(Ne)vsedni cesta do prace

Cestou do prace jsem sel s neobvykle otevrenyma ocima, samotneho me prekvapilo kolik detailu mi az doted utikalo. Mozna za to castecne muze i mirna nevyspalost, ze sousedniho neobydleneho pokoje si totiz holandska spolubydlici udelala smajchlkabinet a kulantne receno, byla hodne pri chuti. Nicmene mnozi se dotazy na poulicni zivot v Indii a ja mezi radky citim nevyrcenou otazku: "Opravdu je Indie takova hnusna?". Takze sem se rozhodl nakousnout tohle tema a podelit se s vami o nektere poznatky, bohuzel zatim bez fotodokumentace, ta prijde mozna po vikendu.

Cestu do prace zacinam priblizne ve stejny cas (musim totiz chytit autobus, nastesti ridic se ustalil na 5ti minutovem rozmezi, coz se da tolerovat), a tak neni prekvapenim, ze se spousta veci opakuje. Zhruba ve stejnem miste a stejnou dobu kolem me poskakuji skolaci cekajici na autobus, projede kolem me mlikar vezouci na motorce nadoby na mliko (presne takovy ty hlinikovy, co byly za komunistu v kravinech). Ve stejnou dobu potkavam v te same ulici riksu se starym ridicem, ktery si ji upravil a rozvazi nakupy. Rozkrikuje se hlasite na okoli nesrozumitelnymi vyrazy, ale asi tusim co rve: "Chleba, syry, maslo, marmelada!", proste klasika. Za mnou dozniva vabeni pojizdne prodejny a ja opoustim nas sektor (porad si na ty sektory nemuzu zvyknout, je to takovy pretechnizovany termin). Lemuju silnici smerem k autobusove zastavce, cesta tak na 10 minut, pricemz musim asi 2x krizovat ranni dopravni frmol. Na zvidave pohledy a potouchle usmevy jsem si uz zvykl, takze je opetuju temer automaticky.

Na ulicich se potlouka ranni smena metaru, kteri svymi "kostaty" vymetaji krajnici. Az po sem je to ok, co jsem ale nepochopil je proc zametaji i zbytek ulice? Abyste rozumeli, zbytek ulice tvori travnik (chodniky jsou tu spise vymozenosti, vetsinou to jsou rikso-stezky, kde chodci muzou prijit k uhone, takze stejne chodime po krajnici), i kdyz ne v evropskem pojeti. Navic travnik je dost casto misty vyslapany az na hlinu a tady se dostavame k jadru pudla. Oni zametaji hlinu! Hlinu, ktera sama o sobe prasi, natoz kdyz ji laskate kostetem. Ve vysledku to vypada, jako by mistni metari byli puvodem z Dili a styskalo se jim po oparu rodneho mesta. Clovek i pres zadrzeny dech a zavrene oci citi, jak na nej usedaji castecky prachu. Nedej boze, kdyz v oblaku potkate zrovna usmivajiciho se Inda a chcete mu oplatit usmev. Prasne pachuti se uz po zbytek dne nezbavite :).

Zapraseny (tady udelam vyjimku a opisu to diakritikou: zaprášený) dorazim na zastavku, cesta autobusem jako vzdy. Zacal sem si kratit cestu ctenim (ted sem nacnul Henryho D. Thoreaua), stejne pres ty zaspineny okna neni co pozorovat a na souseda se taky neda koukat celou dobu. Dneska mi dokonce pres rameno cetl i soused, ale kdyz zjistil ze ten jazyk nezna, zacal se stridave divat na me (asi aby overil, ze jen nemachruju a ze tomu rozumim) a do knizky. Kousal sem se do rtu, abych nevyprskl smichy, bylo to jak z nejake komedie :D. Po par strankach pruvodci krikem oznamil, ze se blizime do zastavky (to uz sem pochopil, ze kdyz konduktor zarve, tak se blizi vyznamny dopravni uzel), chystam se k odchodu, kdyz se preze me zacali valit mistni. Nechapu proc, ale maji potrebu byt hned u dveri (i kdyz ti pred nima vystupuji taky). Pokud vystupuje do 10 lidi (coz nebyl tenhle pripad), tak je to v pohode :). Dve prave ruce me strkali ze dveri a ja svym telem branil starika, ktery cekal az se bus zastavi. No proste kazdy den prekvapeni!

Od autobusu do prace uz coby kamenem dohodil, kravske stado z vcerejsiho vecera zmizelo, lec zanechalo po sobe rozvaleny "travnik" a spousty posvatnych kydancu. Nevim jestli je i tohle pro ne posvatny, ale radsi sem se jim vyhybal a prekracoval - obcas velky problem.

Jak vidite, moje cesta do prace neni nikterak nudna a nemuzu si stezovat na stereotyp - to jedine v Indii nenajdete :).

-- male doplneni co se tyce odpadku: pred kancelari mame kontejner, ktery se neustale plni; zajimalo me, kam se ztraci ten odpad, kdyz sem tu nevidel popelare; dneska sem pochopil, kdyz je plny, vezmou se sirky a ... Viva la ecologia!!!

P.S.: dneska jeste doznivaji utoky v Bombaji a moji kolegove jsou pekne namichnuti, nejen ze jim to znacne zkomplikuje (uz tak tezkou) mezinarodni situaci - treba jim Nepal, jedina bezvizova zeme na svete, zavede viza :D. Nicmene jsou poboureni jak je v Indii jednoduche zautocit a jak se s tim vyrovnavaji mistni instituce.