2000 km pres Himalaje: Indie - zeme ceduli :)

Jedna z veci, ktera me pri rizeni motorky mile zaskocila je neuveritelna spousta "volneho" casu (pokud neni velky provoz a silnice je dobra). Clovek si tak muze hloubat nad smyslem byti, pozorovat ubihajici krajinu ci vnimat rozlicne detaily. Indicka vlada si byla zrejme tohoto faktu vedoma a salamounsky zabila dve mouchy jednou ranou - podel silnic nainstalovala cedule.

Ale nejsou to obycejne cedule, jsou to zabavne cedule nabadajici ridice k opatrnosti. Posudte sami, pro neanglictinare jsem opatril neumelym prekladem, ktery ztraci puvodni melodicnost:

• Stop gossip, let him drive! (Prestan kecat a nech ho ridit! -- trochu sovinisticke, ale budiz)

• If you sleep, your family will weep! (Pokud usnes, tvoje rodina bude narikat!)

• This is not a rally, enjoy the valley! (Tohle neni rally, uzij si udoli!)

• Taking care makes accidents rare! (S opatrnosti dal dojdes! :)

• Save your life for your wife! (Chran svuj zivot pro svou zenu!)

• Know AIDS, no AIDS! (Poznej AIDS a nebude zadny AIDS!)

• Be slow on my curves! (Bud nezny na mych zatackach/krivkach! :)

• Better later than never! (Lepsi pozdeji nez nikdy!)

• Happy mind makes better roads! (Vesela mysl dela dobre cesty!)

• Cheer at home not on the road! (Blbni doma a ne na silnici!)

• Don't be a gama in the land of lama! (Nebud gama [ranar v Hindi] v zemi lamu!)

• Darling I love you but not so fast! (Miluju te zlato, ale ne tak rychle!)

• Enjoy my curves, don't test them! (Potes se z mych krivek/zatacek, ale nezkousej co to jde!)

• Speed thrills but kills! (Rychlost je vzrusujici, ale zabiji!)

• If you're married, divorce speed! (Pokud jsi zenaty, rozluc se s rychlosti!)

• Haste makes waste! (Spech dela bordel! -- moje oblibena :)

• Drive on horse power, not on rum power! (Ujizdej si na konske sile, nikoliv na rumove sile!)

Bohuzel nikde se nepise at se lide soustredi na cestu a nerozptyluji se cedulema. Tezko tak rict, jaka je uspesnost teto osvety a kolik nehod ma na svedomi :)

2000 km pres Himalaje: Jak sem paral Suzuki

Ze Indove ridi jako prasata jsem vedel uz davno. Ze sedadla v autobuse se vse zda byt bezpecne, ta prava sranda zacina teprve az kdyz je clovek hozen do "proudu".

Ano, dopravni predpisy v Indii existuji, ale bohuzel ne kazdy je tu cetl, natoz aby je dodrzoval. Ve skutecnosti to vypada tak, ze se prirozenym zpusobem vyvinula silnicni hierarchie kopirujici model Silnejsi vitezi. Vezmeme-li pomyslnou pyramidu odspodu: chodci > cyklisti (riksove) > motorky > auta > autobusy > nakladaky. Samozrejme se najdou taci exoti, kteri nejsou, navzdory prostredku ktery ridi, spokojeni se svym zarazenim a snazi se vysplhat o stupinek vys, coz je ihned trestano (dost casto na zivote). Pokud si tohle clovek neuvedomi hned pri prvnim vyjeti na silnici, ma smulu.

Indove jezdi radi rychle a zbesile, stale nekam spechaji (...kam, kdyz vsude chodi pozde?) a podle toho vypada i jejich jizda. Predjizdeni v plne rychlosti, troubenim a blikanim upozornuji predjizdeneho, ze pokud bleskem neuhne, bude smeten. Povrch vozovky ani sebehorsi situace na silnici nerozhoduje a jezdi se podle zlateho prislovi: "Kam se vejdou dva, vejdou se i tri (ctyri, pet, sest i sedm)". V horach se pak muzete potkat s fenomenem predjizdeni v zatacce do kopce, kdy zvlaste pomale (do kopce splhajici) nakladaky doslova irituji ridice z nizsich pater pyramidy a ti v touze pomstit se za nizinne ponizovani vyuzivaji jakekoliv mezery, aby vystrelili a nacechrali sva ega.

