"Rab Ne Bana Di Jodi" nase bollywoodska premiera

Byl patek a Ashwani (kolega z prace) slavil 31. narozeniny. Slavnostni rozkrojeni a prvni ochutnavka indickeho nefalsovaneho dortu. Zadny babiccin korpus ani dobra napln - suchy piskot s papayovo-mangovou marmeladou a tunou hutnyho slehackovomydlovyho kremu. Tak sem to do sebe ze slusnosti soukal, a zatimco sem z toho doloval ten piskot (ten jedinej se dal zkousnout), myslel sem na ty babicciny dortiky a v duchu sem si predstavoval, jak tu otevru pobocku a budu sem vyvazet dasicke dobroty. Ti by ruce utrhali!!!

Pozdeji se me Ashwani ptal, jestli s nima pujdu vecer do kina (multiplex s kolou a popkornem). Moc sem se na to netvaril, davali totiz premieru bollywoodskeho filmu Rab Ne Bana Di Jodi, bez titulku a v originale. Navzdory predchozi zkusenosti s bollywoodskym hororem, a protoze byl ten patek, navic zatim bez planu na vecer, pripojili jsme se k nim. Skocili jsme ale takrikajic do "rozjeteho vlaku" (coz ale ve finale vubec nevadilo), riksove totiz nejak nechteli smlouvat a nase predstava o cene jim nesla dlouho pod knir.

Zapletka byla vskutku jednoducha, takze i 5ti minutove mono/dialogove pasaze (kterym jsme samozrejme nerozumeli, ale dalo se vytusit co si rikaji) nas nevykolejily. Uzivali jsme si aspon detailnich zaberu na obliceje hlavnich hrdinu (herecka ani nemaskovala bedara) a slzami zalite rude oci (hlavne u toho herce). Film plny barev, tance, hudby, srdcervouci romantiky a duchaplnych dialogu! nam nakonec neprisel tak spatny, sice po druhe bych na nej nesel (stejne jako domorodci), ale jako prvni kontakt fajn.

Snad jeste poznamku zaverem: sal byl plny vsech vekovych kategorii - od predskolnich deti, behajicich a kricicich pod platnem, pres stredni vek az po odkaslavajici duchodce. Na konci filmu svorne zatleskali a uklizeci ceta s pokornovym vysavacem nas vypoklonkovala zpet do reality.