Minuly tyden slavil Daviduv sef Sarthak narozeniny, jako blizci pratele jsme byli pozvani do 5-ti hvezdickoveho chandigarhskeho hotelu, abychom si to poradane, a hlavne stylove, uzili. Z oslavence vylezlo, ze jeho tata hotelu kdysi sefoval, a proto ma dozivotni 50-ti procentni slevu na jidlo, bohuzel dneska si ji nevzal..
jedna poznamka: Indie je plna slev, staci byt treba advokatem a uz mate v baru nebo na diskotece slevu, dalsi priklad - pracujete-li pro vladu, duchod (nebo alespon neco jako duchodovy vek) je potom prochazkou bungevileovym sadem. A navic, vlastnite-li auto, myslim v pozici velecteneho vladniho zamestnance, po par letech sluzby je SPZetka cennejsi nez vlastni auto! Tak to tady je, inspirace pro Evropu? Inspirace bez legrace?
Ale zpatky k oslave, presunuli jsme se do stresniho baru s vyhledem na cely LUXUSNI areal. Objednali si i na mistni pomery drahe bile australske vino a par koktejlu. Vrcholem byla predavka ceskeho coko 'prsateho' narozeninoveho dortu, ktery si u me David predem objednal:). Darek se setkal s ocekavanym uspechem, bohuzel fotodokumentace chybi.. Spolehame na vasi fantazii, pratele.
Vino bylo tak dobre a osvezujici, ze jsem ho vypila skoro sama, v onom ovinenem stavu jsem si pichla za ucho ruzovy karafiat a chtela jsem se fotit.. iPod bohuzel nema blesk, takze fotky jsou trochu tmavsi, ale neva. Mimochodem, porad na ne cekam..
Nasledoval presun, v mem pripade s 'podpurnym doprovodem', do cinske restaurace, kde zabava pokracovala v podobe rumovych koktejlu, jeden za druhym.. druhy za prvnim atd.
Popravde si konec vecera moc nepamatuju.. ani jak jsem se dostala do postele.. ale naramne jsem si to uzila, vlastne vsichni..
Alkohol je vazne metla lidstva! Vazne.. ale i presto se vsichni s oblibou nechavame mrskat..
Cast druha, svata voda..
V patek vecer jsme konecne vyrazili na dlouho planovany vylet do Rishikeshe, svateho mesta v podhuri Himalaji, mesta jogy. Skupinova vyprava v poctu 14 lidi, prevazne z Davidovy kancelare, se ukazala daleko lepe a snadneji kocirovatelna nez ta minula, prevazne 'operacka' (Opera software). Tri auta, tri ridici a 14 natesenych cestovatelu. A 7 hodin cesty pred nami. K nasemu prekvapeni byla cesta celkem rychla a plynula. O pul 8. rano jsme dorazili do Rishikeshe, nasledoval presun do kempu, tedy babusovych chatek, o nichz nikdo nevedel, jak budou vypadat a jakym prekvapenim nas uvitaji. Po chvili se ukazalo, ze ony chatky jsou snad nejlepsim ubytovanim, jake jsme v Indii zatim meli!
Pancham, druhy Daviduv sef, ve firme vlastne ten prvni, cestou neustale mlel o tom, jak bude spat na plazi u reky. Vsem nam to prislo absurdni, jak muzou byt v Indii, navic na brehu Gangy, o niz ma kazdy temer stejnou predstavu- tu spojenou s Varanasim- , plaze..?? Chvile prekvapeni:opravdu tam jsou, a kolik jich je! Sedobily jemny pisek, spousta mista na sportovni aktivity nebo jen naopalovani.. Naprosto neuveritelne, jako byste se posunuli v case a hlavne v prostoru. Jsme stale jeste v Indii?!
Po chvili odpocinku jsme se presunuli k rece a cekali na instruktaz a hlavne na prvni divokou jizdu na divoke a nespoutane matce Indie.
Oblekli jsme si slusive vesty a helmy, vyfasovali padla a zabava zacala. Byli jsme rozdeleni do dvou tymu, vzhledem k tomu, ze vestsina Indu neumi plavat, bylo osazenstvo opravdu ruznorode. David a Wolf na jednom raftu s indickymi devcaty-paradnicemi, norskym Gormem, instruktorem, jeho detmi a s par kancelarskymi myskami, temi, co neumi plavat. Ja na druhem se severskym obrem Sverrem, sumaterskym Alem, druhym instruktorem a jeho ukrutne odpornym americkym prizvukem, dvema sefy kancelare a zbytkem vypravy. Jizda zacina!!
Trochu treninku na temer neproudici vode a pak..vzhuru do pereji! Pred kazdym sjezdem, tzv. 'rapidem' predchazela kratka instruktaz, jak na to, kudy a kam. Jako zkusena vodacka jsem byla posazena na hacka, spolu se Sverrem, coz byla trochu nevyvazena, myslim hmotnosti a silou, kombinace. Ale osvedcilo se, muz 'pichal vodu' jak zkuseny vikingsky plavitel.. zadny mostecky kvedlacky (info pro rodinne prislusniky:)) . A pak to prislo, rapid zvany Three blind mice aneb Tri slepe mysi, ze by paralela s tremi kancelarskymi neplavci?? Rapid byl navic rozdelen do dvou urovni podle obtiznosti, chicken a tiger, nikdo nechtel zkouset kure, vsichni chteli jednoznacne zapasit s vodnim tygrem! A zapas zacal, jak jinak, nez u hacku.. prvni vlna, druha vlna a pak.. obrovska vlna, pres a skrz kterou nebylo nic videt! 'Dopredu, dopredu a padluj, muj tyme' , znelo z ust instruktora. Rapid jsme projeli a tygra se nezalekli. Nadseni, naprosto jedinecny zazitek! Kam se hrabe jizda na gumove svini na ceske rece! Dalsi rapidy uz nebyly tak divoky, zato jsme skakali do reky primo z raftu, plavali v mirnem proudu a uzivali si chladne reky, teplota se ted pohybuje mezi 12-15 stupni. Takze po par minutach ve svate rece nam vsem mrzly prsty na nohach i rukach, ale nikdo to moc neresil. A vsichni jsme dobrovolne ochutnali svatou vodu, s predsudkem, samozrejme, ale kdyz nas instruktor presvedcil o jeji nejzavadnosti.. nikdo nezustal pozadu.
