Druhy den v Agre se rano vyparil Laurence, ze chce videt pevnost - odesel a i pres nase durazne doporuceni, at si vezme bagaz rovnou (neb nas cekal dopoledni transport do Jaipuru a jeho opozdilecka povest byla znama) si ji samozrejme nevzal. Nastvani jsme mu ji museli vezt, mel jsem sto chuti mu ji hodit do skarpy, at si tu zustane, kdyz neni schopny prijit vcas. Autobusak z nas videl penize, takze poseckal, ale stejne...
Prvni cesta dalkovym autobusem byla zazitecek! Nad sedadly jsou koje, ktere maji poskytovat pohodli v leze, bohuzel rozmery jsou uzpusobene indickym lidem, takze jsem si opet pripadal jak v Bastile - sednou si neslo, lehnout a natahnout udy jakbysmet a navic kazde otoceni vyustilo v malou prachovou bouri. Po takto stravenych sedmi hodinach nas autobus vyplivl v Jaipuru, podle nekterych nadherne, a podle jinych ohyzdne mesto. Rekneme, ze prvni kontakt s Jaipurem nevypadal zas tak spatne, klasicke indicke vetsi mesto. Postupem casu vsak nase sympatie ochabovaly a kdyz jsme ho opousteli, svorne jsme se shodli, ze nikdy vice. Ale to predbiham...
Podle pruvodce (Lonely Planet) jsme zjistili, ze v Jaipuru je povestna pevnost Amber, kus za mestem. Ubytovali jsme se v hostelu Blue king, nejlepsi Masala chai, jaky sem v Rajastanu pil, a vyrazili jsme do viru mesta. Mistni trziste, udajne skvost, bylo jen 4ramennou krizovatkou uvnitr starobylych hradeb, jejiz chodniky byly obsypany trhovci s hodne podobnym - ne-li stejnym - sortimentem (podobne jako u nas Vietnamci). Samozrejme videli belocha (rikaji nam tu 'gora' = bily) a citili penize, takze se mohli pretrhnout, kdyz natrasali svoje zbozi. Vylet do Amber pevnosti byl super, videl sem tam prvne slona v akci, ale protoze nas cekalo jeste nekolik pevnosti jinde, moc jsme prohlidku neprotahovali. Vecer opet jidlo ve stresni restauraci a vytecny napoj :D. Jeden den byl ale vic nez dost.
A nebylo dne, aby nas Laurenc neprekvapil, takze i na Jaipur si pripravil scenku: jakozto indicky mazak (uz tu kdysi byl) se citil neohrozeny, a tak poobedval v autobusove pauze ve stanku u silnice. Aby toho nebylo malo, zapil to vodou z pochybneho tanku (udajne mel filtrovat vodu) na nadrazi. Nemohlo to dopadnout jinak, takze vecer, v den odjezdu, nam zkolaboval. Pocitali jsme minuty do odjezdu vlaku a on dostal zimnici, stridanou navaly tepla, zvracel stridave vrchem i spodem a v koupelne vypadal, ze nedocka rana. Nevim nakolik mu bylo opravdu spatne, nebo jestli se spis vystresoval, kazdopadne nas celkem vystrasil. Predstava zkazeneho vyletu kvuli jeho ignorantstvi nam prisla nespravedliva, nastesti i on uznal, ze to by bylo moc, a tak s nami nastoupil do vlaku smel Udaipur, kde prospal celou cestu (a jak se doctete priste, ani to nepomohlo).
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment