Zda se, ze popis nasledujicich dni je jakysi proklety. Uz dvakrat se mi kousl pocitac, kdyz jsem se snazil pripsat clanek, takze podle hesla "trikrat a dost" davam pocitaci posledni sanci, jinak! ... to asi stejne zkusim po ctvrte.
Posledni noc v Udaipuru byla vazne uzasna: stresni terasa, skvele jidlo, vyhled na osvicene mesto odrazejici se v polovyschle jezerni hladine, mistni rum (Old Monk) pomalu zazihal vnitrni plamen a v televizi pusteny James Bond - Octopussy (tenhle film se zcasti tocil tady v Udaipuru, presneji v Monzunovem palaci). Rano jeste ovesnou kasi, rychly vysadek do mesta dokoupit suvenyry, casny obed a vyprava na autobusove nadrazi.
Vsuvka: autobus jsme meli zarizeny od stareho Babu-a, samozrejme za provizi, kterou se ale nikterak nesnazil ukryt v cene jizdenky. Laurenc by nebyl Laurenc, kdyby se mu zase neco nelibilo, a tak stravil pul dne behanim po meste a shanenim levnejsi jizdenky (holt pro nekoho je 20 rs navic neprekonatelna suma).
Cestu do Jodhpuru jsme stravili opet napechovani do sleeper tridy, tentokrat vsak krapet luxusnejsi (i kdyz stale tomu neco chybelo), takze to ubihalo rychleji. Autobusak rezal zatacky, prekonaval kopce a rozhanel stada cervenoprdelatych opic, ktere luxovaly silnici od zbytku po turistech. Mijeli jsme desitky skladu s mramorem (kde to sakra stale berou?!), krajina se viditelne menila a skalnate kopce nabiraly bizarnich tvaru. Rovnez zvirena se dockala obmeny, a tak jsme potkavali vodni buvoly, divoka prasata beze "zbrani" (a jejich stenatka - ze lazenska panenko?) a jiz zminene opice. Z nadrazi nas riksove pod zaminkou policejnich postihu rozdelili do dvou riks, svete div se za stejnou cenu! Dojeli jsme do doporuceneho hostelu, ktery vypadal celkem v pohode, pan majitel nas chtel prekvapit a pripravil nam prezidentske apartma, dokonce ani nebylo drahe. Bohuzel nejen my dva s Ircou jsme touzili po kousku soukromi, takze jsme se apartma pro 4 vzdali a spokojili se s mene luxusnim dvouluzakem.
Nas nemel sprchu a vypadal spis, ze donedavna slouzil jako utociste pro kostata a cistici prostredky, ale vem to cert - na jednu noc. Bohuzel to nebylo vse, nevim jestli kvuli blizicimu se Novemu roku, ale dum poprve ozil ve 4 hodiny rano. Soupani nabytku, triskani nadobim, dupani po schodech a rev nam "zprijemnoval" ranni hodiny. K tomu vsemu po celou noc panu hostelierovi zvonil mobil, jehoz vyzvaneni v podobe priblizujici se houkajici sanitky mi doted zni v usich. Nerad, ale musim priznat, ze i na me to bylo moc, takze rano jsme se rozhodli, ze se pohneme dal. Maria potkala v hostelu stare zname z Jaipuru a rozhodla se, ze se odpoji a oslavi Novy rok tady. Laurence byl cely den nesvuj, az z nej nakonec vypadlo, ze uz je dusevne unaven cestovanim a rad by ulehl do postele, ze ktere rano vstal. Inu nechal si perlu na zaver, osusili jsme slzu a s cistym svedomim ho opustili na mistnim nadrazi (sehnal vlak primo do Chandigarhu - stastlivec). Viditelne z nas spadl stres a tesili jsme se jak si uzijeme posledni spolecne chvilky bez Laurence!
Navsteva mistni pevnosti je jedno z mala lakadel, ktere muze Jodhpur nabidnout. Nicmene i to je slusny, pevnost je vazne neskutecne velika, vystavena z cerveneho kamene na nejvyssim vrcholku nad mestem. Cloveku se ani nechce verit, ze nekdo dokazal postavit neco tak obrovskeho v takovem terenu. Irca se rozhodla zustatat venku a skamaradit se s mistnimi veverko/krecky, zatimco Maria a ja jsme se vydali do pevnosti. Kupa fotek, zazitku a informaci - pevnost slouzi jako muzeum, hosti spolecenske akce a svatby a v neposledni rade je hlavne turistickym lakadlem. Podle pruvodce nebyla nikdy dobyta, cemuz se da snadno uverit, takze jsem si predstavoval siky pesaku, jak se pomalu skrabaly do kopce, zezadu podporovany sloni jizdou. To vse v neskutecnem vedru a za vydatneho sipoveho deste, varici voda tekla proudem a utocnici v agonii padali zpatky ze srazu. Wow, komu cest tomu cest!
Plni zazitku (ja z pevnosti, Irca z kroceni hlodavcu) jsme se vratili do hostelu pro batohy a neco maleho pojist. Bohuzel vzhledem k chybe v jidelnicku mi prinesli neco uplne jineho, takze kulinarske rozlouceni s Jodhpurem nedopadlo podle predstav. Zbytek dne jsme opet stravili v autobuse, tentokrat do Jaisalmeru - mesta v pousti. Jak vidno, Jodhpur nam moc k srdci neprirostl, navic ve srovnani s Udaipurem... podle nekterych jsme mu ale nedali moc sanci. Tak snad priste.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment