mezi nami: nic moc), karamelovych kostek s nejakymi orisky, gulab jamu - druh nevyrazneho syru ve tvaru kulicek v sladkem sirupu (domacky prezdivane jako varlatka v sirupu nebo kule v dzemu), ... atd., az po sladkou jisku. Ano slazena jiska je tady vrcholem kulinarskeho umeni, Indove se po ni muzou utlouct. No a aby byl vycet kompletni, chybi uz jen piti (nealko). Krome kontaminovane vody a mleka tu vari caj - cerny sypany caj se vari (nikoliv zaleva) v 1 dilu vody cca po 5ti minutach se pridaji 2-3 dily mleka a necha se vzpenit, pak se prida cukr a cedi. Je to poradnej kopanec, nedivim se ze jim staci jen par caju denne.
Takze takhle si tady debuzirujem, ze zacatku to bylo originalni, ale cim dal tim vic je to porad dokola. Zlata ceska kuchyne - pestra a nase!
Uz behem prvnich tri dnu, kdy jsme byli ubytovani v rodinach ajsekaru, jsme meli sanci poznat mistni jidla na vlastni zaludky. Co se palivosti tyce, clanek vylozene lhal. Palive tu je vsechno (i dezerty), jde jen o uroven palivosti. Nam od zacatku pry koreni ubirali, abychom se do toho "dostali", nicmene i tak to bylo pro nas hodne ostre. Zda se, ze stereotyp cloveka opravdu otupi, takze nase chutove poharky uz tak neprotestuji a za barierou palivosti zaciname citit i jine chuti. Pokud to tak pujde dal, budeme moci vyvratit i druhy predsudek: chutovou nevyraznost jidel. Dovedu si predstavit takoveho turistu jak prijede na 14 dni do Indie na dovolenou. Prvni den se vrhne na mistni speciality, ktere vsak i z duveryhodnych zdroju dokazi poradne zamichat jeho zazivanim. Dalsich 5 dni je v zajeti prujmu a ji maximalne chapati (neco jako kresne placky bez chuti), zbyle dny preventivne proji v KFC ci v MCDonaldu. A pak proc je Indie bez chuti :). Necim podobnym sem si zezacatku prosel, takze vim o cem mluvim (samozrejme bez tech fastfoodu).
A co tady vlastne vari? Vetsinou se jidlo sestava z nejake te placky (chapati, naan - psenicne pecene placky (moc dobre!), makiki ruti - vypecene kukuricne placky bez chuti) ci ryze a jakesi omacko-smesi. Tady malou vsuvku ohledne jejich "narodniho" jidla: saag a makiki ruti. Jedna se o rozvarenou spenatovou omacku a v ni nekdy i kusy syru, k tomu ty placky. Jako zaprisahly odpurce spenatu (diky skolni jidelno!) jsem neodolal, ochutnal a opet se utvrdil, ze to je asi dozivotni znechuceni. Vzhledem k tomu, ze Indie "ma byt" z vetsi casti vegetarianska, klade se duraz na zeleninu a mistni syr (paneer - vysrazena bilkovina z plnotucneho mleka, vylisovana a chlazena). V nasem okoli se vegetarianu popravde moc nevyskytuje, takze si i masozrouti musi prijit na sve - kureci, jehneci a ryby. Zadne veprove ani hovezi se tu nenajde - teda pro obycejneho cloveka, pry pokud mate penize a kontakty, muzete si i tady pochutnat na jeji kravske posvatnosti. Polivky, knedliky ani ceskej chleba tu nevedou :). Samozrejme je tu k dispozici velka skala cizich kuchyni (cinska, italska, americka atp.), stejne jako vsude jinde. Specialni zalezitosti jsou zakusky. Indie je vysazena na sladke, v praci nam po jidle davaji obcas nejakou dobrotu. Pres ruzne variace suseneho paneeru (mezi nami: nic moc), karamelovych kostek s nejakymi orisky, gulab jamu - druh nevyrazneho syru ve tvaru kulicek v sladkem sirupu (domacky prezdivane jako varlatka v sirupu nebo kule v dzemu), ... atd., az po sladkou jisku. Ano slazena jiska je tady vrcholem kulinarskeho umeni, Indove se po ni muzou utlouct. No a aby byl vycet kompletni, chybi uz jen piti (nealko). Krome kontaminovane vody a mleka tu vari caj - cerny sypany caj se vari (nikoliv zaleva) v 1 dilu vody cca po 5ti minutach se pridaji 2-3 dily mleka a necha se vzpenit, pak se prida cukr a cedi. Je to poradnej kopanec, nedivim se ze jim staci jen par caju denne.
Takze takhle si tady debuzirujem, ze zacatku to bylo originalni, ale cim dal tim vic je to porad dokola. Zlata ceska kuchyne - pestra a nase!
Jelen je mrtev, at zije Fena!!!
Kdyz poslouchate rozhovor v hindi, obcas to zni jako spanelstina s ceskyma slovama (nebo vlastne jako cokoliv, co chcete slyset). Tak napriklad kdyz vas Ind krici "dost", neznamena to, ze vas ma plny zuby, ale ze jste jeho pritel (dost = pritel). Na dalsi priklady si ted nevzpomenu, ale urcite casem nejaky vyvstanou. Ale abychom se dostali k jadru pudlice - FENY: pri dlouhe chvili sem prolezal zakouti bytu a zjistoval tajemstvi predchozich najemniku (ve vsi pocestnosti, zadne narusovani soukromi) a nasel par zajimavych cisticich/pracich prostredku (viz obrazek). A pak ze cestina neni svetova!
kliknete pro zvetseni
kliknete pro zvetseni
Saturday, December 13, 2008
"Rab Ne Bana Di Jodi" nase bollywoodska premiera
Byl patek a Ashwani (kolega z prace) slavil 31. narozeniny. Slavnostni rozkrojeni a prvni ochutnavka indickeho nefalsovaneho dortu. Zadny babiccin korpus ani dobra napln - suchy piskot s papayovo-mangovou marmeladou a tunou hutnyho slehackovomydlovyho kremu. Tak sem to do sebe ze slusnosti soukal, a zatimco sem z toho doloval ten piskot (ten jedinej se dal zkousnout), myslel sem na ty babicciny dortiky a v duchu sem si predstavoval, jak tu otevru pobocku a budu sem vyvazet dasicke dobroty. Ti by ruce utrhali!!!
Pozdeji se me Ashwani ptal, jestli s nima pujdu vecer do kina (multiplex s kolou a popkornem). Moc sem se na to netvaril, davali totiz premieru bollywoodskeho filmu Rab Ne Bana Di Jodi, bez titulku a v originale. Navzdory predchozi zkusenosti s bollywoodskym hororem, a protoze byl ten patek, navic zatim bez planu na vecer, pripojili jsme se k nim. Skocili jsme ale takrikajic do "rozjeteho vlaku" (coz ale ve finale vubec nevadilo), riksove totiz nejak nechteli smlouvat a nase predstava o cene jim nesla dlouho pod knir.
Zapletka byla vskutku jednoducha, takze i 5ti minutove mono/dialogove pasaze (kterym jsme samozrejme nerozumeli, ale dalo se vytusit co si rikaji) nas nevykolejily. Uzivali jsme si aspon detailnich zaberu na obliceje hlavnich hrdinu (herecka ani nemaskovala bedara) a slzami zalite rude oci (hlavne u toho herce). Film plny barev, tance, hudby, srdcervouci romantiky a duchaplnych dialogu! nam nakonec neprisel tak spatny, sice po druhe bych na nej nesel (stejne jako domorodci), ale jako prvni kontakt fajn.
Snad jeste poznamku zaverem: sal byl plny vsech vekovych kategorii - od predskolnich deti, behajicich a kricicich pod platnem, pres stredni vek az po odkaslavajici duchodce. Na konci filmu svorne zatleskali a uklizeci ceta s pokornovym vysavacem nas vypoklonkovala zpet do reality.
Pozdeji se me Ashwani ptal, jestli s nima pujdu vecer do kina (multiplex s kolou a popkornem). Moc sem se na to netvaril, davali totiz premieru bollywoodskeho filmu Rab Ne Bana Di Jodi, bez titulku a v originale. Navzdory predchozi zkusenosti s bollywoodskym hororem, a protoze byl ten patek, navic zatim bez planu na vecer, pripojili jsme se k nim. Skocili jsme ale takrikajic do "rozjeteho vlaku" (coz ale ve finale vubec nevadilo), riksove totiz nejak nechteli smlouvat a nase predstava o cene jim nesla dlouho pod knir.
Zapletka byla vskutku jednoducha, takze i 5ti minutove mono/dialogove pasaze (kterym jsme samozrejme nerozumeli, ale dalo se vytusit co si rikaji) nas nevykolejily. Uzivali jsme si aspon detailnich zaberu na obliceje hlavnich hrdinu (herecka ani nemaskovala bedara) a slzami zalite rude oci (hlavne u toho herce). Film plny barev, tance, hudby, srdcervouci romantiky a duchaplnych dialogu! nam nakonec neprisel tak spatny, sice po druhe bych na nej nesel (stejne jako domorodci), ale jako prvni kontakt fajn.
Snad jeste poznamku zaverem: sal byl plny vsech vekovych kategorii - od predskolnich deti, behajicich a kricicich pod platnem, pres stredni vek az po odkaslavajici duchodce. Na konci filmu svorne zatleskali a uklizeci ceta s pokornovym vysavacem nas vypoklonkovala zpet do reality.
Thursday, December 11, 2008
O toaletni hygiene, zbloudilem teroristovi a akci Kulovy blesk
Minuly vikend jsme byli pozvani do mistniho golfoveho klubu. Vstup pouze pro cleny a jejich pratele - nas mily Sumeet (alias Ricky po evropsku) nas seznamil se svym kamaradem Ravniderem (alias Robin po evropsku) - opet pravnikem, clenem onoho golfoveho klubu. Opet to byl jeden z veceru v luxusnejsim stylu. Jejich snacky jsou fakt vynikajici a mistni rum Old Monk, pozustatek z dob kolonializmu, je taky ukazkovy. Bohuzel v prubehu vecera prisla Irca o hlas uplne, a tak ji nezbylo nic jineho nez prikyvovat, sem tam (ne)souhlasne zamrucet a jinak se plne oddat gurmanstvi.
V prubehu tydne se Irca zotavovala a az na teroristy na autobusaku se nic nedelo. Oni teroriste (pro anglicky zdatne: clanek) byla tlupa mladych Nepalcu, pracujicich v horach nejspis v dolech, kteri se rozhodli si privydelat prodejem ukradenych vybusnin. K jejich smule je chytili, a protoze nemeli papiry na prevoz trhaviny, policie je povazovala za pokracovatele bombajskeho tazeni. Nastesti se vse vysvetlilo, za Nepalci se zavrela voda, ale novinovy clanek zustal. Rozhodne to nechci nijak zlehcovat, teroriste tu jsou zhave tema, ale protoze se jednalo o plany poplach (nastesti!!! nejen, ze zijeme v sousedstvi, ale denne na tom autobusaku taky vysedam), muzeme to trochu odlehcit.
Dalsi odstavecek venuju zdejsimu fenomenu: zachodum (alias toilets, slusneji washroom :)). Nebojte, nebudu zabihat prilis do podrobnosti, takze i slabsi natury muzou pokracovat. Z obrazku na Picase asi neviditelne, ale kazdy zachod evropskeho stylu ma v prkynku zabudovanou trysku. Ano mistni obchodnici opet dokazali svou rafinovanost: spojili bidet a "odkladiste" v jedno. Takze po pocatecni skepsi se zacinam szivat s timhle zarizenim (Irca jeste vzdoruje) a pomalymi krucky ziskavam domorodou zrucnost :).
No a na zaver snad jen mala zminka: budeme se stehovat!!! Jeste je to v jednani, ale z toho co jsme videli si polepsime asi tak o 1000 %. Nebudeme predbihat, at to nezakrikneme, pak budou fotky.
V prubehu tydne se Irca zotavovala a az na teroristy na autobusaku se nic nedelo. Oni teroriste (pro anglicky zdatne: clanek) byla tlupa mladych Nepalcu, pracujicich v horach nejspis v dolech, kteri se rozhodli si privydelat prodejem ukradenych vybusnin. K jejich smule je chytili, a protoze nemeli papiry na prevoz trhaviny, policie je povazovala za pokracovatele bombajskeho tazeni. Nastesti se vse vysvetlilo, za Nepalci se zavrela voda, ale novinovy clanek zustal. Rozhodne to nechci nijak zlehcovat, teroriste tu jsou zhave tema, ale protoze se jednalo o plany poplach (nastesti!!! nejen, ze zijeme v sousedstvi, ale denne na tom autobusaku taky vysedam), muzeme to trochu odlehcit.
Dalsi odstavecek venuju zdejsimu fenomenu: zachodum (alias toilets, slusneji washroom :)). Nebojte, nebudu zabihat prilis do podrobnosti, takze i slabsi natury muzou pokracovat. Z obrazku na Picase asi neviditelne, ale kazdy zachod evropskeho stylu ma v prkynku zabudovanou trysku. Ano mistni obchodnici opet dokazali svou rafinovanost: spojili bidet a "odkladiste" v jedno. Takze po pocatecni skepsi se zacinam szivat s timhle zarizenim (Irca jeste vzdoruje) a pomalymi krucky ziskavam domorodou zrucnost :).
No a na zaver snad jen mala zminka: budeme se stehovat!!! Jeste je to v jednani, ale z toho co jsme videli si polepsime asi tak o 1000 %. Nebudeme predbihat, at to nezakrikneme, pak budou fotky.
Sunday, December 7, 2008
Ticho po pěšině aneb jak slečna učitelka o hlas přišla
Bylo, nebylo jedno indické město. V tom indickém městě se pomalu ochlazovalo a pravá himalájská zima se blížila, stejně jako Vánoce v Evropě. V tom městě byl jeden (z více) golfový klub. A právě v tomto klubu jedna místní učitelka o hlas přišla, a tím ji byla znemožněna jakákoliv participace na konverzaci nejen o místních "grínech". Čas pomalu plynul, rum doprovázený kolalokovou limonádou mizel v útrobách zdejších hostů rychlostí kulového blesku, místní služebníci nosili na stůl stále více dobrot. Učitelnica se ještě snažila sem tam zapojit, leč její hlasivky bojovaly za jiné mužstvo. Červené karty padaly stejně jako upadal její hlas.. slábla a prohrávala..
A tak se její indičtí kamarádi rozhodli, že jí z tohoto zakletí vysvobodí. Nasedli do kočáru a odvezli ji za moudrým mužem se stetoskopem na krku. Onen muž byl asi tak uznávaný a vyhlášený, že jej strážilo několik statných turbanistů se samopalem přes rameno. Položil skřehotající ženě několik nesrouzmitelných otázek, načmáral něco na červenobílý papír s logem GOVT. MULTI-SPECIALITY HOSPITAL a odkázal celou výpravu do zdejší budky s léčivy, čili nemocniční lékárny. Učitelnica vyfasovala antibiotika, syrup a vitaminy v celkové hodnotě 55 rupií (za vše!!) a celé vystoupení skončilo rychloexkurzí právnické knihovny našeho průvodce.
Od té doby nejen místní učitelky vědí, že nejlepším způsobem komunikace je pouhý úsměv..
A z toho plyne poučení nejen pro Komenského následovnice a následovníky, že přílišné množství slov, navíc někdy investovaných do polí neoraných a orby nechtěných, se nevyplácí..
Od té doby už se učitelnica jen potutelně usmívá.. a myslí si své.. stejně jako ostatní..
A tak se její indičtí kamarádi rozhodli, že jí z tohoto zakletí vysvobodí. Nasedli do kočáru a odvezli ji za moudrým mužem se stetoskopem na krku. Onen muž byl asi tak uznávaný a vyhlášený, že jej strážilo několik statných turbanistů se samopalem přes rameno. Položil skřehotající ženě několik nesrouzmitelných otázek, načmáral něco na červenobílý papír s logem GOVT. MULTI-SPECIALITY HOSPITAL a odkázal celou výpravu do zdejší budky s léčivy, čili nemocniční lékárny. Učitelnica vyfasovala antibiotika, syrup a vitaminy v celkové hodnotě 55 rupií (za vše!!) a celé vystoupení skončilo rychloexkurzí právnické knihovny našeho průvodce.
Od té doby nejen místní učitelky vědí, že nejlepším způsobem komunikace je pouhý úsměv..
A z toho plyne poučení nejen pro Komenského následovnice a následovníky, že přílišné množství slov, navíc někdy investovaných do polí neoraných a orby nechtěných, se nevyplácí..
Od té doby už se učitelnica jen potutelně usmívá.. a myslí si své.. stejně jako ostatní..
Friday, December 5, 2008
Průzkum indického školství
Abyste pořád nečetli jen zážitky z dopravy, přidám taky trochu indické vody do mlýna, a to nejen pro kolegyně a kolegy z konsonanticko-vokalické FF. Trochu jsem se poptala na pracovní podmínky, bohužel můžu těžit jen z naší školy, tzn. něco jako školka se ZŠ dohromady. Máme tu děti od cca 3 let, ba dokonce jedno srdceryvně a neustále plačící dvouleté dítko. Nejstarší jsou 13-ti letí. Celý "systém" je rozdělěn do tzv. stages, odstupňování dle věku dětí ve třídách. Předškolní děti tvoří asi jednu čtvrtinu školy, jejich den spočívá v kreslení, základech hindi, něčem jako vlastivěda či prvouka, pokud tento termín ještě funguje. Někdy mají hodiny hudebky a tance, k dispozici máme jednoho mladého Inda, Samira, rádoby manekýna v roztraném kabátě - na mysl mi přišla písnička o Kalamajce.. dalším, předposledním mužem-učitelem je učitel hudby, tahá s sebou svoje klávesy a trénuje s dětma koledy, někdy se dost nechytá. PS: připomíná mi dědu Lustiga za mlada, zkusim ho pak vyfotit.
Posledním, mým nejoblíbenějším, je učitel tělocviku, muž v turbanu. Prosím bez komentářů:) anebo naopak s.. Do dneška sice nevim jméno, ale tady se všichni oslovují pěkně s respektem po anglicku, ženy se oslovují "m´am", zkratka pro madam, pro muže "sir". Takže si touhle prašnou indickou cestou zvykám na oslovování "mami", sice trochu odlišně, ale přece. Je to docela zvláštní oslovovat cizí ženy "maminko"..ta je přece jen jedna jediná!!
Ale zpátky k učitelství - jak jsem psala už dřív, funguju jako médium, posílají mě tam, kde zrovna někdo chybí, takže už jsem vyzkoušela všechny věkové úrovně. Zadávám první domácí úkoly, oni mají všechno jako projekty, takže vlastně přebírám roli inženýrů:) Po prvních intro hodinách, kdy jsem představovala naši, pro ně tak cizí, zemi, Pardubice atd., dostali za úkol vypátrat základní info o ČR. Někdo to pojal zodpovědně, několik 13-ti letých spratků, ano opravdu jde o mužské pohlaví, holky jsou daleko schopnější, zkouší, jak tvrdá je nová m´am Irena. Tak, dostala jsem několik opravdu dobřě vypracovaných "projektů", dokonce ze zmínkou o Kofole, Becherovce a slivovici, ale královnou večera se stala práce jedné mladé Indky, která je buď vážně mimo, nebo mě zkouší, co vydržím. Hodím vám to pak mezi fotky, to vážně stojí za to!! Např. hlavním městem ČR je dle ní South Korea, prezidentem je German Devil atd. Co na to říct??!! "Znova!!" Tak se těšte..
Ale zpátky k obecnostem: celkem je ve škole asi 80 dětí, tzn. celkem malá škola, což se samozřejmě odráží i v platech zaměstanců. Já mám, jako stážistka, na indický poměry ještě docela dobrý peníze, 150 dolarů, tzn. cca 6500 rupií na měsíc. Neporovnávejte v ČR!! Učitelky v předškolních třídách berou tak mezi 60 a 120 dolary, takže je jasné, kdo živí rodiny. Ano, rovnoprávnost tady nenajdete! Na druhou stranu, s pracovní dobou od 9 do 14.30.. aspoň je čas na "domácí práce". Připadám si jak pravá hospodyně. Přijedu busem domů, jdu nakoupit, občas vyperu, připravím večeři, počkám na "manžela", zjistím, jak úspěšný byl jeho den, postěžuju si na neustále řvoucí děti, vykoupu se a do postele. Tak vypadá můj normální den. Trochu monotónní..
Do budoucna to vypadá, že zdědím předškolní třídů jedné kolegyně, jedna z mála učitelek, se kterou se dá normálně povídat a sem tam zajít na čaj nebo vyrazit na nákup. Její jméno ji asi předurčilo její povahu, jmenuje se Sundeep. Bohužel tato mladá slečna se bude v únoru vdávat a pak se stěhuje do USA. Ano, se svým předem určeným manželem, na kterého nemá ještě ani číslo. Při debatě o evropských svatbách byla docela překvapená. Každopádně jsme pozvaní na svatbu ve velkém stylu, hostů bude mezi 700 a 800!! A navíc v historickém městě sikhů, v Amritsaru, takže máme příležitost to všechno okouknout, navštívit Zlatý chrám a potom poreferovat.
Ještě pár vět o škole: každé ráno začíná společným nástupem v mramorové tělocvičně, punjabskou hymnou a modlitbou. Zkusim rovněž opatřit a pověsit na Picasu, jen s překladem to bude asi na dýl. Ale aspoň pro představu. Pak se všichni rozejdeme do svých tříd a vyučování začíná. O půl 12. pauza na oběd, děti vyběhnou na dvůr a na trampolínu, musim přiznat, že první dny jsem měla fakt strach, že se někdo zabije. Všichni jsou děsně živí, ale prej se nemám bát, indický děti jsou nesmrtelný - asi jako opilci na Vltavě ve Vyšším Brodě:)
Tak, tímto zakončuju první rozsáhlý příspěvek o škole, můžete debatovat, klást otázky a komentáře.
Budu se těšit.
Posledním, mým nejoblíbenějším, je učitel tělocviku, muž v turbanu. Prosím bez komentářů:) anebo naopak s.. Do dneška sice nevim jméno, ale tady se všichni oslovují pěkně s respektem po anglicku, ženy se oslovují "m´am", zkratka pro madam, pro muže "sir". Takže si touhle prašnou indickou cestou zvykám na oslovování "mami", sice trochu odlišně, ale přece. Je to docela zvláštní oslovovat cizí ženy "maminko"..ta je přece jen jedna jediná!!
Ale zpátky k učitelství - jak jsem psala už dřív, funguju jako médium, posílají mě tam, kde zrovna někdo chybí, takže už jsem vyzkoušela všechny věkové úrovně. Zadávám první domácí úkoly, oni mají všechno jako projekty, takže vlastně přebírám roli inženýrů:) Po prvních intro hodinách, kdy jsem představovala naši, pro ně tak cizí, zemi, Pardubice atd., dostali za úkol vypátrat základní info o ČR. Někdo to pojal zodpovědně, několik 13-ti letých spratků, ano opravdu jde o mužské pohlaví, holky jsou daleko schopnější, zkouší, jak tvrdá je nová m´am Irena. Tak, dostala jsem několik opravdu dobřě vypracovaných "projektů", dokonce ze zmínkou o Kofole, Becherovce a slivovici, ale královnou večera se stala práce jedné mladé Indky, která je buď vážně mimo, nebo mě zkouší, co vydržím. Hodím vám to pak mezi fotky, to vážně stojí za to!! Např. hlavním městem ČR je dle ní South Korea, prezidentem je German Devil atd. Co na to říct??!! "Znova!!" Tak se těšte..