Nejvtipnejsi casti byl navrat, spis pokus o navrat, do raftu. Nejlepsi byl opet Sverre, nas norsky Shrek. Predstavte si obra, tak 100 kiloveho, jak se v zachranne veste snazi dostat zpatky do raftu.. druhym adeptem byl indonesky Al - jako kdyz se velryba placa na brehu a nemuze se dostat zpet do more. Vazne skvela podivana!
Jen co jsme dopluli do cile, osusili se, zaslo slunce a zaclo prset a prset do vecera neprestalo. Abychom se zahrali, hlavne vnitrne, otevreli jsme si na terase bar (viz fotky).
A opet prisla na radu kvetina za uchem, zbytek si domyslete sami, mimochodem, staci se opet podivat na fotky..
Druhy den byl v planu opet raft, ale nakonec jen kajaky a plaz. volejbal. 'JEN' neni to spravne slovo, bylo to skvely, hrali jsme pres nejvetsi vedro, poridili si nekolik modrin a drobnych odrenin. A dalsi fotky. A nezapomenutelnou jizdu v proudu Gangy, coz bylo celkem narocny i pro dobryho plavce! A zkuseneho plavcika z D.C.
Posledni vlejbal. zapas, navrat do auta a cesta zpet. Jeste zastavka na obed v Rishikeshi, preplnenem a spinavem meste a hura zpet na sever, do mesta sektoru..
Cast treti
Doslov
Aby se vylet nestal jen legendou v pozitivnim slova smyslu, musely prijit nasledne komplikace. Minuty stravene na zachode, vteriny s teplomerem v podpazi atd. Nikdo netusi, z ceho to bylo. Nastesti je to skoro pryc. A jedna poznamka na konec: zvlastni ovsem je, ze tato 'posrana choroba' postihla jen muzskou cast vypravy:)
Thursday, March 26, 2009
Thursday, March 19, 2009
Tak to tu jeste nebylo!
Aby nebylo malo vystrednich zazitku s mistnimi stariky, mladiky a mladicemi, pridam dalsi.. Pred par minutami jsem si jen tak na lehko, ostatne jako vzdycky, vybehla ke stanku se zeleninou - zabky, tricko a kratasy. A rozpustene polozvlnene vlasy. Behem nakupovani, tzn. Davidem oblibenem prehrabovani se v mrkvi a okurkach, skoro jako na Zelnaku, me oslovila jakasi zena, odhaduju tak petatricetileta, celkem prumerne vypadajici, ovsem se zcela ojedinelou otazkou a jedinecnym pohledem, takovym tim 'divej se na me, kdyz s tebou mluvim'. Zacla zlehka, klasicky: 'Hello, what is your good name?' Jednoslovna odpoved ji zrejme nestacila. Pokracovala. 'Are you from New York? Tim me trochu sokovala, vetsina se pta na Anglii nebo Australii, opet jednoslovna odpoved z me strany, tentokrat negativni. Kdyz videla, ze se reakce nesetkala s uspechem, pokracovala. 'Are you model?' Opet negace. Ocividne chtela ohromit, kdyz uz ne vzhledem, tak aspon slovy. 'I am model. I work for Chandigarh-New York Model (Agency)..' Po chvilce pro ni trapneho ticha me zacala lakat na caj a susenky, bydli totiz hned naproti stanku, v prvnim patre..pry. Kdyz jsem ji znova odmitla, tentokrat jsem vazne nemohla onu lakavou nabidku prijmout, mela jsem ruce plne korenove a nekorenove zeleniny a brambory na plotne. A muze na ceste domu..
Zvolila jsem taktiku 'diplomat' a zdvorile se usmala a vyrazila tech par kroku k nasemu rozpalenemu stresnimu bytu. Jeste jsem se zeptala na ctene jmeno slecny/pani? modelky (dle druhu kariery usuzuju spis titul slecna) - 'Gita'..od stanku, napadalo me. Posledni usmev a odchod. Celem vzad. Modelka? Spis zena od plotny..
A co z teto prihody plyne? Dalsi otazka, podnet k zamysleni. Kdo by to byl rekl, ze muzu, nebo spis ze bych mohla, kondicional se hodi vic, v zemi svatych krav udelat hvezdnou karieru! Vymenit karieru ucitelky za karieru alabastrove modelky s holyma MODELovyma nebo spis vymodelovananyma nohama. Jak jste si uz urcite vsimli, precetli nebo nekde slyseli, fascinace bilym masem je tu proste vsydypritomna!!
Zvolila jsem taktiku 'diplomat' a zdvorile se usmala a vyrazila tech par kroku k nasemu rozpalenemu stresnimu bytu. Jeste jsem se zeptala na ctene jmeno slecny/pani? modelky (dle druhu kariery usuzuju spis titul slecna) - 'Gita'..od stanku, napadalo me. Posledni usmev a odchod. Celem vzad. Modelka? Spis zena od plotny..