A tak se stalo, ze i ja jsem ve svych poklidnych 80 km/h potkal rozvasneneho Inda ve sve Maruti Suzuki (velikosti srovnatelne s Corsou), ktery vylitl v zatacce zpoza funiciho nakladaku. Nevim co bezelo v jeho hlave, ale ja jsem se uz chystal ke katapultaci a vyhlizel misto kam se naroluju. Nastesti prirozene reakce jsou rychlejsi vyhodnocovaciho procesu, a tak jsme oba uhybali ve spravnem smeru. Bohuzel to nestacilo k bezkoliznimu kurzu, takze jsme se o sebe otreli boky, coz v te rychlosti (i kdyz zurive brzdene) byl husarsky kousek. Vsichni ustali srazku bez padu a v duchu jsem dekoval Wolfovi, ze me donutil namontovat nehezky chranic nohou. Maruti Suzuki pribrzdila, chlapik ani radsi nezastavil a asi az doma zjistil, ze moje stupacka mu udelala elegantni linku po cele delce auta.

Jak rikaval tata, ridicem se clovek stava az po prvni bouracce, takze tati: "Ja uz sem ridic!" :).

Jak jsem byl okraden

Je 7:35 rano, zrovna jsem se vratil z jogy a zjistil, ze jsem byl okraden. Pokud nekdo ceka barvity pribeh plny strkanic, tasenych nozu a tratolist krve, bude asi zklaman. Dalo by se rict, ze jsem byl okraden "gentlemansky", skoro az "poeticky". To bylo tak...

Byla sobota rano, sobota jako kazda jina - slunce uz bylo vysoko a ja si uzival chladku pod nasi rozpalenou strechou. Zvonek a za dvermi dva mladi Indove - turban a ostrihanek. Nejdriv se ptali, jestli tady bydli nejaky clovek, ze jim dluzi penize a ze by s nim potrebovali mluvit. Nasledne me poprosili o trochu vody, coz je tady vec naprosto bezna, v techto vedrech Indove piji jak duhy. Zacali mi vypravet, ze jsou studenti a ze chteji do Ameriky, jestli nemam nejaky tipy/triky, ktere by jim pomohly. Pod zaminkou pratelskeho rozhovoru se vloudili dovnitr a zacali jsme zive debatovat. Ani ve snu me nenapadlo, ze se stane, co se stane, nebot jsem byl v puli cesty oprosteni se od predsudku, ktere mi bylo (coby Cechovi) dano do vinku.

Kluci mluvili a mluvili, odskocili si na zachod, pak jeden zasel dolu k motorce, protoze zapomnel zamknout helmu a vratil se nahoru (i s helmou). Chvile debaty a pak jsem je vykopal, protoze uz me svymi vsetecnymi dotazy zacali lezt na nervy. Priznam se, ze jsem mel trochu obavy, aby mi tu neco nevybrali (preci jen, jsem byl teprve na puli cesty), a tak jsem po jejich odchodu zbezne prolezl supliky a shledal vse v poradku. Co me ale nenapadlo, podivat se do penezenky, kde jsem mel platebni kartu. Ano chapete spravne, nic jineho nevzali, jen tu platebni kartu - takovi to byli gentlemani!

Takze dneska, kdyz jsem se chystal platit nedoplatek + penale dalsimu zlodeji, tentokrat z domoviny (CNZP, ale to je na dlouhy a neprilis zajimavy pribeh), videl jsem na vypisu transakci, jak si kluci uzivali - obleceni, hodinky, autodoplnky, atp. Nastesti pro me jsem mel na karte sice nemaly obnos, ale mohlo to byt horsi - mnohem horsi.

Duchovni vyvoj byl na cas zmrazen (nadaval jsem chvili jak spacek) a povzneseni se nad predsudky dostalo studenou sprchu. Ona opatrnost neskodi v zadne situaci, inu: chybami se clovek stale uci...

