Průzkum indického školství

Abyste pořád nečetli jen zážitky z dopravy, přidám taky trochu indické vody do mlýna, a to nejen pro kolegyně a kolegy z konsonanticko-vokalické FF. Trochu jsem se poptala na pracovní podmínky, bohužel můžu těžit jen z naší školy, tzn. něco jako školka se ZŠ dohromady. Máme tu děti od cca 3 let, ba dokonce jedno srdceryvně a neustále plačící dvouleté dítko. Nejstarší jsou 13-ti letí. Celý "systém" je rozdělěn do tzv. stages, odstupňování dle věku dětí ve třídách. Předškolní děti tvoří asi jednu čtvrtinu školy, jejich den spočívá v kreslení, základech hindi, něčem jako vlastivěda či prvouka, pokud tento termín ještě funguje. Někdy mají hodiny hudebky a tance, k dispozici máme jednoho mladého Inda, Samira, rádoby manekýna v roztraném kabátě - na mysl mi přišla písnička o Kalamajce.. dalším, předposledním mužem-učitelem je učitel hudby, tahá s sebou svoje klávesy a trénuje s dětma koledy, někdy se dost nechytá. PS: připomíná mi dědu Lustiga za mlada, zkusim ho pak vyfotit.
Posledním, mým nejoblíbenějším, je učitel tělocviku, muž v turbanu. Prosím bez komentářů:) anebo naopak s.. Do dneška sice nevim jméno, ale tady se všichni oslovují pěkně s respektem po anglicku, ženy se oslovují "m´am", zkratka pro madam, pro muže "sir". Takže si touhle prašnou indickou cestou zvykám na oslovování "mami", sice trochu odlišně, ale přece. Je to docela zvláštní oslovovat cizí ženy "maminko"..ta je přece jen jedna jediná!!
Ale zpátky k učitelství - jak jsem psala už dřív, funguju jako médium, posílají mě tam, kde zrovna někdo chybí, takže už jsem vyzkoušela všechny věkové úrovně. Zadávám první domácí úkoly, oni mají všechno jako projekty, takže vlastně přebírám roli inženýrů:) Po prvních intro hodinách, kdy jsem představovala naši, pro ně tak cizí, zemi, Pardubice atd., dostali za úkol vypátrat základní info o ČR. Někdo to pojal zodpovědně, několik 13-ti letých spratků, ano opravdu jde o mužské pohlaví, holky jsou daleko schopnější, zkouší, jak tvrdá je nová m´am Irena. Tak, dostala jsem několik opravdu dobřě vypracovaných "projektů", dokonce ze zmínkou o Kofole, Becherovce a slivovici, ale královnou večera se stala práce jedné mladé Indky, která je buď vážně mimo, nebo mě zkouší, co vydržím. Hodím vám to pak mezi fotky, to vážně stojí za to!! Např. hlavním městem ČR je dle ní South Korea, prezidentem je German Devil atd. Co na to říct??!! "Znova!!" Tak se těšte..
Ale zpátky k obecnostem: celkem je ve škole asi 80 dětí, tzn. celkem malá škola, což se samozřejmě odráží i v platech zaměstanců. Já mám, jako stážistka, na indický poměry ještě docela dobrý peníze, 150 dolarů, tzn. cca 6500 rupií na měsíc. Neporovnávejte v ČR!! Učitelky v předškolních třídách berou tak mezi 60 a 120 dolary, takže je jasné, kdo živí rodiny. Ano, rovnoprávnost tady nenajdete! Na druhou stranu, s pracovní dobou od 9 do 14.30.. aspoň je čas na "domácí práce". Připadám si jak pravá hospodyně. Přijedu busem domů, jdu nakoupit, občas vyperu, připravím večeři, počkám na "manžela", zjistím, jak úspěšný byl jeho den, postěžuju si na neustále řvoucí děti, vykoupu se a do postele. Tak vypadá můj normální den. Trochu monotónní..
Do budoucna to vypadá, že zdědím předškolní třídů jedné kolegyně, jedna z mála učitelek, se kterou se dá normálně povídat a sem tam zajít na čaj nebo vyrazit na nákup. Její jméno ji asi předurčilo její povahu, jmenuje se Sundeep. Bohužel tato mladá slečna se bude v únoru vdávat a pak se stěhuje do USA. Ano, se svým předem určeným manželem, na kterého nemá ještě ani číslo. Při debatě o evropských svatbách byla docela překvapená. Každopádně jsme pozvaní na svatbu ve velkém stylu, hostů bude mezi 700 a 800!! A navíc v historickém městě sikhů, v Amritsaru, takže máme příležitost to všechno okouknout, navštívit Zlatý chrám a potom poreferovat.
Ještě pár vět o škole: každé ráno začíná společným nástupem v mramorové tělocvičně, punjabskou hymnou a modlitbou. Zkusim rovněž opatřit a pověsit na Picasu, jen s překladem to bude asi na dýl. Ale aspoň pro představu. Pak se všichni rozejdeme do svých tříd a vyučování začíná. O půl 12. pauza na oběd, děti vyběhnou na dvůr a na trampolínu, musim přiznat, že první dny jsem měla fakt strach, že se někdo zabije. Všichni jsou děsně živí, ale prej se nemám bát, indický děti jsou nesmrtelný - asi jako opilci na Vltavě ve Vyšším Brodě:)
Tak, tímto zakončuju první rozsáhlý příspěvek o škole, můžete debatovat, klást otázky a komentáře.
Budu se těšit.