Jak to tak byva, prvni den cestovani je pln ocekavani, takze jsme primo z nadrazi dorazili pred brany Taj Mahalu. Tam jsme zjistili, co uz jsme tusili z Lonely Planet, vstupne pro cizince je 750 Rs, zatimco mistni plati jen 20 Rs. Zaskoceni cenou jsme usedli do nedalekeho parku, kde jsme spojili pozdni snidani s dumanim co budeme delat dal. Nakonec jsme se rozhodli neriskovat a zustali pres noc v Agre (proti puvodnimu planu, takze uz od zacatku se nas pripraveny itinerar kompletne zmenil :D) a doprali si dost casu na prohlidku. Preci jen byt v Agre a skoncit pred branami Taje je barbarstvi. Po obede jsme vyrazili do fronty, holky byly rychleji, protoze meli separe frontu. Laurenc a ja jsme zatim hledali zpusob jak se dostat dovnitr driv nez po dvou hodinach stravenych ve fronte. Kdyz se mi povedlo ukecat cekajici, ze nas pusti pred sebe, zjistil sem ze Laurenc i s listky straduje na konec fronty. Krik nepomohl, musel sem jit za nim a vystat tak celou frontu. Blbec! A to byl jen zacatek jeho "vychytavek", kterymi nas celou cestu castoval.
Takze diky nasi prihode s frontou jsme se dostali dovnitr zhruba ve 4 hodiny odpoledne, vstup absolutne bez niceho - jen fotak na krku a lahev vody na osobu. Dalsi problem byl, ze satna (kde se veci schovavaly) zavirala v 5. Mel jsem tedy hodinu na prohlidku toho mramoroveho zazraku. V duchu sem proklinal Laurence a snazil se zbavit jeho spolecnosti co nejdriv. Castecne se nam to potom povedlo, protoze jeho dalsi silnou strankou je umeni "ztratit se". Do samotneho palace vas pusti jen naboso, takze jsme zuli boty a ulozili je na "organizovane" odkladiste. Neuveritelny smrad se linul z kupicich se bot a ponozek, nastesti jsme nase boty nasli v poradku v puvodnim stavu.
Jak jsem uz psal, na prohlidku byla jen hodina, takze letem svetem jsme proletli co se dalo, zahrali si na japonce a krasy Taj Mahalu obdivovali z fotek. Pak uz jen cesta na mistni neturisticky bazar, takze si to dovedete predstavit: trojice bilych lidi (Laurenc se rozhodl zustat v Taj Mahalu o chvili dele) kracejicich po rozbitem a zablacenem chodniku, vsichni obchodnici po prvotnim soku zacali vehementne nabizet a patricne natrasat sve zbozi, takze nas prechazel ryk podobny prijezdu krale :). My vsak sli na jisto, prvni noc ve spacim vlaku jsme pochopili, ze deka je nutnosti, takze jsme zakoupili vlnene tenke (ale obdivuhodne hrejive, pokud nefouka vitr - coz se pozdeji ukazalo jako klicovy faktor) deky a spokojene zakoncili den v Agre ve stresni restauraci s salkem masala chai a ovesnou kasi z pohanky.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment