2000 km pres Himalaje: Indie - zeme ceduli :)

Jedna z veci, ktera me pri rizeni motorky mile zaskocila je neuveritelna spousta "volneho" casu (pokud neni velky provoz a silnice je dobra). Clovek si tak muze hloubat nad smyslem byti, pozorovat ubihajici krajinu ci vnimat rozlicne detaily. Indicka vlada si byla zrejme tohoto faktu vedoma a salamounsky zabila dve mouchy jednou ranou - podel silnic nainstalovala cedule.

Ale nejsou to obycejne cedule, jsou to zabavne cedule nabadajici ridice k opatrnosti. Posudte sami, pro neanglictinare jsem opatril neumelym prekladem, ktery ztraci puvodni melodicnost:

• Stop gossip, let him drive! (Prestan kecat a nech ho ridit! -- trochu sovinisticke, ale budiz)

• If you sleep, your family will weep! (Pokud usnes, tvoje rodina bude narikat!)

• This is not a rally, enjoy the valley! (Tohle neni rally, uzij si udoli!)

• Taking care makes accidents rare! (S opatrnosti dal dojdes! :)

• Save your life for your wife! (Chran svuj zivot pro svou zenu!)

• Know AIDS, no AIDS! (Poznej AIDS a nebude zadny AIDS!)

• Be slow on my curves! (Bud nezny na mych zatackach/krivkach! :)

• Better later than never! (Lepsi pozdeji nez nikdy!)

• Happy mind makes better roads! (Vesela mysl dela dobre cesty!)

• Cheer at home not on the road! (Blbni doma a ne na silnici!)

• Don't be a gama in the land of lama! (Nebud gama [ranar v Hindi] v zemi lamu!)

• Darling I love you but not so fast! (Miluju te zlato, ale ne tak rychle!)

• Enjoy my curves, don't test them! (Potes se z mych krivek/zatacek, ale nezkousej co to jde!)

• Speed thrills but kills! (Rychlost je vzrusujici, ale zabiji!)

• If you're married, divorce speed! (Pokud jsi zenaty, rozluc se s rychlosti!)

• Haste makes waste! (Spech dela bordel! -- moje oblibena :)

• Drive on horse power, not on rum power! (Ujizdej si na konske sile, nikoliv na rumove sile!)

Bohuzel nikde se nepise at se lide soustredi na cestu a nerozptyluji se cedulema. Tezko tak rict, jaka je uspesnost teto osvety a kolik nehod ma na svedomi :)

2000 km pres Himalaje: Jak sem paral Suzuki

Ze Indove ridi jako prasata jsem vedel uz davno. Ze sedadla v autobuse se vse zda byt bezpecne, ta prava sranda zacina teprve az kdyz je clovek hozen do "proudu".

Ano, dopravni predpisy v Indii existuji, ale bohuzel ne kazdy je tu cetl, natoz aby je dodrzoval. Ve skutecnosti to vypada tak, ze se prirozenym zpusobem vyvinula silnicni hierarchie kopirujici model Silnejsi vitezi. Vezmeme-li pomyslnou pyramidu odspodu: chodci > cyklisti (riksove) > motorky > auta > autobusy > nakladaky. Samozrejme se najdou taci exoti, kteri nejsou, navzdory prostredku ktery ridi, spokojeni se svym zarazenim a snazi se vysplhat o stupinek vys, coz je ihned trestano (dost casto na zivote). Pokud si tohle clovek neuvedomi hned pri prvnim vyjeti na silnici, ma smulu.

Indove jezdi radi rychle a zbesile, stale nekam spechaji (...kam, kdyz vsude chodi pozde?) a podle toho vypada i jejich jizda. Predjizdeni v plne rychlosti, troubenim a blikanim upozornuji predjizdeneho, ze pokud bleskem neuhne, bude smeten. Povrch vozovky ani sebehorsi situace na silnici nerozhoduje a jezdi se podle zlateho prislovi: "Kam se vejdou dva, vejdou se i tri (ctyri, pet, sest i sedm)". V horach se pak muzete potkat s fenomenem predjizdeni v zatacce do kopce, kdy zvlaste pomale (do kopce splhajici) nakladaky doslova irituji ridice z nizsich pater pyramidy a ti v touze pomstit se za nizinne ponizovani vyuzivaji jakekoliv mezery, aby vystrelili a nacechrali sva ega.

A tak se stalo, ze i ja jsem ve svych poklidnych 80 km/h potkal rozvasneneho Inda ve sve Maruti Suzuki (velikosti srovnatelne s Corsou), ktery vylitl v zatacce zpoza funiciho nakladaku. Nevim co bezelo v jeho hlave, ale ja jsem se uz chystal ke katapultaci a vyhlizel misto kam se naroluju. Nastesti prirozene reakce jsou rychlejsi vyhodnocovaciho procesu, a tak jsme oba uhybali ve spravnem smeru. Bohuzel to nestacilo k bezkoliznimu kurzu, takze jsme se o sebe otreli boky, coz v te rychlosti (i kdyz zurive brzdene) byl husarsky kousek. Vsichni ustali srazku bez padu a v duchu jsem dekoval Wolfovi, ze me donutil namontovat nehezky chranic nohou. Maruti Suzuki pribrzdila, chlapik ani radsi nezastavil a asi az doma zjistil, ze moje stupacka mu udelala elegantni linku po cele delce auta.

Jak rikaval tata, ridicem se clovek stava az po prvni bouracce, takze tati: "Ja uz sem ridic!" :).

Jak jsem byl okraden

Je 7:35 rano, zrovna jsem se vratil z jogy a zjistil, ze jsem byl okraden. Pokud nekdo ceka barvity pribeh plny strkanic, tasenych nozu a tratolist krve, bude asi zklaman. Dalo by se rict, ze jsem byl okraden "gentlemansky", skoro az "poeticky". To bylo tak...

Byla sobota rano, sobota jako kazda jina - slunce uz bylo vysoko a ja si uzival chladku pod nasi rozpalenou strechou. Zvonek a za dvermi dva mladi Indove - turban a ostrihanek. Nejdriv se ptali, jestli tady bydli nejaky clovek, ze jim dluzi penize a ze by s nim potrebovali mluvit. Nasledne me poprosili o trochu vody, coz je tady vec naprosto bezna, v techto vedrech Indove piji jak duhy. Zacali mi vypravet, ze jsou studenti a ze chteji do Ameriky, jestli nemam nejaky tipy/triky, ktere by jim pomohly. Pod zaminkou pratelskeho rozhovoru se vloudili dovnitr a zacali jsme zive debatovat. Ani ve snu me nenapadlo, ze se stane, co se stane, nebot jsem byl v puli cesty oprosteni se od predsudku, ktere mi bylo (coby Cechovi) dano do vinku.

Kluci mluvili a mluvili, odskocili si na zachod, pak jeden zasel dolu k motorce, protoze zapomnel zamknout helmu a vratil se nahoru (i s helmou). Chvile debaty a pak jsem je vykopal, protoze uz me svymi vsetecnymi dotazy zacali lezt na nervy. Priznam se, ze jsem mel trochu obavy, aby mi tu neco nevybrali (preci jen, jsem byl teprve na puli cesty), a tak jsem po jejich odchodu zbezne prolezl supliky a shledal vse v poradku. Co me ale nenapadlo, podivat se do penezenky, kde jsem mel platebni kartu. Ano chapete spravne, nic jineho nevzali, jen tu platebni kartu - takovi to byli gentlemani!

Takze dneska, kdyz jsem se chystal platit nedoplatek + penale dalsimu zlodeji, tentokrat z domoviny (CNZP, ale to je na dlouhy a neprilis zajimavy pribeh), videl jsem na vypisu transakci, jak si kluci uzivali - obleceni, hodinky, autodoplnky, atp. Nastesti pro me jsem mel na karte sice nemaly obnos, ale mohlo to byt horsi - mnohem horsi.

Duchovni vyvoj byl na cas zmrazen (nadaval jsem chvili jak spacek) a povzneseni se nad predsudky dostalo studenou sprchu. Ona opatrnost neskodi v zadne situaci, inu: chybami se clovek stale uci...

Rane-brzke "probuzeni"

Nez jsme opustili Indii, zacali jsme chodit hromadne (sef, Irca a ja) na jogu ke zdejsimu mistrovi. Pancham (sef) je tak trochu extremista (nekoho mi pripomina, coz Pavle?), takze zvolil "lidskou" hodinu - tusim, ze tehdy to bylo na sestou rano. Jakozto jedini belosi jsme byli za exoty a nekolika lidem jsme asi utkveli v pameti. Neni divu, ze po navratu sem byla jedna z prvnich otazek, zdali se pripojim zase na jogu. Jake bylo prekvapeni, kdyz na me Pancham vybalil, ze mistr zacal vstavat o neco drive, takze hodiny zacinaji uz v 5:15. Krasne probuzeni do jeste chladiveho Chandigarhu, zvlaste kdyz je cerstve po desti. Ptaci vresti a spousta zvuku, ktere nejsou pres den slyset, se line ulicemi.

Proc to vsechno vlastne pisu? Dneska se nam dostalo (mimojine) i filozoficke osvety, o kterou se s vami ted podelim. Jogini (a asi i hinduiste, budhiste a kdo vi, kdo vsechno jeste) rozlisuji lidske cinnosti na dva druhy. 'Karam', patrne puvodce slova karma, je vysvetlovano, jako souhrn lidskych cinnosti, provadenych nevedomky. Druhym z vyrazu je 'Kri' (dlouhe i), coz je naopak cinnost zamerna a provadena za plne kontroly vedomi. Cilem joginu (a zrejme i vyse zminovanych nabozenstvi) je cinit neustale Kri, tedy vsechno co delaji, ma byt zamerne a plne chtene.

Muj po ranu neprilis fungujici mozek, byl zaskocen mistrovou otazkou, co si jako Evropan predstavuji pod slovem karma a jaky si myslim, ze maji vzajemny vztak Kri a Karam. Odpoved ho ocividne plne neuspokojila, takze nam predhodil nekolik barvitych prikladu ze zivota, na kterych se to zacalo vyjasnovat. Jeste v tom nemam uplne jasno, ale Karam ma byt soucasti Kri.

Nicmene jsem se po navratu ze cviceni jeste svalil do postele a prisel na zajimavou vec, pokud Karam nelze ovlivnit (neb to jsou vetsinou skutky nespachane vedomky, zaroven do nich vstupuji dalsi osoby, pro ktere to je naopak Kri), nemuze byt na to bran zretel pri "karmickem hodnoceni". Karma se cloveku tedy buduje pouze z vedome provadenych cinnosti. Jaka uleva, kdyz jsem zjistil, ze nechtene zaslapnuty broucek uz moji karmu neovlivni... to se cloveku hnedka jinak smajda parkem!

A jedeme dal!

Dojemne louceni na nadrazi s dvema zenami meho zivota - na usporadani nezalezi, jak by rekli matematici, a cesta na letiste, kde me ukradli Turci a odtahli ze slunecne vypadajici CR do zamracene Indie.

Srovnavat turecke aerolinky s British Airways byznys tridou se neda, takze jsem se spokojil nakonec s uspesnym pristanim v Dili a drobne "prohresky" se tim padem daly prehlednout. Na letisti se to uz hemzilo davy Indiku, kteri nedbali pokrocile ranni hodiny a hbite pobihali sem a tam. Oproti posledne nam pred celnici samotnou pribyla lekarska prohlidka kvuli praseci chripce (tzv. Swine flu), takze uz drive velka fronta dostala dalsi sestricku. Sestricku douhou a o to zajimavejsi, ze se stacela az k eskalatorum, kde na ni dohlizel uniformovany rouskovanec. Schvalne, videli jste uz nekdy frontu na eskalatoru? Ja ano! Nasi smulou bylo, ze jsme dosedli ve chvili, kdy fronta koncila primo pod eskalatorem, takze nase vyprava (citajici nekolik belohlavcu) musela co vterinu vylezt o schod vys, aby ty dole nesrolovala. Na svou obranu musim rict, ze nebylo moc na vyber - Indove prede mnou, Indove za mnou a jako kapka v rece jsem byl natlacen. Zavzpominal jsem na teorii davu a marne se snazil dostat "na breh". Urednik prihlizel a vypadalo, ze se naramne bavi a my jak trotli dupali o schod a cekali, az na nas taky vyzbyde kousek pevne pudy pod nohama.

Kontrola byla mensi fraska, kdy cestne vyplneny formular o pobytu v cizich zemich za poslednich 14 dni nasledoval dvouvterinovy stisk zily na zapesti. Inu u nas se termokamerama snimaji prichozi, tady na to staci vyskoleny urednik :D. U vychodu na me uz cekal pan Sanjay, "rodinny" taxikar, ktery me odvezl do Chandigarhu. Indie je zamracena, jakoby nemela radost z meho navratu. Ryzova pole se zazelenala a vune/smrad (jak kdo chcete) se taky zmenil. Ocividne uz to neni to same co pred tremi mesici... panta rhei!

Dovetek: udajne monzuny si davaji na cas, takze teploty se tu pohybuji bezne kolem 40ti pres den, v noci solidarne klesaji na 30+, takze spi se asi jako v saune. Kdyz jsem jim vypravel o nasich destich a povodnich, sklebili se a drmlali neco ve smyslu, ze jsme jim ukradli monzuny. Tak prosim vas, poslete nam je zpet!

Vylet do hor, hor - velehor!

Velikonocni prodlouzeny vikend se primo nabizel, aby byl procestovan. Navic vzhledem k tomu, ze cas v Indii se neuprosne krati, rozhodli jsme rozjet se tentokrat ponekud dale. 10 hodin v autobuse nas melo dovezt do Manali - vysokohorskeho mestecka v Himalajich, Indy prezdivaneho jako "New Zeland of India". Na cestu se s nami vydal norsky obr Sverre, ktery zahy mile prekvapil, protoze zvladl mistrne ukrotit svuj apetit a az na par excesu (grilovany pstruh ve svestkove omacce atd.) jej drzel na uzde.

Ve ctvrtek vecer jsme se vydali na autobus, bohuzel jsme museli vystat frontu na listky. Pro ty, kdo stale nevi, co znamena fronta v Indii: vezte, ze je to totalni chaos, evropske fronte nepodobny, takze na radu prijdou ostre lokty a nenapadne protlacovani se kupredu. Teto role se naramne dobre zhostil Sverre, o nekolik hlav precnivajici mistni sebranku, takze nemel problemy s respektem. Konecne listky byly a zavistne pohledy cekajicich nas doprovodily do autobusu. Dostali jsme tentokrat "VIP" misto ihned za ridicem, ktere je krome nebezpecne velkeho vyhledu take zname abnormalnim nedostatkem mista pro nohy. Nastesti po peti minutach nohy prestaly protestovat a necitlive se nechaly ruzne formovat. Navzdory nepohodli cesta ubihala rychle, takze nas autobus vyplivl nad ranem v Manali.

V Manali jsme na doporuceni navstivili mistni kostelik (z roku 1533, celodreveny) a prosli se mistni lesni rezervaci. Vsemozni podnikavci se snazili vydelat na "docasnem zapujceni domacich mazlicku za ucelem zhotoveni fotky", takze jsme postupne mijeli belochy fotici se na jacich, hladici beranka nebo drzici v naruci angorskyho kralicka. Lesni rezervace byla uplne jak nase lesy, cedry misto smrku, mech, kapradi a balvany, uz jen ty houby chybely. Pak uz jen obed v mistni restauraci (prvni ze tri servirovanych pstruhu - zacatek severskeho zamilovani se) a hura do Kasolu, vsemi doporucovaneho mestecka/vesnice.

Protoze marihuana a jeji derivaty jsou hlavnim obchodnim artiklem, oficialne tolerovanym ze strany vlady, neusel Kasol pozornosti turistu a milovniku trancu (hudebni styl). Nechapu proc, ale cela oblast je zamorena Izraelci (trance pry pochazi z Izraele), takze vsechno je trojjazycne: hebrejsky, hindi a anglicky. Vune marihuany (at uz rostouci nebo zpopelnene) provazi cloveka na kazdem kroku a nikdo se nad tim nepozastavuje. Samozrejme i nam bylo nabizeno, nicmene jsme nechteli byt dalsi ze zastupu, takze jsme slusne odmitli - pro tentokrat :).

Nasledoval vylet do Manikaranu, mesta prosluleho sirnymi horkymi prameny. Most pres reku hlidaly tri zive kravy, takze clovek musel projit jako turniketem. Nekolik hindu chramu a gurudvar (sikhske chramy), kazdy vystaveny nad nejakym pramenem a kazdy nabizejici ocistne smoceni se. Nektere dokonce i ve vrouci vode varili jidlo, ale to jsme nestihli. Zato koupel jsme vynechat nemohli, i kdyz bylo neskutecne vedro, odvazili jsme se se Sverrem a zahuceli do jednoho z mensich bazenku. Macejici Indove nas behem svlekani pozorne sledovali a kdyz jsme zasedli vedle, s usklebkem prikyvli na pozdrav. Voda tak 40 stupnu, ponekud smrdela sirou a potem (i kdyz mela odtok i pritok), ale co, kdyz je neco svate, tak to muze i smrdet!

Dva dny jsme stravili v Kasolu a na treti den byl planovany vylet zpet do Manali a do nedalekeho Rothang Passu, kde jsme chteli lyzovat a mozna i proletet se na para-kridle (paragliding). Bohuzel nas dohazovac taxiku spatne pochopil a misto do Manali jsme jeli do Malany, coz jsme zjistili az prilis pozde. Nicmene z nedorozumeni vzesel neskutecny vylet, uz cesta taxikem tam byla unikatni. Klikate, prudce rezane udoli, horske kamenne silnice obtacejici kopce, prudke zatacky s vyjizdejicimi auty do protismeru a nadherna scenerie... prijemne nebezpecne lechtajici hodinka. Jake vsak bylo prekvapeni, kdyz nas ridic vylozil na silnici uprostred niceho, mavl smerem do kopce a naznacil, ze tam je nas cil. Chvilka dohadovani a kdyz nas nakonec ujistil, ze na nas pocka, vydali jsme se neplanovane do kopcu.

Hodina a pul neustaleho stoupani do kopce, obcas jsme museli zakleknout a skrabat se po ctyrech. Parkrat jsme mijeli mistni obyvatele schazejici dolu, samozrejme se nam pokouseli prodat caras (obdoba hasise), takze jsme pomalu ale jiste ziskavali obraz o vesnici. Zpetne jsme se dozvedeli, ze Malana je jedna z nejstarsich demokracii na svete, ze coby cizinec musite pockat na kraji vesnice a az obdrzite povoleni, muzete vstoupit. Nesmite se nikoho a niceho dotykat, jinak musite zaplatit ovci, jejiz obetovani smyje vas dotek. Neznali pravidel jsme vstoupili bez pozvani, nastesti niceho se nedotkli a pomalu stoupali vesnici k mistnimu guesthousu (ubytovne) na obed. Vesnicane nejsou zrovna usmevavi, clovek citil, ze neni prilis vitany, pozdeji jsme pochopili proc. Nicmene nejvyse polozeny obed (zatim) s nejuchvatnejsi scenerii - zasnezene vrcholky, horni hranice lesa, pracujici vesnicane a vsudypritomni orli. Proste parada!

Ukazalo se, ze vesnice zacina zazivat turisticky boom, a protoze je proslula kvalitou sveho carasu, miri sem davy turistu - pozitkaru. Mimo jine Izraelci a jejich trance. Neni tedy divu, ze vesnicani nejsou prilis nakloneni bilym navstevnikum, kdyz je maji spojene s hlasitou hudbou a divokou party - to vse tesne nad jejich vesnici. Mozna jsme videli vesnici v teto podobe naposledy, priste uz tu budou dlazdene chodniky a riksi :(.

Tot nase zazitky z Himalaji, neuplynulo dne, aby Sverre a Irenka neokusili mistniho pstruha a takto obohaceni jsme se vratili zpet do zapraseneho Chandigarhu...

Jak jsme se slavnostne opili, svate vody napili (a nekteri se malem poblili..)

Minuly tyden slavil Daviduv sef Sarthak narozeniny, jako blizci pratele jsme byli pozvani do 5-ti hvezdickoveho chandigarhskeho hotelu, abychom si to poradane, a hlavne stylove, uzili. Z oslavence vylezlo, ze jeho tata hotelu kdysi sefoval, a proto ma dozivotni 50-ti procentni slevu na jidlo, bohuzel dneska si ji nevzal..
jedna poznamka: Indie je plna slev, staci byt treba advokatem a uz mate v baru nebo na diskotece slevu, dalsi priklad - pracujete-li pro vladu, duchod (nebo alespon neco jako duchodovy vek) je potom prochazkou bungevileovym sadem. A navic, vlastnite-li auto, myslim v pozici velecteneho vladniho zamestnance, po par letech sluzby je SPZetka cennejsi nez vlastni auto! Tak to tady je, inspirace pro Evropu? Inspirace bez legrace?
Ale zpatky k oslave, presunuli jsme se do stresniho baru s vyhledem na cely LUXUSNI areal. Objednali si i na mistni pomery drahe bile australske vino a par koktejlu. Vrcholem byla predavka ceskeho coko 'prsateho' narozeninoveho dortu, ktery si u me David predem objednal:). Darek se setkal s ocekavanym uspechem, bohuzel fotodokumentace chybi.. Spolehame na vasi fantazii, pratele.
Vino bylo tak dobre a osvezujici, ze jsem ho vypila skoro sama, v onom ovinenem stavu jsem si pichla za ucho ruzovy karafiat a chtela jsem se fotit.. iPod bohuzel nema blesk, takze fotky jsou trochu tmavsi, ale neva. Mimochodem, porad na ne cekam..
Nasledoval presun, v mem pripade s 'podpurnym doprovodem', do cinske restaurace, kde zabava pokracovala v podobe rumovych koktejlu, jeden za druhym.. druhy za prvnim atd.

Popravde si konec vecera moc nepamatuju.. ani jak jsem se dostala do postele.. ale naramne jsem si to uzila, vlastne vsichni..
Alkohol je vazne metla lidstva! Vazne.. ale i presto se vsichni s oblibou nechavame mrskat..


Cast druha, svata voda..
V patek vecer jsme konecne vyrazili na dlouho planovany vylet do Rishikeshe, svateho mesta v podhuri Himalaji, mesta jogy. Skupinova vyprava v poctu 14 lidi, prevazne z Davidovy kancelare, se ukazala daleko lepe a snadneji kocirovatelna nez ta minula, prevazne 'operacka' (Opera software). Tri auta, tri ridici a 14 natesenych cestovatelu. A 7 hodin cesty pred nami. K nasemu prekvapeni byla cesta celkem rychla a plynula. O pul 8. rano jsme dorazili do Rishikeshe, nasledoval presun do kempu, tedy babusovych chatek, o nichz nikdo nevedel, jak budou vypadat a jakym prekvapenim nas uvitaji. Po chvili se ukazalo, ze ony chatky jsou snad nejlepsim ubytovanim, jake jsme v Indii zatim meli!
Pancham, druhy Daviduv sef, ve firme vlastne ten prvni, cestou neustale mlel o tom, jak bude spat na plazi u reky. Vsem nam to prislo absurdni, jak muzou byt v Indii, navic na brehu Gangy, o niz ma kazdy temer stejnou predstavu- tu spojenou s Varanasim- , plaze..?? Chvile prekvapeni:opravdu tam jsou, a kolik jich je! Sedobily jemny pisek, spousta mista na sportovni aktivity nebo jen naopalovani.. Naprosto neuveritelne, jako byste se posunuli v case a hlavne v prostoru. Jsme stale jeste v Indii?!
Po chvili odpocinku jsme se presunuli k rece a cekali na instruktaz a hlavne na prvni divokou jizdu na divoke a nespoutane matce Indie.
Oblekli jsme si slusive vesty a helmy, vyfasovali padla a zabava zacala. Byli jsme rozdeleni do dvou tymu, vzhledem k tomu, ze vestsina Indu neumi plavat, bylo osazenstvo opravdu ruznorode. David a Wolf na jednom raftu s indickymi devcaty-paradnicemi, norskym Gormem, instruktorem, jeho detmi a s par kancelarskymi myskami, temi, co neumi plavat. Ja na druhem se severskym obrem Sverrem, sumaterskym Alem, druhym instruktorem a jeho ukrutne odpornym americkym prizvukem, dvema sefy kancelare a zbytkem vypravy. Jizda zacina!!
Trochu treninku na temer neproudici vode a pak..vzhuru do pereji! Pred kazdym sjezdem, tzv. 'rapidem' predchazela kratka instruktaz, jak na to, kudy a kam. Jako zkusena vodacka jsem byla posazena na hacka, spolu se Sverrem, coz byla trochu nevyvazena, myslim hmotnosti a silou, kombinace. Ale osvedcilo se, muz 'pichal vodu' jak zkuseny vikingsky plavitel.. zadny mostecky kvedlacky (info pro rodinne prislusniky:)) . A pak to prislo, rapid zvany Three blind mice aneb Tri slepe mysi, ze by paralela s tremi kancelarskymi neplavci?? Rapid byl navic rozdelen do dvou urovni podle obtiznosti, chicken a tiger, nikdo nechtel zkouset kure, vsichni chteli jednoznacne zapasit s vodnim tygrem! A zapas zacal, jak jinak, nez u hacku.. prvni vlna, druha vlna a pak.. obrovska vlna, pres a skrz kterou nebylo nic videt! 'Dopredu, dopredu a padluj, muj tyme' , znelo z ust instruktora. Rapid jsme projeli a tygra se nezalekli. Nadseni, naprosto jedinecny zazitek! Kam se hrabe jizda na gumove svini na ceske rece! Dalsi rapidy uz nebyly tak divoky, zato jsme skakali do reky primo z raftu, plavali v mirnem proudu a uzivali si chladne reky, teplota se ted pohybuje mezi 12-15 stupni. Takze po par minutach ve svate rece nam vsem mrzly prsty na nohach i rukach, ale nikdo to moc neresil. A vsichni jsme dobrovolne ochutnali svatou vodu, s predsudkem, samozrejme, ale kdyz nas instruktor presvedcil o jeji nejzavadnosti.. nikdo nezustal pozadu.
Nejvtipnejsi casti byl navrat, spis pokus o navrat, do raftu. Nejlepsi byl opet Sverre, nas norsky Shrek. Predstavte si obra, tak 100 kiloveho, jak se v zachranne veste snazi dostat zpatky do raftu.. druhym adeptem byl indonesky Al - jako kdyz se velryba placa na brehu a nemuze se dostat zpet do more. Vazne skvela podivana!
Jen co jsme dopluli do cile, osusili se, zaslo slunce a zaclo prset a prset do vecera neprestalo. Abychom se zahrali, hlavne vnitrne, otevreli jsme si na terase bar (viz fotky).
A opet prisla na radu kvetina za uchem, zbytek si domyslete sami, mimochodem, staci se opet podivat na fotky..

Druhy den byl v planu opet raft, ale nakonec jen kajaky a plaz. volejbal. 'JEN' neni to spravne slovo, bylo to skvely, hrali jsme pres nejvetsi vedro, poridili si nekolik modrin a drobnych odrenin. A dalsi fotky. A nezapomenutelnou jizdu v proudu Gangy, coz bylo celkem narocny i pro dobryho plavce! A zkuseneho plavcika z D.C.
Posledni vlejbal. zapas, navrat do auta a cesta zpet. Jeste zastavka na obed v Rishikeshi, preplnenem a spinavem meste a hura zpet na sever, do mesta sektoru..