Ale zpátky k obecnostem: celkem je ve škole asi 80 dětí, tzn. celkem malá škola, což se samozřejmě odráží i v platech zaměstanců. Já mám, jako stážistka, na indický poměry ještě docela dobrý peníze, 150 dolarů, tzn. cca 6500 rupií na měsíc. Neporovnávejte v ČR!! Učitelky v předškolních třídách berou tak mezi 60 a 120 dolary, takže je jasné, kdo živí rodiny. Ano, rovnoprávnost tady nenajdete! Na druhou stranu, s pracovní dobou od 9 do 14.30.. aspoň je čas na "domácí práce". Připadám si jak pravá hospodyně. Přijedu busem domů, jdu nakoupit, občas vyperu, připravím večeři, počkám na "manžela", zjistím, jak úspěšný byl jeho den, postěžuju si na neustále řvoucí děti, vykoupu se a do postele. Tak vypadá můj normální den. Trochu monotónní..
Do budoucna to vypadá, že zdědím předškolní třídů jedné kolegyně, jedna z mála učitelek, se kterou se dá normálně povídat a sem tam zajít na čaj nebo vyrazit na nákup. Její jméno ji asi předurčilo její povahu, jmenuje se Sundeep. Bohužel tato mladá slečna se bude v únoru vdávat a pak se stěhuje do USA. Ano, se svým předem určeným manželem, na kterého nemá ještě ani číslo. Při debatě o evropských svatbách byla docela překvapená. Každopádně jsme pozvaní na svatbu ve velkém stylu, hostů bude mezi 700 a 800!! A navíc v historickém městě sikhů, v Amritsaru, takže máme příležitost to všechno okouknout, navštívit Zlatý chrám a potom poreferovat.
Ještě pár vět o škole: každé ráno začíná společným nástupem v mramorové tělocvičně, punjabskou hymnou a modlitbou. Zkusim rovněž opatřit a pověsit na Picasu, jen s překladem to bude asi na dýl. Ale aspoň pro představu. Pak se všichni rozejdeme do svých tříd a vyučování začíná. O půl 12. pauza na oběd, děti vyběhnou na dvůr a na trampolínu, musim přiznat, že první dny jsem měla fakt strach, že se někdo zabije. Všichni jsou děsně živí, ale prej se nemám bát, indický děti jsou nesmrtelný - asi jako opilci na Vltavě ve Vyšším Brodě:)
Tak, tímto zakončuju první rozsáhlý příspěvek o škole, můžete debatovat, klást otázky a komentáře.
Budu se těšit.
Thursday, December 4, 2008
Libuse, Bivoj, Kazi a jine indicke pribehy
Dalsi tyden se puli a neudalo se stale nic natolik prevratneho, aby si to zaslouzilo vlastni kapitolku. Takze to berte spis jako zaznam volneho toku myslenek a udalosti, kolikrat spolu zjevne nesouvisejicich (i kdyz tady souvisi vsechno se vsim, jen si toho hned nevsimnete).
Jsem opet obohacen o nekolik cest autobusem a pramen absurdit se zda byti nevycerpatelnym, k nasi radosti. Ze v autobusu celou dobu divne chrasti, tlumice to davno vzdaly a brzdy "flekovky" obcas vysadi, jsem si uz zvykl. Tuhle sem byl prekvapen (neutralne), protoze ridic autobusu mel problemy se zarazenim dvojky - tedy jednicka a trojka pak zase fungovaly. Po par pokusech, kdy se snazil zaradit dvojku, ztratil vzdycky otacky, takze musel zpatky na jednicku. Pak dostal napad, ze z jednicky bude davat trojku, coz k nasi velke nelibosti hned zkousel. Nevim proc (pan komisar odpusti :), ale vzdycky to strasne skublo, az se sedici sesouvali z zidlicek, zatimco my stojici jsme zustavali na miste... dav nas nepustil. Z nesouhlasneho mruceni, obcas obohaceneho o peprnou hindi nadavku, bystry ridic usoudil, ze to neni ta prava cesta, a tak rovnou startoval z trojky. Obcas omylem jsem to udelal doma taky a nas rodinny vuz se zalykal, natoz autobus s presluhujicim motorem. Nehlede na skubani a velmi (ale velmi!) pomale rozjezdy na krizovatkach, v Indii kriticke, mu tam ta trojka nesla dat. Takze si vypomohl nohou a doslova tam tu "trojku nakopal".
Kdyz jsem jeste stale u dopravy, naseho vecneho tematu, videl jsem neco neuveritelneho: transport zebriku. Aby bylo jasno, nejsou to zadne stafle max 2,5 m vysoke, ale jedna se o bambusovy provazem svazany zebrik od 5ti metru vys. Prevoz takoveho monstra na aute ci nakladaku nechame byt, i kdyz vycuhujici konec tady rozhodne postrada onen cerveny praporek (asi aby na nej neutocili byci v ulicich). Budu se tu venovat transportu prevazne na kolech: videl sem chlapa jak nalozil tenhle zebr na riksu - jednoduse jeden konec vzpricil o ridicovo sedlo a sam si na tenhle konec zebriku taky sedl, aby asi delal zive zavazi. Opravdu se rozjeli a jeli a jestli to slo dobre tak dojeli az domu, riksak sice uz po par metrech funel, ale pro rupie co by neudelal. Cekal sem, ze uvidim ozivlou komedii, kdy se riksa postavi na zadni a riksak i majitel se po zebriku vykutali na silnici, bohuzel (ci snad bohudik) se nic takoveho nedelo, takze zustavam u sve fantazie a potouchle se smeju. O druhy neuveritelny prevoz se postarali dva mladi kluci, oba na kolech a oba bosi. Jeden konec byl privazan pod sedlem, druhy konec byl privazan pod riditkami druheho. Nevim jestli si to dovedete predstavit tak zive, ale 5 metru bambusu mezi dvema koly v mestske doprave (indicke!), kde je navic po kazdem cca pulkilometru kruhac, neni rozhodne moc bezpecna zalezitost. Ale po ten kus, co jsem je mel v dohledu, si vedli statecne a zrejme taky dovezli.