A co z teto prihody plyne? Dalsi otazka, podnet k zamysleni. Kdo by to byl rekl, ze muzu, nebo spis ze bych mohla, kondicional se hodi vic, v zemi svatych krav udelat hvezdnou karieru! Vymenit karieru ucitelky za karieru alabastrove modelky s holyma MODELovyma nebo spis vymodelovananyma nohama. Jak jste si uz urcite vsimli, precetli nebo nekde slyseli, fascinace bilym masem je tu proste vsydypritomna!!
Thursday, March 12, 2009
Holi, aneb obarvi si sveho Inda!
Cca tyden zpatky zacaly prosakovat na verejnost kuse zpravy o nadchazejicim svatku barev, tzv. Holi. Nikdo tomu nevenoval prilis pozornost, jediny zajimavy fakt byl ten, ze v praci bylo volno. Cim vic se ale festival blizil, tim byly pripravy patrnejsi a lide neklidnejsi. Vse nasvedcovalo tomu, ze to bude jine nez "klasicke oslavy", ktere se tu konaji skoro kazdy vikend. Nakonec jsme byli zasveceni i my a ve svetle novych informaci jsme se vybavili - vodni pistole, pytliky s barevnymi prasky a male bombo-balonky.
A pak to prislo, vcera (tj. 11. brezna - presne na narozeniny panimamy) se do ulic vyhrnuli prevazne mladi lide a barevne silenstvi zacalo. Nase dobrodruzstvi zacalo pred barakem, kde jsme si vyhledli snadny cil - mistni skolacky. Vypadaly potvory bezbrane, ale nase vitezstvi netrvalo dlouho. Z prizemi naseho baraku vypochodovala armadicka tri 20+ slecen s hadici a hodne studenou vodou. Nez jsme se dockali odvozu na misto "oficialni bitvy", byli jsme zliti a zmalovani k nepoznani, k velke radosti mistnich (snad odplata za britska leta kolonializmu?).
Transport na motorce s pistoli v ruce byl vazne kouzelny, zmalovani lide s nadsenim kvitovali moje vodni sprsky a namisto nabruceneho prskani na nas mavali a kriceli: "happy holi!". Obcas jsme museli projet prasnou bouri, takze na misto urceni jsme dojeli jeste spinavejsi nez ostatni. Tam nas cekaly kyble barevne vody, spousty barev v prasku, rozlicnych vodnich zbrani a hlavne grupa natesenych lidi (nejen Indu), kteri se na nas sesypali hned u brany.
Boje neustavaly ani po hodine, castecne diky tomu, ze se stale trousili cisti lide :). Korunu bitve nasadil Aseem (kolega z prace), ktery privezl vajicka a zacal zkouset pevnost skorapky o pritomne hlavy. Naramne se mu zalibila moje hola hlava (vlasy ostatnich branily rozbiti), takze jsem se musel hodne otacet. Vsechno ale casem omrzi, a tak se i unaveni bojovnici rozhodli premistit - tentokrat na "farm house" mimo Chandigarh, kde melo byt pokracovani boju s AIESECari. Nabizenou lakavou odplatu za jejich ignoranstvi jsme si nemohli nechat ujit, takze sup do aut (a na motorku) a hura na ne.
Farm house byl opravdu zemedelske staveni, z povzdali nas pozorovali buvoli, nedaleko zaparkovany traktor byl uz notne zablaceny a uprostred dvorku byla velka bahnita kaluz, slouzici k zapasum. Snad stovka pritomnych lidi byla uz k nepoznani zablacena, takze podle barvy kuze neslo poznat, kdo je mistni a kdo je internista :). Hned jsme se zapojili do bojuvek a s vetsimi ci mensimi uspechy jsme se statecne drzeli. Na slozeni prumerneho belocha bylo zapotrebi 4-5 Indu, nikoliv vsak na naseho Sverre(ho) - norsky, temer dvoumetrovy Viking v pohode kracel s postupne naskakujicimi hnedousky a nebyt jeho pivniho opojeni, asi by ho jen tak nepolozili.
Mistni (a posleze i my) se opajeli mistnim bhangem - napojem z marihuany, ktery muzum dodava kuraz a zenam ubira na kilech - a veseli nebralo konce. O vyvrcholeni se opet postaral Aseem, ktery znaly mistnich pomeru odehnal uvazane buvoly a zacala valka s exkrementy... jedno z hoven pristalo i na moji hlave (opet!) a musim rict, ze smrad to byl vazne exkluzivni. Opojeni, unaveni, spinavi a zimou se tresouci jsme se vzdalili zpet k domovum, abychom smyli tentokrat uz jednotnou, hnedou barvu. Opily Sverre cestou bavil posadku auta a s Wolfem jsme si uzivali jizdy na motorce nahore bez (coz je zakazane!), protoze nase tricka padla za obet vasnivym bahenim bojum. Nastesti nas zadny policista nezastavil a tech par zasnenych pohledu (opet od muzu!!!) jsme vydrzeli.
Barvy castecne pustily dolu, takze i ted mam jeste modre ucho a fialove nehty, ale i presto jsme se domluvili, ze pristi 'mezinarodni' Holi se uskutecni v Ceske republice... mate se na co tesit, pratele!
A pak to prislo, vcera (tj. 11. brezna - presne na narozeniny panimamy) se do ulic vyhrnuli prevazne mladi lide a barevne silenstvi zacalo. Nase dobrodruzstvi zacalo pred barakem, kde jsme si vyhledli snadny cil - mistni skolacky. Vypadaly potvory bezbrane, ale nase vitezstvi netrvalo dlouho. Z prizemi naseho baraku vypochodovala armadicka tri 20+ slecen s hadici a hodne studenou vodou. Nez jsme se dockali odvozu na misto "oficialni bitvy", byli jsme zliti a zmalovani k nepoznani, k velke radosti mistnich (snad odplata za britska leta kolonializmu?).
Transport na motorce s pistoli v ruce byl vazne kouzelny, zmalovani lide s nadsenim kvitovali moje vodni sprsky a namisto nabruceneho prskani na nas mavali a kriceli: "happy holi!". Obcas jsme museli projet prasnou bouri, takze na misto urceni jsme dojeli jeste spinavejsi nez ostatni. Tam nas cekaly kyble barevne vody, spousty barev v prasku, rozlicnych vodnich zbrani a hlavne grupa natesenych lidi (nejen Indu), kteri se na nas sesypali hned u brany.
Boje neustavaly ani po hodine, castecne diky tomu, ze se stale trousili cisti lide :). Korunu bitve nasadil Aseem (kolega z prace), ktery privezl vajicka a zacal zkouset pevnost skorapky o pritomne hlavy. Naramne se mu zalibila moje hola hlava (vlasy ostatnich branily rozbiti), takze jsem se musel hodne otacet. Vsechno ale casem omrzi, a tak se i unaveni bojovnici rozhodli premistit - tentokrat na "farm house" mimo Chandigarh, kde melo byt pokracovani boju s AIESECari. Nabizenou lakavou odplatu za jejich ignoranstvi jsme si nemohli nechat ujit, takze sup do aut (a na motorku) a hura na ne.
Farm house byl opravdu zemedelske staveni, z povzdali nas pozorovali buvoli, nedaleko zaparkovany traktor byl uz notne zablaceny a uprostred dvorku byla velka bahnita kaluz, slouzici k zapasum. Snad stovka pritomnych lidi byla uz k nepoznani zablacena, takze podle barvy kuze neslo poznat, kdo je mistni a kdo je internista :). Hned jsme se zapojili do bojuvek a s vetsimi ci mensimi uspechy jsme se statecne drzeli. Na slozeni prumerneho belocha bylo zapotrebi 4-5 Indu, nikoliv vsak na naseho Sverre(ho) - norsky, temer dvoumetrovy Viking v pohode kracel s postupne naskakujicimi hnedousky a nebyt jeho pivniho opojeni, asi by ho jen tak nepolozili.
Mistni (a posleze i my) se opajeli mistnim bhangem - napojem z marihuany, ktery muzum dodava kuraz a zenam ubira na kilech - a veseli nebralo konce. O vyvrcholeni se opet postaral Aseem, ktery znaly mistnich pomeru odehnal uvazane buvoly a zacala valka s exkrementy... jedno z hoven pristalo i na moji hlave (opet!) a musim rict, ze smrad to byl vazne exkluzivni. Opojeni, unaveni, spinavi a zimou se tresouci jsme se vzdalili zpet k domovum, abychom smyli tentokrat uz jednotnou, hnedou barvu. Opily Sverre cestou bavil posadku auta a s Wolfem jsme si uzivali jizdy na motorce nahore bez (coz je zakazane!), protoze nase tricka padla za obet vasnivym bahenim bojum. Nastesti nas zadny policista nezastavil a tech par zasnenych pohledu (opet od muzu!!!) jsme vydrzeli.
Barvy castecne pustily dolu, takze i ted mam jeste modre ucho a fialove nehty, ale i presto jsme se domluvili, ze pristi 'mezinarodni' Holi se uskutecni v Ceske republice... mate se na co tesit, pratele!
Friday, March 6, 2009
Kamasutra v ulicich, aneb co dokazi kratasy!
Cestovani autobusem vystavuje cloveka vetsi interakci s mistnimi, nejinak tomu bylo i tentokrat. Rtut teplomeru zacina pomalu ale jiste stoupat, takze jsem na sebe natahl kratasy, kosili a obul sandaly - typicke EVROPSKE letni obleceni. Jen co jsem vysel z domu, uz jsem citil, jak do me kolemjdouci zapichuji oci. Nevim jestli je fascinuji moje blede chlupy na nohou, ci nevideli sandaly, kazdopadne se smirovanim moc netajili.
A pak to prislo, cekal sem na zastavce, kdyz se priblizil sikhsky 70tnik, ocividne smerujici do prace. Dosel na zastavku, posadil se a zacal neco brebentit. Po chvili sem pochopil, ze mluvi na me a kdyz sem mu vysvetlil, ze hindi nerozumim, vypadlo z nej neco anglickych frazi. Ani to moc nepomohlo, tak prisly na radu ruce a nohy. Strucny zaznam konverzace zde:
ON: ses zenatej?
JA: ne
ON: kolik ti je?
JA: 28 (uz to je za par)
ON: a proc nejsi zenatej, mas problemy s erekci?
(celou vetu pronesl reci tela: zdvizene oboci a pokrceni ramen, prst coby penis)
JA: ne, proc? sem v pohode
ON: sedni si ke me
JA: ne, sedim cely den v kanclu, tak rad postojim
ON: sedni si ke me
JA: rad postojim
(neveda jak to vysvetlit, poplacal sem si zadek -blbec- s tim, ze me jakoby boli :D )
ON: sex?
(opet reci tela, pochopil-li sem spravne)
JA: ja nejsem na kluky!
ON: ja jdu, jdes se mnou?
(rec tela)
JA: cekam na autobus...
no a pak odesel. Na to ze mu bylo pres 70 (odhaduju), tak byl dedek cipera.
Kdyz sem prisel do kancelare, vsichni na me zirali uplne stejne jako lidi na ulici. Na otazku co je spatne, mi neprimo naznacili, ze v Indii se do prace v kratasech nechodi, ale co - preci se nebudu potit v manchestru - at si zvykaji, konzervy! Par vtipku na moje kratasy a zamyslenych pohledu (nejen od devcat!!!) a hura domu. Jake prekvapeni na me cekalo u parku, kterym prochazim, kdyz se vracim z autobusaku: stal tam opet sikh, tentokrat ponekud mladsi, oden v sustakovou soupravicku - barvne ladici s turbanem. Konverzaci zacal duchapritomne otazkou: "Kolik je hodin?" a ja clovek bez predsudku jsem mu odpovedel. Ovsem dalsi otazkou: "Do you like homosexuals?" se prozradil. Slusne jsem mu odpovedel, ze me na to neuzije a odesel jsem.
Tak si tak rikam, jestli virou sexualne svazana Indie nenuti chlapy "stykat" se s chlapy, kdyz je to mnohem snadnejsi nez ulovit zenskou. Prisel sem domu a musel sem se podivat do zrcadla (v obleceni), jestli nahodou nevyzyvam :).
Kazdopadne se nehodlam vzdat sveho EVROPSKEHO letniho obleceni, takze uvidime dnesni odezvu...
A pak to prislo, cekal sem na zastavce, kdyz se priblizil sikhsky 70tnik, ocividne smerujici do prace. Dosel na zastavku, posadil se a zacal neco brebentit. Po chvili sem pochopil, ze mluvi na me a kdyz sem mu vysvetlil, ze hindi nerozumim, vypadlo z nej neco anglickych frazi. Ani to moc nepomohlo, tak prisly na radu ruce a nohy. Strucny zaznam konverzace zde:
ON: ses zenatej?
JA: ne
ON: kolik ti je?
JA: 28 (uz to je za par)
ON: a proc nejsi zenatej, mas problemy s erekci?
(celou vetu pronesl reci tela: zdvizene oboci a pokrceni ramen, prst coby penis)
JA: ne, proc? sem v pohode
ON: sedni si ke me
JA: ne, sedim cely den v kanclu, tak rad postojim
ON: sedni si ke me
JA: rad postojim
(neveda jak to vysvetlit, poplacal sem si zadek -blbec- s tim, ze me jakoby boli :D )
ON: sex?
(opet reci tela, pochopil-li sem spravne)
JA: ja nejsem na kluky!
ON: ja jdu, jdes se mnou?
(rec tela)
JA: cekam na autobus...
no a pak odesel. Na to ze mu bylo pres 70 (odhaduju), tak byl dedek cipera.
Kdyz sem prisel do kancelare, vsichni na me zirali uplne stejne jako lidi na ulici. Na otazku co je spatne, mi neprimo naznacili, ze v Indii se do prace v kratasech nechodi, ale co - preci se nebudu potit v manchestru - at si zvykaji, konzervy! Par vtipku na moje kratasy a zamyslenych pohledu (nejen od devcat!!!) a hura domu. Jake prekvapeni na me cekalo u parku, kterym prochazim, kdyz se vracim z autobusaku: stal tam opet sikh, tentokrat ponekud mladsi, oden v sustakovou soupravicku - barvne ladici s turbanem. Konverzaci zacal duchapritomne otazkou: "Kolik je hodin?" a ja clovek bez predsudku jsem mu odpovedel. Ovsem dalsi otazkou: "Do you like homosexuals?" se prozradil. Slusne jsem mu odpovedel, ze me na to neuzije a odesel jsem.
Tak si tak rikam, jestli virou sexualne svazana Indie nenuti chlapy "stykat" se s chlapy, kdyz je to mnohem snadnejsi nez ulovit zenskou. Prisel sem domu a musel sem se podivat do zrcadla (v obleceni), jestli nahodou nevyzyvam :).
Kazdopadne se nehodlam vzdat sveho EVROPSKEHO letniho obleceni, takze uvidime dnesni odezvu...
Wednesday, March 4, 2009
ceska slana houska
Bylo nebylo, jednoho odpoledne se dokonce i v Indii objevilo ceske pecivo. Prave, nefalsovane! Zena v domacnosti a napul ucitelka (nebo snad obracene?) se rozhodla skoncovat se vsudypritomnou nasladlou chuti mistnich baget, a proto nevahala a behem necelych dvou hodin servirovala slane poteseni svemu muzi i jeho indickym sefum. Jak jim chutnalo, zadna 'nahrazka' Very Chytilove, zadna imitace.. prava ceska KYNUTA pletena houska! Samozrejmne se to neobeslo bez Davidova komentare ci spis zvidave otazky, zdali je to vazne z kvasnic - kdyz se u nas, na Bilem, vari (a podle Davida snad i pece) prevazne z kypriciho prasku:). Vedeme staly spor o pripravu ceskeho houskoveho knedliku, cimz vyzyvam ctenare opet k diskuzi: kynuty, nebo z kypriciho??
Ale hvezdou dne je houska, neubijme ji tedy hutnym knedlikem!
Jedinym problemem bylo, a snad jeste porad je, sehnat mak, sezam nebo neco podobneho. Ale proc pouzivat klasiku, kdyz muzeme mit exotiku, treba s koriandrem, ze, Davide??
(a jako poznamku pod carou uvadim fakt, ze muze lze opravdu 'dostat' na jidlo, staci par mesicu absence ceske domaci stravy.. pak uz jen pripravit neco 'jako od maminky', v tomto pripade ceskou kynutou klasiku, a je vyhrano.. a pak ze laska neprochazi zaludkem!!)
Ale hvezdou dne je houska, neubijme ji tedy hutnym knedlikem!
Jedinym problemem bylo, a snad jeste porad je, sehnat mak, sezam nebo neco podobneho. Ale proc pouzivat klasiku, kdyz muzeme mit exotiku, treba s koriandrem, ze, Davide??