Cast treti
Doslov
Aby se vylet nestal jen legendou v pozitivnim slova smyslu, musely prijit nasledne komplikace. Minuty stravene na zachode, vteriny s teplomerem v podpazi atd. Nikdo netusi, z ceho to bylo. Nastesti je to skoro pryc. A jedna poznamka na konec: zvlastni ovsem je, ze tato 'posrana choroba' postihla jen muzskou cast vypravy:)

Tak to tu jeste nebylo!

Aby nebylo malo vystrednich zazitku s mistnimi stariky, mladiky a mladicemi, pridam dalsi.. Pred par minutami jsem si jen tak na lehko, ostatne jako vzdycky, vybehla ke stanku se zeleninou - zabky, tricko a kratasy. A rozpustene polozvlnene vlasy. Behem nakupovani, tzn. Davidem oblibenem prehrabovani se v mrkvi a okurkach, skoro jako na Zelnaku, me oslovila jakasi zena, odhaduju tak petatricetileta, celkem prumerne vypadajici, ovsem se zcela ojedinelou otazkou a jedinecnym pohledem, takovym tim 'divej se na me, kdyz s tebou mluvim'. Zacla zlehka, klasicky: 'Hello, what is your good name?' Jednoslovna odpoved ji zrejme nestacila. Pokracovala. 'Are you from New York? Tim me trochu sokovala, vetsina se pta na Anglii nebo Australii, opet jednoslovna odpoved z me strany, tentokrat negativni. Kdyz videla, ze se reakce nesetkala s uspechem, pokracovala. 'Are you model?' Opet negace. Ocividne chtela ohromit, kdyz uz ne vzhledem, tak aspon slovy. 'I am model. I work for Chandigarh-New York Model (Agency)..' Po chvilce pro ni trapneho ticha me zacala lakat na caj a susenky, bydli totiz hned naproti stanku, v prvnim patre..pry. Kdyz jsem ji znova odmitla, tentokrat jsem vazne nemohla onu lakavou nabidku prijmout, mela jsem ruce plne korenove a nekorenove zeleniny a brambory na plotne. A muze na ceste domu..
Zvolila jsem taktiku 'diplomat' a zdvorile se usmala a vyrazila tech par kroku k nasemu rozpalenemu stresnimu bytu. Jeste jsem se zeptala na ctene jmeno slecny/pani? modelky (dle druhu kariery usuzuju spis titul slecna) - 'Gita'..od stanku, napadalo me. Posledni usmev a odchod. Celem vzad. Modelka? Spis zena od plotny..
A co z teto prihody plyne? Dalsi otazka, podnet k zamysleni. Kdo by to byl rekl, ze muzu, nebo spis ze bych mohla, kondicional se hodi vic, v zemi svatych krav udelat hvezdnou karieru! Vymenit karieru ucitelky za karieru alabastrove modelky s holyma MODELovyma nebo spis vymodelovananyma nohama. Jak jste si uz urcite vsimli, precetli nebo nekde slyseli, fascinace bilym masem je tu proste vsydypritomna!!

Holi, aneb obarvi si sveho Inda!

Cca tyden zpatky zacaly prosakovat na verejnost kuse zpravy o nadchazejicim svatku barev, tzv. Holi. Nikdo tomu nevenoval prilis pozornost, jediny zajimavy fakt byl ten, ze v praci bylo volno. Cim vic se ale festival blizil, tim byly pripravy patrnejsi a lide neklidnejsi. Vse nasvedcovalo tomu, ze to bude jine nez "klasicke oslavy", ktere se tu konaji skoro kazdy vikend. Nakonec jsme byli zasveceni i my a ve svetle novych informaci jsme se vybavili - vodni pistole, pytliky s barevnymi prasky a male bombo-balonky.

A pak to prislo, vcera (tj. 11. brezna - presne na narozeniny panimamy) se do ulic vyhrnuli prevazne mladi lide a barevne silenstvi zacalo. Nase dobrodruzstvi zacalo pred barakem, kde jsme si vyhledli snadny cil - mistni skolacky. Vypadaly potvory bezbrane, ale nase vitezstvi netrvalo dlouho. Z prizemi naseho baraku vypochodovala armadicka tri 20+ slecen s hadici a hodne studenou vodou. Nez jsme se dockali odvozu na misto "oficialni bitvy", byli jsme zliti a zmalovani k nepoznani, k velke radosti mistnich (snad odplata za britska leta kolonializmu?).

Transport na motorce s pistoli v ruce byl vazne kouzelny, zmalovani lide s nadsenim kvitovali moje vodni sprsky a namisto nabruceneho prskani na nas mavali a kriceli: "happy holi!". Obcas jsme museli projet prasnou bouri, takze na misto urceni jsme dojeli jeste spinavejsi nez ostatni. Tam nas cekaly kyble barevne vody, spousty barev v prasku, rozlicnych vodnich zbrani a hlavne grupa natesenych lidi (nejen Indu), kteri se na nas sesypali hned u brany.

Boje neustavaly ani po hodine, castecne diky tomu, ze se stale trousili cisti lide :). Korunu bitve nasadil Aseem (kolega z prace), ktery privezl vajicka a zacal zkouset pevnost skorapky o pritomne hlavy. Naramne se mu zalibila moje hola hlava (vlasy ostatnich branily rozbiti), takze jsem se musel hodne otacet. Vsechno ale casem omrzi, a tak se i unaveni bojovnici rozhodli premistit - tentokrat na "farm house" mimo Chandigarh, kde melo byt pokracovani boju s AIESECari. Nabizenou lakavou odplatu za jejich ignoranstvi jsme si nemohli nechat ujit, takze sup do aut (a na motorku) a hura na ne.

Farm house byl opravdu zemedelske staveni, z povzdali nas pozorovali buvoli, nedaleko zaparkovany traktor byl uz notne zablaceny a uprostred dvorku byla velka bahnita kaluz, slouzici k zapasum. Snad stovka pritomnych lidi byla uz k nepoznani zablacena, takze podle barvy kuze neslo poznat, kdo je mistni a kdo je internista :). Hned jsme se zapojili do bojuvek a s vetsimi ci mensimi uspechy jsme se statecne drzeli. Na slozeni prumerneho belocha bylo zapotrebi 4-5 Indu, nikoliv vsak na naseho Sverre(ho) - norsky, temer dvoumetrovy Viking v pohode kracel s postupne naskakujicimi hnedousky a nebyt jeho pivniho opojeni, asi by ho jen tak nepolozili.

Mistni (a posleze i my) se opajeli mistnim bhangem - napojem z marihuany, ktery muzum dodava kuraz a zenam ubira na kilech - a veseli nebralo konce. O vyvrcholeni se opet postaral Aseem, ktery znaly mistnich pomeru odehnal uvazane buvoly a zacala valka s exkrementy... jedno z hoven pristalo i na moji hlave (opet!) a musim rict, ze smrad to byl vazne exkluzivni. Opojeni, unaveni, spinavi a zimou se tresouci jsme se vzdalili zpet k domovum, abychom smyli tentokrat uz jednotnou, hnedou barvu. Opily Sverre cestou bavil posadku auta a s Wolfem jsme si uzivali jizdy na motorce nahore bez (coz je zakazane!), protoze nase tricka padla za obet vasnivym bahenim bojum. Nastesti nas zadny policista nezastavil a tech par zasnenych pohledu (opet od muzu!!!) jsme vydrzeli.

Barvy castecne pustily dolu, takze i ted mam jeste modre ucho a fialove nehty, ale i presto jsme se domluvili, ze pristi 'mezinarodni' Holi se uskutecni v Ceske republice... mate se na co tesit, pratele!

Kamasutra v ulicich, aneb co dokazi kratasy!

Cestovani autobusem vystavuje cloveka vetsi interakci s mistnimi, nejinak tomu bylo i tentokrat. Rtut teplomeru zacina pomalu ale jiste stoupat, takze jsem na sebe natahl kratasy, kosili a obul sandaly - typicke EVROPSKE letni obleceni. Jen co jsem vysel z domu, uz jsem citil, jak do me kolemjdouci zapichuji oci. Nevim jestli je fascinuji moje blede chlupy na nohou, ci nevideli sandaly, kazdopadne se smirovanim moc netajili.

A pak to prislo, cekal sem na zastavce, kdyz se priblizil sikhsky 70tnik, ocividne smerujici do prace. Dosel na zastavku, posadil se a zacal neco brebentit. Po chvili sem pochopil, ze mluvi na me a kdyz sem mu vysvetlil, ze hindi nerozumim, vypadlo z nej neco anglickych frazi. Ani to moc nepomohlo, tak prisly na radu ruce a nohy. Strucny zaznam konverzace zde:

ON: ses zenatej?
JA: ne
ON: kolik ti je?
JA: 28 (uz to je za par)
ON: a proc nejsi zenatej, mas problemy s erekci?
(celou vetu pronesl reci tela: zdvizene oboci a pokrceni ramen, prst coby penis)
JA: ne, proc? sem v pohode
ON: sedni si ke me
JA: ne, sedim cely den v kanclu, tak rad postojim
ON: sedni si ke me
JA: rad postojim
(neveda jak to vysvetlit, poplacal sem si zadek -blbec- s tim, ze me jakoby boli :D )
ON: sex?
(opet reci tela, pochopil-li sem spravne)
JA: ja nejsem na kluky!
ON: ja jdu, jdes se mnou?
(rec tela)
JA: cekam na autobus...

no a pak odesel. Na to ze mu bylo pres 70 (odhaduju), tak byl dedek cipera.

Kdyz sem prisel do kancelare, vsichni na me zirali uplne stejne jako lidi na ulici. Na otazku co je spatne, mi neprimo naznacili, ze v Indii se do prace v kratasech nechodi, ale co - preci se nebudu potit v manchestru - at si zvykaji, konzervy! Par vtipku na moje kratasy a zamyslenych pohledu (nejen od devcat!!!) a hura domu. Jake prekvapeni na me cekalo u parku, kterym prochazim, kdyz se vracim z autobusaku: stal tam opet sikh, tentokrat ponekud mladsi, oden v sustakovou soupravicku - barvne ladici s turbanem. Konverzaci zacal duchapritomne otazkou: "Kolik je hodin?" a ja clovek bez predsudku jsem mu odpovedel. Ovsem dalsi otazkou: "Do you like homosexuals?" se prozradil. Slusne jsem mu odpovedel, ze me na to neuzije a odesel jsem.

Tak si tak rikam, jestli virou sexualne svazana Indie nenuti chlapy "stykat" se s chlapy, kdyz je to mnohem snadnejsi nez ulovit zenskou. Prisel sem domu a musel sem se podivat do zrcadla (v obleceni), jestli nahodou nevyzyvam :).

Kazdopadne se nehodlam vzdat sveho EVROPSKEHO letniho obleceni, takze uvidime dnesni odezvu...

ceska slana houska

Bylo nebylo, jednoho odpoledne se dokonce i v Indii objevilo ceske pecivo. Prave, nefalsovane! Zena v domacnosti a napul ucitelka (nebo snad obracene?) se rozhodla skoncovat se vsudypritomnou nasladlou chuti mistnich baget, a proto nevahala a behem necelych dvou hodin servirovala slane poteseni svemu muzi i jeho indickym sefum. Jak jim chutnalo, zadna 'nahrazka' Very Chytilove, zadna imitace.. prava ceska KYNUTA pletena houska! Samozrejmne se to neobeslo bez Davidova komentare ci spis zvidave otazky, zdali je to vazne z kvasnic - kdyz se u nas, na Bilem, vari (a podle Davida snad i pece) prevazne z kypriciho prasku:). Vedeme staly spor o pripravu ceskeho houskoveho knedliku, cimz vyzyvam ctenare opet k diskuzi: kynuty, nebo z kypriciho??
Ale hvezdou dne je houska, neubijme ji tedy hutnym knedlikem!
Jedinym problemem bylo, a snad jeste porad je, sehnat mak, sezam nebo neco podobneho. Ale proc pouzivat klasiku, kdyz muzeme mit exotiku, treba s koriandrem, ze, Davide??

(a jako poznamku pod carou uvadim fakt, ze muze lze opravdu 'dostat' na jidlo, staci par mesicu absence ceske domaci stravy.. pak uz jen pripravit neco 'jako od maminky', v tomto pripade ceskou kynutou klasiku, a je vyhrano.. a pak ze laska neprochazi zaludkem!!)

Cesta do divociny

Prave sedim ve skole, prisel opet dalsi z mnoha nudnych dni, kdy cekame na konec pracovniho dne a predstirame, ze neco delame, neb deti maji az do stredy volno, uz skoro 10 dni!! Ale my, ucitele, tu preci jen musime byt, aby to chudera sekretarka neodprdla sama..tak to tady chodi..
Jen mam dneska trochu problem se sezenim, vcera, vlastne dneska v noci, jsme se vratili z nekonecne dluheho vyletu za jednim z mnoha dobrodruhu, za Jimem Corbettem, indickych tygru skoro kralem..
Nas vylet predcil mnoha ocekavani, vetsinou se vsak jednalo o trochu negativni, hlavne co se informaci, tech pravych, NEINDICKYCH tyce, napr. casovych udaju o delce cesty, poctu ujetych kilometru, cene atd. Ale mozna jsme obcas byli i silnejsi a udatnejsi nez sam Alexander Veliky, vsechno jsme zvladli, prekonali a pretrpeli. Ale zadky dostaly co pro to, kam se hrabou Velikonoce, to je svalstvo a kuze aspon prokrvena a radne promasirovana, ale nocnich 12 hodin v aute z patka na sobotu, to bylo trochu moc. A to byl vlastne jen zacatek. Nasledoval ranni sok v podobe zastavky ve meste Haridvar, na brehu reky Gangy. Cca o pul 7. uttar pradeshskeho casu, to znamena tak pul 3. casu ceskeho, snehem zavaleneho, jsme byli skoro vykopani z aut, abychom nasali neco z okolni posvatne atmosfery. Zima jako v Rusku! A mistni uz skakali do reky, jejiz proud pripominal pereje po jarnim tani. Odvazni jedinci, a hlavne otuzili! Dokonce nas kamarad, statny Nor Johansenn, vzhledem pripominajici vikingskeho valecnika nebo taky vesnickeho sedlaka, se osmelil a sup. Ranni a zivotni ocista byla na svete.
My s Davidem jsme mezitim zkoumali mistni prodavace kvetin a sladkosti, prispeli neco malo rupii a nechali se vyfotit s indickymi rodinami lacnymi po bilem mase. Oboustranna spokojenost, dalo by se rict.
Jakmile vykoukly prvni paprsky ranniho slunce, bylo hned lepe. Ani indicka decka, nikoli ta psi, ale z Agry za sto rupii, nas nedokazala tak zahrat jako ceska becherovka nebo moravska slivovice. Holt nektere zbozi je tu nedostatkove.. S tim uz jsme se ale smirili. Posledni promenada, posledni zabery a hura zpatky do o neco teplejsiho, avsak preplneneho auta.
Vzhuru na jih! Hura na tygry! To jsme bohuzel jeste nevedeli, ze uvidime jen jednoho. Ale zato zivyho a v plne krase..zadna ZOO za sklem..
Po jiz zminenych 12 hodinach v aute po silenych indickych silnicich jsme se dokodrcali na misto cinu. A nastalo dalsi indicke domlouvani, coz znamena, ze nikdo nic nevi, nikdo se k nicemu nevyjadri, vsichni jen kolem zmatene pobihaji a hlavne, PORAD SE CEKA A CEKA..proste indicke pojeti casu. To nam bohuzel znemoznilo ucastnit se odpoledniho dzip safari, misto toho jsme se jen prepravili do srdce narodniho parku a ubytovali se. Cestou jsme potkali par ukazek indicke "vysoke", neco jako danek, nekdy danek prevleceny za lisku, jak to definoval vrchni lesnik:), par opic a spoustu neobvyklych mravenist. Nebo termitist? Jsou tady vubec termiti? Otazka pro ctenare..
Pojedli jsme, hlavu slozili v hromadne loznici s tripatrovymi postelemi, o neco pohodlnejsimi nez lehatka v indickem vlaku, a pokouseli se usnout.
Dalsi chladne rano, nuceny budicek v 5.50, obleknout se, vycistit zuby, trochu se nasnidat preslazenymi susenkami a vyrazit do mlhaveho rana.
Opet jsme si vytahli cerneho petra a na korbe s nami sedelo par Indu. Dospeli, ale chovajici se jak deti, mozna jeste hur. Nas pan ridic, nikoli pravy pruvodce, nemel pusku ani jinou zbran pro pripad utoku zvirat na otevreny dzip. Dalsi prekvapeni..nemluvil ani anglicky, takze veskera nase konverzace spocivala jen v prikazech: "roko", coz znamena stat, "aage" - dopredu, "pitche" - zpet, sem tam nas upozornil, ze nalevo nebo napravo muze byt tygr nebo snad i jine zvire, ale krome par dalsich danku a dankolisek, ptaku a opic jsme nic jineho nevideli. O neco pozdeji se pred nami konecne objevil ON! V plne krase a eleganci prechazel jednu z prijezdovych cest. Vypadal majestatne, nastesti byl celkem daleko, takze nebylo zapotrebi pouzit onu neexistujici zbran. Fotaky cvakaly o sto sest. Mnohokrat dekuji optice Carla Zeisse, ze mi umoznil jeden z nejlepsich snimku hvezdy Corbettova parku.
A to byl v podstate konec naseho pozorovani, uz se jen zbyvalo vratit zpet na zakladnu, poradne se najist, pobalit a vyrazit na dalsi nekonecnou cestu, tentokrat na sever, blize k domovu..

---------------------

Hezky receno, abych prilil neco do ohne, musim krapet pohanet Indy, s odstupem nekolika hodin pomalu opada vztek a beznadej, tak snad to bude i objektivni. Jeden z ridicu poslanych taxi firmou byl "ponekud" ovinen (ci spise olihoven), takze uz tahle vymena ridice zapocala nase neskutecne zpozdeni, ktere se ke konci vysplhalo na obludny dvojnasobek puvodniho casu. Vylet vesel do historie pod prezdivkou "liny vylet", protoze jsme na miste presedli z auta do auta a po safari opet z auta do auta a odjeli zpatky, tedy pomer ujitych km : ujetych km => 1: 1000!

Uttarpradeshske silnice jsou neskutecne a jejich uzivatele jeste neskutecnejsi, diry jak po granatech (nelzu, takovych 20 cisel hluboka dira naprosty normal), sem tam je videt naznak udrzby, takze pres tyhle diry polozili novy koberec, a dzuzny se tak odely do noveho kabatku. Ridici jezdi zasadne prostredkem, dost casto spis v protismeru, takze vyhybani se diram je obcas nemozne. Navic, aby toho nebylo malo, se tu a tam (na tom nejmin ocekavanem miste) objevi retarder - zadny evropsky retarderek s pozvolnym najezdem, tady je to cca 15cm hrb bez jakehokoliv upozorneni. Nemuzeme se ridicovi divit, ze po nejakych 10 hodinach za volantem v noci vzdal jakekoliv pribrzdovani a retarder-neretarder, dira-nedira, jel si svoji rychlosti. Snad nemusim vysvetlovat jak prijemne bylo sezeni vevnitr :).

Tresinkou na dortu byli samotni nasi spolucestujici Indove - spolupracovnici naseho spolubydliciho Wolfa. Vzhledem k tomu, ze ridici neumeli slova anglicky, byli tito nasi jedinou nadeji na komunikaci... a zklamali! Pro ilustraci: jeli jsme dvema auty, v kazdem pripadali na jednoho belocha 1-2 Indove, a protoze jsme nechteli moc zastavovat (kazda zastavka trvala minimalne pul hodiny i kdyz byla planovana jako 5minutova), komunikovalo se po telefonu. Nejenze nebyli schopni na jednoduchou prosbu/prikaz zareagovat a provest (clovek musel pozadat jmenovite, pokud mozno s poklepanim na rameno, aby dotycny pochopil, ze je to na nem), ale kdyz dokoncili telefonat, byli jsme tam kde predtim - to same pri styku s kolemjdoucimi. Neco zaridit, zda se pro ne byti nadlidskym ukonem!

A aby nebylo vse jen negativne-neutralni, videli jsme tygra, cca na 15 sekund ze vzdalenosti tak 100 m, coz pro nas 50tkove objektivy je ponekud kriticka vzdalenost :), vysali jsme si dva trtinove klacky (zrovna probihala trtinova sklizen) - uzasny! a nejake fotky taky budou. Podruhe bych to uz ale neabsolvoval...

Indove a zebrota

Potkat zebraka v ceskych ulicich neni nic neobvykleho (navzdory snaham Noveho prostoru), a tak se neni co divit, ze v Indii, zemi nekolikanasobne lidnatejsi a o poznani chudsi nez je ta nase, je i umerne vice zebraku. Stejne jako u nas, i tady se zdrzuji na "proflaklych" mistech, takze je umeni projit namesti v centru, aniz by se za vami tahla particka natazenych rukou. Vetsinu zebrajicich tvori male deti (a kdyz rikam male, tak opravdu male), matky s kojenci a otcove (ci jine druhy (ne)pribuznosti) s detmi na trakarich.

Zpocatku to bylo opravdu tezke, nase evropska (od utrpeni stranou drzena) srdce nejednou vymekla a obdarovala rupii ci dvemi, ale postupem casu clovek zacal videt "pod povrch". Z matky s kojencem se tak cas od casu vyklube podvodnice s neidentifikovatelnym balikem, umne zabalenym do deky, takze vypada jako nemluvne, zebrajici spinave deti maji kolem pusy zaschlou zmrzlinu ci opatlane lizatko a trakarnici maji pod drzadlem privazany pytel, ktery plni milodary. Navic tu funguji detske zebrajici gangy (kdo videl Milonare z chatrce - to je hroznej nazev!, vi o cem mluvim), takze o duvod mene prispivat. Abychom ale nevypadali jako bezcitne bestie: nekdy se preci jen clovek ustrne a obdaruje, jake je ale prekvapeni, kdyz mince nevyvola usmev na tvari, spis pohorseni, ze je jen jedna.

Jedina spolehliva obrana proti zebrakum je ignorace... kdyz vidi, ze z toho nic nekouka prohodi neco v hindi (asi nadavku) a odkraci pryc. Na vytrvalce pak plati odpovedi v hindi ("nehi" - ne, "bas" - dost) v kombinaci s ruznou intenzitou vrteni hlavy. Je usmevne pozorovat "cerstve bile maso", jak na namesti zapasi s naporem zebrajicich deti a nakonec vymekne a ukoji rozdivocenou omladinu baksisem.

Zaverem neco malo zertovnych prihod: v hranych projevech ucty (za vidinou vyssiho vydelku) jsme uz byli nazyvani maharadzou nebo pricem/princeznou, vschni nam jdou po nohach, protoze to je jedno z nejuctivejsich gest - dotknout se nartu nebo alespon holene; zebrajici trakarnik pohrdl chlebem, ktery jsem mu koupil a snazil se me vysvetlit, ze chleba uz ma dost, ze by chtel neco sladkeho, takze nedostal ani chleba - vybiravec!; potulni cistici bot, nabizejici i lesteni sandalu, se v okamziku zmeni v obycejne zebraky, kdyz vidi, ze sandaly jim praci neprinesou.

Jak se v Chandigarhu shledaly dve ceske zeny

Bylo nebylo, jedno severoindicke mesto jmenem Chandigarh. V onom meste se pohybuje spousta cizincu, bilych, hnedych, cervenych a cernych, ale i zlutych. To by nebylo nic divneho. Mezi temito docasnymi obyvateli sektoroveho mesta se tamtamy siri rychlosti ceskeho blesku. A tak jsme jednoho dne dostali echo od naseho kolumbijskeho kamarada, ze nejsme jedinymi zastupci naseho naroda v davu chandigarhskych spinavcu. Ecce homo! Famme fatale.. Jarmila z Valasska, manzelka nemeckeho manazera v podivnem byznysu a jehlami je na svete! A s nami! V jednom meste.. Jake to prekvapeni..
Probraly jsme nezvyklou pritomnost sluzky v domacnosti, absenci ceskych surovin na indickem trhu, proces nakaldani zeli, neb jinak prave knedlo (dle Davida kysele) zelo varit nemuzeme:)!
Inu, ceska zena v domacnosti, tim nemyslim sebe, ale Jarmilu, obklopenou nemeckou mensinou stitici se vseho indickehoto, to tu nema jednoduche.. slivovicove devce se proto snazi najit nove kamarad(k)y, kde to jen jde..

Jak jsme hrali paintball

Onehdy se na facebooku objevila zprava od naseho indoneskeho kamarada Ala, ze v Chandigarhu bylo otevreno nove paintballove hriste. Prvni sveho druhu v Punjabu, mozna i v Indii. Slovo dalo slovo a ruznonarodnostni tymy se vydaly do boje. Hriste bylo za mestem, dokonce uz bylo v Himachal Pradeshi, a cesta k nemu neprilis dobre znacena... Kazdou ohranicenou ohradu jsme tak povazovali za indickou verzi paintballoveho hriste, az jsme nakonec byli sami prekvapeni, kdyz jsme dojeli k profi hristi se spoustou prekazek.

Osobne sem ocekaval, ze nas navliknou do nejakych zasmudlanych ex-armadnich kabatku, ktere svou velikosti padnou prumernemu Indovi (takze jako na panenku), ale opak byl pravdou. Nikoli ex-armadni, ale soucasne kombinezy, dokonce i velikosti padnouci urostlym Evropanum. Stity, satky, bouchacky a kulicky uz pak byly samozrejmosti. Vzhledem k tomu, ze v obou tymech bylo po jedne zene (u nas to byla statecna Irenice), byly prohlaseny za prvni damy a my byli jejich ochranka. A maso zacalo...

Prumerny vystraseny Ind (bylo jich tu hned nekolik) pali na vsechno, co se hybe, prst na spousti v kreci a kropi a kropi a kropi. O taktice nemuze byt ani rec. Ale abych jim nekrivdil, bylo tam nekolik dobrych kluku, kteri povest zachranili. Kazdopadne nepochopili pravidlo zvednute ruky - kdyz dostane clovek zasah nebo mu dojde munice, zvedne ruku a opousti hriste, aniz by na nej nekdo strilel. Tady zvednuti ruky a postaveni se znamenalo verejnou popravu, okamzite se clovek stal tercem nekolika indickym kulickam a nepomohlo ani hlasite protestovani. O bezpecnosti na hristi by se dalo polemizovat, nekolikanasobne upozorneni, ze se nesmi na hristi sundavat maska, mirit na sebe odjistenymi pistolemi nebo do sebe strilet z metru (po skonceni hry) bylo jen hazeni hrachu na zed. Indove totiz ohlasovali zasah zvednutim masky, v zakulisi si prohlizeli vnitrek hlavne odjistene pistole a s oblibou se zdobili modrinami z metrove vzdalenosti.

A zaverem musim jeste vychvalit nasi slovanskou prvni damu, ktera hrdinne cekala na sve vrahy, kdyz cela ochranka byla vybita... v temnem koutu sveho bunkru cekala a poslouchala blizici se kroky. Hlaven mirila do smeru mordyrova prichodu, tep v usich pulzoval a stit se rosil. V rozhodny okamzik vsak selhala technika a temer jisty zasah byl zmaren - zasekla se puska, takze statecna prvni dama dostala ranu primo mezi oci, nastesti mela stit, takze odesla bez fesne podlitiny :).

Moje indicka svatba

Minule pondeli jsem byla pozvana ke sve indicke kolegyni Harsimer na pravy indicky obed. Absolvovala jsem stejnou cestu smer TBS jako kazde rano, az na to, ze tentokrat to bylo riksou..
Jejich byt, nikoli jeji, neb bydli s matkou a sestrou, vypadal nejlip ze vsech, co jsem zatim videla. I kdyz snad kazda domacnost ma skrine na obleceni ve stylu plechoveho trezoru z banky, docela zvlastni. Ale zpatky k obedu. Pani matka, ktera bohuzel mluvila hindi a hovor obohacovala jen nekolika zakladnimi anglickymi slovicky, ostatne tady je to normalni, nam naservirovala 'aloo matti', tedy neco jako pecene brambory s neidentifikovatelnym korenim, vypadalo to jako kmin, ale jako kmin to vazne nechutnalo.. k tomu extra mastne 'puri', coz je neco jako velky mastny bramborovy lupinek a placka v jednom, ale nafouknuty. Jako doprovod 'dahl', klasicka polevkoomacka ze zeleniny, k tomu jogurtova 'zalivka' z mistniho curdu alias 'dahi'. A porad dokolecka, dokolecka, dokola, dokud neni cloveku tezko a zle od zaludku. A jako tresnicka na zaver, ano, spravne, chilli papricka!
Tim nastesti obed skoncil a my s Harsimer jsme ujely vsem nastraham indicke palive kuchyne..vstric kave. Nasedly jsme na skutr a vydaly se na market v mistnim zapadakove jmenem Mohali (stejna oblast, ve ktere je nase skola), kde si draha kolegyne, s chlupatou bradou, zakoupila latku na indicky suit. Obchody s latkami jsou tady vazne zazitek, obzvlast pro me, absolventku ustecke textilky! K DOSTANI JSOU SNAD VSECHNY BARVY, ale hlavne, vsechno je to nepredstavitelne levne! Obkrouzily jsme market, koupily si kafe z automatu za 7 rupii a vydaly se na dalsi trh. Priste jedu do Indie jen s prazdnou krosnou a balikem penez, pro holky, obzvlast nakupu chtive, je to tady raj na zemi. Prekvapila vas tahle poznamka o navratu?? Nenechte se zmast, je to pravda, ted se mi tady vazne libi..
Nasledny trh byl unikatni v sortimentu nausnic, pomalu si tady buduju vlastni indickou kolekci! A samozrejme myslim i na ostatni, treba na Terku:)
Ale abych se nenechala unest nakupy.. chtela jsem vam sdelit neco jineho, viz titulek prispevku.
Ano, indicka svatba.
Nejvetsim zazitkem onoho odpoledne byla vsak navsteva Hanumanova hindu chramu. Vlastne druheho chramu, co jsem navstivila, prvni byl v Udaipuru. Kdyz prekonate prvotni sok, zouvani si bot a stazeni ponozek, prenesete se pres pocit: 'Proboha, plisnim a holubim exkrementum zdar..!', je to docela prijemny zazitek. Dalsi sok: mnozstvi nezapamatovatelnych jmen indickych bozstev doprovazenych pestrobarevnymi kvetinami pres afrikany az po neurcitou exotiku. Po rychlo exkurzi 'vykladnich skrini' s Ganesou, Kali, Visnou, Hanumanem a zbytkem jsme mely moznost promluvit si s nejvyssim predstavenym chramu. Harsimer me neustale ponoukala k tomu, at se zeptam, KDY SE BUDU VDAVAT, coz ona sama povazovala za jednu z nejurgentnejsich otazek. Rikala jsem si, proc?? Az budu chtit, tak se vdam, k tomu nepotrebuju dedouse, ktery mi to predpovi.. Nicmene, neodolala jsem, a prece si to nechala vypocitat ze zazracnych knih. Klekly jsme muzi k noham a cekaly na 'zaludne' osobni otazky, od data, dne a mista narozeni, znameni, povaze az k rodinnym vztahum. Plesatec vytahl objemne knihy a zacal 'vestit budoucnost'. Dle jeho vypoctu bych se mela vdavat v unoru ci breznu TOHOTO ROKU, ovsem nic takoveho mi neni znamo:), mozna se spletl a myslel svatbu, na ktere vsak budeme JEN hoste.. (podrobnosti se dockate v dalsim prispevku).
Jedinym vychodiskem z teto zapeklite situace by pro me byla aranzovana svatba, ze bych pozadala nekoho z nasich mistnich pratel, aby to zaridil..?? Dekuji, nechci. To si radsi pockam, treba i nekolik let. Casu dost:)
Rozloucily jsme se, uctive se poklonily, pomazaly bozstva, zaseptaly vlastni prani, vhodily jednorupiovou minci do posvatne vody a odkracely. Cestou zpatky se me kolegyne ptala, jestli tomu verim, nechtela jsem ji zklamat, tak jsem rekla, ze v necem mel dedous pravdu, v necem ne, takove diplomaticke reseni..
Doma na nas cekala matka se sestrou a studenti na doucovani. Po poslechu punjabi music z retro kazetaku, hrnku masala caje a pikantnich susenkach me ma draha kamaradka premlouvala, abych zustala na noc. Ale budme uprimni, kdo by chtel travit noc s chlupatou divci bradou, navic v jednom lozi v doprovodu jejich 80 kil?
A tak jsem se rozloucila, matka se sestrou mi z jednoho loze a z pod jedne deky popraly stastnou cestu, a ja se vydala smerem k domovu, kde na me cekal muj uzasny a milovany muz..

Den X - XII: Bikaner a hura "domu"

Kratce po pulnoci jsme dorazili do Bikaneru, dalsiho poustniho mesta, kde se nachazi krysi chram. Byla zima a v autobusu jsme oka nezamhourili, takze jsme se ubytovali v nedalekem hotelu (tentokrat opravdu hotelu) za rozumny peniz. Irca si rano konecne uzila horke sprchy a osvezeni jsme se vydali do mesta. Jake vsak bylo rozcarovani nad Bikanerem: osklive mesto (apson co jsme videli), nikde ani naznak po anglictine (vsechny cedule v hindi), protivni lide bileho jazyka neznali a krysi chram 30 km pod mestem. Touhu videt hlodavci raj pak premohla lenost a unava z cest, takze jsme se zacali pidit po doprave zpet do Chandigarhu. Na nadrazi jsme zjistili, ze primy vlak do Chandigarhu (ktery by nam pravdepodobne usetril nekolik hodin utrpeni) byl beznadejne nacpany a pokud jsme nechteli cekat na dalsi den, museli jsme se spokojit opet se spaci tridou druhe jakosti do Dili a odtud pak necim co bude navazovat. Mistni sikula nam za 100 rs zprostredkoval listky (pry musel podplatit urednika, ale to bylo uz jedno, protoze nas urednik vesele ignoroval) a vyrazili jsme. Cesta cca 10 hodin pres Jaipur do Dili byla priserna, zbyly na nas male koje, okynka opet nedovirala a na protejsi "postel" se rozvalila indicka verze nasi Ruzickovy. Jeji sari, pres den milosrdne ukryvajici vsechny zahyby tela, pri ulehani povolilo a dopralo nam pohled na jeji kypre tvary. No pani byla vazne obri, linul se z ni smrad nadprumerne intenzity a i kdyz prikryta dvema dekami (coz jsme zavideli), dokazala nas svym chrapanim co chvili probudit. Neni nad dobre spolucestujici :).

V Dili cestovni utrpeni pokracovalo, vymrzlou riksou jsme se presunuli na hlavni nadrazi, ktere ale kvuli casne hodine neprodavalo listky ani nepodavalo informace (bylo cca 7 rano). Neustale nas odkazovali na jakousi kancelar mimo nadrazni budovu, kde byl opet mistni podnikavec, jemuz ani cedule "statniho podniku" nebranila v upravach ceny. Po nekolika pokusech o proniknuti do nadrazni budovy a opetovne navsteve teto statni pokladny jsme rezignovali a koupili listek prvni tridou do Chandigarhu. Ve vlaku se servirovala snidane, piti, noviny - proste jak v letadle. Odnikud nefoukal vitr, klimatizace konejsive sevelila a my jsme stridave usinali a probouzeli se. Chandigarh nas vrele uvital hned na nadrazi, kde se na nas sesypali riksaci a nabizeli sve sluzby za smesny peniz (smesny pro nas), jenze my uz nejsme "blbi belosi", tak jsme skocili na autobus za 5 rs a s pocitem vitezstvi jsme jim mavali. Aspon jedno male vitezstvi na zaver!

Takze to byla nas cesta po Rajastanu, bylo to hezke, ale stacilo to :)

Den VIII - X: Poustni pribeh

Kus za mestem nas u silnice cekali velbloudi a nasi dva vykutaleni pruvodci. Predstava, ze dostaneme oteze a budeme ridit jednohrbce sami, byla licha. Celou cestu jsme byli "brzdeni" nasimi pruvodci, kteri velbloudy vedli. Samotna jizda na velbloudu je zazitek - ac obestlani dekami a matracemi, neergonomicky hrb se neustale ozyval a zadek si ne a ne zvyknout. Ustat velbloudovo zvednuti a slozeni se, aby mohl clovek naskocit/seskocit, je pak vykon vskutku akrobaticky.

Indicka panenska poust je kamenita pustina s uzkym (cca 100 m) a dlouhym (az nekolik kilometru) pasem pisecnych dun. Vetsinu casu jsme stravili na one kamenite plani, ze ktere byla videt po celou dobu silnice, takze pisecna romantika se nekonala. Nastesti vse vynahradil onen uzky pruh dun, kde jsme zustali pres noc. Zapad slunce, sber drivi a vareni dal makhani s prichuti pisku, to vse patri k zivotu "karavanaka". Druhy pruvodce vtipne sbalil dva velbloudy a vydal se vydelavat do blizke vesnice, zatimco nas kucharicek (poevropstene si rikal Simon, druhy pak automaticky dostal prezdivku Garfunkel) sel se mnou na drivi. Celou cestu me drzel za ruku a chvalil vse co se dalo, uctive opetoval dekovani a byl ulisne podlezavy. Uz jsem si pripravoval obranu proti znasilneni (byl asi tak o dve hlavy mensi a telesnou stavbou se podobal skolakovi druheho stupne), ale me obavy byly zbytecne. Jeho zajem se soustredil na nasi penezenku, takze behem naseho sbirani me nenapadne predhazoval zivotni podminky jeho rodiny, jak nemaji tydny co jist a jak ho zamestnavatel mizerne plati, atd. Clovek nevi co v tu chvili na to rict, aniz by byl sprosty nebo neslusny, takze jsem ho nechal vypovidat...

Vecere vazne dobra, kour z ohne dodal plackam uplne jine chuti, konecne jsme "delali ohen" a hvezdy svitily o sto sest. Na blizke dune pospaval line nas stekajici kamarad se svou druzkou (druhy den nas pak doprovazel celou cestu) a Simon se snazil prohloubit nasi vdecnost. Osocoval druheho pruvodce, ze podvadi a ze se o nas nestara, zatimco Simon ano, zpival nam u ohne, daval nam pakistanskou masaz (malem sem si ukousl jazyk, jak jsem se snazil nesmat - pan asi kdysi cetl, ze neco jako masaz existuje a pojal to velice osobite; byla-li opravdu pakistanska, Simonovi se totiz nedalo verit ani slovo, pak jsou pakistanci pekny troubove; velkou pozornost venoval zadku a stehnum, az to bylo chvilemi neprijemne :), kdyz presel pak na skubani hlavou, musel sem ho odstavit, uz se to nedalo vydrzet). Bohuzel se ho neslo zbavit, a tak jsme celkem utahani zalehli do stanu na tvrdy pisek a prikryli se smrdutymi dekami.

Ranni vychod slunce jsme diky vysokym dunam stihli, snidane do postele od usluzneho Simona a hura zpatky do sedel. Po obede s nami cekali az prijede auto, ktere nas vezme zpatky do civilizace. Mezitim mi jeste Simon stihl nekolikrat zopakovat historku, ze jsou jako pruvodci neocenitelni, ze jim lide vetsinou davaji 1000 Rs/osobu a ze jak nas opusti, tak je ceka 5ti hodinova cesta zpatky k velbloudari. Nejenze uz tim byl protivny, ale navic opet lhal: jakmile totiz prijelo auto, vystoupil z nej dalsi par, ktery vezli po nasich stopach zpet. Celkem opravnene jsme jim dali 100 Rs dohromady a rozloucili se s jejich protahlymi obliceji. Zadky se pohodlne usadily do polstrovaneho auta a hura zpet - sprcha u zelenookeho sizunka, obed a prochazka nocni (opravdu hezkou) jaisalmerskou pevnosti. Nasledny autobusovy transport do Bikaneru byl uz v pohode a bez komplikaci.

Den VIII-X: Jaisalmer - mesto uprostred pouste

Protoze jsme v Jodhpuru dostali opet doporuceni na rodinny hostel, zda se to tu byt rodinnou tradici, domluvili jsme se s hostelnikem, ze nam prijede naproti. Po predchozich zkusenostech jsme byli krapet skepticti, a tak nas velmi prekvapilo, kdyz nas na kraji Jaisalmeru presedlal do riksi a my tak dojeli primo do hostelu. Tam jsme dostali caj a na nase otazky ohledne ubytovani odpovidal zdrzenlive: "vsechno ma svuj cas, az po caji". Uz to nam melo byt podezrele, lec stale omameni "rodinnym" napojenim na udaipurskeho Babua jsme slepe duverovali. Pak nam ukazal pokoje a bylo jasno, strcil nas do zatuchle spelunky a jeste si rekl o ponekud nestandardni cenu. Kdyz videl vyraz v ircinym obliceji, zacal najednou z rukavu tahat alternativy az jsme skoncili v uplne jinem (o trochu lepsim a dokonce i levnejsim) pokojicku. Ja vedel proc s tou Brychnacovou cestuju, poustet hruzu ona umi!

Jeste nez jsme dopili caj, jsme se zminili o nasich planech se safari. Nas ubytovatel (prvni zelenooky ind, ktereho jsem tu potkal - posleze dostal prezdivku 'zelenooky sizunk') se okamzite chopil prilezitosti a nabizel nam "jeho" safari. Samozrejme, ze on velbloudy nevlastnil, ale jeho kamarad (ci opet rodinny prislusnik?) ano. Fotky, kalkulace, sliby, to vse letalo vzduchem a my pomalu uverili. Tresnickou na dortu bylo, ze se k nam mel rano pripojit na safari par, dokonce cesky - jaka to nahoda, a spolecne vyrazit vstric dunam. Protoze byl vanocni cas a my si stale nevybrali darky, dali jsme si safari pod stromecek. Problem byl, ze nase hotovost nepostacovala na zaplaceni, takze pan hostelier s nami objizdel na motorce mesto, bohuzel vsechny (4!) bankomaty byly prazdne. V jeho zelenych ocich bylo videt zoufalstvi, ze ma pred sebou plne vemeno a nemuze ho podojit, a tak vymyslel neskutecne varianty, jak z nas penize vypumpovat. Doslo to tak daleko, ze povolal mistniho "financnika", ktery nam mel platbou fiktivniho zbozi z nasi kreditky vyplatit hotovost. Financnikova vstricnost neznala mezi, a tak nam v ten svatecni silvestrovsky den nabidl vyhodny poplatek 10% za uskutecneni transakce. Lidska drzost nezna mezi, zelenoocko nas nenapadne postrkoval do teto "vyhodne koupe" a nebyt nahody, asi bychom neodolali. K jejich smule nefungovala telefonni linka (zrejme silvestrovske volani funguje i v Indii), takze jsme museli pockat na rano a naplnene bankomaty.

Na jidlo jsme museli do jineho hotelu, teplou vodu jsme si museli vydupat a v noci nam prede dvermi (bydleli jsme v prizemi) zacali hrat disko z otevreneho auta. Inu nase silvestrovska noc byla nezapomenutelna, o to vic jsme se tesili do pouste. Rano vyber penez, snidane a odjezd smer poust. Cesky par se k nam prekvapive nepripojil, je s podivem, kam az indicka fantazie dokaze zajit, kdyz citi penize (a taky jak jsou evropane blbi).

BALIK..pribeh na pokracovani..

Malem bychom zapomneli uvest info o baliku.. uz je to dlouho, co se vydal na svou temer nekonecnou cestu na vychod, kterou odstartoval 8. 12. na pardubicke poste. Prelet pres hory, doly a teroristicka uzemi probehl v klidu, dodavka by jista taky nebyla problem, nebyt indickych formalit a byrokracie zavedene britskymi imperialisty v casech kolonialnich. Balik se zasekl v Dilli, presne jeden den pred Vanocemi.
Po nekolika neuspesnych navstevach centralni chandigarhske posty, kdy mi mila pani na zakaznickem centru oznamila, ze pouze odesilatel muze zazadat o jakesi prezkoumani prepravnich postovnich podminek, jsme byli temer donuceni (myslim okolnostmi) vyuzit pratelstvi a pomoci nasich indickych pravniku. A najednou slo vsechno jako po masle.. balik byl uvolnen ze zakaznickeho centra v Dilli, promptne preposlan do Chandigarhu doprovazen omluvnymi emaily samotneho generalniho reditele indicke posty!! Takhle se na ne musi.. Uz jen stacila naposledy dojit na centralni postu a potvrdit misto prejimky. A cekat na 20. ledna.
Byl to ten slavny den, kdy k nam byl dorucen................BALIK!!
Na poste na me cekalo dalsi prekvapeni, z pocatku se postaci tvarili, ze o zadnem baliku nevedi, jake by to bylo prekvapeni, ale po cca minute mi s usmevem na tvari oznamili, ze tu neni pouze jeden, ale DVA baliky. Ano, ano, presne tak. S brnenskym balikem s pozdravem z divokeho zapadu problemy nebyly. Zvlastni!
Prejimka, podpis, 20 rupii za riksu a velky spokojeny usmev na tvari. Utrpeni mladych cekatelu na temer dvacetikilovy balik bylo nahle ukonceno..
A co ze v tech balicich vlastne bylo?? Zapad (pro nezasvecene - jedna se o Marianske Lazne) poslal nejoriginalnejsi vanocni prani doprovazene drogou brnenskych devcat, ano vsemi seriemi Sexu ve meste, a domaci marmeladou vyrobenou v regionu nesmrtelnych duchodcu.
Pardubicko-preloucsky balik obsahoval nekolik kg cokolady, cca 2 kg rozdroleneho cukrovi vcetne rumovych kulicek bez kokosu, dve lahve slivovice, zimni obleceni pro prichozi indicke jaro, pravy palivy cesnek, spoustu koreni, filmu a dva dopisy pro uplakane deti na pionyrskem tabore :) ..

Expedici "najdi si svuj balik" muzeme povazovat za uspesne ukoncenou..
Dekujeme, Jezisku!!

PS: Do budoucna vsak radime a zadame vas, ne vice postovniho dobrodruzstvi..!!

David pere pradlo

Vsechno je jednou poprve.. a tak vcera odpoledne, pote, co jsme se vyspali po neskutecne jizde himachalskym busem z Dharamshaly zpet do Chandigarhu, rozhodl se David, ze prolomi barieru doposud nevyzkousenych "domacich praci", alias "praci pro zeny".

DAVID BUDE PRAT!!

Pocatecni neznalost zakladnich pravidel o delbe na SVETLE a TMAVE pradlo, teplote vody, mnozstvi praciho prasku a zpusobu prani ho privadela temer k silenstvi.. ale bida naucila i Dalimila housti..
A tak se nase mila koupelna s tureckym zachodem onoho odpoledne promenila v pradelnu prvni indicke kategorie.
Behem praci procedury me David neustale bombardoval otazkami: "Proc se tohle pere se svetlym, kdyz to neni bily?" nebo "Staci, kdyz s tim budu takhle tocit? Dyt v pracce se to taky toci v tom bubnu.." nebo "Jak dlouho mam drbat limec u kosile, staci to takhle?" nebo "Nemas jinej kartacek, tenhle je nejakej mekkej.." nebo"Kolik stoji pracka, tohle je fakt pruuuuudaaaaa!"
Po zhruba dvouhodinove manualni cinnosti, pri ktere jisto jiste neproklinal jen absenci pracky, vylezl pan Jirman cely unaveny a stezoval si na nekvalitni praci prasek..chudacek, jeho ruce byly uplne leskle..a mekke.. zazije tohle nekdy V LESE??
Po poslednim kusu praneho pradla prihodil svuj polomokry praci odev a vse zavrsil otazkou, zda se mi jeho praci vykon vcetne jeho "uniformy", tzn. naheho tela, libil.. Ano, libil, konecne nemusim vsechno delat ja..
Neuplynula ani hodina a nas mily spolubydlici, ano, ten, co tak miluje cistotu, rovnez zahajil akci "prani je nase radost", obzvlaste v den statniho svatku (26. 1. se v Indii slavi Den republiky).
A tak se nase krasna a prostorna terasa zalita lednovym sluncem zahy promenila v cinzakovou susarnu v zatuchlem suterenu..
A tak se susilo a susilo a susi se doted..

Laurencovo intermezzo

Protoze se mnozi pozitivni ohlasy na Laurence a jeho zpusoby, pokusim se vysvetlit proc jsme tak trochu zaujati vuci jeho osobe. Chlapec mel tezke zacatky v mestecku zvanem Moga nedaleko Chandigarhu. Jeho rozvojova praxe spocivala ve vzdelavani mistnich skolaku, za coz byl placen mrzkym penizem, monotonim jidlem a strechou nad hlavou. Bohuzel Moga neni stazisty prilis vyhledavanou lokalitou, takze tam byl vetsinu casu sam. Uznavam, ze i na me by to bylo hodne narocne, takze celkem logicky se snazil dostat do Chandigarhu, coz se mu posleze i povedlo.

A tady prichazi do hry nas prvni kontakt. Ze zacatku se jevil jako vyjevene holandske ptace, ktere je poprve mimo domov. Pozdeji z nej vypadlo, ze uz v Indii kdysi byl, ze stravil pul roku na stazi v Shangaii atd., proste zadny novacek. Protoze ve starem byte s nami zili jeste dalsi 3 holandani, parkrat pobyl na navsteve, casem vsak holandani pochopili co je zac a krapet se od nej distancovali. Takze posud dobre, zadny prilis velky kontakt nenavazan a jako obcasny navstevnik se dal ustat.

Casem se spratelil (otazkou je do jake miry to bylo oboustranne pratelstvi podle odezvy tech druhych) s internistama z 37ho sektoru a jeho navstevy se staly castejsimi. Zacali jsme ho poznavat dukladneji, predevsim jeho setrilkovstvi. Osobne se nepovazuju za rozhazovacneho, ale Laurenc posunul latku setrilka o stupen vys. Na navstevy chodil hladovy a nebylo mu trapne si o jidlo rict, kdyz uz se stalo, ze byl pozvan na party (nebo se tam nejak vloudil bez pozvani - casem se mu lide snazili vyhybat), zasadne nic neprinesl, ale v konzumaci soutezil s kymkoliv, a tak dale a tak dale... Dalo by se to do jiste miry prehlednout, kdyby se jeho rozvojova, mizerne placena praxe, nepromenila pri prevodu do Chandigarhu v rozvojovou, na vysost dobre placenou (vydelava stejne jako my dva dohromady).

Nasi pozornosti dlouho unikal dalsi z jeho rysu - nerozhodnost. Tuhle vlastnost jsme poznali az na vylete, kde nabyla obrich rozmeru a provazela nas celou cestu jako paty spolucestujici. Bohuzel ji Laurenc nevyhradil misto ze sveho, nybrz ji hodil na zada nam. Neustale rozjimani nad rozlicnymi moznostmi (casto financne motivovanymi) se stalo jeho dusevni potravou. Zaslo to tak daleko, ze jsme se rozhodli ho ponechat svemu osudu, bude-li stale zdrzovat ci navrhovat absurdni a neproveditelne, lec levnejsi, varianty. Za vsechno at promluvi jeho objednavani v restauraci: klasicky zacinal lassi (at vypadalo sebenevabneji), coz mu oddalilo cas rozhodnuti, co vlastne bude jist. My uz pomalu dojidali, kdyz se konecne rozhodl na co ma chut (a kdovi co jeste mel za kriteria) a zacal zmatkovat s cisnikem. Dost casto jsme nechapali ani my, co ze to vlastne chce, natoz pak anglictiny neznaly cisnik - nestacilo totiz ukazat do jidelnicku, svuj vyber doprovazel zvidavymi otazkami na puvod jidla, prubeh zpracovani atp.

Ted jeste neco na prani Irci k vizazi naseho pana Laurence. Podle hesla "Saty delaji cloveka" prizpusobil Laurence svuj satnik zmatene povaze a sve "neopecovavane" svrsky kombinoval s divokym zapalem. Jeho dlouhe kudrnate, spinave blondate a po vetsinu casu mastne vlasy splyvaly s jeho ridkym plnovousem. S velikou oblibou se ve svych vlasato/vousatych partiich prohraboval a vytvarel prstynky na prstech, coz zvlaste damske osazenstvo privadelo k silenstvi (nechapu proc :)). Nekteri mu rikaji hipik, jini zase Sikh ze zapadu (taky se nestrihaji a neholi). Na jeho obranu musim rict, ze aspon nesmrdi. Vubec nam svym zevnejskem pripadal kouzelnika Caryfuka (z toho detskeho serialu), tak si to snad lepe predstavite. Tresnickou na dortu zustava jeho rouska... za celou dobu co jsme v Indii jsem nepotkal cloveka s rouskou (tedy aniz by to byl blaznivy cinan ci japonec), jen Laurence. Kracejici "gora" (kdopak vi co to znamena v hindi :)) s rouskou na obliceji byl vazne klenotem kazde spinavejsi ulice. Rouska absorbovala rozlicne pachy, prachy a spinu, takze po par dnech noseni bych radsi lizal chodnik, ale Laurenc vytrvale odolaval. Inu tvrdi chlapici jsou tihle holandane!

Den VI / VII: Jodhpur, modre mesto

Zda se, ze popis nasledujicich dni je jakysi proklety. Uz dvakrat se mi kousl pocitac, kdyz jsem se snazil pripsat clanek, takze podle hesla "trikrat a dost" davam pocitaci posledni sanci, jinak! ... to asi stejne zkusim po ctvrte.

Posledni noc v Udaipuru byla vazne uzasna: stresni terasa, skvele jidlo, vyhled na osvicene mesto odrazejici se v polovyschle jezerni hladine, mistni rum (Old Monk) pomalu zazihal vnitrni plamen a v televizi pusteny James Bond - Octopussy (tenhle film se zcasti tocil tady v Udaipuru, presneji v Monzunovem palaci). Rano jeste ovesnou kasi, rychly vysadek do mesta dokoupit suvenyry, casny obed a vyprava na autobusove nadrazi.

Vsuvka: autobus jsme meli zarizeny od stareho Babu-a, samozrejme za provizi, kterou se ale nikterak nesnazil ukryt v cene jizdenky. Laurenc by nebyl Laurenc, kdyby se mu zase neco nelibilo, a tak stravil pul dne behanim po meste a shanenim levnejsi jizdenky (holt pro nekoho je 20 rs navic neprekonatelna suma).

Cestu do Jodhpuru jsme stravili opet napechovani do sleeper tridy, tentokrat vsak krapet luxusnejsi (i kdyz stale tomu neco chybelo), takze to ubihalo rychleji. Autobusak rezal zatacky, prekonaval kopce a rozhanel stada cervenoprdelatych opic, ktere luxovaly silnici od zbytku po turistech. Mijeli jsme desitky skladu s mramorem (kde to sakra stale berou?!), krajina se viditelne menila a skalnate kopce nabiraly bizarnich tvaru. Rovnez zvirena se dockala obmeny, a tak jsme potkavali vodni buvoly, divoka prasata beze "zbrani" (a jejich stenatka - ze lazenska panenko?) a jiz zminene opice. Z nadrazi nas riksove pod zaminkou policejnich postihu rozdelili do dvou riks, svete div se za stejnou cenu! Dojeli jsme do doporuceneho hostelu, ktery vypadal celkem v pohode, pan majitel nas chtel prekvapit a pripravil nam prezidentske apartma, dokonce ani nebylo drahe. Bohuzel nejen my dva s Ircou jsme touzili po kousku soukromi, takze jsme se apartma pro 4 vzdali a spokojili se s mene luxusnim dvouluzakem.

Nas nemel sprchu a vypadal spis, ze donedavna slouzil jako utociste pro kostata a cistici prostredky, ale vem to cert - na jednu noc. Bohuzel to nebylo vse, nevim jestli kvuli blizicimu se Novemu roku, ale dum poprve ozil ve 4 hodiny rano. Soupani nabytku, triskani nadobim, dupani po schodech a rev nam "zprijemnoval" ranni hodiny. K tomu vsemu po celou noc panu hostelierovi zvonil mobil, jehoz vyzvaneni v podobe priblizujici se houkajici sanitky mi doted zni v usich. Nerad, ale musim priznat, ze i na me to bylo moc, takze rano jsme se rozhodli, ze se pohneme dal. Maria potkala v hostelu stare zname z Jaipuru a rozhodla se, ze se odpoji a oslavi Novy rok tady. Laurence byl cely den nesvuj, az z nej nakonec vypadlo, ze uz je dusevne unaven cestovanim a rad by ulehl do postele, ze ktere rano vstal. Inu nechal si perlu na zaver, osusili jsme slzu a s cistym svedomim ho opustili na mistnim nadrazi (sehnal vlak primo do Chandigarhu - stastlivec). Viditelne z nas spadl stres a tesili jsme se jak si uzijeme posledni spolecne chvilky bez Laurence!

Navsteva mistni pevnosti je jedno z mala lakadel, ktere muze Jodhpur nabidnout. Nicmene i to je slusny, pevnost je vazne neskutecne velika, vystavena z cerveneho kamene na nejvyssim vrcholku nad mestem. Cloveku se ani nechce verit, ze nekdo dokazal postavit neco tak obrovskeho v takovem terenu. Irca se rozhodla zustatat venku a skamaradit se s mistnimi veverko/krecky, zatimco Maria a ja jsme se vydali do pevnosti. Kupa fotek, zazitku a informaci - pevnost slouzi jako muzeum, hosti spolecenske akce a svatby a v neposledni rade je hlavne turistickym lakadlem. Podle pruvodce nebyla nikdy dobyta, cemuz se da snadno uverit, takze jsem si predstavoval siky pesaku, jak se pomalu skrabaly do kopce, zezadu podporovany sloni jizdou. To vse v neskutecnem vedru a za vydatneho sipoveho deste, varici voda tekla proudem a utocnici v agonii padali zpatky ze srazu. Wow, komu cest tomu cest!

Plni zazitku (ja z pevnosti, Irca z kroceni hlodavcu) jsme se vratili do hostelu pro batohy a neco maleho pojist. Bohuzel vzhledem k chybe v jidelnicku mi prinesli neco uplne jineho, takze kulinarske rozlouceni s Jodhpurem nedopadlo podle predstav. Zbytek dne jsme opet stravili v autobuse, tentokrat do Jaisalmeru - mesta v pousti. Jak vidno, Jodhpur nam moc k srdci neprirostl, navic ve srovnani s Udaipurem... podle nekterych jsme mu ale nedali moc sanci. Tak snad priste.

Den IV-V / VI: 2 dny v jezernim raji - Udaipuru

Cesta vlakem byla opravdu studena, nepomohla ani koupena deka (ackoliv hrala, profoukla). S rozbreskem jsme dojizdeli do Udaipuru a z okynka videli jak mistni obyvatele koleji (nikoliv vysokoskolskych) provadeji ranni vyprazdnovani strev primo ve vedlejsim kolejisti. Skoda, ze fotak nebyl pripraven, to by bylo PFko :D.

Pruvodce doporucoval nesoudit Udaipur podle "predmesti", takze jsme si pockali a opravdu! Riksa nas vzal na adresu, kterou jsme dostali v Jaipuru, ale po kratke prohlidce hostelu jsme se nechali ukecat a posunuli se do hostelu podle riksova doporuceni. Nedaleko jezera suverene nejlepsi hostel v jakem jsme bydleli. Stresni restaurace s nactiletymi posluhovaci skytala super jidla (ovesna kase byla opravdu ovesna, nikoliv pohankova), skvely vyhled a vubec. Majitel nemovitosti, stary muslim jmenem Babu s obdivuhodne bilym dlouhym vousem, nas vzdycky na ulici privetive zdravil a usmival se. Po pobytu v Jaipuru to byl opravdu balzam na dusi, neni proto divu, ze jsme se okamzite bezeslov shodli na tom, ze tu stravime dve noci.

Laurenc se uvelebil s Marii v pokoji, ale vzhledem k jeho prujmovitemu stavu (a stale jsme nevedeli co mu je!) byla mistnost za chvili neobyvatelna, takze jsme ubohou anglicanku ubytovali v nasem pokoji. Asi po puldni jsme ho po presvedcovani (postupne jsme se vystridali vsichni, az razna Irena byla uspesna) dokopali k doktorovi, aby aspon zjistil, co mu je a za ty dva dny se z toho vysekal. Nechtelo se mu (nejspis kvuli penezum, ktere by musel za doktora utratit) a choval se jak malej smrad - jeden z dalsich okamziku, kdy sem mel sto chuti mu jednu ubalit, nehlede na jeho stav. Dojeli jsme s nim do soukrome nemocnice, statni je sice zadarmo, ale dlouhy seznam leku poplatky vynahradi, a tam si ho vzala !pani doktorka!. My mezitim zkoumali na chodbe jejich vystavku vyoperovanych veci v lihu (nadory, varlata, delohy atp.) a shodli se na tom, ze to moc duvere v mistni felcary neprida. Kdyz pak vylezl z ordinace, stale nevedel co mu je - ne ze by mu to nechteli rict, on se proste nezajimal. Nezbyvalo nam nic jineho nez dojit za doktorkou a zeptat se za nej: cestovni prujem kombinovany s neinfekcni obdobou salmonely. Takze mily Laurenc mel na dva dny slus, ulehl a zvedl se az vecer den pred odjezdem, kdy se snazil urvat z Udaipuru co nejvic.

My zatim travili cas lenosne, chodili po bazarech, nakupovali, uzivali si jidla ve stresnich restauracich, obdivovali pamatky. Za poznamku stoji Jagdesh temple venovany Visnuovi - udajne nejvetsi v Indii, byl vytesan do vapencove skaly a na nej se nabalilo mesto. Je pokryty vyjevy z hindi historie (vcetne kamasutry :D). Druha pamatka je Monzunovy palac, nejvyssi kopec/hora v okoli a na ni vystaveny palac. Zapad slunce tam byl opravdu pohadkovy. Z nazvu se da soudit, ze se sem uchyloval maharadza v dobe monzunu, kdy jeho mestsky palac (sousedici s jezerem) byl v ohrozeni. No a do tretice mestsky palac, pribrezni stavba opravdu honosneho stylu hosti uvnit galerii ci co. Bohuzel sem ztratil listek, takze holky sly dovnitr samy.

V Udaipuru byl take prvni kontakt s mistni postou (nekterym dosly pohledy odsud), lepeni znamek byl proces cca na minutu/pohled, takze si toho povazujte :D.

Cas se prijemne vlekl, my se namlsali aniz bychom tusili, ze uz zadne z dalsich mest nebude tak pohostine jako UDAIPUR...

Den III: Jaipur - udajne ruzove mesto

Druhy den v Agre se rano vyparil Laurence, ze chce videt pevnost - odesel a i pres nase durazne doporuceni, at si vezme bagaz rovnou (neb nas cekal dopoledni transport do Jaipuru a jeho opozdilecka povest byla znama) si ji samozrejme nevzal. Nastvani jsme mu ji museli vezt, mel jsem sto chuti mu ji hodit do skarpy, at si tu zustane, kdyz neni schopny prijit vcas. Autobusak z nas videl penize, takze poseckal, ale stejne...

Prvni cesta dalkovym autobusem byla zazitecek! Nad sedadly jsou koje, ktere maji poskytovat pohodli v leze, bohuzel rozmery jsou uzpusobene indickym lidem, takze jsem si opet pripadal jak v Bastile - sednou si neslo, lehnout a natahnout udy jakbysmet a navic kazde otoceni vyustilo v malou prachovou bouri. Po takto stravenych sedmi hodinach nas autobus vyplivl v Jaipuru, podle nekterych nadherne, a podle jinych ohyzdne mesto. Rekneme, ze prvni kontakt s Jaipurem nevypadal zas tak spatne, klasicke indicke vetsi mesto. Postupem casu vsak nase sympatie ochabovaly a kdyz jsme ho opousteli, svorne jsme se shodli, ze nikdy vice. Ale to predbiham...

Podle pruvodce (Lonely Planet) jsme zjistili, ze v Jaipuru je povestna pevnost Amber, kus za mestem. Ubytovali jsme se v hostelu Blue king, nejlepsi Masala chai, jaky sem v Rajastanu pil, a vyrazili jsme do viru mesta. Mistni trziste, udajne skvost, bylo jen 4ramennou krizovatkou uvnitr starobylych hradeb, jejiz chodniky byly obsypany trhovci s hodne podobnym - ne-li stejnym - sortimentem (podobne jako u nas Vietnamci). Samozrejme videli belocha (rikaji nam tu 'gora' = bily) a citili penize, takze se mohli pretrhnout, kdyz natrasali svoje zbozi. Vylet do Amber pevnosti byl super, videl sem tam prvne slona v akci, ale protoze nas cekalo jeste nekolik pevnosti jinde, moc jsme prohlidku neprotahovali. Vecer opet jidlo ve stresni restauraci a vytecny napoj :D. Jeden den byl ale vic nez dost.

A nebylo dne, aby nas Laurenc neprekvapil, takze i na Jaipur si pripravil scenku: jakozto indicky mazak (uz tu kdysi byl) se citil neohrozeny, a tak poobedval v autobusove pauze ve stanku u silnice. Aby toho nebylo malo, zapil to vodou z pochybneho tanku (udajne mel filtrovat vodu) na nadrazi. Nemohlo to dopadnout jinak, takze vecer, v den odjezdu, nam zkolaboval. Pocitali jsme minuty do odjezdu vlaku a on dostal zimnici, stridanou navaly tepla, zvracel stridave vrchem i spodem a v koupelne vypadal, ze nedocka rana. Nevim nakolik mu bylo opravdu spatne, nebo jestli se spis vystresoval, kazdopadne nas celkem vystrasil. Predstava zkazeneho vyletu kvuli jeho ignorantstvi nam prisla nespravedliva, nastesti i on uznal, ze to by bylo moc, a tak s nami nastoupil do vlaku smel Udaipur, kde prospal celou cestu (a jak se doctete priste, ani to nepomohlo).

Prvni vecere v novem..

