Laurencovo intermezzo

Protoze se mnozi pozitivni ohlasy na Laurence a jeho zpusoby, pokusim se vysvetlit proc jsme tak trochu zaujati vuci jeho osobe. Chlapec mel tezke zacatky v mestecku zvanem Moga nedaleko Chandigarhu. Jeho rozvojova praxe spocivala ve vzdelavani mistnich skolaku, za coz byl placen mrzkym penizem, monotonim jidlem a strechou nad hlavou. Bohuzel Moga neni stazisty prilis vyhledavanou lokalitou, takze tam byl vetsinu casu sam. Uznavam, ze i na me by to bylo hodne narocne, takze celkem logicky se snazil dostat do Chandigarhu, coz se mu posleze i povedlo.

A tady prichazi do hry nas prvni kontakt. Ze zacatku se jevil jako vyjevene holandske ptace, ktere je poprve mimo domov. Pozdeji z nej vypadlo, ze uz v Indii kdysi byl, ze stravil pul roku na stazi v Shangaii atd., proste zadny novacek. Protoze ve starem byte s nami zili jeste dalsi 3 holandani, parkrat pobyl na navsteve, casem vsak holandani pochopili co je zac a krapet se od nej distancovali. Takze posud dobre, zadny prilis velky kontakt nenavazan a jako obcasny navstevnik se dal ustat.

Casem se spratelil (otazkou je do jake miry to bylo oboustranne pratelstvi podle odezvy tech druhych) s internistama z 37ho sektoru a jeho navstevy se staly castejsimi. Zacali jsme ho poznavat dukladneji, predevsim jeho setrilkovstvi. Osobne se nepovazuju za rozhazovacneho, ale Laurenc posunul latku setrilka o stupen vys. Na navstevy chodil hladovy a nebylo mu trapne si o jidlo rict, kdyz uz se stalo, ze byl pozvan na party (nebo se tam nejak vloudil bez pozvani - casem se mu lide snazili vyhybat), zasadne nic neprinesl, ale v konzumaci soutezil s kymkoliv, a tak dale a tak dale... Dalo by se to do jiste miry prehlednout, kdyby se jeho rozvojova, mizerne placena praxe, nepromenila pri prevodu do Chandigarhu v rozvojovou, na vysost dobre placenou (vydelava stejne jako my dva dohromady).

Nasi pozornosti dlouho unikal dalsi z jeho rysu - nerozhodnost. Tuhle vlastnost jsme poznali az na vylete, kde nabyla obrich rozmeru a provazela nas celou cestu jako paty spolucestujici. Bohuzel ji Laurenc nevyhradil misto ze sveho, nybrz ji hodil na zada nam. Neustale rozjimani nad rozlicnymi moznostmi (casto financne motivovanymi) se stalo jeho dusevni potravou. Zaslo to tak daleko, ze jsme se rozhodli ho ponechat svemu osudu, bude-li stale zdrzovat ci navrhovat absurdni a neproveditelne, lec levnejsi, varianty. Za vsechno at promluvi jeho objednavani v restauraci: klasicky zacinal lassi (at vypadalo sebenevabneji), coz mu oddalilo cas rozhodnuti, co vlastne bude jist. My uz pomalu dojidali, kdyz se konecne rozhodl na co ma chut (a kdovi co jeste mel za kriteria) a zacal zmatkovat s cisnikem. Dost casto jsme nechapali ani my, co ze to vlastne chce, natoz pak anglictiny neznaly cisnik - nestacilo totiz ukazat do jidelnicku, svuj vyber doprovazel zvidavymi otazkami na puvod jidla, prubeh zpracovani atp.

Ted jeste neco na prani Irci k vizazi naseho pana Laurence. Podle hesla "Saty delaji cloveka" prizpusobil Laurence svuj satnik zmatene povaze a sve "neopecovavane" svrsky kombinoval s divokym zapalem. Jeho dlouhe kudrnate, spinave blondate a po vetsinu casu mastne vlasy splyvaly s jeho ridkym plnovousem. S velikou oblibou se ve svych vlasato/vousatych partiich prohraboval a vytvarel prstynky na prstech, coz zvlaste damske osazenstvo privadelo k silenstvi (nechapu proc :)). Nekteri mu rikaji hipik, jini zase Sikh ze zapadu (taky se nestrihaji a neholi). Na jeho obranu musim rict, ze aspon nesmrdi. Vubec nam svym zevnejskem pripadal kouzelnika Caryfuka (z toho detskeho serialu), tak si to snad lepe predstavite. Tresnickou na dortu zustava jeho rouska... za celou dobu co jsme v Indii jsem nepotkal cloveka s rouskou (tedy aniz by to byl blaznivy cinan ci japonec), jen Laurence. Kracejici "gora" (kdopak vi co to znamena v hindi :)) s rouskou na obliceji byl vazne klenotem kazde spinavejsi ulice. Rouska absorbovala rozlicne pachy, prachy a spinu, takze po par dnech noseni bych radsi lizal chodnik, ale Laurenc vytrvale odolaval. Inu tvrdi chlapici jsou tihle holandane!