(a jako poznamku pod carou uvadim fakt, ze muze lze opravdu 'dostat' na jidlo, staci par mesicu absence ceske domaci stravy.. pak uz jen pripravit neco 'jako od maminky', v tomto pripade ceskou kynutou klasiku, a je vyhrano.. a pak ze laska neprochazi zaludkem!!)
Monday, March 2, 2009
Cesta do divociny
Prave sedim ve skole, prisel opet dalsi z mnoha nudnych dni, kdy cekame na konec pracovniho dne a predstirame, ze neco delame, neb deti maji az do stredy volno, uz skoro 10 dni!! Ale my, ucitele, tu preci jen musime byt, aby to chudera sekretarka neodprdla sama..tak to tady chodi..
Jen mam dneska trochu problem se sezenim, vcera, vlastne dneska v noci, jsme se vratili z nekonecne dluheho vyletu za jednim z mnoha dobrodruhu, za Jimem Corbettem, indickych tygru skoro kralem..
Nas vylet predcil mnoha ocekavani, vetsinou se vsak jednalo o trochu negativni, hlavne co se informaci, tech pravych, NEINDICKYCH tyce, napr. casovych udaju o delce cesty, poctu ujetych kilometru, cene atd. Ale mozna jsme obcas byli i silnejsi a udatnejsi nez sam Alexander Veliky, vsechno jsme zvladli, prekonali a pretrpeli. Ale zadky dostaly co pro to, kam se hrabou Velikonoce, to je svalstvo a kuze aspon prokrvena a radne promasirovana, ale nocnich 12 hodin v aute z patka na sobotu, to bylo trochu moc. A to byl vlastne jen zacatek. Nasledoval ranni sok v podobe zastavky ve meste Haridvar, na brehu reky Gangy. Cca o pul 7. uttar pradeshskeho casu, to znamena tak pul 3. casu ceskeho, snehem zavaleneho, jsme byli skoro vykopani z aut, abychom nasali neco z okolni posvatne atmosfery. Zima jako v Rusku! A mistni uz skakali do reky, jejiz proud pripominal pereje po jarnim tani. Odvazni jedinci, a hlavne otuzili! Dokonce nas kamarad, statny Nor Johansenn, vzhledem pripominajici vikingskeho valecnika nebo taky vesnickeho sedlaka, se osmelil a sup. Ranni a zivotni ocista byla na svete.
My s Davidem jsme mezitim zkoumali mistni prodavace kvetin a sladkosti, prispeli neco malo rupii a nechali se vyfotit s indickymi rodinami lacnymi po bilem mase. Oboustranna spokojenost, dalo by se rict.
Jakmile vykoukly prvni paprsky ranniho slunce, bylo hned lepe. Ani indicka decka, nikoli ta psi, ale z Agry za sto rupii, nas nedokazala tak zahrat jako ceska becherovka nebo moravska slivovice. Holt nektere zbozi je tu nedostatkove.. S tim uz jsme se ale smirili. Posledni promenada, posledni zabery a hura zpatky do o neco teplejsiho, avsak preplneneho auta.
Vzhuru na jih! Hura na tygry! To jsme bohuzel jeste nevedeli, ze uvidime jen jednoho. Ale zato zivyho a v plne krase..zadna ZOO za sklem..
Po jiz zminenych 12 hodinach v aute po silenych indickych silnicich jsme se dokodrcali na misto cinu. A nastalo dalsi indicke domlouvani, coz znamena, ze nikdo nic nevi, nikdo se k nicemu nevyjadri, vsichni jen kolem zmatene pobihaji a hlavne, PORAD SE CEKA A CEKA..proste indicke pojeti casu. To nam bohuzel znemoznilo ucastnit se odpoledniho dzip safari, misto toho jsme se jen prepravili do srdce narodniho parku a ubytovali se. Cestou jsme potkali par ukazek indicke "vysoke", neco jako danek, nekdy danek prevleceny za lisku, jak to definoval vrchni lesnik:), par opic a spoustu neobvyklych mravenist. Nebo termitist? Jsou tady vubec termiti? Otazka pro ctenare..
Pojedli jsme, hlavu slozili v hromadne loznici s tripatrovymi postelemi, o neco pohodlnejsimi nez lehatka v indickem vlaku, a pokouseli se usnout.
Dalsi chladne rano, nuceny budicek v 5.50, obleknout se, vycistit zuby, trochu se nasnidat preslazenymi susenkami a vyrazit do mlhaveho rana.
Opet jsme si vytahli cerneho petra a na korbe s nami sedelo par Indu. Dospeli, ale chovajici se jak deti, mozna jeste hur. Nas pan ridic, nikoli pravy pruvodce, nemel pusku ani jinou zbran pro pripad utoku zvirat na otevreny dzip. Dalsi prekvapeni..nemluvil ani anglicky, takze veskera nase konverzace spocivala jen v prikazech: "roko", coz znamena stat, "aage" - dopredu, "pitche" - zpet, sem tam nas upozornil, ze nalevo nebo napravo muze byt tygr nebo snad i jine zvire, ale krome par dalsich danku a dankolisek, ptaku a opic jsme nic jineho nevideli. O neco pozdeji se pred nami konecne objevil ON! V plne krase a eleganci prechazel jednu z prijezdovych cest. Vypadal majestatne, nastesti byl celkem daleko, takze nebylo zapotrebi pouzit onu neexistujici zbran. Fotaky cvakaly o sto sest. Mnohokrat dekuji optice Carla Zeisse, ze mi umoznil jeden z nejlepsich snimku hvezdy Corbettova parku.