Jak jiz bylo receno, od patku bydlime v novem (adresa: sector 16D, house nr. 848, top floor, Chandigarh; PSC muze byt stejne, Punjab, India ibidem), ale teprve dva dny mame sporak a dokonce i troubu!! Tzn., ze pokud sezenu potrebne suroviny, bude se pect..
Vcerejsi veceri jsme "oslavili" 2 mesice v Indii a dneskem pocinaje startuje mesic treti..najednou to docela rychle utika.
Bohuzel bydlime ve ctvrti lekaren, takze kdyz jdu nakupovat potraviny, musim se "probrodit" ortopedickymi potrebami vseho druhu, obchody s naslouchadly a obchody s kuchynskymi potrebami. Posledni zmineny obchod mam nejradsi, maji tady spoustu zajimavych veci, pres opravdu zvlastni hrnce, plastovy servis s roztodivnymi vzory, pribory s jednim univerzal. designem, ci dokonce vanocni formicky na cukrovi. Bohuzel za nakupy musim vetsinou pres sektor, cestou si me vsichni prohlizeji, div si hlavy na riksach a v autech neukrouti. Uvitaci delegaci v nakupni "zone" tvori obchod s cerstvym, avsak ponekud zapachajicim masem, bohuzel jen drubez a skopove. Ale o to vic je tu obchodu s potravinami, mistni prodavaci me jiz z dalky zdravi a vedi, ze jdu zase pro jogurt - Verku, mistni znacku, kterou jsme prekrtili na veverku.
Ale zpatky k veceri. Jedinym "obchodem" se zeleninou, ktery je mi na blizku, je postranni ulicka pred krizovatkou, kde kazdy den parkuje svuj dreveny stanek postarsi indicky muz. Nakup je vazne zazitek, zavesna vaha v ruce vyvazovana zeleznymi matkami je tu proste standard. Za 40 rupii se da nakoupit spousta veci, jako na Zelnaku:). A navic, ke kazdemu nakupu dostanu ajko bonus zelene chilli papricky a neco jako natovou petrzel, ktera je mimochodem dost odlisna od te nasi, je o dost aromatictejsi!!
Vcera, jako kazdy den, jsem u "pana ze Zelnaku" nakoupila a chystala se na smazeny kvetak a bramborovy salat s fial. cibuli (sumavsky?). Na proslunene terase jsem oskrabala veskerou loupaci nerest a na sporaku, z nehoz patrne nekudy unika plyn, zacala pripravovat onu dobrotu.
Kolem 7. dorazil David i s lednickou a hostina zacala..
Ted mi odzvonila pauza na obed, kvetak ceka..

skola v novem roce

Opet zdravim z dalek, momentalne i z dalavy internetoveho spojeni, jsme, nebo spis ja, ted odstrizena od onoho kouzelneho kabelu ci wi-fi. Jediny pristup mam ve skole, kde to s pocitacema, natoz s netem, vypada jako na indicke ulici, proste ZMATEK. Jediny pocitac s Mozilou, jinak priserne pomaly nebo vetsinou nefunkcni Explorer, proto se bohuzel zdrzuju prispevkovani na blogu. Ale cas od casu se mi podari neco zbezne precist, tatko, ten tvuj byl obzvlast vypecenej! Ale ne kazdej to asi rozlusti..jen zasveceni:)

A jak to u nas v TBS ted vypada? Dneska slavime vcerejsi LHORY, svatek primo punjabsky, neco na zpusob ukonceni zimy, prichodu teplejsich dni a noveho roku vubec. Navic je to den venovany "cerstve narozenym" detem..dostavaji cukratka, kdyz nevedi, co se vlastne slavi kolem nich. Dopoledne jsem zapalovali ohen na hristi, docela drsny, v bezecke draze ted bude jedno velky popeliste pro holuby..Ohen taky nebyl zrovna svatecni, kartony, alobaly, sem tam drevo..nejeden ekolog by zaplakal. Na konec jsme nahazeli arasidy a popcorn do plamenu a privolali teplejsi pocasi. Jestli se otepli,uvidime. Muzeme se jeste pomodlit. Pekne po cesku a cekat na Morenu s vencem z vyfouknutych vajec na krku..az ji splachne voda. Te je tady mimochodem nedostatek, obzvlaste te teple.

Jinak ve skole ted vrcholi pripravy na skolni vyroci (30.01.), ktere bude ve velkem stylu. Vsechny tridy poctive nacvicuji kroky, zvedacky a la Hrisny tanec a skolou seline tisic ruznych pisni pocinaje pravou indickou, pres hudbu arabskou, salsu a seanci z cinskeho boje. Ramcovy pribeh teto tanecni "SHOW" se odehrava o Vanocich, ano, opet.. JInak je to prevzata verze Louskacka, v mistni podobe Nutcrackera alias plechoveho vojacka. Trosku me to zaskocilo, protoze prvni me napadla pohadka od Andersena, a to Cinovy vojacek. Tady v Indii je to proste vsechno zmatene, prejate a podivne skombinovane dohromady. Stejne je to s hudbou, ale o tom, uz myslim, psal David driv.
Musim koncit, skolni bus troubi, telocvikar piska na pistalku, deti se
bali.

Doufam, ze se brzo naskytne prilezitost na dalsi prispevek. Vylety zatim popisuje jen David, ma to v praci jednodussi a rychlejsi..:)

Dil II: Taj Mahal a jine patalie v Agre

Jak to tak byva, prvni den cestovani je pln ocekavani, takze jsme primo z nadrazi dorazili pred brany Taj Mahalu. Tam jsme zjistili, co uz jsme tusili z Lonely Planet, vstupne pro cizince je 750 Rs, zatimco mistni plati jen 20 Rs. Zaskoceni cenou jsme usedli do nedalekeho parku, kde jsme spojili pozdni snidani s dumanim co budeme delat dal. Nakonec jsme se rozhodli neriskovat a zustali pres noc v Agre (proti puvodnimu planu, takze uz od zacatku se nas pripraveny itinerar kompletne zmenil :D) a doprali si dost casu na prohlidku. Preci jen byt v Agre a skoncit pred branami Taje je barbarstvi. Po obede jsme vyrazili do fronty, holky byly rychleji, protoze meli separe frontu. Laurenc a ja jsme zatim hledali zpusob jak se dostat dovnitr driv nez po dvou hodinach stravenych ve fronte. Kdyz se mi povedlo ukecat cekajici, ze nas pusti pred sebe, zjistil sem ze Laurenc i s listky straduje na konec fronty. Krik nepomohl, musel sem jit za nim a vystat tak celou frontu. Blbec! A to byl jen zacatek jeho "vychytavek", kterymi nas celou cestu castoval.

Takze diky nasi prihode s frontou jsme se dostali dovnitr zhruba ve 4 hodiny odpoledne, vstup absolutne bez niceho - jen fotak na krku a lahev vody na osobu. Dalsi problem byl, ze satna (kde se veci schovavaly) zavirala v 5. Mel jsem tedy hodinu na prohlidku toho mramoroveho zazraku. V duchu sem proklinal Laurence a snazil se zbavit jeho spolecnosti co nejdriv. Castecne se nam to potom povedlo, protoze jeho dalsi silnou strankou je umeni "ztratit se". Do samotneho palace vas pusti jen naboso, takze jsme zuli boty a ulozili je na "organizovane" odkladiste. Neuveritelny smrad se linul z kupicich se bot a ponozek, nastesti jsme nase boty nasli v poradku v puvodnim stavu.

Jak jsem uz psal, na prohlidku byla jen hodina, takze letem svetem jsme proletli co se dalo, zahrali si na japonce a krasy Taj Mahalu obdivovali z fotek. Pak uz jen cesta na mistni neturisticky bazar, takze si to dovedete predstavit: trojice bilych lidi (Laurenc se rozhodl zustat v Taj Mahalu o chvili dele) kracejicich po rozbitem a zablacenem chodniku, vsichni obchodnici po prvotnim soku zacali vehementne nabizet a patricne natrasat sve zbozi, takze nas prechazel ryk podobny prijezdu krale :). My vsak sli na jisto, prvni noc ve spacim vlaku jsme pochopili, ze deka je nutnosti, takze jsme zakoupili vlnene tenke (ale obdivuhodne hrejive, pokud nefouka vitr - coz se pozdeji ukazalo jako klicovy faktor) deky a spokojene zakoncili den v Agre ve stresni restauraci s salkem masala chai a ovesnou kasi z pohanky.

Den I: Cesta z mesta

V case, kdy vetsina ceskych rodin zacina smazit kapra, zdobi bramborovy salat a snasi darky pod stromecek, my jsme se chystali na nasi 10ti denni cestu po Rajastanu. V nasem trainee dome se zacinal pomalu schazet cestovatelsky krouzek (Marie - UK, Laurence - NL a my dva) a predodjezdova atmosfera byla euforicka. Irca dosmazovala vanocni palacinky a nenazrany Laurence (pozdeji znam tez jako Holub) se cpal, co se dalo. V pristich dnech nam prichysta jeste par prekvapeni :).

Z predvcerejska jsme meli koupeny listek na vlak z Dili do Agry, takze jediny ukol spocival dostat se do Dili vcas. Puvodni myslenka jet autobusem byla asi prilis odvazna, takze nam Mariin mistni pritel dohodil znameho taxikare. Slibovany vetsi komfort mel sve ALE, vzhledem k prevazujicim rocnim teplotam nad 30 stupnu nejsou zdejsi auta (az na vyjimky) vybavena topenim. Taxikar nam vysvetlil, pres kamarada na druhem konci telefonu, ze potrebuje mit otevrene okynko, aby se mu nemlzilo auto. Snazil sem se mu vysvetlit, ze ma vetrani na palubce, ale proste stazene okno je stazene okno. Takze celych 5 hodin do Dili jsme jeli s vice (ci mene) stazenym okynkem. Zima jak v riti! Navic taxikar nemluvil anglicky, takze chvile ticha vyplnoval pustenym radiem, coz obzvlaste na prednim sedadle usinajici a kroutici se Laurence prilis nekvitoval a zaskodnicky mu radio ztlumoval. Venku mlha "na krok", navic osvetlena parkovackama dostavala hororovy nadech. Cestou jsme potkali stado ovci, ktere se stretlo s kamionem, kdo vyhral stret je jasne. Kdyz nas pak vzal taxikar na projizdku mimo silnici (pozdeji jsme zjistili, ze se vyhybal mytnemu), trosku v nas zatrnulo.

Nicmene nas dostal do Dili na nadrazi (v pauze si nechal zaplatit ranni brzkou snidani, kterou jsme mu pak strhli z jizdneho - k jeho velke nespokojenosti). Naskocili jsme do spaciho vlaku, dost podobneho ukrajinskym, a vyrazili smer Agra. Spaci vlaky (tzv. sleeper class) se vyznacuje nedovirajicimi okynky, absenci dveri mezi vagony a misty natvrdlymi indy, kteri si nasadi 2 cepice, prehodi pres sebe 5 dek a jsou neprustrelni i u otevreneho okna. My evropane pak z vymrzleho taxiku naskocili do jeste pruvanovejsiho vlaku, takze zbyle 4 hodiny do Agry byly opet ve znameni zimy. Pred obedem jsme dorazili do Agry, coz je ale naplni dalsiho vypraveni.

Co by bylo, kdyby...

Kdyz se rozhlednu kolem sebe, pokrokova Indie asimilovala skoro vsechny vymozenosti zapadniho sveta. Ke sve skode vsak prejala a v praxi vice (ci mene) uspesne vyuziva i nasledujici tri: motor, mobilni telefon a plasty. Hned se pokusim vysvetlit proc.

Mobilni telefon - tahle sikovna vecicka zazivajici boom, je v Indii velmi popularni. A to tak, ze snad kazdy tu ma svuj telefon ci dva. Kolikrat se stane, ze vas zebrak prosi o 'khana', coz je jidlo, kdyz mu v tom nekdo zavola. Neodbytne kraci s vami telefonujic a kdyz dokonci hovor, pokracuje v zebrani. Rozcilene se pak dozaduje almuzny, ale nechape, ze prave polozeny telefon mu zavrel turistovu penezenku pred nosem. Indicky zpusob telefonovani je opravdu usmevny, misto souhlasneho prikyvovani (nebo nesouhlasneho, tezko se to poznava) slouzi slovicko 'he' s ruznou urovni hlasitosti. Kdyz tedy jedete v autobuse a ze vsech stran se ozyva 'he', pripadate si jak v domove pro dusevne chore ci zaostale. Dalsi nesvar behem hovoru spociva v dotazu na pritomnost druheho ucastnika slovy 'hallo', a pak obvykla fraze 'how're you' - celkem neprijemne, kdyz vam takto pretrhnou proud myslenek. Doted nechapu, jestli nevydrzi souvisly hovor bez rozdeleni do 'hallo' casti nebo jestli to ma co do cineni s spatnou kvalitou signalu. No a snad posledni zlozvyk spociva v pouzivani telefonu vsude. Evropske vychovani, kdy hovory uskutecnujeme vetsinou v ustrani, abychom nikoho nerusili, se tu nevede. Kino, restaurace, vystava, prednaska - nic je nezastavi.

Motor - tusim, ze jako vestina vynalezu, mel i tento ulehcit cloveku praci. Bohuzel v Indii si to vylozili jinak, a tak motor slouzi vyhradne (az na prtave vyjimky) k prepravnim ucelum, a to ze notne! V kazdem meste na vas na ulici utoci neskutecne zastupy motorizovanych riksu, nakladaku, osobnich aut a dalsich podivnych pojizdnosti. Ostatni lidske cinnosti (jak jsme zvykli z Evropy) zustaly motorem nedotcene. Par pregnantnich ilustraci (nebo hezky cesky - barvitych prikladu): na stavbe se dodnes pouziva k michani malty nadoba a lopata (co jsem videl), namisto kolecka nosi desitky (na vetsich stavbach snad i stovky) delniku material v nadobach, podobnych cinskemu Woku, na hlave - sterk, pisek, cement. Videl jsem chlapy jak kaci vzrostly strom sekerou a pilou, pekne po staru. No proste neni nad manualni ci zvireci silu. A s temi motory souvisi znecisteni vzduchu, vsude mastne skvrny a tak dale.

Plasty - stari i mladi indove si pomerne rychle navykli na komfort, jaky plastove vyrobky poskytuji. Nikdo jim uz ale nevysvetlil, ze plasty se na ulici nerozlozi, a ze jejich palenim se vzduchu zrovna neprospiva. Takze kazdy den prekracujete hromadky plastovych lahvi, sacku, starych hracek, atp. Metari se sice cini a snazi se dostat kupicky z oci obyvatelstva, ale to produkuje neustale dalsi a dalsi hromadky. Ani se nechci pidit po tom, kam metari "vytrideny" odpad vozi a uz vubec ne, co s nim delaji. Pokud by se jednou podarilo nekomu vymyslet zpusob jak obratit vyrobni postup a z plastu tak dostavat zpet ropu, Indie bude velmoci i v tomto ohledu.

Kdyz jsme byli na cestach, zkousel jsem si predstavit starou Indii, kdyz po ulicich behala zvirata a jedine nebezpeci predstavoval rozbehnuty slon ci buvol, nikde nezvonily telefony a vzuchem se linula maximalne vune bobku ci hnoje a povalujici se ostatni organicke odpadky temer do tydne zmizely z ulice. To musely byt casy!