Rane-brzke "probuzeni"

Nez jsme opustili Indii, zacali jsme chodit hromadne (sef, Irca a ja) na jogu ke zdejsimu mistrovi. Pancham (sef) je tak trochu extremista (nekoho mi pripomina, coz Pavle?), takze zvolil "lidskou" hodinu - tusim, ze tehdy to bylo na sestou rano. Jakozto jedini belosi jsme byli za exoty a nekolika lidem jsme asi utkveli v pameti. Neni divu, ze po navratu sem byla jedna z prvnich otazek, zdali se pripojim zase na jogu. Jake bylo prekvapeni, kdyz na me Pancham vybalil, ze mistr zacal vstavat o neco drive, takze hodiny zacinaji uz v 5:15. Krasne probuzeni do jeste chladiveho Chandigarhu, zvlaste kdyz je cerstve po desti. Ptaci vresti a spousta zvuku, ktere nejsou pres den slyset, se line ulicemi.

Proc to vsechno vlastne pisu? Dneska se nam dostalo (mimojine) i filozoficke osvety, o kterou se s vami ted podelim. Jogini (a asi i hinduiste, budhiste a kdo vi, kdo vsechno jeste) rozlisuji lidske cinnosti na dva druhy. 'Karam', patrne puvodce slova karma, je vysvetlovano, jako souhrn lidskych cinnosti, provadenych nevedomky. Druhym z vyrazu je 'Kri' (dlouhe i), coz je naopak cinnost zamerna a provadena za plne kontroly vedomi. Cilem joginu (a zrejme i vyse zminovanych nabozenstvi) je cinit neustale Kri, tedy vsechno co delaji, ma byt zamerne a plne chtene.

Muj po ranu neprilis fungujici mozek, byl zaskocen mistrovou otazkou, co si jako Evropan predstavuji pod slovem karma a jaky si myslim, ze maji vzajemny vztak Kri a Karam. Odpoved ho ocividne plne neuspokojila, takze nam predhodil nekolik barvitych prikladu ze zivota, na kterych se to zacalo vyjasnovat. Jeste v tom nemam uplne jasno, ale Karam ma byt soucasti Kri.

Nicmene jsem se po navratu ze cviceni jeste svalil do postele a prisel na zajimavou vec, pokud Karam nelze ovlivnit (neb to jsou vetsinou skutky nespachane vedomky, zaroven do nich vstupuji dalsi osoby, pro ktere to je naopak Kri), nemuze byt na to bran zretel pri "karmickem hodnoceni". Karma se cloveku tedy buduje pouze z vedome provadenych cinnosti. Jaka uleva, kdyz jsem zjistil, ze nechtene zaslapnuty broucek uz moji karmu neovlivni... to se cloveku hnedka jinak smajda parkem!

A jedeme dal!

Dojemne louceni na nadrazi s dvema zenami meho zivota - na usporadani nezalezi, jak by rekli matematici, a cesta na letiste, kde me ukradli Turci a odtahli ze slunecne vypadajici CR do zamracene Indie.

Srovnavat turecke aerolinky s British Airways byznys tridou se neda, takze jsem se spokojil nakonec s uspesnym pristanim v Dili a drobne "prohresky" se tim padem daly prehlednout. Na letisti se to uz hemzilo davy Indiku, kteri nedbali pokrocile ranni hodiny a hbite pobihali sem a tam. Oproti posledne nam pred celnici samotnou pribyla lekarska prohlidka kvuli praseci chripce (tzv. Swine flu), takze uz drive velka fronta dostala dalsi sestricku. Sestricku douhou a o to zajimavejsi, ze se stacela az k eskalatorum, kde na ni dohlizel uniformovany rouskovanec. Schvalne, videli jste uz nekdy frontu na eskalatoru? Ja ano! Nasi smulou bylo, ze jsme dosedli ve chvili, kdy fronta koncila primo pod eskalatorem, takze nase vyprava (citajici nekolik belohlavcu) musela co vterinu vylezt o schod vys, aby ty dole nesrolovala. Na svou obranu musim rict, ze nebylo moc na vyber - Indove prede mnou, Indove za mnou a jako kapka v rece jsem byl natlacen. Zavzpominal jsem na teorii davu a marne se snazil dostat "na breh". Urednik prihlizel a vypadalo, ze se naramne bavi a my jak trotli dupali o schod a cekali, az na nas taky vyzbyde kousek pevne pudy pod nohama.

Kontrola byla mensi fraska, kdy cestne vyplneny formular o pobytu v cizich zemich za poslednich 14 dni nasledoval dvouvterinovy stisk zily na zapesti. Inu u nas se termokamerama snimaji prichozi, tady na to staci vyskoleny urednik :D. U vychodu na me uz cekal pan Sanjay, "rodinny" taxikar, ktery me odvezl do Chandigarhu. Indie je zamracena, jakoby nemela radost z meho navratu. Ryzova pole se zazelenala a vune/smrad (jak kdo chcete) se taky zmenil. Ocividne uz to neni to same co pred tremi mesici... panta rhei!

Dovetek: udajne monzuny si davaji na cas, takze teploty se tu pohybuji bezne kolem 40ti pres den, v noci solidarne klesaji na 30+, takze spi se asi jako v saune. Kdyz jsem jim vypravel o nasich destich a povodnich, sklebili se a drmlali neco ve smyslu, ze jsme jim ukradli monzuny. Tak prosim vas, poslete nam je zpet!

Vylet do hor, hor - velehor!

Velikonocni prodlouzeny vikend se primo nabizel, aby byl procestovan. Navic vzhledem k tomu, ze cas v Indii se neuprosne krati, rozhodli jsme rozjet se tentokrat ponekud dale. 10 hodin v autobuse nas melo dovezt do Manali - vysokohorskeho mestecka v Himalajich, Indy prezdivaneho jako "New Zeland of India". Na cestu se s nami vydal norsky obr Sverre, ktery zahy mile prekvapil, protoze zvladl mistrne ukrotit svuj apetit a az na par excesu (grilovany pstruh ve svestkove omacce atd.) jej drzel na uzde.

Ve ctvrtek vecer jsme se vydali na autobus, bohuzel jsme museli vystat frontu na listky. Pro ty, kdo stale nevi, co znamena fronta v Indii: vezte, ze je to totalni chaos, evropske fronte nepodobny, takze na radu prijdou ostre lokty a nenapadne protlacovani se kupredu. Teto role se naramne dobre zhostil Sverre, o nekolik hlav precnivajici mistni sebranku, takze nemel problemy s respektem. Konecne listky byly a zavistne pohledy cekajicich nas doprovodily do autobusu. Dostali jsme tentokrat "VIP" misto ihned za ridicem, ktere je krome nebezpecne velkeho vyhledu take zname abnormalnim nedostatkem mista pro nohy. Nastesti po peti minutach nohy prestaly protestovat a necitlive se nechaly ruzne formovat. Navzdory nepohodli cesta ubihala rychle, takze nas autobus vyplivl nad ranem v Manali.

V Manali jsme na doporuceni navstivili mistni kostelik (z roku 1533, celodreveny) a prosli se mistni lesni rezervaci. Vsemozni podnikavci se snazili vydelat na "docasnem zapujceni domacich mazlicku za ucelem zhotoveni fotky", takze jsme postupne mijeli belochy fotici se na jacich, hladici beranka nebo drzici v naruci angorskyho kralicka. Lesni rezervace byla uplne jak nase lesy, cedry misto smrku, mech, kapradi a balvany, uz jen ty houby chybely. Pak uz jen obed v mistni restauraci (prvni ze tri servirovanych pstruhu - zacatek severskeho zamilovani se) a hura do Kasolu, vsemi doporucovaneho mestecka/vesnice.

Protoze marihuana a jeji derivaty jsou hlavnim obchodnim artiklem, oficialne tolerovanym ze strany vlady, neusel Kasol pozornosti turistu a milovniku trancu (hudebni styl). Nechapu proc, ale cela oblast je zamorena Izraelci (trance pry pochazi z Izraele), takze vsechno je trojjazycne: hebrejsky, hindi a anglicky. Vune marihuany (at uz rostouci nebo zpopelnene) provazi cloveka na kazdem kroku a nikdo se nad tim nepozastavuje. Samozrejme i nam bylo nabizeno, nicmene jsme nechteli byt dalsi ze zastupu, takze jsme slusne odmitli - pro tentokrat :).

Nasledoval vylet do Manikaranu, mesta prosluleho sirnymi horkymi prameny. Most pres reku hlidaly tri zive kravy, takze clovek musel projit jako turniketem. Nekolik hindu chramu a gurudvar (sikhske chramy), kazdy vystaveny nad nejakym pramenem a kazdy nabizejici ocistne smoceni se. Nektere dokonce i ve vrouci vode varili jidlo, ale to jsme nestihli. Zato koupel jsme vynechat nemohli, i kdyz bylo neskutecne vedro, odvazili jsme se se Sverrem a zahuceli do jednoho z mensich bazenku. Macejici Indove nas behem svlekani pozorne sledovali a kdyz jsme zasedli vedle, s usklebkem prikyvli na pozdrav. Voda tak 40 stupnu, ponekud smrdela sirou a potem (i kdyz mela odtok i pritok), ale co, kdyz je neco svate, tak to muze i smrdet!

Dva dny jsme stravili v Kasolu a na treti den byl planovany vylet zpet do Manali a do nedalekeho Rothang Passu, kde jsme chteli lyzovat a mozna i proletet se na para-kridle (paragliding). Bohuzel nas dohazovac taxiku spatne pochopil a misto do Manali jsme jeli do Malany, coz jsme zjistili az prilis pozde. Nicmene z nedorozumeni vzesel neskutecny vylet, uz cesta taxikem tam byla unikatni. Klikate, prudce rezane udoli, horske kamenne silnice obtacejici kopce, prudke zatacky s vyjizdejicimi auty do protismeru a nadherna scenerie... prijemne nebezpecne lechtajici hodinka. Jake vsak bylo prekvapeni, kdyz nas ridic vylozil na silnici uprostred niceho, mavl smerem do kopce a naznacil, ze tam je nas cil. Chvilka dohadovani a kdyz nas nakonec ujistil, ze na nas pocka, vydali jsme se neplanovane do kopcu.

Hodina a pul neustaleho stoupani do kopce, obcas jsme museli zakleknout a skrabat se po ctyrech. Parkrat jsme mijeli mistni obyvatele schazejici dolu, samozrejme se nam pokouseli prodat caras (obdoba hasise), takze jsme pomalu ale jiste ziskavali obraz o vesnici. Zpetne jsme se dozvedeli, ze Malana je jedna z nejstarsich demokracii na svete, ze coby cizinec musite pockat na kraji vesnice a az obdrzite povoleni, muzete vstoupit. Nesmite se nikoho a niceho dotykat, jinak musite zaplatit ovci, jejiz obetovani smyje vas dotek. Neznali pravidel jsme vstoupili bez pozvani, nastesti niceho se nedotkli a pomalu stoupali vesnici k mistnimu guesthousu (ubytovne) na obed. Vesnicane nejsou zrovna usmevavi, clovek citil, ze neni prilis vitany, pozdeji jsme pochopili proc. Nicmene nejvyse polozeny obed (zatim) s nejuchvatnejsi scenerii - zasnezene vrcholky, horni hranice lesa, pracujici vesnicane a vsudypritomni orli. Proste parada!

Ukazalo se, ze vesnice zacina zazivat turisticky boom, a protoze je proslula kvalitou sveho carasu, miri sem davy turistu - pozitkaru. Mimo jine Izraelci a jejich trance. Neni tedy divu, ze vesnicani nejsou prilis nakloneni bilym navstevnikum, kdyz je maji spojene s hlasitou hudbou a divokou party - to vse tesne nad jejich vesnici. Mozna jsme videli vesnici v teto podobe naposledy, priste uz tu budou dlazdene chodniky a riksi :(.

Tot nase zazitky z Himalaji, neuplynulo dne, aby Sverre a Irenka neokusili mistniho pstruha a takto obohaceni jsme se vratili zpet do zapraseneho Chandigarhu...

Jak jsme se slavnostne opili, svate vody napili (a nekteri se malem poblili..)