A to byl v podstate konec naseho pozorovani, uz se jen zbyvalo vratit zpet na zakladnu, poradne se najist, pobalit a vyrazit na dalsi nekonecnou cestu, tentokrat na sever, blize k domovu..
---------------------
Hezky receno, abych prilil neco do ohne, musim krapet pohanet Indy, s odstupem nekolika hodin pomalu opada vztek a beznadej, tak snad to bude i objektivni. Jeden z ridicu poslanych taxi firmou byl "ponekud" ovinen (ci spise olihoven), takze uz tahle vymena ridice zapocala nase neskutecne zpozdeni, ktere se ke konci vysplhalo na obludny dvojnasobek puvodniho casu. Vylet vesel do historie pod prezdivkou "liny vylet", protoze jsme na miste presedli z auta do auta a po safari opet z auta do auta a odjeli zpatky, tedy pomer ujitych km : ujetych km => 1: 1000!
Uttarpradeshske silnice jsou neskutecne a jejich uzivatele jeste neskutecnejsi, diry jak po granatech (nelzu, takovych 20 cisel hluboka dira naprosty normal), sem tam je videt naznak udrzby, takze pres tyhle diry polozili novy koberec, a dzuzny se tak odely do noveho kabatku. Ridici jezdi zasadne prostredkem, dost casto spis v protismeru, takze vyhybani se diram je obcas nemozne. Navic, aby toho nebylo malo, se tu a tam (na tom nejmin ocekavanem miste) objevi retarder - zadny evropsky retarderek s pozvolnym najezdem, tady je to cca 15cm hrb bez jakehokoliv upozorneni. Nemuzeme se ridicovi divit, ze po nejakych 10 hodinach za volantem v noci vzdal jakekoliv pribrzdovani a retarder-neretarder, dira-nedira, jel si svoji rychlosti. Snad nemusim vysvetlovat jak prijemne bylo sezeni vevnitr :).
Tresinkou na dortu byli samotni nasi spolucestujici Indove - spolupracovnici naseho spolubydliciho Wolfa. Vzhledem k tomu, ze ridici neumeli slova anglicky, byli tito nasi jedinou nadeji na komunikaci... a zklamali! Pro ilustraci: jeli jsme dvema auty, v kazdem pripadali na jednoho belocha 1-2 Indove, a protoze jsme nechteli moc zastavovat (kazda zastavka trvala minimalne pul hodiny i kdyz byla planovana jako 5minutova), komunikovalo se po telefonu. Nejenze nebyli schopni na jednoduchou prosbu/prikaz zareagovat a provest (clovek musel pozadat jmenovite, pokud mozno s poklepanim na rameno, aby dotycny pochopil, ze je to na nem), ale kdyz dokoncili telefonat, byli jsme tam kde predtim - to same pri styku s kolemjdoucimi. Neco zaridit, zda se pro ne byti nadlidskym ukonem!
A aby nebylo vse jen negativne-neutralni, videli jsme tygra, cca na 15 sekund ze vzdalenosti tak 100 m, coz pro nas 50tkove objektivy je ponekud kriticka vzdalenost :), vysali jsme si dva trtinove klacky (zrovna probihala trtinova sklizen) - uzasny! a nejake fotky taky budou. Podruhe bych to uz ale neabsolvoval...
Jen mam dneska trochu problem se sezenim, vcera, vlastne dneska v noci, jsme se vratili z nekonecne dluheho vyletu za jednim z mnoha dobrodruhu, za Jimem Corbettem, indickych tygru skoro kralem..
Nas vylet predcil mnoha ocekavani, vetsinou se vsak jednalo o trochu negativni, hlavne co se informaci, tech pravych, NEINDICKYCH tyce, napr. casovych udaju o delce cesty, poctu ujetych kilometru, cene atd. Ale mozna jsme obcas byli i silnejsi a udatnejsi nez sam Alexander Veliky, vsechno jsme zvladli, prekonali a pretrpeli. Ale zadky dostaly co pro to, kam se hrabou Velikonoce, to je svalstvo a kuze aspon prokrvena a radne promasirovana, ale nocnich 12 hodin v aute z patka na sobotu, to bylo trochu moc. A to byl vlastne jen zacatek. Nasledoval ranni sok v podobe zastavky ve meste Haridvar, na brehu reky Gangy. Cca o pul 7. uttar pradeshskeho casu, to znamena tak pul 3. casu ceskeho, snehem zavaleneho, jsme byli skoro vykopani z aut, abychom nasali neco z okolni posvatne atmosfery. Zima jako v Rusku! A mistni uz skakali do reky, jejiz proud pripominal pereje po jarnim tani. Odvazni jedinci, a hlavne otuzili! Dokonce nas kamarad, statny Nor Johansenn, vzhledem pripominajici vikingskeho valecnika nebo taky vesnickeho sedlaka, se osmelil a sup. Ranni a zivotni ocista byla na svete.
My s Davidem jsme mezitim zkoumali mistni prodavace kvetin a sladkosti, prispeli neco malo rupii a nechali se vyfotit s indickymi rodinami lacnymi po bilem mase. Oboustranna spokojenost, dalo by se rict.
Jakmile vykoukly prvni paprsky ranniho slunce, bylo hned lepe. Ani indicka decka, nikoli ta psi, ale z Agry za sto rupii, nas nedokazala tak zahrat jako ceska becherovka nebo moravska slivovice. Holt nektere zbozi je tu nedostatkove.. S tim uz jsme se ale smirili. Posledni promenada, posledni zabery a hura zpatky do o neco teplejsiho, avsak preplneneho auta.
Vzhuru na jih! Hura na tygry! To jsme bohuzel jeste nevedeli, ze uvidime jen jednoho. Ale zato zivyho a v plne krase..zadna ZOO za sklem..