A ted krapet z jineho soudku, abych vas neunudil dopravnima informacema :). Protoze se blizi cas vanoc (nebojte se, nebudeme od vas nic chtit), spousta internistu odjizdi - bud konci nebo se chystaji na cesty. I nase mistni holandska komunita prijde o sve dva cleny - Tima(M), Noortje(F) a jejiho pritele, kteri meli odjet uz vcera, ale vzhledem k mylnym informacim z indicke strany odjeli az dneska rano. Jednadvacetilety pritel nasi dvacetisestilete holandske spolubydlici nas poctil svoji navstevou zhruba pred 4 dny. Predstavil se jako Bojan (ponekud slovanske jmeno na Holandana) a svym stiskem ruky si vydobil prezdivku Bivoj. Vypada podobne jako Steindler za mlada, akorat ma delsi vlasy, je vyssi a celkove mohutnejsi. No a od Bivoje je kousek ke Kazi (jeho Noortje - prdelata Holandanka) a odtud kamenem dohodime k Libusi (nase dalsi holandska spolubydlici Stefani, ktera je taky prdelata, ale blondyna - ano je to ona, kdo si popustil nohy na spacir onehdy ve vedlejsim pokoji).
Tak to jen tak mezi reci, abyste neztratili nit. Pristi vikend je na obzoru svatba, tak snad bude neco stavnatejsiho :D
Jsem opet obohacen o nekolik cest autobusem a pramen absurdit se zda byti nevycerpatelnym, k nasi radosti. Ze v autobusu celou dobu divne chrasti, tlumice to davno vzdaly a brzdy "flekovky" obcas vysadi, jsem si uz zvykl. Tuhle sem byl prekvapen (neutralne), protoze ridic autobusu mel problemy se zarazenim dvojky - tedy jednicka a trojka pak zase fungovaly. Po par pokusech, kdy se snazil zaradit dvojku, ztratil vzdycky otacky, takze musel zpatky na jednicku. Pak dostal napad, ze z jednicky bude davat trojku, coz k nasi velke nelibosti hned zkousel. Nevim proc (pan komisar odpusti :), ale vzdycky to strasne skublo, az se sedici sesouvali z zidlicek, zatimco my stojici jsme zustavali na miste... dav nas nepustil. Z nesouhlasneho mruceni, obcas obohaceneho o peprnou hindi nadavku, bystry ridic usoudil, ze to neni ta prava cesta, a tak rovnou startoval z trojky. Obcas omylem jsem to udelal doma taky a nas rodinny vuz se zalykal, natoz autobus s presluhujicim motorem. Nehlede na skubani a velmi (ale velmi!) pomale rozjezdy na krizovatkach, v Indii kriticke, mu tam ta trojka nesla dat. Takze si vypomohl nohou a doslova tam tu "trojku nakopal".
Kdyz jsem jeste stale u dopravy, naseho vecneho tematu, videl jsem neco neuveritelneho: transport zebriku. Aby bylo jasno, nejsou to zadne stafle max 2,5 m vysoke, ale jedna se o bambusovy provazem svazany zebrik od 5ti metru vys. Prevoz takoveho monstra na aute ci nakladaku nechame byt, i kdyz vycuhujici konec tady rozhodne postrada onen cerveny praporek (asi aby na nej neutocili byci v ulicich). Budu se tu venovat transportu prevazne na kolech: videl sem chlapa jak nalozil tenhle zebr na riksu - jednoduse jeden konec vzpricil o ridicovo sedlo a sam si na tenhle konec zebriku taky sedl, aby asi delal zive zavazi. Opravdu se rozjeli a jeli a jestli to slo dobre tak dojeli az domu, riksak sice uz po par metrech funel, ale pro rupie co by neudelal. Cekal sem, ze uvidim ozivlou komedii, kdy se riksa postavi na zadni a riksak i majitel se po zebriku vykutali na silnici, bohuzel (ci snad bohudik) se nic takoveho nedelo, takze zustavam u sve fantazie a potouchle se smeju. O druhy neuveritelny prevoz se postarali dva mladi kluci, oba na kolech a oba bosi. Jeden konec byl privazan pod sedlem, druhy konec byl privazan pod riditkami druheho. Nevim jestli si to dovedete predstavit tak zive, ale 5 metru bambusu mezi dvema koly v mestske doprave (indicke!), kde je navic po kazdem cca pulkilometru kruhac, neni rozhodne moc bezpecna zalezitost. Ale po ten kus, co jsem je mel v dohledu, si vedli statecne a zrejme taky dovezli.
A ted krapet z jineho soudku, abych vas neunudil dopravnima informacema :). Protoze se blizi cas vanoc (nebojte se, nebudeme od vas nic chtit), spousta internistu odjizdi - bud konci nebo se chystaji na cesty. I nase mistni holandska komunita prijde o sve dva cleny - Tima(M), Noortje(F) a jejiho pritele, kteri meli odjet uz vcera, ale vzhledem k mylnym informacim z indicke strany odjeli az dneska rano. Jednadvacetilety pritel nasi dvacetisestilete holandske spolubydlici nas poctil svoji navstevou zhruba pred 4 dny. Predstavil se jako Bojan (ponekud slovanske jmeno na Holandana) a svym stiskem ruky si vydobil prezdivku Bivoj. Vypada podobne jako Steindler za mlada, akorat ma delsi vlasy, je vyssi a celkove mohutnejsi. No a od Bivoje je kousek ke Kazi (jeho Noortje - prdelata Holandanka) a odtud kamenem dohodime k Libusi (nase dalsi holandska spolubydlici Stefani, ktera je taky prdelata, ale blondyna - ano je to ona, kdo si popustil nohy na spacir onehdy ve vedlejsim pokoji).
Tak to jen tak mezi reci, abyste neztratili nit. Pristi vikend je na obzoru svatba, tak snad bude neco stavnatejsiho :D
Monday, December 1, 2008
Neni vikend jako vikend
Na patecni vecer jsme si naplanovali navstevu zdejsiho multiplexu, davali Bonda. Jeden z mala anglicky mluvenych filmu v bohate zaplave polozpivajicich bollywoodskych cajdaku. Cestou z prace jsem se uz videl v kine, kdyz do autobusu pristoupil prvni holohlavy Ind, ktereho sem tu videl. V usich nausnice a celkem inteligentni vyraz v ksichte. Mel sem zrovna tasku s logem AIESECu, coz byla zaminka, aby navazal konverzaci. Nejdriv me mylne tipnul na Nemce (holt asi sem veren svemu prijmeni) a pak se rozpovidal. Je to skoro 30ti lety doktor-strojar, co tu pracuje v jedne firme a nahodou nastoupil do spatnyho (myho!) autobusu. Asi osud :). Slovo dalo slovo, vymenili jsme si telefonni cisla a on me pozval na caj. Nejdriv sem chtel neduverive odmitnout, predstavujic si "vylepseny caj" a nasledne orgie, ale pak sem predsudky zahodil a zvidavost se dockala.
Dosli jsme k nemu domu, pronajaty pokoj stareho mladence... proste jako doma. Puvodne nabizeny citronovy caj mel hned dve vady: 1) nemel citron, 2) nemel caj. Nekomu by to mohlo pripadat jako problem, ale on si s tim po indicku poradil. Citron mu prinesla pani domaci a absenci caje nahradil poradnym panakem karibskeho rumu, takovy indicky grog. Popijeli jsme a povidali az sem malem zapomnel na kino. Pak me na motorce dovezl domu, kde sem ho seznamil s mirne podrazdenou Ircou (holt pozdni prichod).
Kino jsme nakonec stihli, uz se nam dari cestovat riksou zhruba za polovicni cenu (ale stale preplacime). Riksak nas dovezl pred Centrall Mall, takovy zdejsi Prior. Nezbytne vstupni prohlidky skrze detektory kovu a osobni prohlidka - mlady usmevavy Sikh me sacoval a kdyz se zrovna zaobiral citlivym mistem, smal se na me a ptal se me pratelsky: "How are you sir?". Ircu vedle za plentou prohlizela zenstina, inu osahavajici se zeny by zrejme mistnim muzum zamotaly prilis hlavy. Kino samo o sobe stejne jako u nas, coby "blbym belochum" nam chlapec na pokladne samozrejme prodal drazsi listky (i tak to vyjde cca na 80 Kc) a kdyz sem se dozadoval vysvetleni proc jsou tyhle drazsi, jen neco zamumlal a najednou zapomnel anglictinu - jak typicke! V sale jsme byli usazeni do vyjimecne polstrovanych (exclusive) kresel, ktere se daly sklopit skoro az do vodorovny polohy a zacala predfilmova instruktaz. Opravdu jak v letadle nam promitali unikove vychody a bezpecnostni zasady pro chovani v kine. Bohuzel vetsina Indu jsou povahou anarchiste, a tak jakekoliv narizeni je jim predem proti srsti. Proto se susteni pytliku, mlaskot a srkani ozyvalo ze vsech stran, vrcholem jejich produkce byl telefonat uprostred filmu. Opravdu mobilova velmoc. Kdyz konecne rusive zvuky zacinaly ustavat, pana Bonda v pulce promitani zastavili a na platne se objevila vyzva, aby navstevnici vyuzili onu pauzu nakupem popkornu a oblibene koly. K nasemu udesu se vetsina (bohuzel i nas soused) zvedla a vyrazila do front. Druha pulka byla tedy opet vyplnena stejnym hlukem jako ta prvni.
Nicmene Bonda jsme si zkazit nedali a cestu domu stravili stridave na chodniku a v rikse (smlouvani na okraji mesta v 11 hodin vecer je hodne obtizny level).
Druhy den (v sobotu) sla Irca, k velke radosti, opet do prace. Osirely jsem se snazil samotu premoci spankem, coz se mi taky nakonec podarilo. Slunce venku lakalo a nakonec me vytahlo ven, sel sem na mistni hriste psat denicek a cist si. Sedici beloch uprostred parku je tady jako pest na oko, a tak netrvalo dlouho a zacaly se dit veci. Nejdriv se me snazil svaty muz obrat o 100 rupii, coz se mu nepodarilo (ocividne to byl mlady podvodnik) a pak sem se stal tercem zajmu mistnich deti ulice.
Po obede se zacalo s pripravami na vecerni party, na kterou bylo udajne pozvano 140 lidi. Nastesti prisla sotva 20tina, takze tentokrat byla party dokonce i zabavna :). Par novych lidi, nova alkoholova pratelstvi a spousta fotek (viz Picasa). Nedelni procitnuti bylo obdivuhodne bez nasledku (jak fyzickych, tak psychickych), cerstvi a odpocinuti jsme se tedy mohli vrhnout do zbyle pulky dne. Na planu byla ruzova zahrada (viz Picasa), Leisure valley (mistni vyhlaseny park) a obycejny flink. Na kazdem kroku nas provazeli zebraci a zebracata, obdivovatele s fotaky (vzdycky delaji ze si nas foti jako skupinu, pritom maji nazoomovan Ircin vystrih - sranda je pozorovat, jsou jako zvirata).
Pak jsem zavolal nasemu priteli z autobusu, cajovnikovi a domluvili se, ze se nekde potkame. Chvili bloudil nez nas nasel (tak jsme se dokazali schovat) a sli na kafe. Mezitim sikovne zpunktoval sve kamarada - velkeho fandu do armady. Fanda tak velky, ze ho ani armada nechce, pry se ho boji. Typek jezdil ve vyrazenem modelu indickeho armadniho jeepu a zbytek dne jsme stravili jizdou v jeepu po meste. Offroad v mistnim parku byl zajimavy zazitek, na to se jen tak nezapomene. Kdyz jsem mu rikal ze v preloucskem Excalibru muze koupit dokonce tank nebo i vrtulnik byl v extazi. Asi za odmenu nas vzal do dalsiho parku, kde je pomnik bojovnikum za svobodu (to jsou ti freedomfighteri, co maji vyhrazene sedacky v busu). Je tam opravdu hodne jmen, inu tri indo-pakistanske valky a jedna indo-cinska si vybrali velkou dan. Nasledny vylet k Sukna jezeru, obcerstveni a cesta k Bhanovi (mistr caje), kde jsme pojedli a hura domu.