Minuly tyden slavil Daviduv sef Sarthak narozeniny, jako blizci pratele jsme byli pozvani do 5-ti hvezdickoveho chandigarhskeho hotelu, abychom si to poradane, a hlavne stylove, uzili. Z oslavence vylezlo, ze jeho tata hotelu kdysi sefoval, a proto ma dozivotni 50-ti procentni slevu na jidlo, bohuzel dneska si ji nevzal..
jedna poznamka: Indie je plna slev, staci byt treba advokatem a uz mate v baru nebo na diskotece slevu, dalsi priklad - pracujete-li pro vladu, duchod (nebo alespon neco jako duchodovy vek) je potom prochazkou bungevileovym sadem. A navic, vlastnite-li auto, myslim v pozici velecteneho vladniho zamestnance, po par letech sluzby je SPZetka cennejsi nez vlastni auto! Tak to tady je, inspirace pro Evropu? Inspirace bez legrace?
Ale zpatky k oslave, presunuli jsme se do stresniho baru s vyhledem na cely LUXUSNI areal. Objednali si i na mistni pomery drahe bile australske vino a par koktejlu. Vrcholem byla predavka ceskeho coko 'prsateho' narozeninoveho dortu, ktery si u me David predem objednal:). Darek se setkal s ocekavanym uspechem, bohuzel fotodokumentace chybi.. Spolehame na vasi fantazii, pratele.
Vino bylo tak dobre a osvezujici, ze jsem ho vypila skoro sama, v onom ovinenem stavu jsem si pichla za ucho ruzovy karafiat a chtela jsem se fotit.. iPod bohuzel nema blesk, takze fotky jsou trochu tmavsi, ale neva. Mimochodem, porad na ne cekam..
Nasledoval presun, v mem pripade s 'podpurnym doprovodem', do cinske restaurace, kde zabava pokracovala v podobe rumovych koktejlu, jeden za druhym.. druhy za prvnim atd.

Popravde si konec vecera moc nepamatuju.. ani jak jsem se dostala do postele.. ale naramne jsem si to uzila, vlastne vsichni..
Alkohol je vazne metla lidstva! Vazne.. ale i presto se vsichni s oblibou nechavame mrskat..


Cast druha, svata voda..
V patek vecer jsme konecne vyrazili na dlouho planovany vylet do Rishikeshe, svateho mesta v podhuri Himalaji, mesta jogy. Skupinova vyprava v poctu 14 lidi, prevazne z Davidovy kancelare, se ukazala daleko lepe a snadneji kocirovatelna nez ta minula, prevazne 'operacka' (Opera software). Tri auta, tri ridici a 14 natesenych cestovatelu. A 7 hodin cesty pred nami. K nasemu prekvapeni byla cesta celkem rychla a plynula. O pul 8. rano jsme dorazili do Rishikeshe, nasledoval presun do kempu, tedy babusovych chatek, o nichz nikdo nevedel, jak budou vypadat a jakym prekvapenim nas uvitaji. Po chvili se ukazalo, ze ony chatky jsou snad nejlepsim ubytovanim, jake jsme v Indii zatim meli!
Pancham, druhy Daviduv sef, ve firme vlastne ten prvni, cestou neustale mlel o tom, jak bude spat na plazi u reky. Vsem nam to prislo absurdni, jak muzou byt v Indii, navic na brehu Gangy, o niz ma kazdy temer stejnou predstavu- tu spojenou s Varanasim- , plaze..?? Chvile prekvapeni:opravdu tam jsou, a kolik jich je! Sedobily jemny pisek, spousta mista na sportovni aktivity nebo jen naopalovani.. Naprosto neuveritelne, jako byste se posunuli v case a hlavne v prostoru. Jsme stale jeste v Indii?!
Po chvili odpocinku jsme se presunuli k rece a cekali na instruktaz a hlavne na prvni divokou jizdu na divoke a nespoutane matce Indie.
Oblekli jsme si slusive vesty a helmy, vyfasovali padla a zabava zacala. Byli jsme rozdeleni do dvou tymu, vzhledem k tomu, ze vestsina Indu neumi plavat, bylo osazenstvo opravdu ruznorode. David a Wolf na jednom raftu s indickymi devcaty-paradnicemi, norskym Gormem, instruktorem, jeho detmi a s par kancelarskymi myskami, temi, co neumi plavat. Ja na druhem se severskym obrem Sverrem, sumaterskym Alem, druhym instruktorem a jeho ukrutne odpornym americkym prizvukem, dvema sefy kancelare a zbytkem vypravy. Jizda zacina!!
Trochu treninku na temer neproudici vode a pak..vzhuru do pereji! Pred kazdym sjezdem, tzv. 'rapidem' predchazela kratka instruktaz, jak na to, kudy a kam. Jako zkusena vodacka jsem byla posazena na hacka, spolu se Sverrem, coz byla trochu nevyvazena, myslim hmotnosti a silou, kombinace. Ale osvedcilo se, muz 'pichal vodu' jak zkuseny vikingsky plavitel.. zadny mostecky kvedlacky (info pro rodinne prislusniky:)) . A pak to prislo, rapid zvany Three blind mice aneb Tri slepe mysi, ze by paralela s tremi kancelarskymi neplavci?? Rapid byl navic rozdelen do dvou urovni podle obtiznosti, chicken a tiger, nikdo nechtel zkouset kure, vsichni chteli jednoznacne zapasit s vodnim tygrem! A zapas zacal, jak jinak, nez u hacku.. prvni vlna, druha vlna a pak.. obrovska vlna, pres a skrz kterou nebylo nic videt! 'Dopredu, dopredu a padluj, muj tyme' , znelo z ust instruktora. Rapid jsme projeli a tygra se nezalekli. Nadseni, naprosto jedinecny zazitek! Kam se hrabe jizda na gumove svini na ceske rece! Dalsi rapidy uz nebyly tak divoky, zato jsme skakali do reky primo z raftu, plavali v mirnem proudu a uzivali si chladne reky, teplota se ted pohybuje mezi 12-15 stupni. Takze po par minutach ve svate rece nam vsem mrzly prsty na nohach i rukach, ale nikdo to moc neresil. A vsichni jsme dobrovolne ochutnali svatou vodu, s predsudkem, samozrejme, ale kdyz nas instruktor presvedcil o jeji nejzavadnosti.. nikdo nezustal pozadu.
Nejvtipnejsi casti byl navrat, spis pokus o navrat, do raftu. Nejlepsi byl opet Sverre, nas norsky Shrek. Predstavte si obra, tak 100 kiloveho, jak se v zachranne veste snazi dostat zpatky do raftu.. druhym adeptem byl indonesky Al - jako kdyz se velryba placa na brehu a nemuze se dostat zpet do more. Vazne skvela podivana!
Jen co jsme dopluli do cile, osusili se, zaslo slunce a zaclo prset a prset do vecera neprestalo. Abychom se zahrali, hlavne vnitrne, otevreli jsme si na terase bar (viz fotky).
A opet prisla na radu kvetina za uchem, zbytek si domyslete sami, mimochodem, staci se opet podivat na fotky..

Druhy den byl v planu opet raft, ale nakonec jen kajaky a plaz. volejbal. 'JEN' neni to spravne slovo, bylo to skvely, hrali jsme pres nejvetsi vedro, poridili si nekolik modrin a drobnych odrenin. A dalsi fotky. A nezapomenutelnou jizdu v proudu Gangy, coz bylo celkem narocny i pro dobryho plavce! A zkuseneho plavcika z D.C.
Posledni vlejbal. zapas, navrat do auta a cesta zpet. Jeste zastavka na obed v Rishikeshi, preplnenem a spinavem meste a hura zpet na sever, do mesta sektoru..

Cast treti
Doslov
Aby se vylet nestal jen legendou v pozitivnim slova smyslu, musely prijit nasledne komplikace. Minuty stravene na zachode, vteriny s teplomerem v podpazi atd. Nikdo netusi, z ceho to bylo. Nastesti je to skoro pryc. A jedna poznamka na konec: zvlastni ovsem je, ze tato 'posrana choroba' postihla jen muzskou cast vypravy:)