Po jiz zminenych 12 hodinach v aute po silenych indickych silnicich jsme se dokodrcali na misto cinu. A nastalo dalsi indicke domlouvani, coz znamena, ze nikdo nic nevi, nikdo se k nicemu nevyjadri, vsichni jen kolem zmatene pobihaji a hlavne, PORAD SE CEKA A CEKA..proste indicke pojeti casu. To nam bohuzel znemoznilo ucastnit se odpoledniho dzip safari, misto toho jsme se jen prepravili do srdce narodniho parku a ubytovali se. Cestou jsme potkali par ukazek indicke "vysoke", neco jako danek, nekdy danek prevleceny za lisku, jak to definoval vrchni lesnik:), par opic a spoustu neobvyklych mravenist. Nebo termitist? Jsou tady vubec termiti? Otazka pro ctenare..
Pojedli jsme, hlavu slozili v hromadne loznici s tripatrovymi postelemi, o neco pohodlnejsimi nez lehatka v indickem vlaku, a pokouseli se usnout.
Dalsi chladne rano, nuceny budicek v 5.50, obleknout se, vycistit zuby, trochu se nasnidat preslazenymi susenkami a vyrazit do mlhaveho rana.
Opet jsme si vytahli cerneho petra a na korbe s nami sedelo par Indu. Dospeli, ale chovajici se jak deti, mozna jeste hur. Nas pan ridic, nikoli pravy pruvodce, nemel pusku ani jinou zbran pro pripad utoku zvirat na otevreny dzip. Dalsi prekvapeni..nemluvil ani anglicky, takze veskera nase konverzace spocivala jen v prikazech: "roko", coz znamena stat, "aage" - dopredu, "pitche" - zpet, sem tam nas upozornil, ze nalevo nebo napravo muze byt tygr nebo snad i jine zvire, ale krome par dalsich danku a dankolisek, ptaku a opic jsme nic jineho nevideli. O neco pozdeji se pred nami konecne objevil ON! V plne krase a eleganci prechazel jednu z prijezdovych cest. Vypadal majestatne, nastesti byl celkem daleko, takze nebylo zapotrebi pouzit onu neexistujici zbran. Fotaky cvakaly o sto sest. Mnohokrat dekuji optice Carla Zeisse, ze mi umoznil jeden z nejlepsich snimku hvezdy Corbettova parku.
A to byl v podstate konec naseho pozorovani, uz se jen zbyvalo vratit zpet na zakladnu, poradne se najist, pobalit a vyrazit na dalsi nekonecnou cestu, tentokrat na sever, blize k domovu..
---------------------
Hezky receno, abych prilil neco do ohne, musim krapet pohanet Indy, s odstupem nekolika hodin pomalu opada vztek a beznadej, tak snad to bude i objektivni. Jeden z ridicu poslanych taxi firmou byl "ponekud" ovinen (ci spise olihoven), takze uz tahle vymena ridice zapocala nase neskutecne zpozdeni, ktere se ke konci vysplhalo na obludny dvojnasobek puvodniho casu. Vylet vesel do historie pod prezdivkou "liny vylet", protoze jsme na miste presedli z auta do auta a po safari opet z auta do auta a odjeli zpatky, tedy pomer ujitych km : ujetych km => 1: 1000!
Uttarpradeshske silnice jsou neskutecne a jejich uzivatele jeste neskutecnejsi, diry jak po granatech (nelzu, takovych 20 cisel hluboka dira naprosty normal), sem tam je videt naznak udrzby, takze pres tyhle diry polozili novy koberec, a dzuzny se tak odely do noveho kabatku. Ridici jezdi zasadne prostredkem, dost casto spis v protismeru, takze vyhybani se diram je obcas nemozne. Navic, aby toho nebylo malo, se tu a tam (na tom nejmin ocekavanem miste) objevi retarder - zadny evropsky retarderek s pozvolnym najezdem, tady je to cca 15cm hrb bez jakehokoliv upozorneni. Nemuzeme se ridicovi divit, ze po nejakych 10 hodinach za volantem v noci vzdal jakekoliv pribrzdovani a retarder-neretarder, dira-nedira, jel si svoji rychlosti. Snad nemusim vysvetlovat jak prijemne bylo sezeni vevnitr :).
Tresinkou na dortu byli samotni nasi spolucestujici Indove - spolupracovnici naseho spolubydliciho Wolfa. Vzhledem k tomu, ze ridici neumeli slova anglicky, byli tito nasi jedinou nadeji na komunikaci... a zklamali! Pro ilustraci: jeli jsme dvema auty, v kazdem pripadali na jednoho belocha 1-2 Indove, a protoze jsme nechteli moc zastavovat (kazda zastavka trvala minimalne pul hodiny i kdyz byla planovana jako 5minutova), komunikovalo se po telefonu. Nejenze nebyli schopni na jednoduchou prosbu/prikaz zareagovat a provest (clovek musel pozadat jmenovite, pokud mozno s poklepanim na rameno, aby dotycny pochopil, ze je to na nem), ale kdyz dokoncili telefonat, byli jsme tam kde predtim - to same pri styku s kolemjdoucimi. Neco zaridit, zda se pro ne byti nadlidskym ukonem!
A aby nebylo vse jen negativne-neutralni, videli jsme tygra, cca na 15 sekund ze vzdalenosti tak 100 m, coz pro nas 50tkove objektivy je ponekud kriticka vzdalenost :), vysali jsme si dva trtinove klacky (zrovna probihala trtinova sklizen) - uzasny! a nejake fotky taky budou. Podruhe bych to uz ale neabsolvoval...
Subscribe to:
Posts (Atom)