Na to, ze jsem pulku (a to doslova) vikendu prospal, se toho stihlo dost, ne ;)?
Dosli jsme k nemu domu, pronajaty pokoj stareho mladence... proste jako doma. Puvodne nabizeny citronovy caj mel hned dve vady: 1) nemel citron, 2) nemel caj. Nekomu by to mohlo pripadat jako problem, ale on si s tim po indicku poradil. Citron mu prinesla pani domaci a absenci caje nahradil poradnym panakem karibskeho rumu, takovy indicky grog. Popijeli jsme a povidali az sem malem zapomnel na kino. Pak me na motorce dovezl domu, kde sem ho seznamil s mirne podrazdenou Ircou (holt pozdni prichod).
Kino jsme nakonec stihli, uz se nam dari cestovat riksou zhruba za polovicni cenu (ale stale preplacime). Riksak nas dovezl pred Centrall Mall, takovy zdejsi Prior. Nezbytne vstupni prohlidky skrze detektory kovu a osobni prohlidka - mlady usmevavy Sikh me sacoval a kdyz se zrovna zaobiral citlivym mistem, smal se na me a ptal se me pratelsky: "How are you sir?". Ircu vedle za plentou prohlizela zenstina, inu osahavajici se zeny by zrejme mistnim muzum zamotaly prilis hlavy. Kino samo o sobe stejne jako u nas, coby "blbym belochum" nam chlapec na pokladne samozrejme prodal drazsi listky (i tak to vyjde cca na 80 Kc) a kdyz sem se dozadoval vysvetleni proc jsou tyhle drazsi, jen neco zamumlal a najednou zapomnel anglictinu - jak typicke! V sale jsme byli usazeni do vyjimecne polstrovanych (exclusive) kresel, ktere se daly sklopit skoro az do vodorovny polohy a zacala predfilmova instruktaz. Opravdu jak v letadle nam promitali unikove vychody a bezpecnostni zasady pro chovani v kine. Bohuzel vetsina Indu jsou povahou anarchiste, a tak jakekoliv narizeni je jim predem proti srsti. Proto se susteni pytliku, mlaskot a srkani ozyvalo ze vsech stran, vrcholem jejich produkce byl telefonat uprostred filmu. Opravdu mobilova velmoc. Kdyz konecne rusive zvuky zacinaly ustavat, pana Bonda v pulce promitani zastavili a na platne se objevila vyzva, aby navstevnici vyuzili onu pauzu nakupem popkornu a oblibene koly. K nasemu udesu se vetsina (bohuzel i nas soused) zvedla a vyrazila do front. Druha pulka byla tedy opet vyplnena stejnym hlukem jako ta prvni.
Nicmene Bonda jsme si zkazit nedali a cestu domu stravili stridave na chodniku a v rikse (smlouvani na okraji mesta v 11 hodin vecer je hodne obtizny level).
Druhy den (v sobotu) sla Irca, k velke radosti, opet do prace. Osirely jsem se snazil samotu premoci spankem, coz se mi taky nakonec podarilo. Slunce venku lakalo a nakonec me vytahlo ven, sel sem na mistni hriste psat denicek a cist si. Sedici beloch uprostred parku je tady jako pest na oko, a tak netrvalo dlouho a zacaly se dit veci. Nejdriv se me snazil svaty muz obrat o 100 rupii, coz se mu nepodarilo (ocividne to byl mlady podvodnik) a pak sem se stal tercem zajmu mistnich deti ulice.
Po obede se zacalo s pripravami na vecerni party, na kterou bylo udajne pozvano 140 lidi. Nastesti prisla sotva 20tina, takze tentokrat byla party dokonce i zabavna :). Par novych lidi, nova alkoholova pratelstvi a spousta fotek (viz Picasa). Nedelni procitnuti bylo obdivuhodne bez nasledku (jak fyzickych, tak psychickych), cerstvi a odpocinuti jsme se tedy mohli vrhnout do zbyle pulky dne. Na planu byla ruzova zahrada (viz Picasa), Leisure valley (mistni vyhlaseny park) a obycejny flink. Na kazdem kroku nas provazeli zebraci a zebracata, obdivovatele s fotaky (vzdycky delaji ze si nas foti jako skupinu, pritom maji nazoomovan Ircin vystrih - sranda je pozorovat, jsou jako zvirata).
Pak jsem zavolal nasemu priteli z autobusu, cajovnikovi a domluvili se, ze se nekde potkame. Chvili bloudil nez nas nasel (tak jsme se dokazali schovat) a sli na kafe. Mezitim sikovne zpunktoval sve kamarada - velkeho fandu do armady. Fanda tak velky, ze ho ani armada nechce, pry se ho boji. Typek jezdil ve vyrazenem modelu indickeho armadniho jeepu a zbytek dne jsme stravili jizdou v jeepu po meste. Offroad v mistnim parku byl zajimavy zazitek, na to se jen tak nezapomene. Kdyz jsem mu rikal ze v preloucskem Excalibru muze koupit dokonce tank nebo i vrtulnik byl v extazi. Asi za odmenu nas vzal do dalsiho parku, kde je pomnik bojovnikum za svobodu (to jsou ti freedomfighteri, co maji vyhrazene sedacky v busu). Je tam opravdu hodne jmen, inu tri indo-pakistanske valky a jedna indo-cinska si vybrali velkou dan. Nasledny vylet k Sukna jezeru, obcerstveni a cesta k Bhanovi (mistr caje), kde jsme pojedli a hura domu.
Na to, ze jsem pulku (a to doslova) vikendu prospal, se toho stihlo dost, ne ;)?
Subscribe to:
Posts (Atom)